Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 146/2026-43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci

Anonymizovaný odstavec

proti

Anonymizovaný odstavec

o 39 065,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 586 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 586 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 30 275,14 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do 4. 12. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do 4. 12. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 479,61 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 23 686 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 370 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 586 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 586 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba co do zaplacení částky 30 275,14 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do 4. 12. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do 4. 12. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 479,61 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 23 686 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 370 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 39 065,61 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 13 349,75 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 900 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 14 445,78 Kč, dále s úrokem ve výši 15 % z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 26 165,61 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 14. 6. 2022 a 10. 2. 2022 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 44 000 Kč (14 000 Kč a 30 000 Kč), jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila podpisem smlouvy. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze , o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté úvěry se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 443 Kč u první smlouvy a 33 132 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 141 Kč u první smlouvy a 28 923 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně u první smlouvy a 86 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 242 Kč u první smlouvy (pojistné činilo u první smlouvy částku 1 560 Kč, u druhé smlouvy částku 2 709 Kč) v 52 týdenních splátkách po 528 Kč u první smlouvy a ve 21 měsíčních splátkách po 3 007 Kč u druhé smlouvy, přičemž poslední splátka byla stanovena u první smlouvy na den 13. 6. 2023 a u druhé smlouvy na den 15. 11. 2023. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 14. 6. 2022, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 414 Kč (1 100 Kč, 6 014 Kč a 300 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo u první smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 12 900 Kč a na dlužném poplatku částky 11 447 Kč a u druhé smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 26 165,61 Kč a na dlužném poplatku částky 29 275,39 Kč. Žalobkyně v řízení požadovala toliko zaplacení dlužných jistin s příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 39 065,61 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

2. V podání ze dne 6. 6. 2026 žalobkyně doplnila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Pro stručnost soud na toto podání odkazuje. Původní věřitel zjistil příjem žalované ze státní podpory ve výši 9 266 Kč, resp. 9 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 22 815 Kč, resp. 28 815 Kč. Žalovaná neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky původní věřitel dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.y jí byly doručovány v souladu s ust. a násl. , (dále jen „“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ve spojení s soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 14. 6. 2022 a 10. 2. 2022 dvě jednotlivé smlouvy, označené jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, v nichž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 44 000 Kč (14 000 Kč a 30 000 Kč), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 883 Kč u první smlouvy a 30 423 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 141 Kč u první smlouvy a 28 923 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně u první smlouvy a 86 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 242 Kč u první smlouvy v 52 týdenních splátkách po 528 Kč u první smlouvy a v 21 měsíčních splátkách po 3007 Kč u druhé smlouvy. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o úvěru z uvedených dnů, smluvní podmínky, zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, tabulka umoření, zařazení zákazníka do pojistného programu). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 14. 6. 2022, celkem uhradila částku 7 414 Kč (1 100 Kč + 6 014 Kč + 300 Kč), zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností právnická osoba postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 21. 10. 2025, který byl odeslán dne 21. 11. 2025, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.

5. Podle ust. , (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 44 000 Kč vrátit za 52 týdnů (resp. 21 měsíců) rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 46 575 Kč (13 443 Kč u první smlouvy a 33 132 Kč u druhé smlouvy), jež činí 84,88 % a 57,95 % zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. , vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. , který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. nebo ). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. o. z. ( o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku u první smlouvy v roční výši 84,88 % (za 52 týdnů v částce 13 443 Kč) a u druhé smlouvy v roční výši 57,95 % (za 21 měsíců v částce 33 132 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první úvěrové smlouvy 8,84 % ročně a ke dni uzavření druhé úvěrové smlouvy 7,96 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

11. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. -91, sp. zn. , č.j. -116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. , , , apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. -111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

12. Soud se z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval tím, zda první předchůdce žalobkyně řádně a v souladu s a násl. , o spotřebitelském úvěru, zkoumal před poskytnutím úvěrů úvěruschopnost žalované, neboť by i pro případ, že nepostupoval v rozporu s kogentními ustanovením tohoto zákona, nemohl být výsledek sporu pro něho příznivější. Za tímto účelem proto nenařizoval ústní jednání. Přihlédl přitom i k té skutečnosti, že žalovaná je v řízení zcela neaktivní, místo jejího pobytu je zapsáno na ohlašovně ÚMO adresa, kdy nenamítla ani to, že by nebyla schopna dluh vůči žalobkyni uhradit v zákonné třídenní lhůtě. Tedy ani v opačném případě by se výsledek sporu nelišil.

13. Z popsaných důvodů soud vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o. z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 36 586 Kč (poskytnuté jistiny 14 000 Kč a 30 000 Kč mínus dosavadní úhrady 1 100 Kč, 6 014 Kč a 300 Kč), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. o. z. ve spojení s prováděcím předpisem ( ), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny i data počátku prodlení, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 5. 12. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalované – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána 21. 11. 2025 (tedy 21. 11. 2025 + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle o. z.)), a to v zákonné sazbě dle výše citovaných ustanovení. Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ve spojení s a Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 54,7 % (neúspěch 45,3 %), proto má s přihlédnutím k právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 9,4 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 954 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 700 Kč dle (dále jen „“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle . Podle se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle tj. o částku 430,50 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 3 939,61 Kč, 9,4 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 370 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle , přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.