Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 193/2026-31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného

o zaplacení 10 909,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 10 909,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 009,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 552,82 Kč, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 289,31 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 215,25 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 10 909,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 009,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 552,82 Kč, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 289,31 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 215,25 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.II. Žalovanému se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 909,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 009,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 552,82 Kč, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 289,31 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 215,25 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti právnická osoba., a to na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným v postavení podnikatele dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 2. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 7. 10. 2025. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni 12. 3. 2026. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši 4 215,25 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 74,06 Kč, úhradu za služby v celkové výši 2 598,69 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 021,64 Kč, úrok z úvěru vyčíslený od 22. 2. 2024 do 16. 2. 2026 z dlužné jistiny ve výši 1 552,82 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 215,25 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 16. 2. 2026 ve výši 3 009,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 4 289,31 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 215,25 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 74,06 Kč, od 17. 2. 2026 do zaplacení. Příslušenství pohledávky vyplývající ze závazkového vztahu mezi podnikateli dále tvoří i paušální částka nákladů spojených s jejím uplatněním ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaný při jednání ve věci samé k návrhu na zahájení řízení uvedl, že ponechává rozhodnutí o uplatněném nároku žalobkyně na úvaze soudu.

3. Z předložené písemné Smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba. na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci jeho podnikatelské činnosti úvěr v částce 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující měsíční splátku pak vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předložený Předpis splátek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil postupně částku v celkové výši 21 000 Kč, jak bylo doloženo přehledem úhrad žalovaného, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Právní předchůdkyně žalobkyně proto z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila svého smluvního oprávnění požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení s předloženým seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 3. 2026.

4. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit a pokud chtěl nabídnutý úvěr získat, musel bez dalšího přistoupit na žalobkyní jednostranně formulované znění smlouvy. Od profesionálního nebankovního poskytovatele úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V daném případě se žalovaný předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení pevného úroku z úvěru ve výši 761 Kč a poplatků v souhrnné výši 12 127 Kč (7 350 Kč + 2 077 Kč + 2 700 Kč), tzn. že pouze tyto poplatky činí cca 80,85 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci přesahuje 4/5 výše poskytnuté částky)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.

8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč se dlužník zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 27 888 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Není přitom rozhodné, že se v posuzovaném případě jedná o úvěr podnikatelský a nikoliv spotřebitelský, neboť platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, když porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto by měla žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z předloženého přehledu úhrad žalovaného však vyplývá, že žalovaný v celkovém období od 22. 12. 2022 do 7. 10. 2025 zaplatil splátky v souhrnné výši 21 000 Kč (2 000 Kč + 1 000 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 2 000 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 1 500 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 1 000 Kč + 2 000 Kč). Žalobkyni tudíž žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nevznikl, jelikož tento zaplatil částku o 6 000 Kč vyšší, než kolik činila částka poskytnutého úvěru. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala mj. i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, vyčísleného do data 16. 2. 2026, je nutné konstatovat, že v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu až na základě výzvy věřitele. V posuzované věci mohl být žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2026, kdy již byla žalovaným na splátkách zaplacena celková částka ve výši 21 000 Kč, tzn. že k žalovanému prodlení ani dojít nemohlo.

10. Soud byl proto nucen z výše uvedených důvodů zamítnout nejen návrh žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 10 909,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to jak kapitalizovaným, tak i dále běžícím, ale i její návrh na zaplacení zbývajících žalovaných částek úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, požadovaných na podkladě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, protože závazek k jejich úhradě platně nevznikl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením (dále jen ), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měl ve věci plný úspěch žalovaný, jenž se však vůči žalobkyni práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto bylo za použití argumentu a contrario ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení rozhodnuto o tom, že se žalovanému vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává, ač by na ni jinak měl s ohledem na výsledek sporu právo.

12. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu zcela neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.