Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
59 A 4/2026 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
59 A 4/2026 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D. ve věci
žalobce: S. M.
proti
žalovanému Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 156857/2025 ze dne 19. 1. 2026 ve věci obnovy řízení o dopravním přestupku,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 156857/2025 ze dne 19. 1. 2026, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy č. j. MMOP 189706/25 ze dne 11. 11. 2025. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ve věci přestupků, neboť pro ni nebyly splněny zákonné podmínky. V řízení, jehož obnovy se žalobce domáhal, byl 12. 1. 2025 uznán Magistrátem vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 a písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jichž se dopustil dne 12. 1. 2025 okolo 17.25 hod. na ve městě Opavě na ul. Nákladní ve směru k ulici Zámecký okruh, dále ve směru k ulici Komárovské a dále pak po ulici Anenské v blízkosti budovy č. p. 9, kdy řídil motorové vozidlo Škoda Octavia r. z. X, ač nebyl držitelem příslušného oprávnění zastavil a následně se na výzvu policisty odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění, zda nebyl při řízení vozidla ovlivněn alkoholem. V přestupkovém řízení byli vyslechnuti jako svědkové policisté K. a N. a dále svědkyně M., přítelkyně žalobce; podkladem byl rovněž mj. videozáznam ze zásahu policistů (výzva k podrobení se vyšetření).
2. Žalobce ve své žalobě uvedl, že požádal o obnovu řízení, neboť uplatnil nové skutečnosti důkazy, které získal po skončení původního řízení jako informaci od Policie ČR. Žalobce předložil důkaz o neoprávněných lustracích ze strany neidentifikovaných policistů, správní úřady pochybily, pokud tyto policisty sám neidentifikoval. S ohledem na GDPR tato identifikace není v možnostech žalobce. Správní orgány namísto toho, aby policisty identifikovaly, použily absenci identifikace neoprávněně konajících policistů jako důvod pro nevyhovění žádosti. Správní orgány nesprávně uzavřely, že provedení lustrací bez zákonného důvodu nemají vliv na věrohodnost zasahujících policistů; poukázal na to, že svědek Němčík uváděl, že věděl o absenci řidičského oprávnění žalobce z úřední činnosti, zdrojem dané informace však mohla být nezákonná lustrace. Správní orgány dle žalobce nehodnotily potencialitu nových skutečností a důkazů pro jiné řešení otázky, která byla předmětem původního řízení, nýbrž předem činily z důkazů závěry o vině žalobce. Vytkl, že důvod pro odmítnutí nových důkazů („konstantní věrohodnost svědků“) činí závěr, který byl těmito důkazy zpochybněn a měl být znovu přezkoumán. Stejné kruhové odůvodnění se týká motivu silniční kontroly. Správní orgány nesprávně vyhodnotily informaci o absenci záznamového zařízení ve vozidle. Svědek v původním řízení tvrdil, že se snažil o stažení kamerového záznamu, nový důkaz dokládá, že ve vozidle záznamové zařízení vůbec nebylo, nelze to vysvětlit pouhým „nepovědomím“ o technickém stavu vozidla. Závěrem žalobce předložil možný závěr, který by mohl z obnoveného řízení vzejít.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 4. 2026 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce ke své žádosti o obnovu řízení předložil důkaz v podobě informace Policie ČR o neoprávněných lustracích, přičemž z této zprávy nevyplývalo, kdo tyto lustrace prováděl. Tuto identifikaci přitom byla policie oprávněna poskytnout. Domněnky žalobce o možném předávání neoprávněně získané informace jsou pouhou spekulací. Svědek N. v minulosti provedl u žalobce zadržení řidičského průkazu, a proto mohl mít povědomí o vysoké pravděpodobnosti následného odnětí řidičského oprávnění i bez jakéhokoli protiprávního zjištění. Navíc i kdyby měla být zpochybněna věrohodnost svědka N., zůstává nedotčeno svědectví svědkyně K., které ve spojení s dalšími důkazy vinu žalobce nepochybně prokazuje. Neoprávněné lustrace nemohou vést k závěru, že se skutek nestal, není přestupkem, nebo jej nespáchal žalobce. Na spáchání přestupku nemá žádný vliv motiv policisty pro zastavení vozidla. Pokud se týče neexistence kamery ve služebním vozidle, žalovaný se neobratně vyjádřil. Jde o to, že policisté se mylně domnívali, že vozidlo je vybaveno kamerovým systémem (u některých typů kamer není instalace snadno rozpoznatelná), sami záznam nezmiňovali, pouze na otázku vyslýchajícího uvedli, že dali policejnímu technikovi pokyn ke stažení záznamu v mylné domněnce, že vozidlo bylo kamerou vybaveno, ač nebylo. Z toho žádná pochybnost o jejich věrohodnosti nevzniká.
4. Žalobce reagoval replikou ze dne 22. 4. 2026. Akcentoval v ní rozpor mezi svědectvím policistů a výpovědí svědkyně M. a z toho plynoucí důležitost věrohodnosti svědků. Neoprávněné lustrace vyvolávají pochybnosti o postupu policejních složek vůči žalobci. Ohledně možnosti identifikace osoby neoprávněně nakládající s jeho údaji poukázal na to, že policie vyhodnotila jeho podání jako žádost podle zákona č. 110/2019 Sb. , o zpracování osobních údajů, nikoli podle informačního zákona č. 106/1999 Sb. Možné předávání informací v rámci policejního útvaru je sice domněnkou, ta ale měla být řešena v obnoveném řízení, stejně jako domněnka žalovaného o povědomí svědka N. o situace žalobce z jiných zdrojů. Dle žalobce je chybné obhajovat původní skutkový závěr svědectvím druhé policistky, kdy původní rozhodnutí bylo vystavěno na hodnocení protichůdných svědectví. Nelze nahrazovat posouzení podmínek obnovy novým meritorním hodnocením původní věci.
5. Podáním ze dne 14. 9. 2026 žalobce požádal o přednostní projednání s ohledem na návazné trestní řízení.
6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání a v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s přednostně.
7. Podle § 65 s. ř. s. s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.
8. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
9. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: Rozhodnutím magistrátu města Opavy č. j. MMOP60958/2025 ze dne 2. 4. 2025, které nabylo právní moci dne 18. 4. 2025 byl žalobce uznán vinným ze shora popsaných dopravních přestupků a byla mu uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. V řízení byli vyslechnuti jako svědkové zasahující policisté K. a N., kteří vypověděli, že předmětného dne v rámci výkonu služby se vydali za vozidlem řízeným žalobcem, o němž bylo svědku N. známo, že nedisponuje řidičským oprávněním; v okamžiku zastavení vozidla byli od vozidla vzdáleni 5-10 metrů. Neviděli z místa řidiče nikoho vystupovat. Po příchodu k automobilu seděl žalobce již na místě pro spolujezdce. Žádná další osoba se ve vozidle nenacházela. Řidič se odmítl podrobit testu na alkohol, kdy uváděl, že vozidlo neřídil; žádného řidiče však neoznačil. Byla slyšena též svědkyně M., kterou označil žalobce, která uvedla, že předmětného dne vozidlo řídila; žalobce, který je jejím přítelem seděl na místě spolujezdce; po cestě se pohádali, proto vozidlo odstavila a vlezla si do zadní části vozidla, kde byla po celou dobu zákroku policejní hlídky. Rozhodnutím žalovaného č. j. MSK 61439/2025 ze dne 27. 5. 2025 bylo žalobcovo odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí ze dne 2. 4. 2025 zamítnuto jako opožděné. Dne 19. 9. 2025 podal žalobce návrh na povolení obnovy řízení ukončeného rozhodnutím ze dne 2. 4. 2025. Jako důvod obnovy uvedl skutečnost, že mu bylo dne 19. 6. 2025 doručeno sdělení Policejního prezidia Policie ČR, že v období od listopadu 2024 do března 2025 byly vůči žalobcově osobě provedeny neoprávněné lustrace v registrech. Tento důkaz dle žalobce zásadním způsobem zpochybňuje věrohodnost a nestrannost postupujících policistů. Jejich výpověď přitom byla jediným usvědčujícím důkazem v původním řízení. Z připojeného sdělení plyne, že neoprávněné lustrace byly provedeny ve dnech 22. 11. 2024 a 13. 3. 2024, kdy službu nekonající policista si všiml řidiče vozidla Škoda Octavia, který mu připomínal žalobce, a dne 25. 11. 2024, kdy službu konající policista si povšiml v uvedeném zaparkovaném vozidle žalobce sedícího na místě řidiče; ve všech případech nebyla zjištěna lustrace pro soukromé účely. Rozhodnutím Magistrátu města Opavy č. j. MMOP 189706/2025 ze dne 11. 11. 2025 byla žádost o obnovu řízení zamítnuta. Správní orgán měl zato, že informace o lustraci – i kdyby ji prováděli svědčící policisté, což se z ní nepodává – nemají vliv na hodnocení jejich věrohodnosti. K odvolání žalobce ze dne 26. 11. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
10. V řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž se nepovoluje obnova správního řízení, je rozhodnou skutečností to, zda byly nebo nebyly naplněny zákonné podmínky pro tuto obnovu.
11. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
12. Z výše uvedených zákonných podmínek pro obnovu řízení plyne, že obnova řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu slouží výlučně k nápravě nedostatků ve skutkových zjištěních (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 39/2009 -74 ze dne 13. 5. 2010, publ. pod č. 2144/2010 Sb. r. NSS). Není všeobecným opravným prostředkem vůči původnímu rozhodnutí v řízení, jehož obnovy se žadatel domáhá.
13. Žalobce ve svém návrhu označil skutečnosti, které zde byly již v době původního řízení – tj. neoprávněné lustrace – avšak žalobce o nich nevěděl.
14. Zákon však stanoví ve vztahu k novým skutečnostem další podmínku, a to jejich potencialitu ke zvrácení závěrů původního rozhodnutí. Jinými slovy, musí zde být důvodný předpoklad, že by v obnoveném řízení mohlo být rozhodnuto jinak. Jedná se o podmínku materiální. Správní orgán proto musí již v této fázi hodnotit vypovídací hodnotu předložených nových skutečností a důkazů, a to i v kontextu již provedených důkazů v prvotním řízení. Hodnotí je však toliko předběžně – a to hlediska jejich potenciality. Nemůže nahradit úplné dokazování, které by příslušelo až řízení obnovenému. Účelem tohoto posouzení je „odfiltrování“ zjevně nedůvodných žádostí.
15. Žalobce namítal, že došlo k překročení mezí příslušných pro řízení o povolení obnovy. S tímto se však soud neztotožnil. Správní orgány náležitě vysvětlily, že údaj o neoprávněném nakládání s osobními údaji nemá přímou souvislost se skutkem, jehož se žalobce dle rozhodnutí ze dne 2. 4. 2025 dopustil. Žalobce má zato, že jeho nový poznatek činí oba policisty zcela nevěrohodnými, a tudíž by se zřejmě měl v obnoveném řízení dostat správní orgán do důkazní nouze. Zprostředkovanost a velmi volná souvislost nových skutečností však tento dopad nemá a mít nemůže ani potenciálně. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 83/2010 -63 ze dne 17. 6. 2011 uvedl, že „policistu lze považovat za nestranného svědka, není-li žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku řízení, v němž má podat svědectví“. Samotná neoprávněná lustrace – o níž ani není tvrzeno, že by byla vedena nějakým soukromým zájmem – nesvědčí o jakékoli motivaci ve věci zasahujících policistů o jejich zájmu na výsledku řízení. Svědkyně K. ostatně dle své výpovědi žalobce předem neznala, a toto nebylo nijak zpochybněno. Správní orgány tedy správně poukázaly na to, že pouhá její výpověď by postačila k udržení závěrů předchozího rozhodnutí v konfrontaci s naprosto nevěrohodnou výpovědí svědkyně M. Navíc okolnosti vzniku „povědomí“ svědka N. o žalobci jsou zcela irelevantní, neboť pohnutka zasahujícího policisty k zahájení zásahu je pro spáchání přestupku žalobce bez významu, jak rovněž správně uvedl žalovaný. Totéž platí o okolnostech ohledně pokusu o následné stažení kamerového záznamu.
16. Soud proto uzavírá, že předložené nové skutečnosti již na první pohled nejsou způsobilé vést k jiným skutkovým závěrům, než byly učiněny v původním řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá. Z případné lustrace – i kdyby ji učinili zasahující policisté – nelze dovodit jejich soukromý zájem na výsledku řízení, a z toho plynoucího znevěrohodnění jejich výpovědí.
17. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.
V Ostravě dne 1. října 2026
JUDr. Daniel Spratek, Ph.D.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje T. P.