Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
43 A 10/2025 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
43 A 10/2025 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci
žalobce: L. F.
zastoupený advokátem JUDr. Romanem Kouckým
sídlem generála Svobody 339, 533 51 Pardubice
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje
sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-30092-3,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „magistrát“) ze dne 2. 9. 2025. Magistrát shledal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a e) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
2. Uvedených přestupků se žalobce měl dopustit tím, že dne 23. 7. 2025 v 8:47 hodin řídil na pozemní komunikaci v ul. Hradecká v Hradci Králové osobní motorové vozidlo značky Mitsubishi Outlander, registrační značky xx. Po zastavení v prostoru čerpací stanice MOL hlídkou Policie ČR byl vyzván k podrobení se vyšetření soupravou „DrugWipe5 SP“ ke zjištění, zda při řízení vozidla není ovlivněn jinou návykovou látkou. Vyšetření se podrobil s pozitivním výsledkem na látku THC (Canabis). Dále byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologických materiálů, které v rozporu s § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu odmítl. Žalobce doznal užití jedné cigarety se sušenou marihuanou v době od 19:30 do 20:00 hodin dne 21. 7. 2025.
3. Dále žalobce dne 23. 7. 2025 v 9:34 hodin řídil na pozemní komunikaci v prostoru čerpací stanice MOL v ul. Hradecká v Hradci Králové výše uvedené osobní motorové vozidlo, ačkoliv hlídka Policie ČR při silniční kontrole v 8:47 hodin prohlásila jeho řidičský průkaz za zadržený podle § 118b odst. 6 zákona o silničním provozu.
4. Magistrát uložil žalobci za výše uvedené jednání pokutu ve výši 25 000 Kč, správní trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 22 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 2 500 Kč.
II. Shrnutí žalobní argumentace a vyjádření žalovaného
5. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí a jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
6. Žalobce předně uvedl, že vůbec nedošlo k situaci, v níž by mohl být spáchán přestupek, pro který by bylo možné řidičský průkaz zadržet. Nebyly tak splněny podmínky pro postup policie.
7. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, podle nichž jej policejní hlídka vůbec nevyzvala k lékařské prohlídce. Rozhodnutí tak nedostálo zásadě materiální pravdy. Odmítání lékařského vyšetření je právně relevantní až v okamžiku, kdy je policejním orgánem přednesena zákonná výzva, aby se žalobce takovému vyšetření podrobil. Žalovaný zaměňuje kauzalitu mezi dvěma skutečnostmi. Odmítnutí je relevantní až po provedené výzvě, nikoli v žádné jiné souvislosti. Ve formuláři založeném ve správním spise je učiněn podpis žalobce u stanoviska, že odmítá lékařské vyšetření. Z toho ale nijak neplyne, že by toto činil na základě řádné výzvy, respektive že byl takové výzvě podroben.
8. Žalovaný neprovedl výslech zasahujících policistů ani jiným způsobem nedoplnil spisový materiál tak, aby obsahoval jakýkoli prokazatelný důkaz o tom, že k vyslovení výzvy došlo. Žalovaný totiž nezajistil kamerový záznam s audio záznamem, proto byl výslech zasahujících policistů nezbytný.
9. Žalovaný se dále nevypořádal s odvolací námitkou minimální společenské škodlivosti jednání žalobce. Po prohlášení řidičského průkazu za zadržený žalobce pouze přeparkoval vozidlo od čerpacího stojanu na nejbližší parkovací stání v rámci benzínové stanice. Při tomto svém počínání nikoho neohrozil, počínal si opatrně, a nemohlo tak dojít k ohrožení žádného právem chráněného zájmu. Napadené rozhodnutí je tak co do uvedeného přestupku formalistické, neboť nenaplňuje všechny znaky přestupku.
10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 1. 2026 shrnul průběh předcházejícího správního řízení. Zdůraznil, že žalobce stvrdil obě strany úředního záznamu založeného na č. l. 2 správního spisu svým podpisem. Výslovně uvedl, že odmítá lékařské vyšetření, ačkoli byl poučen o následcích odmítnutí lékařského vyšetření, což taktéž stvrdil svým podpisem. Výslech svědků zasahujících policistů shledal žalovaný jako nadbytečný, neboť spisový materiál obsahoval dostatek důkazů. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout.
III. Posouzení věci krajským soudem
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
12. Ze žalovaným předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že jeho součástí je úřední záznam ze dne 23. 7. 2025. Z něj lze seznat, že žalobce byl jako řidič výše uvedeného vozidla dne 23. 7. 2025 kontrolován hlídkou Policie ČR a že byl následně vyzván k orientační dechové zkoušce na alkohol a jiné návykové látky. Výsledek testu na jiné návykové látky vyšel pozitivně na cannabis. Dle úředního záznamu k tomu žalobce sdělil, že dne 21. 7. 2025 v době od 19:30 do 20:00 hodin užil 1x cigaretu se sušenou marihuanou.
13. V textu úředního záznamu je dále uvedeno, že z tohoto důvodu byl vyzván k lékařskému vyšetření, které je spojené s odběrem moči a krve. Tomu se však odmítl podrobit. Úřední záznam je žalobcem podepsán z obou stran. V kolonce s názvem doplňující skutečnosti je tiskacím písmem uvedeno: „odmítám lékařské vyšetření, chci si stěžovat na 338 281, arogantní zakázal mi jít na wc musel jsem vykonat potřebu před autem, toto z jeho strany považuji za ponížení! pan byl velice arogantní!“. U kolonky na výzvu se podrobil lékařskému vyšetření s následným odběrem biologického materiálu je zakřížkována možnost NE a podpis žalobce.
14. Součástí správního spisu je dále potvrzení o zadržení řidičského oprávnění, které je taktéž žalobcem podepsáno; dále poučení ze dne 23. 7. 2025, na jehož obou stranách je tiskacím písmem uvedeno jméno a příjmení žalobce a jeho podpis. V poučení je mj. uvedeno, že podle § 5 odst. 1 písm. f) a písm. g) zákona o silničním provozu je řidič povinen se podrobit na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Součástí spisu je též oznámení o prohlášení řidičského průkazu za zadržený dne 23. 7. 2025.
15. Předně se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost žalobce spatřuje v tom, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho odvolací námitkou, podle níž nebyl zasahujícími policisty vyzván k lékařské prohlídce.
16. Obecně platí, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, při nichž pro absenci důvodů nebo nesrozumitelnost vůbec nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů musí být patrné, proč považovaly námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené a proč považovaly skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005 -65, či ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 -84). O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se tak jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán zcela na námitku reagovat. Správní orgány však nemají povinnost jednotlivě se vypořádat s každou dílčí námitkou účastníka. Stačí pokud proti tvrzením účastníka postaví právní názor, v jehož konkurenci žalobcovy námitky jako celek neobstojí. Stačí tedy, aby vysvětlily, proč nepovažují žalobcovu argumentaci za správnou, byť výslovně nereagují na všechny vznesené námitky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 , a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 -43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 -38).
17. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Z jeho odůvodnění je patrné, že se žalovaný zabýval také zmíněnou odvolací námitkou – viz strany 7 a zejména 11 rozhodnutí, kde žalovaný uvádí důvody, proč má za to, že policisté vyzvali žalobce k lékařské prohlídce. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.
18. Žalobce především namítl, že policejní hlídka jej k lékařské prohlídce nevyzvala, respektive, že žalovaný neprokázal, že k výzvě došlo. Má za to, že pokud nebyl proveden důkaz v podobě policejního kamerového záznamu se zvukem, měli být alespoň vyslechnuti zasahující policisté.
19. Námitka není důvodná. Žalobce vlastnoručně podepsal ve spisu založený úřední záznam, v němž je u kolonky na výzvu se podrobil lékařskému vyšetření s následným odběrem biologického materiálu zakřížkována možnost ne. Zároveň má soud za to, že žalobce úřední záznam četl a že v něm zaznamenané informace odpovídají skutečnému stavu. Tomu svědčí i obsah kolonky doplňující skutečnosti, do níž žalobce výslovně napsal, že odmítá lékařské vyšetření. Je jen těžko představitelné, že by toto žalobce uvedl sám od sebe bez předchozí výzvy.
20. Žalobce přitom nijak nevysvětluje, proč takové vyjádření napsal (jestliže předtím nebyl vyzván k vyšetření, jak nyní tvrdí). Současně nerozporuje, že úřední záznam skutečně podepsal. Neuvedl ani nic konkrétního k případným nedostatkům výzvy.
21. Správní orgány tedy disponovaly dostatečnými podklady (žalobcem podepsanými) dokumentujícími skutkový stav jednoznačně a nerozporně. Skutkový stav lze proto považovat za dostatečně zjištěný pro rozhodnutí ve věci. Žalobce jej relevantně nezpochybnil ani nevyvrátil. Pouhé jeho tvrzení o tom, že k lékařskému vyšetření nebyl vyzván, nemůže za této situace na hodnocení věci nic změnit.
22. Ke stejnému závěru ostatně krajský soud dospěl již v rozsudku ze dne 15. 1. 2026, č. j. 30 A 80/2025 -30, v němž se zabýval zákonností rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu žalobce do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku (vydaného podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu).
23. Krajský soud tedy souhlasí s žalovaným, že provedení výslechu policistů bylo v daném případě nadbytečné. Existence výzvy byla dostatečně prokázána výše uvedenými důkazy, které jsou součástí správního spisu.
24. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku nedostatku společenské škodlivosti vztahující se k druhému přestupku, tj. přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 2 zákona o silničním provozu.
25. Podle § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu nesmí držitel řidičského oprávnění po dobu zadržení řidičského průkazu řídit motorové vozidlo. Žalobce nezpochybňuje, že řídil motorové vozidlo v době, kdy byl jeho řidičský průkaz zadržený. Zdůrazňuje pouze krátkou vzdálenost a svou opatrnost při přesunu vozidla.
26. Krajský soud neshledal jednání žalobce jako materiálně bagatelní. Zadržení řidičského průkazu je opatřením, jehož funkcí je okamžitě vyloučit z další účasti v provozu řidiče, u něhož vzniklo důvodné podezření z přestupku či trestného činu spáchaného některým ze zákonem stanovených způsobů. Zákaz podle § 118b odst. 2 uvedeného zákona proto chrání bezpečnost provozu preventivně. Jeho smysl by byl popřen, kdyby jej řidič mohl bezprostředně po poučení jednostranně pominout podle vlastní úvahy o naléhavosti či délce zamýšlené jízdy.
27. Žalobce přejel s vozidlem z místa u čerpacího stojanu na parkovací místo až po skončení policejního úkonu a poté, co mu byl řidičský průkaz prohlášen za zadržený a byl poučen o zákazu řízení. I přesun vozidla v rámci prostoru čerpací stanice vytváří obvyklá rizika střetu s jinými vozidly nebo chodci. Soud nepřehlédl, že šlo podle žalobce o krátkou jízdu uvnitř areálu a že nedošlo k nehodě ani ke konkrétní škodě. Tyto skutečnosti však samy o sobě nevylučují ohrožení zákonem chráněného zájmu.
28. Uvedený závěr odpovídá rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 5. 2021, č. j. 72 A 11/2020 -31, který u přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 2 zákona o silničním provozu zdůraznil, že společenská škodlivost spočívá již v narušení veřejného zájmu na dočasném vyloučení řidiče z provozu po zadržení řidičského průkazu. Není podmíněna tím, že při konkrétní jízdě dojde k nehodě nebo zda je bezprostředně ohrožena určitá osoba. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 12. 2015, č. j. 6 As 289/2014 -59, potvrdil, že zákaz řízení podle § 118b odst. 2 dopadá i na účelovou komunikaci v areálu školicího střediska, neboť i zde byla dána společenská škodlivost takového jednání.
29. Krátká vzdálenost jízdy, její uskutečnění v rámci čerpací stanice a absence škodlivého následku tak v posuzované věci nepředstavují zvláštní okolnosti vylučující materiální znak přestupku. Lze k nim přihlédnout pouze při úvaze o druhu a výměře trestu.
IV. Závěr a náklady řízení
30. Krajský soud s ohledem na shora uvedené neshledal žalobu důvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a tak nemá právo na náhradu nákladů řízení, procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
32. Výrok III. je odůvodněn skutečností, že poplatková povinnost žalobce činila 3 000 Kč. Žalobce nicméně uhradil tuto částku dvakrát (na č. l. 26 a 27 soudního spisu), a tedy zaplatil o 3 000 Kč více, než činila jeho poplatková povinnost. S ohledem na § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, bude daná částka žalobci vrácena z účtu krajského soudu po právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 1. října 2026
Mgr. Tomáš Blažek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.