Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 182/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované trvalým pobytem Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení částky 17 450,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 696 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení
- částky 10 754,03 Kč,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 453,11 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 636,13 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 914,05 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení,
- úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 6 914,05 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa – doplatek soudního poplatku za žalobu, neboť k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 696 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení- částky 10 754,03 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 453,11 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 636,13 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 914,05 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení,- úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 6 914,05 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyni se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, – doplatek soudního poplatku za žalobu, neboť k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.
1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 17 450,03 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 8. 7. 2024, kterou se žalovanou uzavřel věřitel – společnost právnická osoba, IČO IČO. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku splácet, a to zejména na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
4. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že věřitel – společnost právnická osoba, IČO IČO, poskytl žalované – spotřebitelce – peněžitou částku 7 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 8. 7. 2024. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 781 Kč.
5. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni.
6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a uhradila částku původnímu věřiteli částku 304 Kč. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho.
7. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.
8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Původní věřitel před poskytnutím úvěru neposoudil s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet. Úrok z úvěru stanovený ve výši 87,40 % ročně byl v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet, který žalovaná ve smlouvě o úvěru označila, byla dne 8. 7. 2024 odeslána částka 7 000 Kč, původní věřitel ani žalobkyně na poskytnutou částku evidovali úhradu ve výši 304 Kč dne 15. 7. 2024.
9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky uvedené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
10. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná – spotřebitelka – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet (86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), smlouva o úvěru je tudíž neplatná.
11. Soud shledal i další důvody neplatnosti úvěrové smlouvy.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.
15. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.
17. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu v roce 2024 v bankovním sektoru úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů nepřesáhla 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 87,40 % ročně, přípustná tolerance byla tedy překročena.
18. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.
19. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. Přijetím částky 7 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a bylo její povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byla pohledávka postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná uhradila pouze částku 304 Kč, výrokem rozsudku pod bodem I soud žalované uložil, aby tuto částku žalobkyni zaplatila. O povinnosti žalované platit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Počátek doby prodlení byl vázán na výzvu k zaplacení.
21. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl.
22. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci.
23. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
24. Platební rozkaz nebyl vydán v aplikaci CEPR, soud však neshledal důvody pro doměření soudního poplatku (výrok IV).
Poučení:
Proti výroků rozsudku pod body I, II, III lze podat odvolání u Okresního soudu v Hradci Králové, a to do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.
Proti výroku rozsudku pod bodem IV není odvolání přípustné.