Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2030/2026

30 Cdo 2030/2026-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. H., zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 52/48c, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 129 462 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2026, č. j. -89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody představované úrokem z prodlení z částky 70 000 Kč za období od 4. 4. 2022, kdy žalobce tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, do jejího vrácení žalobci dne 31. 12. 2024, kdy bylo rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti zrušeno rozhodnutím Městského soudu v Praze, v kapitalizované výši 27 401 Kč, náhradou nákladů řízení vynaložených na zastoupení žalobce ve správním řízení u Ministerstva spravedlnosti ve výši 58 412 Kč a náhradou nákladů vynaložených na zastoupení žalobce v soudním řízení správním ve výši 51 483 Kč. Stanoviskem žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. MSP-366/2025-ODSK-ODSK/7, byla žalobci ještě před podáním žaloby přiznána na náhradě nákladů správního řízení částka 7 865 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2025, č. j. -71, zamítl žalobu o zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem ( ), v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Otázka písm. a), zda představuje nahraditelnou škodu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), ztráta možnosti disponovat finančními prostředky uhrazenými na základě pravomocného, avšak následně zrušeného nezákonného správního rozhodnutí, a s ní související otázka písm. b), zda je pro vznik takové škody rozhodné, že zrušení správního rozhodnutí působí podle správních soudů ex nunc, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládají. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce náhrady škody dle ustálena v závěru, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo – ušlý zisk (k tomu srov. , ). Škodou přitom zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR, sp. zn. , publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno, kdyby nebylo škodné události, důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ). Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, je dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nebylo po určitou dobu umožněno disponovat se svým majetkem a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s tímto majetkem za normálního běhu okolností dosáhl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Aby mohl být poškozený s takto uplatněným nárokem úspěšný, musel by v řízení prokázat, že by určitý prospěch získal. Nepostačuje přitom jen tvrzené zmaření hypotetického podnikatelského či jiného výdělečného záměru v případě, kdy není plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí pod C 4027, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , publikované tamtéž pod C 5499, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. ). Od popsané judikatury se přitom odvolací soud neodchýlil, uzavřel-li, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, že za předpokladu, že by pokutu ve výši 70 000 Kč nemusel zaplatit, resp. nezaplatil, by s uvedenou sumou nakládal takovým způsobem, že by se mu zhodnotila.

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka písm. c), zda OdpŠk vylučuje nárok na náhradu rozdílu mezi skutečně vynaloženými náklady právního zastoupení a náhradou nákladů přiznanou procesním rozhodnutím soudu, neboť náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady, za které lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. ). Odvolací soud se tak od uvedené rozhodovací praxe neodchýlil, pokud považoval skutečnost, že žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v jím požadované výši za nerozhodnou vzhledem k tomu, že v případě nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení přísluší poškozenému náhrada obhajného, tedy náhrada nákladů právního zastoupení vynaložených v souvislosti se zastoupením poškozeného advokátem pouze ve výši určené předpisem o mimosmluvní odměně, tedy vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Dovolání není přípustné ani pro otázku písm. d), zda lze za náklady účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí považovat rovněž náklady právního zastoupení vzniklé již v průběhu správního řízení, které předcházelo vydání následně zrušeného rozhodnutí, neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že na rozdíl od úpravy účinné do 26. 4. 2006, v níž bylo stanoveno, že se hradí náklady řízení, pokud poškozenému vznikly jak v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, tak v řízení, v němž bylo dosaženo jeho odstranění, novela , provedená , hovoří pouze o nákladech řízení, které poškozený účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, což je logičtější v tom, že náklady spojené s dosažením kýženého (správného) rozhodnutí jsou řešeny jednotlivými procesními předpisy, zatímco újma odškodnitelná podle vzniká až v souvislosti s tím, že dojde k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu, které je třeba odstranit a vynaložit přitom zvýšené náklady. Z ustanovení OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod č. 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. ). Ani při řešení této právní otázky se tak odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s argumentem, že zakládá objektivní odpovědnost státu bez možnosti liberace, a že právní názor soudů ohledně výše položených otázek je vnitřně rozporný co do hodnocení skutkového a právního stavu věci, kdy soudy sice uznávají, že rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty žalobci je nezákonné, současně jsou však názoru, že zadržení peněz na základě tohoto nezákonného rozhodnutí není škodou, uplatňuje vady řízení, k nimž však může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ve spojení s a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle , , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI ), jež činí 450 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , uveřejněné pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Vít Bičák předseda senátu