Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 152/2026 - 33

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. A. J. M., zastoupený Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2026, č. j. ,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Včasnou kasační stížností se žalobce, venezuelský státní příslušník, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud jím zamítl žalobu proti rozhodnutí, kterým žalovaný vyslovil nepřípustnost žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026), a řízení ve věci mezinárodní ochrany zastavil.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) spojil kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku. Tvrdil, že jeho manželka, která stejně jako on usiluje o mezinárodní ochranu, je v České republice hospitalizována z důvodu rizikového těhotenství a očekává narození dítěte. V současné době není schopna cestovat a po porodu bude spolu s novorozencem potřebovat intenzivní lékařskou péči. Dalším důvodem opodstatňujícím přiznání odkladného účinku je podle stěžovatele situace v zemi původu. Venezuela se dlouhodobě potýká s hospodářskou a humanitární krizí, kterou dále zhoršilo ničivé zemětřesení v oblasti posledního bydliště stěžovatele a jeho rodiny. V případě návratu by rodina čelila riziku vnitřního vysídlení, nedostupnosti odpovídající zdravotní péče a absenci sociálního zázemí. Stěžovatel má za to, že návrat rodiny by mohl být v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a tím i s Úmluvou o právech dítěte.

[3] Žalovaný se ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku vyslovil pro jeho zamítnutí. Připustil význam zdravotního stavu manželky stěžovatele, která je hospitalizována z důvodu rizikového těhotenství, avšak podle jeho názoru tyto skutečnosti samy o sobě nedokládají bezprostřední hrozbu vážné újmy. Zdůraznil také, že předmětem řízení není rozhodnutí o vycestování stěžovatele z území České republiky, nýbrž toliko zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Z napadeného rozsudku proto bezprostředně nevyplývá povinnost návratu do země původu. Tvrzení stěžovatele o zhoršené bezpečnostní, humanitární a zdravotní situaci ve Venezuele má žalovaný za příliš obecná. Stěžovatel podle něj neprokázal, že právě jemu a jeho rodině hrozí konkrétní a bezprostřední vážná újma v příčinné souvislosti s právními následky napadeného rozsudku.

[4] Z ustanovení vyplývá, že první podmínku pro přiznání odkladného účinku představuje existence nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Druhou podmínkou pak je, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně, neboť institut odkladného účinku má mimořádnou povahu. Samo podání kasační stížnosti totiž bez dalšího odkladný účinek nepůsobí (srov. ) a jeho přiznání připadá v úvahu pouze v ojedinělých případech vyjádřených v Odložit účinky kasační stížnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma, která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, je významná a její vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, čj. ).

[5] Kasační soud předesílá, že napadeným rozhodnutím bylo pouze zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž povinnost opustit území České republiky vzniká teprve rozhodnutím o správním vyhoštění či rozhodnutím o povinnosti opustit území (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. ). Jakkoli z podání stěžovatele není zcela zřejmé, jestli již (a kdy) s ním řízení o správním vyhoštění bylo zahájeno, nelze přehlédnout, že o udělení mezinárodní ochrany žádal opakovaně a rozhodnutí o povinnosti opustit území České republiky tak potenciálně nelze vyloučit. Samo riziko uložení správního vyhoštění se všemi jeho důsledky lze přitom chápat rovněž jako hrozbu újmy, byť méně intenzivní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. ). Hrozbu nuceného opuštění území státu lze zde proto mít za dostatečně intenzivní.

[6] Vážnou újmu lze shledat přirozeně jen v souvislosti s možnými důsledky vycestování do země původu. Kasační soud má ovšem hrozbu takové vážné újmy v tomto případě za osvědčenou. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti předložil potvrzení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, podle něhož zde byla jeho manželka dne 18. 9. 2026 hospitalizována ve vysokém stupni rizikového těhotenství, a to nejméně na dobu do porodu, k němuž mělo dojít koncem října tohoto roku. Rizika spojená s případným nuceným odloučením stěžovatele od rodiny, tj. zejména znemožnění pomoci s péčí o novorozence, nelze v takové situaci podceňovat. Je třeba vzít v potaz i skutečnost, že manželka stěžovatele je rovněž neúspěšnou žadatelkou o udělení mezinárodní ochrany. Obdobně uvažoval o této otázce i krajský soud, když přiznal odkladný účinek již ve vztahu k žalobě. Tím přirozeně nelze jakkoli předjímat, nakolik by byly tíživé konkrétní životní podmínky stěžovatele po návratu do Venezuely, která byla v červnu tohoto roku postižena zemětřesením. K tomu sice stěžovatel ničeho nedoložil, z hlediska újmy naznačené výše to však není rozhodné.

[7] K možnému rozporu odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá existence obecného veřejného zájmu na ukončení neoprávněného pobytu cizinců, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu , ale i zde je třeba vážit konkrétní intenzitu tohoto rozporu. Konkrétní ohrožení důležitého veřejného zájmu přitom v tomto případě nelze shledat a ani sám žalovaný je v tomto případě netvrdil.

[8] Závěrem je třeba poznamenat, že podle „se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí“. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují nejen veškeré účinky napadeného rozsudku, ale vzhledem k tomu, že již žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného byl přiznán odkladný účinek, obnovuje se fakticky do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti i odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 4. listopadu 2026

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu