Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 891/2026

-450

USNESENÍ

Hermes Media a. s.

advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 18 520 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2025, č. j. -407, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 520 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení jako náhrady škody, která jí měla vzniknout následkem vydání nezákonného rozhodnutí, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 12. 2012, č. j. -337, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. -385, kterými bylo zrušeno rovnodílné podílové spoluvlastnictví J. M. a žalobkyně k pozemku p. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, v k. ú. XY (dále jen „ předmětná nemovitost“), a tato nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví J. M. za náhradu ve výši 6 890 000 Kč, kterou J. M. žalobkyni zaplatil, a darovací smlouvou ze dne 9. 6. 2014 s právními účinky vkladu ke dni 4. 7. 2014 převedl spoluvlastnický podíl ve výši 4/5 na předmětné nemovitosti na své dva syny. Následně však byly oba rozsudky zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. -505, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení, kde však byl z důvodu převodu 4/5 předmětné nemovitosti vypořádán jen podíl o velikosti 1/5, který byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 12. 2022, č. j. -1140, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. -1242, přikázán do vlastnictví J. M. a P. M., synů J. M. a jeho právních nástupců, a žalobkyni byla přiznána náhrada za její podíl odpovídající ideální 1/10 ve výši 4 630 000 Kč. Žalovaná částka pak představuje rozdíl mezi obvyklou cenou podílu o velikosti 1/2 na předmětné nemovitosti dle znaleckého posudku ze dne 7. 6. 2022 (dle kterého cena celé nemovitosti činila 46 300 000 Kč), tedy částkou 23 150 000 Kč, a vypořádacím podílem ve výši 4 630 000 Kč, který byl žalobkyni konečným rozhodnutím soudu přiznán.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2024, č. j. -125, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 263 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), ohledně částky 18 256 890 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok III).

3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. -407, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i co do částky 263 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 6. 2024 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a státu částku ve výši, která bude stanovena samostatným rozhodnutím (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). Tuto částku pak odvolací soud stanovil usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. -415, ve výši 62 147 Kč.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, a to v celém jeho rozsahu. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání není přípustné proti výrokům III a IV rozsudku odvolacího soudu, a to podle , neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání v tomto rozsahu, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Ohledně dovolání žalobkyně proti výrokům I a II rozsudku odvolacího soudu se Nejvyšší soud zabýval jejich přípustností dle

7. Přípustnost dovolání dle nezakládá první a druhá otázka ohledně určení okamžiku vzniku škody z důvodu nezákonného rozhodnutí a možnosti krácení nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o plnění poskytnuté třetí osobou z jiného právního důvodu bez souvislosti se žalovanou, které podle žalobkyně dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Stejně tak ji nezakládá ani třetí otázka týkající se správnosti postupu odvolacího soudu při určení výše škody z obvyklé ceny nemovitosti k 4. 7. 2014 bez ohledu na výši nákladů na uvedení věci do původního stavu v době pravomocného rozhodnutí v řízení o vypořádání spoluvlastnictví, při jejímž posouzení se měl odvolací soud dle žalobkyně odchýlit od „rozhodnutí Rc 25/90“ (žalobkyně měla patrně na mysli rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/1990; poznámka Nejvyššího soudu).

8. Odvolací soud sice ve svých úvahách hovoří o okamžiku vzniku škody, avšak při zhodnocení odůvodnění napadeného rozsudku jako celku (zejména v kontextu jeho odstavců 35 a 36), je zřejmé, že se v nich zabýval tím, ke kterému okamžiku by škoda mohla vzniknout, nikoliv kdy skutečně vznikla. Na základě těchto úvah pak odvolací soud posuzoval zejména otázku nedůvodnosti vznesené námitky promlčení nároku žalobkyně a stanovení obvyklé ceny předmětné nemovitosti pro účely posouzení možného vzniku škody a uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na náhradu škody, jelikož na základě původního rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví, které bylo až do jeho zrušení pravomocné, došlo k faktické přeměně povahy majetku žalobkyně, jelikož jí byla za podíl o velikosti 1/2 předmětné nemovitosti vyplacena částka 6 216 890 Kč. Namísto vlastnictví podílu na předmětné nemovitosti tedy žalobkyně obdržela finanční prostředky v podobě vypořádacího podílu, což uzavřel Nejvyšší soud již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. , kterým bylo řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví ukončeno, kde k otázce již vyplacené částky na základě zrušeného rozhodnutí sdělil, že po posouzení celkového kontextu věci z tzv. spravedlnostního hlediska je významné, že žalobkyni byla dne 31. 12. 2013 vyplacena náhrada ve vztahu k následnému pozbytí spoluvlastnického práva (vyjma podílu ve výši 1/10) odpovídajícím podílem z obvyklé ceny, kterou si ponechala a nevrátila ji (viz odstavce 24 a 36 odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud tudíž vyšel z toho, že na základě následně Nejvyšším soudem zrušeného rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyni mohla vzniknout škoda dne 4. 7. 2014, kdy J. M. (na základě tohoto rozhodnutí výlučný vlastník předmětné nemovitosti) darovací smlouvou platně převedl na své syny podíl 4/5 na této nemovité věci, čímž žalobkyně ztratila možnost domoci se nového vypořádání ohledně podílu 4/10. Škoda v rozsahu hodnoty takového podílu však dle odvolacího soudu žalobkyni nevznikla, neboť již dne 31. 12. 2013, tj. dříve, než jí mohla vzniknout, jí byl za její poloviční podíl vyplacen vypořádací podíl, který převyšuje obvyklou cenu podílu ve výši 4/10 ke dni potencionálního vzniku škody (4. 7. 2014), čímž se její majetek pouze transformoval do jiné hodnoty, která pak odpovídala hodnotě jejího majetku ke dni 4. 7. 2014, pokud by nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo.

9. Odvolací soud se od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud vyšel z toho, že z nezákonného rozhodnutí mohla žalobkyni vzniknout škoda dne 4. 7. 2014, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva dle darovací smlouvy, kterou J. M. převedl 4/5 předmětné nemovitosti na své dva syny, čímž žalobkyně s konečnou platností ztratila možnost vypořádat část svého podílu na této nemovitosti o velikosti 4/10 (první otázka). Dle judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu představuje škoda újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. , publikované pod č. R 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. , nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. ). K takovému potencionálnímu zmenšení majetku žalobkyně pak mohlo dojít právě 4. 7. 2014, neboť tímto dnem došlo ke znemožnění vypořádat spornou část spoluvlastnického podílu žalobkyně na předmětné nemovitosti. Z tohoto důvodu se pak odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu ani v tom, že přihlédl ke skutečnosti (vyplývající ze skutkových zjištění soudů obou stupňů), že v době, kdy jí škoda mohla vzniknout, disponovala žalobkyně místo podílu o velikosti 1/2 na předmětné nemovitosti částkou v odpovídající výši (převyšující hodnotou podílu o velikosti 4/10), kterou si ponechala, čímž se její majetek pouze do této jiné hodnoty (vyplaceného vypořádacího podílu) transformoval, ale nezmenšil se oproti stavu, pokud by k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo (druhá otázka). Odvolací soud tudíž v souladu s výše uvedenými závěry judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu vyšel z toho, že se majetek žalobkyně k rozhodnému dni 4. 7. 2014 nezmenšil a škoda jí tudíž nevznikla.

10. Ve vztahu ke třetí otázce pak považuje Nejvyšší soud za důležité zdůraznit, že pokud žalobkyně argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/1990, tak jeho závěry na posuzovanou věc nedopadají, neboť se věnuje otázce stanovení výše škody způsobené poškozením (znehodnocením) věci, zatímco předmětem posuzovaného řízení je škoda, jež měla žalobkyni vzniknout tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byla zbavena vlastnictví podílu o velikosti 4/10 na věci. Žádné poškození této věci v důsledku nezákonného rozhodnutí pak v řízení tvrzeno nebylo. V souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu tak v posuzovaném případě měla spočívat skutečná škoda ve zmenšení majetku žalobkyně, nikoliv v jeho znehodnocení, kterou lze odškodňovat poskytnutím peněžních prostředků odpovídajících tomuto zmenšení majetku (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. , publikované pod č. R 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. , nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. ). O nákladech na uvedení (nepoškozené) věci do původního stavu (tj. na odstranění neexistujícího znehodnocení věci) tak při určování výše škody uvažovat nelze.

11. Přípustnost dovolání dle nezakládá ani čtvrtá a pátá otázka ohledně oprávnění soudu uložit soudnímu znalci Ing. Ryskovi, jakou metodu pro stanovení obvyklé ceny nemovitosti má použít, z jakých podkladů má vyjít a stanovit mu cenové rozpětí, v jakém se má jeho závěr pohybovat (při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. ), a oprávnění soudu nenařídit vyhotovení revizního znaleckého posudku, pokud přetrvávají pochybnosti o posudku Ing. Bažantové (jíž měl odvolací soud posoudit v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. ).

12. Z obsahu dovolaní je zřejmé, že žalobkyně pomocí výše uvedených otázek v podstatě polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu vycházejícími z hodnocení provedených důkazů a místo závěrů znalkyně Ing. Bažantové prosazuje závěry znalce Ing. Rysky. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu ovšem vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze, tudíž nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle skutkový stav věci ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Námitky takové povahy tedy nemohou přípustnost dovolání založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , či ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. ).

13. Odvolací soud se pak svým postupem neodchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , podle kterého se hodnocení znaleckého posudku jako důkazu liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud tedy u znaleckého posudku hodnotí jeho přesvědčivost co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tak spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tak soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. ). Tomuto způsobu hodnocení znaleckého posudku se odvolací soud nezpronevěřil, pokud usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. -159, uložil znalci Ing. Ryskovi vypracovat znalecký posudek na základě studia spisu (včetně v něm obsažených znaleckých posudků), místního šetření a případně dalších skutečností, který následně usnesením ze dne 2. 6. 2025, č. j. -234, požadoval doplnit o podrobnější odůvodnění závěrů znalce a vypořádání rozporu s ostatními provedenými důkazy. Odvolací soud tedy znalci neukládal, jakou metodu pro stanovení obvyklé ceny nemovitosti má použít, z jakých podkladů má vyjít, ani mu nestanovil cenové rozpětí, v jakém se má jeho závěr pohybovat. Naopak ve výroku III usnesení ze dne 2. 6. 2025, č. j. -234, odvolací soud uvedl, že znalec zvolil metodu správnou, vysvětlil však, z jakého důvodu má o závěrech znalce pochybnosti (proč některé srovnávané nemovitosti nejsou dle odvolacího soudu srovnatelné), a rovněž žádal o vyjádření se ke znaleckým posudkům zpracovaným v posuzovaném řízení, vypracovaným k jiným datům, a v případě vykročení z jimi stanovených cen požadoval vysvětlení důvodu této odchylky.

14. Svým postupem se odvolací soud neodchýlil ani od žalobkyní namítaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , v otázce nenařízení vypracování revizního znaleckého posudku, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu (srov. kromě žalobkyní odkazovaného usnesení i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. ) zákon nestanoví předpoklady, za kterých je vypracování revizního znaleckého posudku nutné, a ponechává v tomto směru otevřený prostor diskreci soudu. Vypracování revizního posudku je pak na místě zejména tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy však závisí na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda pokládá pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné, či nikoliv. Podaří-li se pochybnosti soudu o správnosti posudku rozptýlit, není zapotřebí vypracování revizního posudku nařídit, a to navzdory skutečnosti, že o jeho správnosti účastník nadále pochybuje; důkazy totiž hodnotí výhradně soud. Odvolací soud nechal v rámci dokazování nejprve vypracovat znalecký posudek a jeho dodatek znalcem Ing. Ryskou a z důvodu přetrvávajících pochybností o jeho závěrech (zejména s ohledem na ostatní v řízení provedené důkazy) nechal zpracovat i druhý znalecký posudek znalkyní Ing. Bažantovou. Následně provedl výslech a konfrontaci obou znalců, přičemž obě strany se k takto provedeným důkazům vyjádřily. Po takto provedeném dokazování a zhodnocení nejen obou znaleckých posudků, ale i ostatních provedených důkazů nakonec vyšel odvolací soud ze závěrů znalkyně Ing. Bažantové, které považoval za úplné, přesvědčivé, logicky odůvodněné a korespondující s ostatními důkazy s tím, že se znalkyně řádně vypořádala i s odlišnými závěry posudku znalce Ing. Rysky. K vypracování revizního znaleckého posudku tak odvolací soud neshledal důvod (viz zejména odstavce 25 až 34 odůvodnění napadeného rozsudku). Tímto postupem tak odvolací soud dostál jak požadavkům , tak výše uvedeným závěrům judikatury Nejvyššího soudu.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 450 Kč [ ve spojení s ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 10. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová

předsedkyně senátu