Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 181/2026-33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 11 420,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 213 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 207,31 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 739,81 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 018,41 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 673,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 213 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 5 207,31 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 739,81 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 018,41 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 673,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 420,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 739,81 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 018,41 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 4. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru N fois EC č. 92132481, který žalovaný mohl čerpat průběžně a opakovaně do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. První čerpání úvěru co do částky 11 686 Kč bylo sjednáno jako účelové a bylo zasláno na účet č. č. účtu, tj. účet společnosti právnická osoba. (provozovatel sítě obchodů Datart). Žalovaný se zavázal účelovou část úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 662 Kč s tím, že celková částka splatná klientem měla činit 15 888 Kč. Žalovaný čerpal úvěr při uzavření smlouvy ve výši 11 686 Kč a počínaje 15. 3. 2025 byl povinen hradit pravidelné splátky ve výši 721 Kč (vč. plateb na pojistné ve výši 59 Kč). Žalovaný své povinnosti porušil, když uhradil toliko 5 splátek v celkové výši 5 473 Kč, z toho v částce 2.667,59 Kč byly splátky započteny na jistinu, která byla tímto částečně ponížena na částku ve výši 9.018,41 Kč, kterou žalobce uplatňuje v tomto řízení. Účelová část úvěru, která je předmětem žaloby, byla úročena úrokovou sazbou ve výši 34,48 % p.a. Žalobce v rámci svého dispozičního oprávnění reálně požaduje úhradu úroku v úrokové sazbě ve výši 29,99 % p.a. Žalobce tak na smluvním úroku z účelové části úvěru účtuje částku 1 022 Kč. Žalovaný na smluvní úrok uhradil po 15. 8. 2025 celkem částku ve výši 281,96 Kč, žalobce tak touto žalobou požaduje zbývající částku ve výši 739,81 Kč. V souladu s částí 4 písm. (L) smlouvy vznikla v návaznosti na prodlení žalovanému povinnost uhradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele ve výši sjednané v části (D) sazebníku, a to 400 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, 600 Kč za 2. upomínku při prodlení spotřebitele a 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Žalovaný se ocitl v prodlení delším než 3 měsíce, vznikla mu povinnost uhradit žalobci náhradu v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaný na poplatky uhradil celkem 400 Kč, žalobce tak požaduje 2 100 Kč. Žalovaný v rámci smlouvy o úvěru přistoupil k pojištění schopnosti splácet úvěr ve variantě Jistota a zavázal se tak k měsíční úhradě pojistného. Žalovaný byl povinen hradit pojistné ve výši 59 Kč měsíčně při splácení účelové části úvěru. Žalovaný tak byl z účelové části úvěru za dobu trvání smlouvy povinen uhradit celkem 5x 59 Kč (16. 8. 2025 až 15. 1. 2026) a 1x 9,75 Kč (poměrná část za období mezi 16. 1. 2026 a 30. 1. 2026, kdy žalobce vyměřování ukončil), celkem tak 301,90 Kč. Žalovaný na pojistném po 15. 8. 2025 neuhradil ničeho. Žalobce tak touto žalobou požaduje úhradu pojistného ve výši 301,90 Kč.

2. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté jí žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází. V dané souvislosti si žalobkyně dovoluje odkázala na celou řadu rozhodnutí vyšších soudů a konstatovala, že odborná veřejnost se shoduje v přiměřenosti a vhodnosti praxe posuzovat výdaje žadatele na základě statistických modelů a uzavřela, že je přesvědčena o tom, že postupovala s odbornou péčí a řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud ověřila výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních modelů. K uvedenému předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dle které provedla lustraci v registru SOLUS a centrální evidenci exekucí, zjistila čistý hlavní příjem žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně ze mzdy/platu a náklady na bydlení - nájemné ve výši 5000 K měsíčně, dále nezjistila žádné náklady na splátky jiných úvěrů či jiné závazky jako je výživné. V části zprávy „ověření údajů“ nebyl zaškrtnut žádný zdroj, ze kterého měly být zjištěny příjmy a výdaje.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 17. 9. 2026 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle , 4 dne 3. 9. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z provedeného dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že mezi účastníky byl úvěr sjednán jako revolvingový, tj. žalovanému byl dán k dispozici úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, který mohl čerpat opakovaně. První čerpání úvěru co do částky 11 686 Kč bylo sjednáno jako účelové na kupní cenu mobilního telefonu ve výši 11 686 Kč s tím, že žalovaný se zavázal účelovou část úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 721 Kč s tím, že celková částka splatná klientem měla činit 15 888 Kč. Žalovaný čerpal úvěr při uzavření smlouvy ve výši 11 686 Kč a počínaje 15. 3. 2025 byl povinen hradit pravidelné splátky úvěru včetně měsíčních plateb pojištění ve výši 721 Kč. Žalovaný své povinnosti porušil, když se ocitl v prodlení se splácením po dobu delší než 3 měsíce. S ohledem na to žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2026 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 160,12 Kč. Dle žalobkyně žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeno ani na předžalobní upomínku ze dne 29. 4. 2026. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 5 473 Kč.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané poskytnutí úvěru ve výši 11 686 Kč na základě shora uvedené smlouvy a dále to, že na uvedený úvěr žalovaný uhradil 5 473 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokazoval, že by na poskytnutý úvěr uhradil více, než tvrdí žalobkyně.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle , 2 a 3 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít.

8. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp. zn. ze dne 31. 7. 2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, a to z následujících důvodů.

9. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Při hodnocení majetkové situace žalovaného bylo vycházeno toliko z žalovaným deklarovaných údajů o výši jeho příjmů a dále mj. žalobkyní tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly. Z uvedených důvodů tak tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou ustanovením nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.

11. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 11 686 Kč, na kterou žalovaný vrátil toliko částku 5 473 Kč. Zbývá tedy vrátit 6 213 Kč, přičemž v tomto rozsahu vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

12. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl.

13. Soud zamítl žalobu ve zbylé části, a to včetně části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle (ve spojení s ustanovením ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Porovná-li se původně vymáhaná částka bez úroku z prodlení (12 160,12 Kč) s částkou, která byla žalobkyni přiznána (6 213 Kč), nelze než dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 51 %, neúspěšná v rozsahu 49 % z hodnoty předmětu sporu. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je tak téměř shodný. Soud proto výrokem III. rozsudku rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.