Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
BE1976FD0C88A741C1258EA60052A2A8.html
HTML · 16.85 KB
No categories available
33 Cdo 2744/2025
33 Cdo 2744/2025-356
USNESENÍ
V. S.
Danielu Bednaříkovi
, se sídlem ve Vracově, Mlýnská 1580, identifikační číslo osoby 08375232, zastoupenému JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Národní třída 300/24, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 20 C 84/2022 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2025, č. j. 15 Co 248/2024 -310, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 135,50 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Radka Navrátila, advokáta.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2024, č. j. 20 C 84/2022 -262, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušným úrokem z prodlení, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů státu.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. 15 Co 248/2024 -310, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, potvrdil výrok o nákladech státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy vzaly za prokázané, že účastníci dne 28. 5. 2021 podepsali listin u označenou jako smlouva o dílo, jejímž předmětem měla být stavba opěrné zdi s izolací a drenáží. Matka žalobce dne 6. 8. 2021 převedla na účet žalobce 150 000 Kč určených k úhradě díla, žalobce tuto částku téhož dne vybral v hotovosti a následně předal žalovanému. Závěr o předání peněz soudy učinily zejména z bankovních dokladů, svědeckých výpovědí, listin y ze dne 29. 8. 2021 obsahující uznání reklamace a závazek k vrácení peněz a ze znaleckého dokazování týkajícího se pravosti podpisů žalovaného. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že obsah elektronické komunikace mezi matkou žalobce a žalovaným koresponduje s tvrzením žalobce o reklamaci díla a požadavku na vrácení peněz. Na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil smlouvu o dílo jako zdánlivé právní jednání pro neurčitost předmětu díla ve smyslu § 553 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný přijal od žalobce 150 000 Kč bez právního důvodu, a je proto povinen vydat získané bezdůvodné obohacení. Současně uzavřel, že žalovaný v řízení procesně relevantním způsobem neuplatnil námitku započtení ani jinou obranu založenou na tvrzení o jeho vzájemném plnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. spojuje zejména s otázkami opomenutých důkazů, hodnocení důkazů, rozsahu dokazování v odvolacím řízení, možnosti uplatnit kompenzační námitku po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, právního posouzení smlouvy o dílo, vzájemného vypořádání podle § 2993 o. z. a koncentrace řízení. Namítá zejména, že soudy neprovedly nebo nehodnotily některé jím navržené důkazy, nesprávně hodnotily znalecké posudky a svědecké výpovědi, nesprávně posoudily právní režim smlouvy mezi účastníky a nepřihlédly k plnění, které měl žalobci poskytnout. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 239 o. s. ř. o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem. Správnost (úplnost) skutkových zjištění ani hodnocení důkazů nepodléhají dovolacímu přezkumu; jejich zpochybněním proto nelze účinně uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolatel zpochybňuje závěry soudů o pravosti podpisů, polemizuje s hodnocením znaleckého posudku a vytýká, že soudy neprovedly jím navržený kriminalistický rozbor podpisů. Těmito námitkami však brojí proti hodnocení provedených důkazů a skutkovým závěrům z nich vyvozeným. Námitka neprovedení navrženého důkazu je výtkou vady řízení; k takové vadě dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Obdobnou povahu mají námitky směřující proti způsobu hodnocení výpovědí svědků. Dovolatel podrobně rozebírá jejich obsah, poukazuje na údajné rozpory, zpochybňuje jejich věrohodnost a vytýká soudům, že důkazy vyhodnotily nesprávně a některé okolnosti nepřikládaly dostatečnou váhu. Hodnocení věrohodnosti svědků a výběr skutkových závěrů z důkazů jsou součástí zjišťování skutkového stavu a dovolacímu přezkumu nepodléhají. Takové námitky proto přípustnost dovolání založit nemohou.
Stejný charakter má i podstatná část dovolání týkající se předání částky 150 000 Kč. Dovolatel tvrdí, že předání nebylo prokázáno, že provedené důkazy takový závěr neumožňují a že z nich soudy dovodily skutečnosti, které z nich nevyplývají. Odvolací soud však vyšel ze skutkového závěru, že žalobce předání peněz prokázal. Dovolatel proti tomuto závěru staví vlastní hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového děje. Takové otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Namítá-li dovolatel, že neurčitost smlouvy mohla vést toliko k její relativní neplatnosti, přehlíží, že odvolací soud smlouvu jako neplatnou neposoudil. Dospěl k závěru, že pro neurčitost jejího předmětu podle § 553 odst. 1 o. z. se jedná o zdánlivé jednání. Napadené rozhodnutí proto na řešení otázky, zda byla smlouva neplatná absolutně, či relativně, nezávisí.
Dovolatel se dále dovolává judikatury k možnosti uplatnit kompenzační námitku po vydání rozsudku soudu prvního stupně a tvrdí, že odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe odchýlil. Jeho argumentace však míjí důvod, na němž napadené rozhodnutí spočívá. Odvolací soud nevycházel z právního názoru, že započtení učiněné po vydání rozsudku soudu prvního stupně nelze v odvolacím řízení uplatnit; uzavřel, že dovolatel kompenzační námitku procesně relevantním způsobem neuplatnil. Z téhož důvodu nemůže přípustnost dovolání založit ani argumentace k § 2993 o. z. a k vypořádání vzájemných plnění. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že by úpravu vzájemného vrácení plnění nebylo možné použít, nýbrž na závěru, že žalovaný neuplatnil rozhodné skutečnosti způsobem způsobilým založit procesní obranu proti uplatněnému nároku.
Vytýká-li dovolatel, že soudy přihlédly k elektronické komunikaci předložené po koncentraci řízení, přehlíží, že závěr o předání částky 150 000 Kč založily i na dalších provedených důkazech. Napadené rozhodnutí tak na tomto důkazu výlučně nespočívá.
Dovolatel tak nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 10. 2026
JUDr. Václav Duda předseda senátu