Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

254 C 31/2025-106

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 68 129 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 68.129,76 Kč, která sestává z pohledávky ve výši 44.874,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44.874,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 2. 2024 do zaplacení, a dále pohledávky ve výši 23.255,76 Kč spolu s úrokem ve výši 44,9 % p. a. z částky 37.965,10 Kč od 28. 2. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 1.100,88 Kč, úrokem ve výši 15 % p. a. z částky 37.965,10 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 2. 2024 dosáhne částky 130.060 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 68.129,76 Kč, která sestává z pohledávky ve výši 44.874,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44.874,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 2. 2024 do zaplacení, a dále pohledávky ve výši 23.255,76 Kč spolu s úrokem ve výši 44,9 % p. a. z částky 37.965,10 Kč od 28. 2. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 1.100,88 Kč, úrokem ve výši 15 % p. a. z částky 37.965,10 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 2. 2024 dosáhne částky 130.060 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 9. 2025, doplněnou o podání ze dne 16. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 68.129 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 22. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 44,9 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 2.573 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobkyně proto k 26. 2. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh do zesplatnění uhradil 54.030 Kč, Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobkyně dále neuhradil ničeho, domáhá se proto žalobkyně podanou žalobou zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 37.965,10 Kč s přirostlým úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 4.166,18 Kč, smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhradou nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč to vše s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % ročně z částky 42.131,28 Kč od 28. 2. 2024 do 1. 9. 2026 v celkové výši 23.255,76 Kč a úrok ve výši 44,9 % ročně od 28. 2. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 1.100,88 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 37.965,10 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 2. 2024 dosáhne částky 130.060 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne 22. 2. 2022, prohlášení klientů a návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 44,90 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2.573 Kč splatných vždy do 23. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 108.384 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 2. 2022 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 22. 2. 2022, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 2. 2022 uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 11.700 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení činily 3.384 Kč, jiné výdaje žalovaný neuvedl. Životní minimum bylo stanoveno na 3.860 Kč. Žalovaný neměl dostatečnou finanční rezervu pro překlenutí poklesu sezónního příjmu, aniž by došlo k nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Žalovaný žil sám ve vlastním bydlení a byl rozvedený.

7. Z přehledu transakcí internetového bankovnictví právnická osoba se podává, že v období od 1. 9. 2021 do 22. 2. 2022 činil průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání 11.926 Kč. Počáteční stav činil -4.530 a konečný stav -3.419,44 Kč.

8. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS soud zjistil, žalovaný byl v tomto registru lustrován a neměl žádný záznam.

9. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl s dosaženým skóre 550 zařazen do segmentu klientů kategorie III, u kterých je dáno nízké riziko nesplácení.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně dne 22. 2. 2022 převedla na účet žalovaného č. č. účtu částku 50.000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

11. Z kopie občanského průkazu se podává, že žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného.

12. Z oznámení ze dne 23. 1. 2024 a 23. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě splátky č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota a upozornila jej, že dluh bude zesplatněn.

13. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 2. 2024 a 11. 6. 2024 upozornila žalovaného na výši dluhu 44.874 Kč s příslušenstvím, na běžící smluvní pokutu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání výzvy.

14. Z přihlášky do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry se podává, že žalovaný dne 22. 2. 2022 uzavřel pojištění schopnosti splácet s žalobkyní a zavázal se za něj hradit částku 315 Kč měsíčně.

15. Z karty klienta ze dne 1. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil celkem 54.033 Kč.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen „“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

25. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

26. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem 11.926 Kč, jehož výši žalobkyně zjistila a ověřila na základě potvrzení právnická osoba o přijatých platbách. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko příjmem z hlavního pracovního poměru, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zjistila a ověřila.

27. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 3.384 Kč. Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. V posuzované věci žalovaný informoval žalobkyni o výši svých výdajů v žádosti o odklad platby a žalobkyně jeho výdaje dále nezkoumala. Žalobkyni lze přisvědčit, že výdajovou stránku úvěrované osoby nelze vždy dostatečně přesně zjisti. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby. Žalobkyně tedy nejenže dostatečně nezjistila strukturu výdajové stránky žalovaného, ale nadto i strohé informace sdělené žalovaným vůbec neověřovala (např. předložením výpisu z účtu žalovaného, předložením dokladu o úhradách energií apod.).

28. Žalobkyně postupovala zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného operovala toliko s údaji, které byly ze strany žalovaného sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. spisová značka, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. spisová značka).

29. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. spisová značka).

31. Ve světle uvedeného proto soud zamítl žalobu v celém rozsahu. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 50.000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 54.030 Kč, zaplatil tedy celou jistinu i část úroku a poplatků, na které žalobkyni právo nevzniklo.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení . Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. ( věta první ).