Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 A 5/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 5/2026 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobce: Mgr. J. P.
bytem X
zastoupen Mgr. Jaroslavem Holubem, advokátem
sídlem Gajdošova 4392/7, Brno
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno
za účasti: Projekt Klobásova s.r.o.
sídlem Klobásova 37/34, Brno
o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 12. 2025,
č. j. JMK 179352/2025,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 12. 2025,
č. j. JMK 179352/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13 140 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Holuba, advokáta.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí podstaty věci
1. Magistrát města Brna (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 20. 1. 2025, č. j. MMB/0015764/2025, rozhodl o umístění stavby „REZIDENCE KK, novostavba bytového domu“ – bytový dům s administrativou na pozemcích parc. č. X a XA v k. ú. X. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 10. 2025, č. j. JMK 144665/2025, podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu (dále jen „správní řád správní řád “), zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti územnímu rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí postavení účastníka územního řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „starý stavební zákon“.
2. Stavební úřad dále rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025, č. j. MMB/0198736/2025, ve výroku I. podle § 195 ve spojení s § 197 odst. 1 písm. a) a § 211 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb. , stavebního zákona (dále jen „nový stavební zákon “), povolil záměr označený jako „REZIDENCE KK, novostavba bytového domu“ – bytový dům s administrativou na pozemcích parc. č. X a XA v k. ú. X. Výrokem II. stavební úřad podle § 8 odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny, povolil kácení dřevin na pozemku parc. č. XA v k. ú. X a podle § 9 odst. 1 téhož zákona uložil provedení náhradní výsadby. Výrokem III. stavební úřad podle
§ 247 odst. 1 a § 249 odst. 2 nového stavebního zákona povolil odstranění stavby č. p. X na pozemku parc. č. X a XA v k. ú. X při ul. X.
3. Proti naposled uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím opět zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu , neboť žalobce dle žalovaného nebyl účastníkem řízení o povolení záměru podle § 182 písm. d) nového stavebního zákona.
II. Shrnutí procesního postoje žalobce
4. Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalobce je vlastníkem bytové jednotky a dalších pozemků v bezprostřední blízkosti zamýšlené stavby, přičemž plánovaný bytový dům má potenciál přímo zasáhnout do jeho vlastnického práva. Žalobce namítá zejména zvýšení hluku, narušení soukromí, zastínění, zhoršení dopravní situace a parkování, zvýšení prašnosti, zásah do zeleně a možné ovlivnění podzemních vod. Současně žalobce namítá, že záměr je v rozporu s původním i novým územním plánem města Brna a zásadně mění charakter lokality tvořené převážně rodinnými domy. Žalobce je proto přesvědčen, že s ním mělo být jednáno jako s účastníkem správního řízení, aby mohl svá práva v řízení řádně hájit.
5. Žalovaný pochybil tím, že se nevyjádřil ke všem žalobcem tvrzeným možnostem dotčení jeho vlastnických práv. Zejména zcela pominul namítaný potenciál dotčení hladiny podzemních vod. Je zřejmé, že stavba vyžaduje hluboké výkopové práce (je uvedeno, že stavba bude mít dvě podzemí podlaží). Hluboké výkopové práce mohou vést k poklesu hladiny a následnému ovlivnění vydatnosti všech studní v okolí, tedy i studny umístěné na pozemcích žalobce. Žalobce tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit; na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí procesního postoje žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
6. Žalovaný plně odkazuje na napadené rozhodnutí, které nadále považuje za správné. Uvádí, že žalobce sice vlastní nemovitosti nacházející se v blízkosti záměru, stavba však nemá potenciál přímo zasáhnout do jeho vlastnických práv. Podle žalovaného nedojde k zastínění nemovitostí žalobce, ke zvýšení dopravy v bezprostředním okolí jeho domu ani k narušení soukromí, neboť směrem k pozemkům žalobce nejsou navržena okna, balkony ani lodžie. Žalovaný rovněž uvádí, že bytový dům není stavbou způsobilou produkovat imise v podobě hluku, prachu či vibrací v intenzitě zakládající přímé dotčení práv žalobce. Z těchto důvodů žalovaný uzavírá, že žalobci postavení účastníka řízení nenáleželo, a proto jeho odvolání správně zamítl jako nepřípustné. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout; na svém procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
7. Rovněž osoba zúčastněná na řízení uvádí, že stavebním záměrem nedojde k výraznému ovlivnění celého širokého okolí, k nepřiměřenému nárustu dopravy, výraznému zvýšení hlučnosti či zastínění pozemku žalobce. K narušení soukromí žalobce vlivem nasměrování oken, balkonů a teras v podstatě nedojde, jedná se o zcela obvyklé imise. Stavební záměr je v souladu s územním plánem, počet parkovacích stání vychází z platných právních předpisů, kácení zeleně je kompenzováno novou výsadbou a žalobce nedoložil, že by na jeho pozemcích existovala studna. Žalobce byl se stavebním záměrem v předstihu dobře obeznámen, spolu s matkou se účastnil jednání s osobou zúčastněnou na řízení. Osoba zúčastněná na řízení považuje žalobu za účelovou a navrhuje ji zamítnout.
IV. Posouzení věci
8. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , dále jen „s.ř.s. “) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s. ). Žaloba je přípustná (především § 65 , § 68 , § 70 s.ř.s. ). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s. ) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s. ).
9. Žaloba je důvodná.
10. Základem sporu mezi žalobcem a žalovaným je otázka, zda je žalobce účastníkem řízení o povolení záměru dle § 182 písm. d) nového stavebního zákona.
11. Je třeba předeslat, že nový stavební zákon v § 182 a násl. upravuje jednotné řízení o povolení záměru, na rozdíl od starého stavebního zákona, který předpokládal nejprve vedení řízení o umístění stavby a teprve poté vedení řízení o povolení stavby (pokud není vedeno společné územní a stavební řízení dle § 94j a násl. starého stavebního zákona). Nynější věc je specifická v tom, že pro danou stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí dle starého stavebního zákona, které dle žalovaného nabylo právní moci dne 19. 2. 2025. Teprve poté dne 24. 2. 2025 požádala osoba zúčastněná na řízení o povolení záměru dle nového stavebního zákona.
12. Žalovaný v této souvislosti odkázal na § 330 odst. 6 nového stavebního zákona, podle něhož se pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby vydané v územním řízení považuje za rozhodnutí v části věci v řízení o povolení záměru podle tohoto zákona. Žalovaný proto posuzoval účastenství žalobce z toho hlediska, zda může být prováděním stavby dotčeno jeho vlastnické právo. Proti tomuto hodnocení žalobce v žalobě nic nenamítá a rovněž z judikatury vyplývá, že v takových případech v řízení o povolení záměru podle § 182 a násl. nového stavebního zákona stavební úřad rozhoduje o otázkách, které za účinnosti starého stavebního zákona spadaly do řízení o vydání stavebního povolení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2025,
č. j. 10 As 181/2025 -41).
13. Podle § 182 písm. d) nového stavebního zákona účastníky řízení jsou osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno. Z hlediska nyní přezkoumávaného rozhodnutí o povolení záměru je tedy v souladu se shora uvedeným rozhodující, zda vlastnické nebo jiné právo žalobce může být dotčeno prováděním stavebního záměru.
14. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že „k tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Kdo je účastníkem řízení vymezuje sice správní řád správní řád , ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Znakem účastníka řízení je hmotněprávní poměr k věci, to však neznamená, že správní orgán přizná postavení účastníka řízení jen tomu, o němž se při zahájení přesvědčil, že účastníkem řízení je. Správní orgán je povinen zkoumat a upřesňovat okruh účastníků řízení v průběhu celého řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 A 31/200191 , č. 683/2005 Sb. NSS, následován v kontextu nového správního řádu z roku 2004 např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 5 As 80/201433 ). Posouzení přímosti (intenzity) dotčení na právech závisí na individuálních okolnostech věci, např. na povaze posuzované stavební činnosti či vzdálenosti od místa stavby. Podmínkou účastenství ovšem není to, aby stavební úřad vyhověl případným námitkám účastníka. Účastenství obstojí samo o sobě, i když nutně nemusí vést k rozhodnutí pro účastníka příznivému (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/201325 , č. 2932/2013 Sb. NSS, ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/201968 , body 26 a 27, a ze dne 24. 4. 2024, č. j. 8 As 217/202248 , body 30 a 31).
15. Obecně platí, že osoba domáhající se postavení účastníka územního řízení zpravidla uvádí jednak skutečnosti, z nichž dovozuje své účastenství, a jednak konkrétní dopady zamýšleného záměru do svých práv či právem chráněných zájmů. Tyto okruhy tvrzení se přitom často obsahově prolínají (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008 –68,
č. 1787/2009 Sb. NSS). Pokud správní orgán dospěje k závěru, že určité osobě postavení účastníka řízení nenáleží, musí se vypořádat se všemi důvody, o které tato osoba své účastenství opírá, a přesvědčivě odůvodnit, proč jednotlivé námitky nemohou založit přímé dotčení jejích práv
(např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, č. j. 57 Ca 15/2006 –38, č. 1299/2007 Sb. NSS). Pokud se vlastník nemovitosti aktivně domáhá účastenství a uvádí zcela konkrétní tvrzení o možném zásahu do svých práv, je zpravidla namístě přistupovat k posouzení jeho účastenství spíše vstřícně (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2018, č. j. 2 As 328/2016 –96), vždy je však třeba argumentaci takové osoby vypořádat v téže míře konkrétnosti, v jaké byla uplatněna. Jen tak může jít o vypořádání zákonné, přezkoumatelné a obecně korektní. Současně však ustálená judikatura zdůrazňuje, že podrobné meritorní posouzení samotného záměru má být předmětem až řízení ve věci samé, nikoli řízení o posouzení účastenství, které nesmí předjímat konečné rozhodnutí správního orgánu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 10. 2008, č. j. 2 As 12/2008 -63).
16. Prvním předpokladem pro naplnění definice účastníka řízení je vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo pozemkům. „Sousedství“ ve smyslu citovaného ustanovení je třeba vykládat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99 , tak, že „sousedním pozemkem“ není jen pozemek mající společnou hranici s pozemkem, na kterém má být stavba realizována (tzv. mezující pozemek), neboť účinky stavby se neprojevují jen v hranicích stavebního pozemku. „Sousedním pozemkem“ se proto rozumí i ten, který s plánovanou stavbou bezprostředně nesousedí; může jít dokonce i o pozemek, který je od stavby (někdy i značně) vzdálen (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 As 57/2014 –41).
17. O naplnění prvního předpokladu účastenství žalobce v předmětném řízení přitom mezi žalobcem a žalovaným není sporu; i žalovaný v napadeném rozhodnutí uznává, že žalobce vlastní dům a pozemky, které sice nemají přímou hranici s pozemky, na nichž má být stavba provedena, (mezi nimi se nachází ještě jeden pozemek, který tyto pozemky vzdaluje přibližně o 16 m), přesto na ně hledí jako na pozemky sousední.
18. Druhým předpokladem účastenství v řízení je potencialita přímého zásahu do vlastnického či jiného věcného práva. O naplnění tohoto druhého předpokladu účastenství žalobce v předmětném řízení již mezi žalobcem a žalovaným sporu je. Žalobce argumentoval rozsahem záměru (bytový dům s 26 jednotkami; 24 bytových jednotek, 2 kanceláře, k tomu 31 parkovacích míst) i jeho prvky (lodžie, balkony a terasy, okna nasměrovaná k nemovitostem žalobce), z nichž dovozoval hluk, zastínění a další negativní vlivy na okolí, včetně rodinného domu, jehož je spoluvlastníkem. Namítal rovněž změnu charakteru okolí; tu poukazoval na to, že nyní se v lokalitě nacházejí pouze rodinné domy a občanská vybavenost. V této souvislosti žalobce ve prospěch svého účastenství v řízení tvrdil rozpor s předchozím i současným územním plánem a dovozoval, že záměr je využitím nepřípustným. Rovněž žalobce upozornil na pravděpodobné negativní dopady na dopravu a parkování (i se zohledněním již současného stavu), na předpokládané odstranění zeleně a jeho důsledky a na vliv na podzemní vody včetně žalobcovy studny. Namítal rovněž, že stavební práce a s nimi související dopravní obslužnost povedou k výraznému zvýšení prašnosti a hluku, což může mít negativní vliv na zdraví obyvatel, jejich pohodu a kvalitu prostředí.
19. Žalovaný naproti tomu dovodil, že vlastnické právo žalobce, spočívající v právu vlastnit rodinný dům, svobodně s ním nakládat a užívat jej, nebude prováděním stavby dotčeno. Relevantní důvody obsažené v podání, kterým se žalobce přihlásil za účastníka řízení, se dle žalovaného týkaly zvýšené prašnosti a hluku během výstavby. I když tyto vlivy nelze zcela vyloučit, je žalovaný toho názoru, že vlastnických práv žalobce se dotknout nemohou. Nejedná o zásah, který by se vymykal běžné činnosti v lokalitě, kde běžně výstavba probíhá, a který by svými vlivy zasahoval do širšího okolí. Ad absurdum lze konstatovat, že v případě, že by žalovaný přisvědčil možnosti dotčení práv žalobce, bylo by třeba obdobně vyhodnotit dopady na práva ostatních vlastníků v lokalitě a pojmout za účastníky řízení vlastníky všech nemovitostí v lokalitě vymezené ulicemi Klobásova a Kroupova, a to i na protilehlých stranách těchto ulic. Žalovaný rovněž zohlednil, že záměr svým stavebním objemem, rozlohou i účelem odpovídá stávajícímu stavu území a výrazně jej nemění a nedojde k významné změně dopravního zatížení. Kácení podléhá povolení příslušného správního orgánu, jehož součástí bylo uložení náhradní výsadby. Žalovaný proto dospěl k názoru, že negativní dopad kácení na kvalitu života v lokalitě je tím kompenzován.
20. Žalovaný dle zdejšího soudu nepochybil tím, že se konkrétně nevyjádřil ke všem žalobcem tvrzeným možnostem dotčení jeho vlastnických práv. Je třeba zopakovat, že umístění stavby bylo řešeno v rozhodnutí o umístění stavby vydaném podle starého stavebního zákona, které se považuje za rozhodnutí v části věci v řízení o povolení záměru podle nového stavebního zákona. Své účastenství v nynějším řízení tedy žalobce nemohl odvozovat od skutečností podstatných z hlediska umístění stavby, nýbrž výhradně od skutečností podstatných z hlediska zbývající části rozhodnutí o povolení záměru, tj. zejména provádění stavby (resp. též rozhodnutí o povolení kácení dřevin a rozhodnutí o odstranění stávající stavby).
21. Toto rozdělení není samoúčelné. Územní řízení se, ve vztahu k vlastníkovi sousedního pozemku, zabývá dlouhodobým vlivem zrealizované stavby na jeho vlastnická práva. Stavební řízení se oproti tomu, ve vztahu k vlastníkovi sousedního pozemku, zaobírá vlivem samotné realizace stavby, tj. dočasným vlivem stavebních činností na jeho vlastnická práva. Stavební činnost v sousedství s sebou vždy přináší zvýšenou míru imisí, typicky hluku a prachu, nicméně to ještě samo o sobě nemusí nutně znamenat potencialitu přímého zásahu do vlastnických práv souseda. Tuto otázku je třeba posuzovat případ od případu, přičemž kromě sousedství s pozemkem stavby je třeba zkoumat i objektivní možnost přímého dotčení vlastnického práva. Stavební úřad pak musí posuzovat účastenství vlastníka sousedního pozemku s přihlédnutím k velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, předpokládanému pohybu stavebních strojů apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2023, č. j. 8 As 146/2022 -30). Tomu odpovídá i rozdílná definice účastníků územního a stavebního řízení podle starého stavebního zákona (který se sice v nynější věci nepoužije, nicméně lze se od dané definice argumentačně odrazit, pokud stavba byla umístěna podle starého stavebního zákona a ve zbytku se záměr posuzuje v řízení o povolení záměru).
22. Účastníky územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) starého stavebního zákona byly osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být přímo dotčeno územním rozhodnutím, v tomto případě tedy umístěním stavby. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. e) tohoto zákona naproti tomu vymezovalo okruh účastníků řízení pomocí přímého dotčení vlastnických práv prováděním stavby. Účastenství ve stavebním řízení tedy lze dovozovat pouze z přímého dotčení práv prováděním stavby ve smyslu stavební činnosti při realizaci stavby, nikoli jejím účelem (např. užíváním) a budoucím provozem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2024, č. j. 1 As 188/2023 -88, a tam citovaná judikatura).
23. Žalovaný tedy správně identifikoval, že z hlediska účastenství žalobce v řízení je rozhodující to, zda může být v rozsahu tvrzení žalobce jeho vlastnické právo dotčeno prováděním stavby, případně povolením kácení dřevin (k odstranění původní stavby žalobce v odvolání na žádné dotčení svých práv nepoukazoval). Případné vlivy spojené s umístěním stavby (zvýšení hlukové zátěže způsobené provozem a dopravní obsluhou záměru, zvýšení hustoty zástavby, nárůst dopravy a nedostatek parkovacích kapacit, zastínění záměrem, imise spojené s užíváním stavby, obecné žalobcovo expozé o tom, že odstranění vegetace, zpevnění povrchů a výstavba nových objektů snižuje schopnost krajiny vsakovat dešťovou vodu apod.) jsou z tohoto hlediska irelevantní. Rovněž otázka souladu záměru s územním plánem není pro posouzení účastenství žalobce vůbec rozhodná; účastenství se odvíjí od možnosti přímého dotčení vlastnického práva, nikoli od výsledku posouzení souladu záměru s územně plánovací dokumentací, podstatné jsou proto žalobcem tvrzené dopady záměru do jeho práv a samotný nesoulad s územním plánem účastenství bez dalšího nezakládá a jeho soulad je bez dalšího nevylučuje (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 As 57/2014 -41).
24. Věcné úvahy žalovaného však zdejší soud nepokládá za dostatečné k vyvrácení potenciality přímého dotčení žalobce na jeho právech. Žalobce v odvolání uváděl, že stavební práce a související dopravní obslužnost povedou k výraznému zvýšení prašnosti a hluku, což může mít negativní vliv na zdraví obyvatel v okolí, jejich pohodu a kvalitu prostředí.
25. Své hodnocení žalovaný opřel v podstatě pouze o úvahu, že v případě provádění stavby se nejedná o zásah, který by se vymykal běžné činnosti v lokalitě, kde běžně výstavba probíhá, a který by svými vlivy zasahoval do širšího okolí, a dále o úvahu, že ad absurdum by v opačném případě žalovaný musel pojmout za účastníky řízení vlastníky všech nemovitostí v lokalitě vymezené ulicemi Klobásova a Kroupova.
26. Takové hodnocení nemůže obstát z několika důvodů. Předně, jde-li o stavbu bytového domu s 24 bytovými jednotkami, kancelářemi a 31 parkovacími místy v podzemním podlaží, pak jistě nelze možnost dotčení práv žalobce vyloučit pouze s odkazem na to, že se záměr nevymyká běžné stavební činnosti v lokalitě (bez toho, že by byl tento argument ze strany žalovaného jakkoli konkretizován). Samotná úvaha žalovaného, že se nejedná o zásah, který by se vymykal běžné činnosti v lokalitě, pak dle zdejšího soudu nesouvisí ani tak s možným přímým dotčením práv zakládajícím účastenství v řízení ve smyslu shora citované judikatury, jako spíše s otázkou zákonnosti rozhodnutí ve věci samé (srov. obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2025, č. j. 2 As 250/2024 -29).
27. Dále je třeba zdůraznit, že možnost přímého dotčení na právech se vždy odvíjí od charakteru stavby, která je předmětem řízení, vzdálenosti od nemovitostí toho, který se účastenství dovolává, charakteru těchto nemovitostí apod. (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 As 168/2016 -28, nebo ze dne 20. 2. 2014, č. j. 6 As 119/2013 -70). Teprve na základě konkrétních úvah je možné učinit korektní závěr o tom, zda lze možnost přímého dotčení žalobcových práv vyloučit. To jistě neznamená, že by účastníkem nynějšího řízení měl být každý vlastník nemovitosti v ulici Klobásova či Kroupova. Je však úkolem stavebního úřadu a žalovaného, aby řádně odůvodnili, proč konkrétní osoba nemůže být (zde prováděním stavby) dotčena na svém vlastnickém nebo jiném věcném právu k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům, a to přirozeně tím podrobněji, čím je stavební záměr rozsáhlejší a čím blíže je umístěn pozemku či stavbě dané osoby.
28. Stejně tak zdejší soud v napadeném rozhodnutí postrádá jakoukoli reakci na námitky žalobce týkající se možného zásahu do podzemních vod v souvislosti s realizací podzemních garáží, včetně možného dopadu na studnu žalobce. Přestože stavebník tvrdí, že existence studny na pozemku žalobce nebyla nijak doložena, žalovaný byl povinen se konkrétním tvrzením žalobce o dopadu provádění stavby na studnu žalobce v souvislosti s realizací podzemních garáží přezkoumatelně zabývat.
29. Konečně, žalovaný se řádně nevypořádal ani s argumentací žalobce tím, že záměr počítá s odstraněním vzrostlé zeleně, přičemž stavební úřad výrokem II. rozhodnutí povolil kácení vzrostlých dřevin. Pokud žalovaný uvádí, že negativní dopad kácení na kvalitu života v lokalitě je kompenzován náhradní výsadbou, jedná se opět o úvahu ve prospěch zákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu, nikoliv v neprospěch účastenství žalobce v řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo.
30. Nedůvodnost shora uvedených žalobcových argumentů, jež nebyly ze strany žalovaného náležitě vypořádány, přitom není nikterak bez dalšího zjevná a nevyplývá bez dalšího ani ze samotné povahy věci. Žalovaný při vypořádání tvrzení žalobce stran možného přímého dotčení jeho práv nedostál ani základním požadavkům kladeným na řádné odůvodnění správního rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu . Tyto vady odůvodnění napadeného rozhodnutí vyvolané nevypořádáním žalobcových tvrzení ve vztahu k otázce jeho účastenství v řízení přitom nelze dodatečně zhojit ani vyjádřením v řízení před soudem (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002 -25, č. 73/2004 Sb. NSS, nebo též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 -74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Shora uvedené zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
31. Proto zdejší soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na žalovaném tedy bude, aby se shora uvedenou argumentací žalobce náležitě vypořádal a přesvědčivě odůvodnil, zda žalobci svědčilo postavení účastníka řízení ve smyslu § 182 písm. d) nového stavebního zákona, či nikoliv (a v takovém případě proč).
V. Náklady řízení
32. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce (advokáta). Odměna zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 9 odst. 5 , § 7 bodu 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 2 x 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů činí dle § 13 odst. 3 této vyhlášky činí 2 x 450 Kč, celková výše nákladů řízení žalobce tedy činí 13 140 Kč. K jejímu zaplacení k rukám žalobcova zástupce byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.
33. Osoba zúčastněná na řízení pak nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný, osobě zúčastněné na řízení nebyla soudem stanovena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jí náklady vznikly, a k náhradě nákladů řízení nebyl shledán žádný důvod hodný zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s.ř.s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 1. října 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.