Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 192/2026-61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 23 833,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 900 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 900 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, to vše počínaje měsícem říjnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Co do částky 11,5 % úroku z prodlení ročně z částky 20 900 Kč od 11. 3. 2026 do 11. 5. 2026, částky 1 483,90 Kč a částky 1 450 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 965 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem v adresa.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 238 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 900 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 900 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, to vše počínaje měsícem říjnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.II. Co do částky 11,5 % úroku z prodlení ročně z částky 20 900 Kč od 11. 3. 2026 do 11. 5. 2026, částky 1 483,90 Kč a částky 1 450 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 965 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, .IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 238 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 11. 3. 2026 do zaplacení, dále částku smluvní pokuty ve výši 1 483,90 Kč a částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 450 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, když celková výše úvěru měla činit 4 000 Kč, s tím, že na základě dodatku ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne datum byla navýšena na částku 30 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovanou docházelo postupně v období od 7. 11. 2025 do 22. 12. 2025. K uzavření úvěrové smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku, a to poté, kdy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, neboť počínaje splátkou splatnou dne 6. 1. 2026 tyto splátky řádně neplatila, v důsledku čehož došlo v souladu se smluvními ujednáními ke dni 10. 3. 2026 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku ve výši 9 100 Kč, k úhradě jistiny tedy zbývá částka ve výši 20 900 Kč. Dlužná pohledávka tak sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 900 Kč, dále ze zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, dále ze smluvní pokuty v kapitalizované částce 1 483,90 Kč, sjednané ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky a dále z nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků jakožto nedílné součásti úvěrové smlouvy, a to v celkové výši 1 450 Kč za vymáhání po splatnosti.

2. Žalovaná ve svém ústním vyjádření k návrhu na zahájení řízení při jednání ve věci samé odkázala na obsah svého písemného vyjádření k žalobě ze dne 20. 7. 2026, byť připustila případnou důvodnost námitky žalobkyně, že se její písemná argumentace týká jiné účastnicemi uzavřené smlouvy, než která je předmětem tohoto soudního řízení, když uvedla, že u žalující společnosti měla sjednáno vícero závazků a není tedy vyloučeno, že se její námitky uvedené ve vyjádření k žalobě skutečně mohou vztahovat k jiné úvěrové smlouvě, což však dle žalované nic nemění na tom, že i předmětnou smlouvu ze dne datum je nutné vnímat jako smlouvu absolutně neplatnou. V konečném důsledku tak žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, přičemž potvrdila žalobní tvrzení o tom, že jí byla poskytnuta částka úvěru ve výši 30 000 Kč a ona sama zaplatila žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč. Pro případ, že by jí byla soudem ukládána povinnost k úhradě nějaké částky, žalovaná požádala o poskytnutí splátkové možnosti, a to s ohledem na své současné osobní příjmové a majetkové poměry. K tomuto žalovaná uvedla, že žije ve společné domácnosti s manželem, jemuž před nedávnou dobou skončilo insolvenční řízení. Žalovaná má v současné době k dispozici pouze svůj příjem v měsíční výši cca částka - částka, přičemž pravidelně hradí měsíčně částku 3 000 Kč na zálohách za platbu na elektřinu, dále částku 1 059 Kč z titulu životního pojištění a jednou za čtvrt roku hradí částku povinného ručení ve výši 1 700 Kč. Rovněž tak žalovaná pravidelně měsíčně splácí své další úvěrové závazky, jejichž celková výše činí cca 16 000 Kč měsíčně.

3. Z předložené nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou a dlužníkem na straně druhé mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran), ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu 4 000 Kč, přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně s tím, že žalovaná se zavázala splácet 1 x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, když jistinu úvěru měla žalovaná splatit nejpozději při ukončení smlouvy. RPSN činila 5579,74 %. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou. Nedílnou součástí smlouvy byl předložený sazebník poplatků. Předloženým nedatovaným dodatkem k uvedené smlouvě, uzavřeným mezi totožnými smluvními stranami, došlo následně k navýšení úvěrového limitu na částku 30 000 Kč s tím, že RPSN nadále činila 5887,96 %. Úroková sazba zůstala dodatkem nezměněna. Předloženými potvrzeními o provedených platbách žalobkyně v řízení prokázala, že poukázala ve dnech 6. 11. 2025 až 22. 12. 2025 na bankovní účet žalované, specifikovaný v úvěrové smlouvě, částku úvěru v souhrnné výši 30 000 Kč. Rovněž tak bylo prokázáno a žalovanou nezpochybněno, že žalovaná z titulu poskytnutého úvěru zaplatila žalobkyni postupně celkovou částku ve výši 9 100 Kč. Předloženým dopisem ze dne 10. 3. 2026 žalobkyně prokázala, že z důvodu porušení smluvních povinností žalovanou ke dni 9. 3. 2026 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

4. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě měla smlouva standardizovaný neměnný obsah s tím, že byly do předem připraveného textu pouze doplněny údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V tomto ohledu soud smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně!) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitele. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v jeho rozhodnutích č. j. -76 ze dne 13. 6. 2018, č. j. -68 ze dne 28. 11. 2018 apod.

8. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. K závěru o neplatnosti smluvního ujednání by přitom soud i jinak dospěl již jen z toho důvodu, že mu žalobkyně k důkazu předložila původní úvěrovou smlouvu i její dodatek ve vyhotovení neobsahujícím podpis žalované, což při obligatornosti písemné formy úvěrové smlouvy bez dalšího znamená její absolutní neplatnost. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku v celkové výši 30 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalovaná z titulu svého domnělého úvěrového závazku zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 9 100 Kč, když v řízení v tomto ohledu nebyl žalovanou relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, a proto má žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (30 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (9 100 Kč), tj. nárok na úhradu částky ve výši 20 900 Kč. Pakliže se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky, lze jí za této situace přiznat tento úrok z prodlení, a to v odpovídající výši 11,5 % ročně, když však v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu až na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne 22. 4. 2026, kterou byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 7 dnů. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána dne 28. 4. 2026 (úterý). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne 4. 5. 2026 (pondělí). Poskytnutá lhůta 7 dnů pak uplynula dnem 11. 5. 2026 a dnem následujícím, tj. dnem 12. 5. 2026, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 20 900 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 12. 5. 2026 do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. V rámci úvahy o způsobu úhrady uvedené částky přitom soud zohlednil stávající osobní, příjmové a majetkové poměry žalované a v souladu s ustanovením (dále jen ) umožnil žalované hradit uloženou částku počínaje měsícem říjnem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když tímto způsobem budou dle názoru soudu vytvořeny odpovídající podmínky pro řádné splnění uložené platební povinnosti s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované jejích oprávněných zájmů negativním způsobem významněji nedotkne.

9. Ohledně zbývajícího žalovaného příslušenství z částky 20 900 Kč, částky smluvní pokuty ve výši 1 483,90 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalobkyně činí cca 86,5 % (odpovídá součtu přiznané částky ve výši 20 900 Kč a úroku z prodlení k datu vyhlášení rozsudku, ohledně něhož bylo žalobě vyhověno, ve výši 672 Kč) a její neúspěch, tj. úspěch žalované, činí cca 13,5 % (odpovídá součtu částek 1 483,90 Kč, 1 450 Kč a úroku z prodlení k datu vyhlášení rozsudku, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta, ve výši 408 Kč), když při hodnocení míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i výši příslušenství pohledávky. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 73 % svých nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou přitom představovány celkovou částkou ve výši 2 692 Kč a sestávají z již zaplaceného soudního poplatku ve výši 954 Kč a z doplatku soudního poplatku ve výši 238 Kč, ukládaného žalobkyni k úhradě současně výrokem IV. tohoto rozsudku, ze 3 úkonů právní služby dle , ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 1 200 Kč (3 x 400 Kč) a ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle uvedené vyhlášky. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení uvedené vyhlášky z toho důvodu, že žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a jedná se o řízení, které bylo zahájeno na základě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. Anonymizováno. 73 % z částky 2 692 Kč pak činí částku v přiznané výši 1 965 Kč. Pro úhradu této částky, kterou je žalovaná dle povinna zaplatit advokátce žalobkyně, pak byla stanovena dle lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto je žalobkyně jako navrhovatelka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 238 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 954 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 192 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 238 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla žalobkyni rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.