Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 281/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro 25 591,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 500 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 850,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do 17. 8. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 893,85 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 393,86 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení a částky 241,13 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 500 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 850,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do 17. 8. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 893,85 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 393,86 Kč za dobu od 18. 8. 2026 do zaplacení a částky 241,13 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 350,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 241,13 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 18. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit do výše 12 900 Kč. Dne 18. 2. 2025 žalovaný čerpal úvěr ve výši 11 500 Kč na svůj bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dne 20. 6. 2025 vypověděla úvěrovou smlouvu. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, pokud by však soud neměl toto tvrzení za prokázané, žalobkyně navrhuje, nechť je žalobní nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve výši 11 500 Kč.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně v rámci žaloby uvedla, že souhlasí s tímto procesním postupem. Žalovanému byla dne 21. 9. 2026 doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka jednání je zapotřebí nařídit tam, kde tvrzení účastníků jsou sporná (Nejvyšší soud hovoří o diametrálně odlišných tvrzeních stran řízení) a skutkový stav věci nelze zjistit na základě předložených listinných důkazů. Nejvyšší soud uvádí, že pasivita žalovaného nezakládá povinnost soudu věc projednat. V našem případě je žalovaný nečinný a žalobkyně uvedla, že nedisponuje dalšími důkazy podporujícími její tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v rozhodné době, a proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. Soud věc posoudil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil níže uvedený skutkový stav.
4. Soud učinil následující skutková zjištění.
a) Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: deklarovaný příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně, doložený příjem ve výši 28 946 Kč měsíčně, deklarované výdaje ve výši 11 200 Kč měsíčně, výdaje vypočtené na základě normativních standardů ve výši 25 096 Kč měsíčně.
b) Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný příjem za období listopad a prosinec 2024 činil 30 179,50 Kč, příjem v lednu 2025 zjištěn nebyl.
c) Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „FLEXI PŮJČKA“ č. hodnota (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli účastníci řízení dne 18. 2. 2025, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 12 900 Kč. Žalovaný se zavázal řádně a včas hradit splátky úvěru.
d) Z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 2. 2025 zaslal na bankovní účet. č. č. účtu částku 11 500 Kč.
e) Ze sdělení RB, a. s. ze dne 11. 9. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. č. účtu.
f) Z dopisu ze dne 8. 8. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě 3 dnů a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že dne 11. 8. 2026 zástupkyně žalobkyně odeslala na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.
g) Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
5. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy úvěrový limit do částky 12 900 Kč, žalovaný vyčerpal na svůj bankovní účet dne 18. 2. 2025 částku 11 500 Kč. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu, výdaje určila na základě normativních standardů. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Smlouva, jež je právním titulem žalobního nároku, je smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2 ZoSÚ , žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, jaká byla majetková situace žalovaného v rozhodné době, tj. jaký byl příjem žalovaného v lednu 2025, tedy v měsíci bezprostředně předcházejícím měsíci uzavření Smlouvy, žalobkyně rovněž neprokázala, jaké byly skutečné měsíční výdaje žalovaného v době před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že nemá další důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle výše citovaného § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ . V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z titulu Smlouvy celkem částku 11 500 Kč a dle tvrzení žalobkyně dosud ničeho nevrátil, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení uvedené částky žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ . Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 8. 8. 2026, který byl dne 11. 8. 2026 odeslán a dne 14. 8. 2026 doručen žalovanému (§ 573 o. z.) a ve kterém byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení výzvy. Dnem 18. 8. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, smluvní pokuty a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. negativním výrokem, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.