Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 194/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 600 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2025 do 29. 6. 2026 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 323 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet tituly před jménem Anonymizováno, advokáta se sídlem v adresa.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 3 600 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2025 do 29. 6. 2026 se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 323 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta se sídlem v , adresa, .IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 13 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 10. 2025. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení, když se ve smlouvě dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni i smluvní úrok v kapitalizované výši 3 600 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka v celkové výši 13 600 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku v kapitalizované výši 3 600 Kč, nejpozději splatných dne 26. 10. 2025, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřil.
3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno do jeho datové schránky již dne 16. 7. 2026. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové částce 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni a zaplatit jí dále úrok v celkové kapitalizované výši 3 600 Kč, to vše se splatností dne 26. 10. 2025. Obecné parametry úvěrového vztahu vyplývají z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v řízení potvrzením o provedené platbě prokázala, že dne 26. 9. 2025 byla poukázána na bankovní účet, specifikovaný ve smlouvě jako účet žalovaného, a to pod variabilním symbolem, jímž bylo číslo úvěrové smlouvy, sjednaná částka úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně řádně svoji povinnost k zaplacení poskytnuté úvěrové částky, navýšené o sjednaný úrok, nesplnil, když v řízení v tomto ohledu nebyl žalovaným relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. K zaplacení dlužné úvěrové částky byl žalovaný před podáním žaloby písemně vyzýván předžalobní výzvou, vyhotovenou dne 18. 6. 2026 právním zástupcem žalobkyně.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě měla smlouva standardizovaný neměnný obsah s tím, že byly do předem připraveného textu pouze doplněny údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
8. V tomto ohledu soud úrok ve výši 1,20 % denně (tj. 438 % ročně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitele. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok zjevně vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v jeho rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, č. j. 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018, č. j. 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 apod.
9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 10 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatil žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl tvrzen a prokázán případný opak, a proto má žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na vrácení celé poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč. Pakliže se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu až na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne 18. 6. 2026, kterou byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalovanému prostřednictvím pošty odeslána dne 22. 6. 2026 (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne 25. 6. 2026 (čtvrtek). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem 29. 6. 2026 (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem 30. 6. 2026, se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 30. 6. 2026 do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Ohledně zbývající částky žalované jistiny v celkové výši 3 600 Kč (13 600 Kč – 10 000 Kč) a části žalovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2025 do 29. 6. 2026, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalobkyně činí cca 73,5 % a její neúspěch, tj. úspěch žalovaného, činí cca 26,5 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 47 % svých nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou přitom představovány celkovou částkou ve výši 2 815 Kč a sestávají z již zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč, ukládaného žalobkyni k úhradě současně výrokem IV. tohoto rozsudku, ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 1 200 Kč (3 x 400 Kč), ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 1 500 Kč, tj. 315 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b uvedené vyhlášky z toho důvodu, že žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a jedná se o řízení, které bylo zahájeno na základě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. Anonymizováno apod. 47 % z částky 2 815 Kč pak činí částku v přiznané výši 1 323 Kč. Rovněž pro úhradu této částky, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena shodná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
12. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto je žalobkyně jako navrhovatelka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla žalobkyni také stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.