Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 8/2022-76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Davidem Karabcem, MPA,LL.M. sídlem Na Stráži 1306/5, 180 00 Praha 8
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení částky 29 008 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalšího zákonného úroku z prodlení z částky 19 208 Kč od 15. 6. do 2. 12. 2019 a dále z částky 9 800 Kč od 28. 11. 2018 do 2. 12. 2019, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalšího zákonného úroku z prodlení z částky 19 208 Kč od 15. 6. do 2. 12. 2019 a dále z částky 9 800 Kč od 28. 11. 2018 do 2. 12. 2019, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu dne 20. 12. 2021 (návrh na vydání EPR) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 29 032 Kč s přísl., částky 12 500 Kč, částky 36 723 Kč s přísl. a další částky 12 500 Kč. Svou žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 4. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 652403745, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Tu měl žalovaný povinnost vrátit a poskytnout úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 21 542 Kč. Celkem měl tedy povinnost vrátit 46 542 Kč. Před poskytnutím půjčky žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Z částky, kterou měl žalovaný zaplatit, splatil pouze 15 200 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty 12 500 Kč, sjednané jako 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužené částky (29 032 Kč) a to za dobu od 29. 11. 2018 do 20. 12. 2021. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 14. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 540715545, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Tu měl žalovaný povinnost vrátit a poskytnout úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 20 200 Kč. Celkem měl tedy povinnost vrátit 45 200 Kč. Před poskytnutím půjčky žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Z této částky, kterou měl žalovaný zaplatit, splatil pouze 5 792 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty 12 500 Kč, sjednané jako 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužené částky (36 723 Kč) a to za dobu od 15. 6. 2019 do 20. 12. 2021. Žalobkyně zaslala dne 29. 11. 2019 žalovanému výzvu k uhrazení dlužných částek, ten však ničeho více neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, na svou obranu ničeho neuvedl.
3. Řízení bylo od 23. 6. 2022 do 11. 3. 2026 přerušeno z důvodu úpadku žalovaného, tj. ze zákonného důvodu podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. , insolvenčního zákona .
4. Podáním ze dne 19. 2. 2026 žalobkyně žalobu částečně zpět. V rozsahu zpětvzetí soud řízení zastavil usnesením č.j. 33 C 8/2022 -57, které nebylo právní moci dne 12. 5. 2026, Předmětem řízení po částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.
5. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 7. 2026, z tohoto jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
7. Ze smlouvy o zápůjčce č. 540715545 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka 25 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Půjčku se žalovaný zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Celkové RPSN činila 128,93 %.
8. Ze smlouvy o zápůjčce č. 652403745 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka 25 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Půjčku se žalovaný zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 776 Kč. Celková RPSN činila 229,45 %.
9. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala u žalovaného údaje o zaměstnání a jeho příjmech. Přílohy, které jsou v této listin ě uvedeny však žalovanou nebyly předloženy.
10. Z výzev k úhradě ze dne 29. 11. 2019 a podacích archů soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení dlužných částek a výzvy dne 29. 11. 2019 odeslala žalovanému.
11. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých bylo žalobkyně poskytla žalovanému částky 2 x 25 000 Kč. Z těchto částek žalovaný splatil 15 200 Kč na jednu zápůjčku (na jistině zbývá doplatit 9 800 Kč), a 5 792 Kč na druhou zápůjčku (na jistině zbývá doplatit 19 208 Kč). RPSN byla sjednána ve výši 128,93 % v případě první zápůjčky a ve výši 229,45 % v případě druhé zápůjčky. Žalobkyně neprokázala v řízení, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjček a svou neúčastí u jednání se připravila o možnost poučení ze strany soudu, že v tomto směru neunáší důkazní břemeno.
13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, které považuje za zcela věrohodné.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o. z přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
18. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr (zápůjčku), aniž by s odbornou péčí prověřila jeho úvěruschopnost, a to zejména jeho výdaje, když vycházela pouze z tvrzení, které žalovaný vyplnil do žádosti o poskytnutí zápůjčky. Listin y, z nichž by posoudila úvěruschopnost žalované žalobkyně nepředložila a svou neúčastí u jednání se připravila o poučení o neunášení důkazního břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti. Přitom dle dostupných listin žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce na straně žalovaného vzniká bezdůvodné obohacení ve výši nesplacených části jistin zápůjček, tj. v souhrnu v částce uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud jde o splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ta je vázána na výzvu věřitele, tedy žalobkyně. Tu žalobkyně učinila zaslanou předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2019, o niž se má za to, že došla třetím dnem po jejím odeslání, tedy 2. 11. 2019, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení a je povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tuto lhůtu k plnění soud současně považoval za přiměřenou ke splacení dluhu žalovaného, když žalovaná ohledně přiměřenosti doby ničeho netvrdil.
21. Ze shora rozvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbývající části uplatněného zákonného úroku z prodlení pak žalobu zamítl (výrok II.)
22. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. , kdy procesní zavinění na zastavení řízení leží na straně žalobkyně, která v částkách uplatněných nad rámec nesplacených jistin vzala svou žalobu zpět. Procesní úspěch žalovaného je tak vyšší, než u žalobkyně, žalovanému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.