Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 25/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Hanákovou ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o 31 631,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 449 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 34 802,87 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 353,87 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částku 182,69 Kč, zamítá.
III. Žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 304 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 449 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 34 802,87 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 353,87 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částku 182,69 Kč, zamítá.III. Žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 304 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 10. 2. 2026 domáhá po žalované zaplacení částky 31 631,69 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla dne 19. 8. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 30 500 Kč a žalovaná na základě této smlouvy fakticky načerpala celkem částku 30 500 Kč; tato smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, žalovaná se zavázala úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku 1 525 Kč, žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila tuto minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 10. 2025. Žalovaná nereagovala ani na upomínku, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu se smlouvou a žalobce tak požaduje částku 30 449 Kč jako zesplatněnou jistinu, dále kapitalizovaný smluvní úrok 4 353,87 Kč jako 57,99% sjednaný smluvní úrok od 16. 10. 2025, dále náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Dále se žalobce domáhá také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % dle smlouvy o úvěru denně z dlužné částky, kdy tato smluvní pokuta představuje částku 182,69 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota dne 19. 8. 2025 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které poskytl žalobce žalované neúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 500 Kč, dále se zde strany dohodly, že žalovaná bude celkovou výši úvěru čerpat v tzv. tranších, a že celkovou výši úvěru vrátí nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně; dále zde bylo dohodnuto splácení úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru s minimální splátkou splatnou nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobce kromě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota poskytl také předsmluvní dokumentaci – předsmluvní informace, dále potvrzení o zaplacení verifikační platby a také základní informace o spotřebiteli, ze kterých je patrno, že žalovaná je svobodná, má vysokoškolské vzdělání, dále centrální evidence exekucí, dále Solus a další, ohledně příjmů zde uváděl příjem prohlášený žalovanou 50 000 Kč, dále příjem na bankovním účtu 40 000 Kč, dále příjem prohlášený spotřebitelem 27 000 Kč, nalezeno na bankovním účtu 18 616 Kč, náklady na bydlení 12 000 Kč, na potraviny a běžné zboží domácnosti 6 300 Kč, finanční závazky žalované 8 000 Kč. Dále se tam tabulkově vyhodnotila finanční situace žalované s tím, že finanční zůstatek u ní činil 1 533 Kč. Dále žalobce k tomuto doložil také bankovní historii žalované za období od 20. 2. 2025 do 19. 8. 2025, ze které žalobce vycházel, když jde o bankovní účet č. č. účtu žalované, z tohoto výpisu je patrno, že žalovaná nevycházela dobře s finančními prostředky, když od úřadu práce jí dne 11. 3. 2025 přišla částka 4 900 Kč, dále od společnosti L.O.právnická osoba pak částka 8. 2. 2025 2 840 Kč, od této společnosti dne 22. 4. 2025 dále částka 1 045 Kč, dále dne 20. 5. 2025 3 073 Kč, dále 23. 6. 2025 4 296 Kč, dále dne 24. 7. 2025 1 045 Kč, od úřadu práce dále dne 15. 4. 2025 také 4 900 Kč, stejně tak 13. 5., 10. 7. stejná částka a 12. 8. 2025 rovněž; další příchozí částka na účet žalované je od Anonymizováno 14. 3.2025 ve výši 11 347 Kč, dále 21. 3. 2025 2 176 Kč, dále 28. 3. 2025 1 696 Kč, následující měsíce pak 4. 4.2025 11 347 Kč, 2. 5.2025 132 Kč, 5. 5.2025 11 347 Kč, 5. 6.2025 11 347 Kč, 4. 7.2025 11 347 Kč a stejná částka také 5. 8. 2025. Pokud jsou na účtě uváděny příchozí částky, pak jde zejména o vysokou částku 130 000 Kč dne 25. 4. 2025 od jméno FO, zřejmě rodinný příslušník, další příchozí částky jsou pak např. právnická osoba. 16 000 Kč (tedy evidentně půjčka finančních prostředků), TehPay a.s. 20 000 Kč (zřejmě rovněž půjčka), od této společnosti také 8. 8. 3 000 Kč a 17 000 Kč, dále půjčka od společnosti právnická osoba 10 000 Kč 8.8.2025 a dále 9. 8. 2025 další půjčka od právnická osoba. 5 000 Kč, dále 15. 8. 2025 5 000 Kč od Anonymizováno a 16. 8. od stejné společnosti stejná částka, dále od této společnosti 18. 8. 2025 částka 20 000 Kč a 15 000 Kč, jinak jsou na účtě odchozí platby za nákupy, inkaso, služby. Z této bankovní historie je tedy patrno, že žalovaná byla zřejmě evidovaná u úřadu práce jako nezaměstnaná, či jí posílal úřad práce nějaké dávky ve výši 4 900 Kč měsíčně, dále je poživatelkou dávky od ČSSZ měsíční, žádná výplata od zaměstnavatele z této bankovní historie nevyplývá, naopak vyplývá, že žalovaná měla v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru značné dluhy, půjčovala si od ostatních finančních institucí (Flexifin, právnická osoba a další), tedy zcela jednoznačně nevycházela dobře se svými finančními prostředky. Žalobce soudu dále doložil upomínky, které zasílal, včetně předžalobní výzvy se sdělením o zesplatnění úvěru spolu s dokladem o odeslání. Žalované tak žalobci poskytl finanční prostředky ve výši 30 500 Kč, které žalovaná dosud nevrátila.
5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 19.8.2025 smlouvu o revolvingovém úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, neboť se zde jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované finanční částku ve výši 30 500 Kč, žalovaná se ji zavázala vrátit. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval tak je dle dalších ust. zák. o spotřebitelském úvěru, a to především o ust. § 86 a § 87 a dále také § 1810 a násl. o.z.
18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Z bankovní historie účtu žalované zcela jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nevychází řádně se svými finančními prostředky, když má k dispozici pouze měsíčně dávku 4 900 Kč od úřadu práce a další dávku od Anonymizováno 11 347 Kč, žádná výplata od zaměstnavatele z toho nevyplývala, naopak z bankovní historie jasně vyplynulo, že žalovaná si vzala řadu dalších úvěrů či půjček. Z toho je tedy zřejmé, že žalobce se vůbec nevěnoval posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy soudu není zřejmé, z jakých údajů vycházel, když uváděl do svých základních informací tabulkově údaje zjištěné na bankovním účtu, které tam rozhodně nebyly. Z těchto důvodů tedy soud uzavírá, že žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem nesplnil, úvěruschopnost žaloby posoudil špatně, dosazoval si tam jiná čísla, než která odpovídala doložené bankovní historii účtu žalované.
20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tuto posoudil špatně, dále je neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. I pokud by soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, což nebyla, pak ale nemůže přehlédnout sjednání úroku ve smlouvě, který byl sjednán ve výši 57,99 % ročně, což je třeba hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, celá smlouva je pak smlouvou lichevní a z tohoto důvodu je rovněž neplatná, plnění, které poskytl žalobce žalované (30 500 Kč), je třeba posuzovat jako bezdůvodně obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalované dosud k úhradě zbývá částka 30 449 Kč, proto ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný co do částky 30 449 Kč a ve zbytku byl neúspěšný, kdy žaloval ke dni vyhlášení rozhodnutí částku 38 053,38 (30 449 Kč, k tomu 182,69 Kč, k tomu 1 000 Kč, k tomu kapitalizovaný úrok 4 353,87 Kč a ještě zákonný úrok z prodlení od 5. 2. do 12. 8. 2026 ve výši 2 067,82 Kč), žalobce tak byl úspěšný co do 80 % a neúspěšný co do 20 %, celkový jeho úspěch tak činí 60 %, kdy v tomto rozsahu mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 445 Kč a z nákladů za právní zastoupení, jež sestávají ze 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 700 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb. § 14b odst. 1, 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb., 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení žalobce jsou tak představovány částkou 3 840 Kč, z toho 60 % činí 2 304 Kč, v této částce tedy přísluší žalobci náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.