Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 211/2026-25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 55 239 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 55 239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z částky 50 652 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 50 % p. a. z částky 4 587 Kč ode dne 26. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 55 239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z částky 50 652 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 50 % p. a. z částky 4 587 Kč ode dne 26. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2026 domáhá zaplacení částky 55 239 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání pana jméno FO Anonymizováno, nar. datum, pojištěnci žalované (dále též jen „škůdce“), vůči Anonymizováno, nar. datum, pojištěnci žalobkyně (dále též jen „poškozená“), a to v důsledku škůdcem zaviněné dopravní nehody ze dne 14. 12. 2024.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Uvedla, že uplatnila spoluvinu poškozené s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. . Žalovaná zdůraznila, že v případě zranění poškozené nešlo o situaci, kdy jí její zákonný zástupce přepravoval v nevyhovujícím zádržném systému, nýbrž o situaci, kde použití dětské autosedačky úplně absentovalo. Žalovaná tak uzavřela, že je krácení pojistného plnění o 35 % zcela adekvátní povaze případu a v souladu se soudní praxí.

3. Žalobkyně s právním posouzením žalované nesouhlasila a odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu a komentářovou literaturu setrvala na svém názoru, podle něhož jednání škůdce jakožto zákonného zástupce poškozené nemůže být přičitatelné samotné poškozené jako její vlastní jednání. Žalobkyně se tak domnívá, že má právo na náhradu vynaložených nákladů v plné výši.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:

Dne 14. 12. 2024 v 10.00 hod. došlo k dopravní nehodě na pozemní komunikaci č. Anonymizováno na Anonymizováno. km mezi obcemi adresa, ve směru jízdy na adresa (dále též jen „dopravní nehoda“). Škůdce řídil osobní automobil tov. zn. Ford Anonymizováno Anonymizováno, RZ SPZ, přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy svému rozhledu a narazil do před ním stojícího nákladního vozidla, vyjel mimo komunikaci a havaroval v příkopu. Příkazem Odboru dopravy Městského úřadu adresa ze dne 13. 3. 2025, č. j Anonymizováno/0014437/DOP/2025/Anonymizováno (dále též jen „příkaz“), byl škůdce uvedeným jednáním shledán vinným z přestupku. Škůdce ve vozidle přepravoval poškozenou, která je zároveň nezletilou dcerou škůdce, a to bez použití dětské autosedačky. Škůdce měl v době nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Poškozená má sjednáno zdravotní pojištění u žalobkyně. Poškozená při dopravní nehodě utrpěla mnohačetná zranění, která si vyžádala mj. hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Anonymizováno. Žalobkyně zaplatila poskytovatelům zdravotních služeb za poskytnuté hrazené služby 157 827 Kč. Žalobkyně uplatnila vynaložené náklady u žalované. Žalovaná žalobkyni zaplatila toliko 102 588 Kč, tj. 65 % vynaložených nákladů. Žalovaná žalobkyni odmítla v rozsahu 35 % náhradu zaplatit s odůvodněním, že uplatnila spoluvinu poškozené za přepravu bez použití dětské autosedačky, neboť se poškozené přičítá jednání škůdce jakožto jejího zákonného zástupce a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. . Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení první části nákladů léčení, tj. částky 144 721 Kč, do 15 dnů od doručení přípisem ze dne 12. 6. 2025, přičemž tato výzva byla doručena dne 16. 6. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení druhé části nákladů léčení, tj. částky 13 106 Kč, do 15 dnů od doručení přípisem ze dne 8. 9. 2025, přičemž tato výzva byla doručena dne 9. 9. 2025.

5. Sporné nezůstalo žádné skutkové tvrzení, když sporným přetrvalo pouze právní posouzení spoluviny poškozené z důvodu nepoužití dětské autosedačky.

6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Shodná tvrzení účastníků soud posuzoval jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přitom nemá žádné pochybnosti o skutečnostech z nich vyplývajících, neboť jsou zcela v souladu s provedenými listinnými důkazy.

7. Na základě shodných tvrzení účastnic a po zhodnocení důkazů soud dospěl ke stejnému závěru o skutkovém stavu jako je uveden v odstavci 4 tohoto rozsudku.

8. Podle , o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, žalobkyně provádí veřejné zdravotní pojištění, pokud toto pojištění neprovádějí resortní, oborové a podnikové zdravotní pojišťovny.

9. Podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále též jen „ZVZP“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

10. Podle j) , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 6. 2025, je dětská autosedačka zařízení schválené podle zvláštního právního předpisu určené k zajištění bezpečnosti přepravovaných dětí, jejichž tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kg a tělesná výška nepřevyšuje 150 cm.

11. Podle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

12. Podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též jen „ZPOPV“), pojištěný má právo, aby za něj pojistitel nahradil náklady vynaložené zdravotní pojišťovnou na plně nebo částečně hrazené zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna tyto zdravotní služby poskytnuté poškozenému hradila.

13. Podle § 28 odst. 1 ZPOPV poškozený má právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti vůči pojistiteli.

14. Podle , (dále též jen „o. z.“), zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.

15. Podle § 457 o. z. zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv.

16. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

17. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

18. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:

1) Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na služby poskytnuté svému pojištěnci, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady na služby poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, nebo následkem jiné události. Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění zakládá zdravotní pojišťovně originární právo na plnění vůči třetí osobě spočívající v náhradě nákladů, které vynaložila na poskytnuté služby hrazené ze zdravotního pojištění, které vznikly v důsledku jejího zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěnci zdravotní pojišťovny. Znamená to, že třetí osoba odpovídá zdravotní pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. V rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl jejich vznik způsoben jednáním pojištěnce, třetí osobě vůči zdravotní pojišťovně povinnost k plnění podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění nevzniká. Jestliže právo na plnění podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojišťovně v určitém rozsahu vůbec nevzniklo, není k náhradě v tomto rozsahu nikdo povinen a ohledně této části nákladů vynaložených na poskytnuté služby hrazené ze zdravotního pojištění nelze ani nikomu uložit platební povinnost.

2) Okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny na náhradu podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění či snižující výši náhrady může být – jak vyplývá z výše uvedeného – i počínání pojištěnce, které mělo za následek vznik nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení nebo které se na tomto následku podílelo. Takové počínání pojištěnce nemusí být zaviněné a nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na jeho straně.

Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč., ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. .

3) I za současné právní úpravy tedy platí, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Újma totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny. Existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech shora uvedených hledisek.

4) Nebylo-li zjištěno, že si újmu přivodil sám usmrcený syn (zanedbání péče ze strany otce spočívající v nepřipoutání nezletilého syna bezpečnostním pásem není okolností na straně syna podle § 2918 o. z.), není opodstatněné náhradu snižovat.

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu.

19. Z odborné literatury se dále podává:

1) „Zjednodušeně lze říci, že děti obecně neodpovídají za své rodiče; je tomu právě naopak (srov. § 2921 druhá věta). Koziol správně upozorňuje, že děti nemají vliv na výběr svých zákonných zástupců. Ti jsou jim zákonem ustanovováni za účelem jejich ochrany, tato ochrana by se však obrátila v jejich opak. Opačně však bohužel NS, který přičetl dítěti pochybení jeho rodičů spočívající v upoutání do nevhodně užité sedačky.“

Viz MELZER, Filip. : velký komentář. Praha: Leges, 2018, 406-408 s.

2) „Za okolnost, kterou lze přičítat k tíži poškozených nezletilých, však nelze považovat, jestliže jejich rodiče (jiné osoby povinné dohledem) dohled nad nimi zanedbali. V takovém případě rodiče nezletilých dětí (jiné osoby povinné dohledem nad nimi) spoluodpovídají za újmu společně s těmi, kdo ji způsobili (MS Praha = Rc 44/1974). Z tohoto hlediska se jeví sporným rozhodnutí NS , v němž nesprávný výběr dětského zádržného systému (autosedačky) ze strany rodičů poškozeného dítěte přičetl k jeho tíži. To platí tím spíše, že následně v rozhodnutí NS odlišně konstatoval, že zanedbání péče ze strany otce spočívající v nepřipoutání nezletilého syna bezpečnostním pásem není okolností na straně syna. V témže rozhodnutí zároveň dovodil, že samotná skutečnost, že rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, neznamená, že následky porušení povinnosti jedním z nich automaticky ponese i rodič druhý. Ve vztahu poškozeného a jeho rodiče lze spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné pro rozhodnutí o dělené povinnosti (§ 2915 odst. 2) škůdce a rodiče, který zanedbal dohled nad poškozeným, k náhradě újmy poškozenému nezletilému (NS ).“

Viz PAŠEK, Martin. [Spoluúčast poškozeného]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 3333–3334, marg. č. 3.

20. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož má žalobkyně vůči žalované přímý nárok na náhradu nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání škůdce vůči poškozené, za které byl shledán vinným v příkaze, ve smyslu § 55 ZVZP, § 18 písm. a) a § 28 odst. 1 ZPOPV, a to v celém rozsahu. Je tomu tak proto, že ve smyslu výše citované judikatury si poškozená nemohla újmu přivodit sama, neboť s ohledem na její věk v okamžiku dopravní nehody nebyla s to posoudit následky nepoužití dětské autosedačky ani ovládat své jednání, když je zcela nepochybné, že se roční dítě do dětské autosedačky samo nepřipoutá. V takovém případě zanedbání péče ze strany škůdce spočívající v přepravování poškozené ve vozidle bez použití dětské autosedačky není okolností na straně poškozené ve smyslu § 2918 o. z.

21. Soud neshledává přiléhavým odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , neboť jeho závěry dopadají na odlišný případ, když v odkazované věci zákonný zástupce poškozeného nezletilého dítěte nebyl zároveň škůdcem a viníkem dopravní nehody. Soud rovněž poznamenává, že závěry v odkazovaném rozhodnutí se týkaly výkladu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, a závěry zde přijaté se tak ve vztahu k o. z. použijí pouze „přiměřeně“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. ). Z judikatury se přitom podává, že v obecném jazykovém významu je synonymem slova přiměřeně výraz vhodně. Podle čl. 41 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, schválených usnesením vlády ze dne 19. 3. 1998, č. 188, ve znění pozdějších předpisů (dostupná na www.vlada.cz), lze slova „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu použít výjimečně a vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ).

22. Soud tak má za to, že se závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , co se týče spoluodpovědnosti za vznik škody způsobené zákonnými zástupci v poměrech tohoto případu neuplatní. V poměrech o. z. totiž zákonný zástupce nemůže zastoupit jiného, pokud jsou jeho zájmy v rozporu se zájmy zastoupeného (viz § 437 odst. 1 o. z.). V tomto případě měla poškozená zájem na své bezpečnosti při přepravě vozidlem tím, že bude přepravována v dětské autosedačce [srov. § 2 písm. jj) zákona o silničním provozu]. Škůdce tak nemohl poškozenou zastupovat v omisivním právním jednání spočívajícím v porušení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, když jízdou bez usazení do dětské autosedačky při tělesné hmotnosti nepřevyšující 36 kg a tělesné výšky nepřevyšující 150 cm (což roční dítě převyšovat nemůže) poškozená ohrožovala svůj život i zdraví.

23. Opačný výklad zastávaný žalovanou o přičitatelnosti jednání škůdce je přitom v rozporu se „selským rozumem“. Ad absurdum by se i nezletilé dítě rodiče, který by mu úmyslně ublížil na zdraví (např. fyzickým napadením), spoluúčastnilo na vzniku újmy, neboť by si takovým výkladem nezletilé dítě v zastoupení rodiče ubližovalo samo sobě a samo sobě by si svým přičitatelným jednáním způsobilo újmu.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni celou náhradu nákladů na hrazené služby nezaplatila ani přes výzvu, dostala se s plněním svého dluhu podle § 1968 o. z. do prodlení a je povinna žalobkyni zaplatit rovněž úrok z prodlení počínající po uplynutí 15 dnů od doručení příslušných výzev (když tato lhůta podle soudu zcela naplňuje lhůtu „bez zbytečného odkladu“) podle o. z. ve výši řídící se

25. Jelikož výše nákladů na hrazené služby byla nesporná a jelikož v projednávaném případě není prostor pro aplikaci § 2918 o. z, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 4 112 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 762 Kč a hotových výdajů ve smyslu za použití per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. ) ve výši 450 Kč za každý ze 3 úkonů (předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání u soudu), tj. 1 350 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu či exekuce.