Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 129/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně:Avafin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 24 350 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 4 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 483 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.II. Žaloba o zaplacení částky 4 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 483 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. května 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 24 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení. Uvedla, že se žalovanou dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr, který byl následně navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednaný úrok, své smluvní povinnosti však neplnila, a proto žalobkyně úvěr dne 16. 12. 2025 zesplatnila. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně na úvěr ničeho neuhradila. Dále uvedla, že žalovanou k zaplacení vyzvala předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2026, žalovaná však požadovanou částku neuhradila a žalobkyně se proto domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 900 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 450 Kč.
2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, v němž uvedla pouze to, že jej podává v plném rozsahu. K žalobě se jinak nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez své přítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic.
3. Z provedených listinných důkazů soud vzal za prokázáno, že účastnice dne datum uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou s původním úvěrovým limitem 8 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit a hradit sjednaný úrok. Z dodatku ke smlouvě soud vzal za prokázáno, že úvěrový limit byl téhož dne navýšen na 20 000 Kč, úroková sazba činila 40 % měsíčně a žalovaná měla jednou měsíčně hradit úrok přirostlý za uplynulé období, zatímco jistinu měla splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Z potvrzení o provedených platbách soud vzal za prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla dne datum částky 8 000 Kč a 4 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 12. 2025 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 16. 12. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě vyčísleného dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2026 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou k zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč a dalších nároků uplatněných v souvislosti se smlouvou. Z výstupů systému Bank ID a z údajů o ověření bankovního účtu soud vzal za prokázáno ověření totožnosti žalované a toho, že účet, na který byly peněžní prostředky poukázány, byl veden pro žalovanou. Z výpisu interního systému žalobkyně soud dále vzal za prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla kontroly v jí označených externích databázích a registrech. Z výstupu získaného prostřednictvím systému Kontomatik soud vzal za prokázán obsah transakční historie bankovního účtu žalované, z níž žalobkyně vycházela při posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně současně uvedla, že žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila žádnou částku; toto tvrzení žalovaná nezpochybnila a ani z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyni cokoli zaplatila.
4. Na základě shora prokázaného skutkového stavu proto soud dospěl předně k závěru, že účastnice uzavřely podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru, jde přitom o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně uzavírala tuto smlouvu jako podnikatelka a žalovaná jako spotřebitelka. Soud se proto nejprve zabýval platností této smlouvy podle § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před poskytnutím úvěru vycházela z údajů získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, do níž se žalovaná po udělení souhlasu přihlásila ke svému bankovnímu účtu. Žalobkyně tak podle svého tvrzení získala přístup k transakční historii žalované, informacím o jejím účtu, příjmech, výdajích a dalším údajům o její finanční situaci. Z těchto údajů zjistila příjmy žalované ve výši 56 294,33 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti mělo proběhnout automatizovaně prostřednictvím interního scoringového systému, který jednotlivé pohyby na bankovním účtu identifikoval a kategorizoval jako příjmy nebo výdaje a na jejich základě vyhodnotil souhrnné ukazatele úvěruschopnosti. Žádost žalované podle žalobkyně dosáhla vysokého skóre, které mělo vypovídat o nízké pravděpodobnosti, že žalovaná nebude úvěr řádně splácet. Žalobkyně dále uvedla, že v případě zjištění nesrovnalosti nebo zvýšeného rizika systém předává žádost k manuálnímu posouzení pracovníkovi schvalovacího oddělení, neuvedla však, že by v případě žalované taková manuální kontrola proběhla. Totožnost žalované a vlastnictví bankovního účtu, na který byly peněžní prostředky poskytnuty, měly být ověřeny prostřednictvím Bank ID a aplikace Kontomatik. Další informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti měly být automaticky prověřeny v bankovních a nebankovních registrech CRIF, včetně databáze mikropůjček, v registru SOLUS, prostřednictvím služby TELCO SCORE, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných občanských průkazů. Žalobkyně tvrdila, že rozsah takto provedeného ověřování odpovídal povaze a výši úvěru, dostupným podkladům i požadavkům odborné péče a že na základě získaných údajů a výsledku scoringu dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.
9. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se soud neztotožňuje. Žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti uváděla, že před poskytnutím úvěru vycházela z údajů o pohybech na účtu žalované, do níž žalobkyně získala přístup prostřednictvím aplikace Kontomatik a svá tvrzení o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr proto opírala o zachycené pohyby na účtu žalované. Soud proto stejně jako žalobkyně podrobil účet žalované detailní analýze a po zhodnocení tvrzení žalobkyně a všech předložených podkladů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že již v době uzavření smlouvy a následného navýšení úvěrového limitu existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit povinnosti sjednané ve smlouvě. Žalobkyně sice tvrdila, že prostřednictvím systému Kontomatik zjistila příjmy žalované ve výši 56 294,33 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč, že žádost žalované dosáhla v jejím interním scoringovém systému vysokého skóre a že žalovanou prověřila rovněž v úvěrových registrech, evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a dalších databázích, neobjasnila však, za jaké období uvedené příjmy a výdaje stanovila, které konkrétní transakce do nich zahrnula ani podle jakých pravidel jednotlivé pohyby na účtu vyhodnotila. Výsledek deklarovaný žalobkyní přitom neodpovídá obsahu transakční historie žalované.
10. Za sledované období od srpna 2024 do září 2025 byly totiž jako mzda, náhrada nebo sociální dávka soudem z předloženého výpisu rozpoznány příjmy pouze v celkové přibližné výši 58 712,19 Kč, tedy v průměru asi 4 194 Kč měsíčně, přičemž nešlo o pravidelný příjem dosahovaný v každém měsíci. V srpnu až prosinci 2024 nebyl takový příjem ve výpisu (tedy dle zjištění soudu) zachycen vůbec, v lednu 2025 činil přibližně 1 500 Kč, v únoru 2025 přibližně 30 000 Kč, v březnu a dubnu 2025 nebyl opět zachycen žádný, v květnu 2025 činil přibližně 10 800 Kč, v červnu 2025 žádný, v červenci 2025 přibližně 3 412,19 Kč, v srpnu 2025 přibližně 13 000 Kč a v neúplně zachyceném měsíci září 2025 žádný. Již tato nepravidelnost vylučovala závěr, že žalovaná měla stabilní měsíční příjem ve výši tvrzených 56 294,33 Kč. Ani únorový příjem přibližně 30 000 Kč nepředstavoval pravidelnou měsíční úroveň příjmů, nýbrž ojedinělou položku. Částky přibližně 10 800 Kč v květnu 2025 a 13 000 Kč v srpnu 2025 byly navíc převody od osoby označené jako jméno FO, respektive obdobně identifikované osoby, a bez dalšího z nich nebylo možné dovodit existenci mzdy nebo jiného dlouhodobě zajištěného příjmu. Mezi dalšími kreditními pohyby byly současně rozpoznány prostředky z půjček, zejména položky související s poskytovateli právnická osoba a právnická osoba, přičemž čerpání dalších půjček činilo ve sledovaném období přibližně 9 159,70 Kč a jejich splátky nejméně přibližně 1 776,52 Kč. Nově čerpaná půjčka však nepředstavuje disponibilní příjem použitelný k dlouhodobému splácení dalšího úvěru, nýbrž současně zakládá další závazek, a proto její zahrnutí mezi příjmy zkresluje skutečnou finanční situaci spotřebitelky.
11. Stejně nepřesvědčivý je žalobkyní tvrzený údaj o výdajích žalované pouze ve výši 5 000 Kč. Jen výdaje, které bylo možné z transakční historie zařadit mezi potraviny, drogerii, telekomunikační služby a výdaje související s dítětem, činily za sledované období přibližně 133 540,45 Kč, a to ještě bez spolehlivě identifikovaných nákladů na bydlení, energie, všech výběrů hotovosti, převodů třetím osobám a dalších spotřebních výdajů. V jednotlivých měsících tyto identifikované domácí výdaje činily přibližně 307,88 Kč v srpnu 2024, 43 486,06 Kč v říjnu 2024, 20 611,12 Kč v listopadu 2024, 20 650,58 Kč v prosinci 2024, 21 230,07 Kč v lednu 2025, 520 Kč v únoru 2025, 1 228 Kč v březnu 2025, 20 668,79 Kč v dubnu 2025, 26,10 Kč v květnu 2025, 65,41 Kč v červnu 2025, 4 387 Kč v červenci 2025 a 359,44 Kč v srpnu 2025. Výrazné rozdíly mezi jednotlivými měsíci současně ukazují, že automatická kategorizace nebyla úplná a že část skutečných výdajů byla zařazena do jiných kategorií nebo nebyla věcně rozpoznána. Přesto již samotné identifikované domácí výdaje mnohonásobně převyšují částku 5 000 Kč uváděnou žalobkyní.
12. Zcela zásadní část debetních pohybů dále představovaly opakované platby související se sázením a hazardními hrami, mezi jejichž příjemci se opakovaně objevovaly zejména Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, anonymizováno a Anonymizováno. Tyto výdaje činily za sledované období přibližně 177 284,59 Kč, z toho přibližně 2 290,83 Kč v září 2024, 22 359,14 Kč v říjnu 2024, 41 584,33 Kč v prosinci 2024, 26 621,15 Kč v lednu 2025, 21 372,16 Kč v únoru 2025, 27 765,13 Kč v březnu 2025, 200 Kč v dubnu 2025, 24 855,30 Kč v květnu 2025, 7 622,07 Kč v červnu 2025, 390 Kč v červenci 2025, 2 024,48 Kč v srpnu 2025 a nejméně 200 Kč v neúplně zachycené části září 2025. Nešlo tedy o ojedinělé nebo zanedbatelné platby, nýbrž o opakující se výdajový jev, který měl zásadní vliv na reálnou disponibilní rezervu žalované. Žalobkyně přitom nevysvětlila, zda a jak byly tyto platby zohledněny při stanovení celkových výdajů žalované ve výši pouhých 5 000 Kč.
13. Nepříznivou finanční situaci žalované potvrzují rovněž měsíční výsledky hospodaření na účtu. Saldo činilo přibližně minus 4 323,99 Kč v srpnu 2024, minus 2 180,83 Kč v září 2024, minus 66 030,02 Kč v říjnu 2024, minus 20 787,12 Kč v listopadu 2024, minus 41 523,30 Kč v prosinci 2024, minus 48 449,24 Kč v lednu 2025, plus 11 398,09 Kč v únoru 2025, minus 33 251,33 Kč v březnu 2025, minus 46 310,13 Kč v dubnu 2025, minus 31 678,66 Kč v květnu 2025, minus 7 197,48 Kč v červnu 2025, plus 14 828,07 Kč v červenci 2025, minus 63 488,62 Kč v srpnu 2025 a v neúplně zachycené části září 2025 plus 26 552,16 Kč. Z třinácti úplněji zachycených měsíců od srpna 2024 do srpna 2025 tak bylo pouze ve dvou měsících dosaženo kladného salda. Únorový výsledek byl vedle ojedinělého příjmu přibližně 30 000 Kč ovlivněn také čerpáním půjčky Anonymizováno a červencový výsledek dalšími příchozími převody, takže ani tato dvě kladná salda neprokazují existenci pravidelného vlastního příjmu žalované. Za celé sledované období od srpna 2024 do září 2025 činil výsledný součet identifikovaných pohybů přibližně minus 312 442,40 Kč. Tento souhrnný výsledek, stejně jako převážně záporná měsíční salda, absence pravidelně se opakujícího příjmu, další čerpané půjčky, splácení dosavadních závazků a mimořádně vysoké výdaje na hazard, neposkytovaly žádný podklad pro závěr, že žalovaná vytvářela stabilní disponibilní rezervu.
14. Obecný odkaz žalobkyně na vysoké skóre vytvořené automatizovaným systémem nemůže uvedená konkrétní zjištění překlenout. Žalobkyně nepředložila způsob výpočtu tohoto skóre ani nevysvětlila, zda systém správně odlišil skutečné pravidelné příjmy od nových půjček, převodů mezi účty a nahodilých plateb a zda do výdajů zahrnul všechny debetní pohyby významné pro schopnost žalované úvěr splácet. Nedostatečnost posouzení je o to výraznější, že podle smlouvy měla žalovaná při vyčerpání jistiny 20 000 Kč hradit každý měsíc pouze smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny, tedy 8 000 Kč, aniž by se zaplacením této částky jistina jakkoli snižovala, a při ukončení smlouvy měla vedle toho jednorázově vrátit celou jistinu 20 000 Kč. Řádné posouzení proto vyžadovalo zjistit, zda žalované po uhrazení jejích skutečných životních výdajů a dosavadních závazků pravidelně zbývá nejméně 8 000 Kč měsíčně a zda je současně schopna vytvářet rezervu na vrácení celé jistiny. Pro takový závěr však měsíční obraty ani celkový výsledek hospodaření neposkytovaly podklad. Ani prověření žalované v úvěrových registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku nemohlo tento nedostatek odstranit, neboť absence záznamu o exekuci, insolvenci nebo prodlení sama o sobě neprokazuje existenci dostatečného disponibilního příjmu. Soud proto uzavřel, že žalobkyně dostupné údaje vyhodnotila mechanicky a v rozporu s jejich skutečným ekonomickým významem. Podklady, které měla před poskytnutím a navýšením úvěru k dispozici, nejenže neumožňovaly bez důvodných pochybností dovodit schopnost žalované plnit sjednané povinnosti, ale naopak svědčily o absenci stabilního příjmu, dlouhodobě záporném hospodaření, dalším zadlužování a výdajovém chování neslučitelném s pravidelným hrazením částky 8 000 Kč měsíčně a následným vrácením jistiny 20 000 Kč. Poskytnutím a následným navýšením úvěru proto žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná.
15. V tom v případě je tedy nutno plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle této speciální skutkové podstaty bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, pak je žalovaná povinna žalobkyni tuto částku vrátit, neboť podle tvrzení žalobkyně na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila; dle uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto uložil žalované předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaná bude schopna žalobkyni v budoucnu plnit, když žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, tedy své poměry soudu na jeho výzvu nedoložila k jednání se nedostavila a proto ani soud není schopen posoudit její nynější situaci a stanovit splátky přesně odpovídající jejím možnostem, kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14 až 20 Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení včetně toho, že se jedná o nové hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky ze spotřebitelského úvěru soudem, v důsledku čehož ještě ani nenastalo prodlení žalované, a proto žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení z dosud nevrácené jistiny bylo nutno zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu.
16. Je pak také zřejmé, že ani veškeré další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy, tedy smluvní pokuta ve výši 2 900 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 450 Kč, jí být přiznány nemohly, a proto je soud spolu s požadovaným úrokem z prodlení ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch, přiznal právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se v souhrnu včetně úrokového příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku domáhala po žalované zaplacení celkem částky 26 114,38 Kč, přičemž tato částka sestává ze žalované částky 24 350 Kč a z úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 12. 2025 do 24. 9. 2026 v částce 1 764,38 Kč. Přiznána jí byla částka 20 000 Kč, žalobkyně tak byla ve věci úspěšná přibližně ze 76,59 %, úspěch žalované činil přibližně 23,41 % a čistý úspěch žalobkyně po odečtení úspěchu žalované činí přibližně 53,18 %. Proto soud žalobkyni přiznal odpovídající část uplatněných nákladů řízení, které na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podaného návrhu ve výši 974 Kč, dále z odměny advokátky stanovené podle sazeb uvedených v § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby, a to převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, po 400 Kč, tedy celkem ve výši 1 200 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby po 100 Kč, tedy celkem ve výši 300 Kč, podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky, a konečně z částky 315 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených položek odměny a náhrad, tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku, kterou je advokátka povinna odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 2 789 Kč; 53,18 % těchto nákladů pak po zaokrouhlení činí žalobkyni přiznanou částku 1 483 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím zdejšího soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.