Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 133/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o 98 676,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 52 676,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 355,25 Kč od 18. 9. 2025 do 23. 9. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 355,25 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 52 676,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 355,25 Kč od 18. 9. 2025 do 23. 9. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 355,25 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne 19. 5. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 15024671, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky až do výše 49 900 Kč. Podle uvedené smlouvy se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky žalobkyni spolu s poplatky za službu „Presto“ a „Klidné spaní“, jakož i poplatek z tranší úvěru, přičemž první splátka byla splatná dne 18. 6. 2025. Strany si dále sjednaly, že žalovaná má žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny. Mezi účastníky byla taktéž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, načež žalobkyně zesplatnila dluh ke dni 17. 9. 2025. Žalovaná je proto dle žalobkyně od 18. 9. 2025 v prodlení s plněním peněžitého závazku, přičemž žalobkyně požaduje též kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 48 741,60 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 915,40 Kč, za službu „Presto“ ve výši 330 Kč, za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 580,07 Kč a pokračující zákonný úrok z prodlení.
2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) i ona vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.
3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z předložené smlouvy o úvěru, za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uvedeného dne uzavřely smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 49 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalobkyně následně žalované vyplatila dne 19. 5. 2025 částku 20 000 Kč a částku 26 000 Kč, a to převedením na účet žalované, jak je prokázáno předloženým potvrzením. Úvěr byl poskytnut na účet žalované, který žalovaná uvedla. Ve smlouvě byl pak sjednán smluvní úrok ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve smlouvě uvedena ve výši 1 293,29 %. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu pro případ prodlení žalované. Existence právního vztahu mezi účastníky plyne taktéž z autorizace ověření totožnosti přímým náhledem na bankovní účet žalované, z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, jakož i z oboustranně ofoceného občanského průkazu žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 17. 9. 2025 k splacení úvěru jako celku pro prodlení se splátkami úvěru, jak plyne z této výzvy. Žalovaná však poskytnuté prostředky plně nevrátila, když žalobkyni nezaplatila ničeho. Žalobkyně proto po žalované požaduje uhradit jistinu ve výši 46 000 Kč a dále dle uzavřené smlouvy kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 48 741,60 Kč, poplatek za vyplacení tranší ve výši 915,40 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 330 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč a částku 2 580,07 Kč na smluvní pokutě. Žalované byla zaslána též předžalobní výzva, jak vyplývá z upomínky ze dne 19. 4. 2026.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl úrok z úvěru sjednán ve výši 0,883 % denně, což představuje úrok ve výši 322,3 % ročně (0,883 x 365) z dlužné částky. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS ČR“), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, adresa: právnická osoba. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (v dané věci RPSN 400,80 %!), naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. o o. s. ř. o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v adresa – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. spisová značka ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
6. V dané věci byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodnuta zcela zjevně nemravná zápůjční úroková sazba ve faktické výši 322,3 % ročně (s RPSN 1 293,29 %), neboť obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2025 pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila v průměru 8,16 % ročně, tedy její ve smlouvě uvedená výše přesahuje téměř 40 násobek obvyklé hodnoty. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kde se k extrémní výši úroků z úvěru připojila ještě smluvní pokuta a další žalobkyní účtované poplatky. Poplatek za „tranši“ nedává reálný ekonomický smysl u bezúčelového úvěru, kde věřitel před vyplacením částky nic neověřuje, narozdíl např. od hypotečního úvěru na bydlení. Stejně tak výše poplatku „Presto“ v částce 330 Kč neodpovídá ekonomické realitě vynaložených nákladů na zrychlenou tranši. Administrativa tohoto typu formulářových smluv uzavřených distančním způsobem je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Uvedené poplatky mají ve skutečnosti vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jedná se o skryté úroky. K tomu lze uvést, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné. K extrémní výši úroků z úvěru a výše zmíněným poplatkům se připojuje ještě sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně jen v neprospěch spotřebitele (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla). Jednotlivá ujednání dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků, poplatků a pokuty by žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.
7. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku úvěru 49 900 Kč, přičemž žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 49 900 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou žalobkyně k zaplacení ze dne 17. 9. 2025, kterou lze vzhledem k jejímu obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (kvůli absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru nelze přihlížet k v ní dohodnuté splatnosti úvěru). Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 22. 9. 2025 (třetí pracovní den po odeslání). Žalovaná byla vyzvána k okamžitému uhrazení dlužné částky od data doručení této upomínky. Od 23. 9. 2025 byla proto žalovaná v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení a tedy nárok žalobkyně je v této části důvodný, když zároveň výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadované poplatky, úroky a smluvní pokutu, když zamítnutí dalších nároků žalobkyně je namístě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i ujednání o smluvní pokutě, poplatcích a smluvních úrocích. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 22. 9. 2025, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalované, a dále pak z částky rozdílu úroků z přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu dle poměrného úspěchu ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.