Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 199/2026 - 38

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: N. I., zast. JUDr. Helenou Martiňákovou, advokátkou se sídlem Na Křivině 1363/4, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2026, č. j. , o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížnosti proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026, č. j. OAM376579/PP2022. Žalovaný zamítl žádost stěžovatele ze dne 2. 3. 2022 o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to z důvodu podle téhož zákona, neboť shledal důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek (výrok I.). Dále stěžovateli stanovil podle zákona o pobytu cizinců lhůtu k vycestování z území v délce trvání 35 dnů (výrok II.).

[2] Žalovaný v hodnocení výhrady veřejného pořádku dle čl. 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS vycházel zejména z předchozích trestních odsouzení stěžovatele, jenž na území České republiky pobývá od roku 2001; stěžovatel byl pravomocně odsouzen za trestnou činnost v letech 2004, 2013, 2015 a 2016.

[3] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku bude nucen vycestovat, což způsobí, že bude odloučen od své nezletilé dcery a manželky. Své nezletilé dceři potřebuje být na blízku, jelikož došlo k úmrtí jejího nevlastního otce a stěžovatel s ní obnovil kontakt a plní svoji vyživovací povinnost. Újmu také spatřuje ve ztrátě manželského života. Jelikož jeho manželka disponuje trvalým pobytem a rodinným zázemím v České republice, návrat celé rodiny na Ukrajinu není reálný. Stěžovatel má také obavu, že v případě návratu na Ukrajinu dojde k jeho mobilizaci a přetrhané rodinné vazby již budou neobnovitelné. Ohledně tvrzeného veřejného zájmu na ochraně společnosti stěžovatel uvádí, že je již více než 4 roky propuštěn z výkonu trestu a nebylo v mezičase shledáno žádné závadové jednání stěžovatele.

[4] Žalovaný se vyjádřil pouze ke kasační stížnosti, k návrhu na přiznání odkladného účinku se nevyjádřil.

[5] Podle nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně , podle kterého lze přiznat žalobě odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“.

[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu a případně i žalovaného, na která je třeba hledět jako na zákonná a věcně správná, dokud nejsou zákonným postupem zrušena. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v

[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ve spojení s nejsou naplněny.

[8] O nepřiznání odkladného účinku žalobě již rozhodl městský soud ve svém usnesení ze dne 2. 7. 2026, č. j. . Kromě splnění podmínek dle je nutné zkoumat, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo mít dopad ve sféře práv a povinností stěžovatele, tedy zda takový návrh není bezpředmětný. Touto otázkou se již zabýval městský soud. Ve vztahu k řízení podle zákona o pobytu cizinců (o povolení k pobytu na území) je na místě zkoumat, zda stěžovatel měl v předchozím správním řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí oprávnění pobývat na území České republiky, byť i na základě tzv. fikce pobytového oprávnění (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. ). Pokud tomu tak bylo, tak přiznání odkladného účinku žalobě vede k obnovení tohoto oprávnění pobývat na území, naopak pokud tomu tak nebylo, přiznání odkladného účinku žalobě nemůže samo o sobě takové oprávnění založit. Stejně tak tomu je i u přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[9] Podle § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, „[r]odinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie nebo se státním občanem České republiky, je oprávněn pobývat na území do dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti, jdeli o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2“. Podle odst. 3 téhož ustanovení, „[o]právnění pobývat na území podle odstavce 1 neplatí, pokud nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, trestu vyhoštění, ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo jdeli o opakovaně podanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti“.

[10] Stěžovateli nesvědčila po dobu řízení před žalovaným tzv. fikce pobytového oprávnění podle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Z vyjádření žalovaného a rovněž z napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovateli bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2020, č. j. OAM579/ZR2019, zrušeno povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU; tuto skutečnost stěžovatel nijak nerozporoval. Byla tedy naplněna hypotéza výše citovaného § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, který zakládá výluku z uplatnění fikce oprávnění k pobytu. Odkladem účinků napadeného rozhodnutí (včetně jeho právní moci) by tedy nemohlo dojít k obnovení fikce oprávnění k pobytu (oprávnění žalobce na území pobývat). Pokud by Nejvyšší správní soud žádosti na přiznání odkladného účinku vyhověl, tak by takové rozhodnutí nemohlo vést ke stěžovatelem sledovanému cíli  zajištění oprávnění setrvání na území České republiky (ke stejnému závěru ve skutkově obdobném případu došel i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. ).

[11] Stěžovatel s dcerou (17 let) a matkou své dcery nežije ve společné domácnosti. Ani judikatura Nejvyššího správního soudu přitom stěžovatelem tvrzený nejlepší zájem dítěte neabsolutizuje. Odhlížet v daném případě nelze ani od nutnosti naplnění další stanovené podmínky, a sice že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (zde zájmem na zachování veřejného pořádku), přičemž žalovaný ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel představuje hrozbu pro veřejný pořádek. Tato otázka se však týká merita věci, Nejvyšší správní soud jí tak vypořádá v rámci konečného rozhodnutí ve věci samé. Nelze však ignorovat, že zde existují vážné obavy, že by odložení účinků rozhodnutí mohlo narušit veřejný zájem v takové intenzitě, že ochrana tohoto zájmu převažuje nad poskytnutím dočasné ochrany stěžovatelových práv do doby rozhodnutí soudu ve věci samé.

[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle ve spojení s nepřiznal.

[13] Nejvyšší správní soud zároveň doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. , č. 1072/2007 Sb. NSS).

[OBRÁZEK][14] Nejvyšší správní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. , č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně soudu,

- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 370346127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1050519926.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 4. listopadu 2026

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu