Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 34/2026 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 34/2026 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci
žalobce: S. L., narozený X,
státní příslušnost Ukrajina,
bytem v ČR: X
proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2026, č.j. MV-118759-4/SO-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku v částce 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě do tří dnů od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, na který má být poplatek vrácen.
Odůvodnění:
Vymezení věci a žalobní námitky
1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 6. 2026, č. j. OAM-14793-15/DP-2024, kterým byla výrokem I. žalobci zamítnuta žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změněn některých zákonů ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), neboť nebyly ve stanovené lhůtě předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti.
2. Žalobce v žalobě vznesl jedinou námitku, že žalovaný nedostatečně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do rodinného života žalobce. Žalobce aktivně vykonává rodičovskou péči a plní své povinnosti stanovené soudem ČR vůči svému nezletilému dítěti s trvalým pobytem na území ČR. Výkon rozhodnutí by fakticky znamenal nucené rozdělení rodiny a znemožnění osobního kontaktu otce s dítětem. Správní orgány podle něj nevzaly v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a nezohlednily specifickou bezpečnostní a osobní situace žalobce v souvislosti s nemožností návratu do domovského regionu.
3. Současně s podanou žalobou požádal o přiznání odkladného účinku podané žalobě, neboť je otcem nezletilého dítěte, které má na území ČR povolen trvalý pobyt. Nucené opuštění území ČR by podle něj vedlo k okamžitému zasažení do rodičovských práv a přerušení vazeb s nezletilým dítětem. Žalobce pochází z Luhanska a návrat do místa původu je proto objektivně nemožný z důvodu zasažení tohoto místa válečným konfliktem.
Vyjádření žalovaného
4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na spisový materiál, odůvodnění obou napadených rozhodnutí a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zdůraznil, že žalobce na výzvu prvostupňového správního orgánu k odstranění vad žádosti nepředložil požadovaná potvrzení o bezdlužnostech, i to, že nezletilá dcera žalobce s ním nesdílí společnou domácnost a jeho péče o ní nebyla v řízení nijak prokázána.
Obsah správního spisu
5. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že žalobce podal dne 29. 5. 2024 žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. V průběhu řízení byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti, konkrétně k doložení dokladu o zajištění ubytování, neboť předložený doklad je starší 180 dnů. Dále byl vyzván k předložení dokladů prokazujících splnění podmínky uvedené v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jelikož k žádosti doložil pouze platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2023. Dále měl žalobce doložit aktuálně platné doklady potvrzující jeho bezdlužnost, která se dle § 178e zákona o pobytu cizinců prokazuje mj. potvrzením příslušného finančního úřadu a příslušné správy sociálního zabezpečení. Požadované doklady měl žalobce doložit ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy.
6. Žalobce požádal o prodloužení výzvy, čemuž bylo vyhověno. Žalobce ale požadované doklady nedoložil ani v prodloužené lhůtě.
7. Dne 17. 2. 2026 byl žalobce vyzván k seznámení se spisem, čehož žalobce využil s tím, že se vyjádří do 30 dnů. Následně správní orgán obdržel oznámení o vzniku živnostenského oprávnění, dodatek ke smlouvě o pronájmu byt spolu s rozpisem měsíčních nákladů, pojistnou smlouvu a platební výměr za rok 2025. Další požadované doklady již doloženy nebyly.
8. Následně prvostupňový správní orgán žalobcovu žádosti zamítl z důvodu nepředložených dokladů.
9. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve které namítl nepřiměřeně dlouhou dobu řízení, i to, že v průběhu řízení došlo ke změně jeho poměrů na území ČR, když se plně integroval do společnosti, řádně zde podniká a úspěšně složil zkoušku z českého jazyka pro udělení povolení k trvalému pobytu. Zamítnutí žádosti také považoval za nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života.
10. Odvolání žalobce žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zamítl, když se ztotožnil se závěry prvostupňového orgánu ohledně nedoložených dokladů, vyjádřil se k námitce délky řízení a ztotožnil se i s posouzením přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Konstatoval, že je z cizineckého informačního systému patrné, že na území ČR pobývá bývalá manželka a dcera žalobce, která však disponuje povolením k trvalému pobytu a se žalobcem nesdílí společnou domácnost. Zjištěny nebyly ani žalobcovy majetkové vazby na území a žalobce ani netvrdil žádné skutečnosti ohledně jeho zdravotního stavu, které by bylo nutné vzít v potaz. S odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2016, č.j. 6 A 139/2012–35 konstatoval, že je věcí účastníka řízení, zda skutečnosti důležité pro posouzení dopadu rozhodnutí .do soukromého a rovinného života sám sdělí.
11. K případnému dopadu rozhodnutí ve vztahu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod odkázal žalovaný na bod [32] usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl ÚS 23/11 , na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), ze dne 28. 11. 2008, č.j. 8 Azs 46/2008 -71, a na rozsudek ze dne 22. 1. 2020, č.j. 10 Azs 256/2019 -39, a dovodil, že žalobci v důsledku napadeného rozhodnutí přímo nehrozí nutnost vycestování z území a zároveň mu není upřena možnost budoucího pobytu na území ČR. Zdůraznil, že žalobce v odvolání v souvislosti se zásahem rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života namítá pouze délku svého legálního pobytu na území ČR, kde se pln ě integroval, řádně zde podniká a hodlá požádat o udělení trvalého pobytu, což žalovaný nepovažoval za konkrétně vyargumentovanou nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. Přitom dodal, že samotná délka pobytu sama o sobě nemůže být považována za důvod, pro který je možné hledět na rozhodnutí jako na nepřiměřené, neboť snaha o integraci do společnosti hostitelské země je předpokladem pro pobyt každého cizince a nemůže být považována za nadstandard.
Posouzení věci soudem
12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních návrhů, kterým je vázán (viz ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů, dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), přičemž vycházel z právního a skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
13. Žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou.
14. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , jelikož žalobce se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalovaný s tímto postupem soudu výslovně souhlasil. Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listin y potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
15. Žalobce podal dne 29. 5. 2024 žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
16. Prvostupňový správní orgán žalobcovu žádost zamítl z důvodu, že žalobce ani na výzvu nedoložil doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti, k jejichž předložení byl vyzván. Vzhledem k tomu, že žalobce nevznesl vůbec žádné námitky ve vztahu k tomu zásadnímu důvodu, pro který byla jeho žádost zamítnuta, vychází soud z toho, že žalobce nezpochybňuje, že požadované doklady nedoložil, a žalovaný proto postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud jeho žádost z důvodu nepředložení požadovaných dokladů zamítl. Žalovaný se s tímto názorem ztotožnil.
17. Soud se tedy zabýval jedinou námitkou, kterou žalobce v žalobě uvedl, v níž oběma správním orgánům vytýká, že nedostatečně posoudili přiměřenost dopadu rozhodnutí do rodinného života žalobce. Žalobce uvedl, že aktivně vykonává rodičovskou péči a plní své povinnosti stanovené soudem ČR vůči svému nezletilému dítěti s trvalým pobytem na území ČR. Výkon rozhodnutí by fakticky znamenal nucené rozdělení rodiny a znemožnění osobního kontaktu otce s dítětem. Správní orgány podle něj nevzaly v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a nezohlednily specifickou bezpečnostní a osobní situace žalobce v souvislosti s nemožností návratu do domovského regionu.
18. Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.
19. Dle ustálené judikatury NSS v řízení o žádosti leží primární povinnost jednat aktivně na žadateli, nikoliv na správním orgánu, a to i ve vztahu k pobytovým věcem cizinců (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 11. 2015, č.j. 3 Azs 162/2015 -43, ze dne 29. 8. 2016, č.j. 7 Azs 99/2016 -36 a ze dne 15. 11. 2017, č.j. 8 Azs 111/2017 -36). Je především na žadateli, aby shromáždil a předložil správnímu orgánu I. stupně potřebné podklady pro rozhodnutí. Jestliže tak neučiní, svědčí to o jeho nečinnosti či neochotě poskytnout správnímu orgánu I. stupně součinnost (např. rozsudky NSS ze dne 22. 11. 2018, č.j. 7 Azs 371/2018 -29, ze dne 22. 1. 2009, č.j. 1 As 96/2008 -115, ze dne 15. 5. 2019, č.j. 8 Azs 249/2018 -57).
20. K námitce týkající se nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska dopadu do soukromého a rodinného života žalobce soud uvádí, že zákon o pobytu cizinců obecně nestanoví pro případ, kdy žalovaný zamítá žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu cizince za účelem podnikání, povinnost posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a téhož zákona. Správní orgány se ale posouzením přiměřenosti zabývaly, a to prvostupňový správní orgán I. stupně na čl. 4 a 5 svého rozhodnutí. I soud považuje za podstatné, že zásadním a v podstatě jediným důsledkem rozhodnutí o zamítnutí žádosti je právě nevydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Správní orgán nijak nerozporuje, že žalobce má na území ČR dceru a bývalou manželku, přičemž zjistil, že obě mají udělen trvalý pobyt, jejich pobytová oprávnění tedy nejsou na žalobci závislá. Správní orgán také ověřil, že žalobce žije na odlišné adrese než dcera a bývalá manželka, tedy žijí v oddělených domácnostech. V důsledku vydaného zamítavého rozhodnutí není žalobci nijak bráněno v dalším pobytu na území a ani v komunikaci s rodinou. Zohlednil i to, že do situace, kdy mu byla žádost zamítnuta, se žalobce dostal vlastní nečinností. Pokud jde o dopad do soukromého života žalobce je nutné souhlasit se správním orgánem, že žalobce nedoložil ani žádné doklady, které by prokazovaly, že žalobce vlastní na území ČR nemovitý majetek. Žalobce je v produktivním věku a v případě návratu na Ukrajinu není jeho věk omezujícím kritériem pro získání zaměstnání či provozování podnikatelské činnosti. Následně se prvostupňový správní orgány vyjádřil i k bezpečnostní situaci na Ukrajině. Správní orgán také s odkazem na judikaturu uzavřel, že nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce by mohl být pouze dlouhodobý zákaz pobytu na území.
21. Soud považuje za podstatné, že ačkoli se správní orgán prvního stupně s dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce výše uvedeným způsobem vypořádal, žalobce nijak jeho závěry týkající se dcery žalobce v odvolání nezpochybnil, když v odvolání vůbec existenci dcery nezmínil a pouze namítl nepřiměřeně dlouhou dobu řízení, a to, že v průběhu řízení došlo ke změně jeho poměrů na území ČR, když se plně integroval do společnosti, řádně zde podniká a úspěšně složil zkoušku z českého jazyka pro udělení povolení k trvalému pobytu. Dále sice uvedl, že zamítnutí žádosti považuje za nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, nicméně nevznesl žádné námitky a ani nepřiložil žádné podklady, kterými by své případné tvrzení doložil. Soud zdůrazňuje, že případné nepřiměřenosti ve vztahu k dceři žalobce nenasvědčují ani skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Žalovaný tedy přezkoumal prvostupňové rozhodnutí zcela správně pouze v intencích žalobcových námitek uvedených v odvolání a soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Žalovaný není povinen vypořádávat zcela absentující námitky nepřiměřenosti a už vůbec není povinen za žalobce jeho argumentaci domýšlet.
22. Shodně se žalovaným soud za podstatné považuje také to, že v obecné rovině rozhodnutí o neudělení povolení k pobytu představuje daleko méně závažný zásah do práv jednotlivce než rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto se na hodnocení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince pro případ neudělení povolení k pobytu nekladou tak vysoké nároky jako při rozhodování o jeho zrušení (k tomu srov. blíže rozsudky NSS ze dne 11. 9. 2025, č.j. 3 Azs 109/2024 –84, ze dne 22. 9. 2011, č. j. 7 As 112/2011 –65, ze dne 9. 11. 2011, čj. 9 As 71/2010 –112, či ze dne 6. 8. 2013, č.j. 8 As 68/2012 –39; a nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ). Odepřením práva dlouhodobého pobytu žalobci se nyní neuděluje určitý druh pobytu na území České republiky. Není jím ale samo o sobě dotčeno právo pobytu žalobce na území České republiky, dochází pouze k odepření výhod plynoucích ze statutu cizince pobývajícího na území České republiky v rámci tohoto pobytu (viz rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2011 č. j. 9 As 71/2010 -112).
23. Soud tak ve shodě se správními orgány shledal, že ze správního spisu nevyplývají žádné okolnosti, pro něž by bylo možné zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu považovat za (z hlediska dopadu do rodinného a soukromého života žalobce) nepřiměřené. Odloučení žalobce a jeho dcery žijící v ČR může být nezbytným důsledkem nevyhovění žádosti o povolení pobytu, samo o sobě však nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Jak je uvedeno výše, žalobci zůstávají, zachovány možnosti setkávání se svými rodinnými příslušníky. K tomu soud doplňuje, že z článku 8 Úmluvy, z jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, ani z ústavního práva nevyplývá nutné právo cizince na vstup a pobyt v zemi, kde pobývá jeho rodinný příslušník (viz rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017, č. j. 2 As 78/2006 -64, str. 78).
24. Pokud žalobce také namítal, že správní orgány porušily základní zásady správního řízení, když nevzaly v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a nezohlednily specifickou bezpečnostní a osobní situace žalobce v souvislosti s nemožností návratu do domovského regionu, zdůrazňuje soud, že žalobce tyto námitky vznesl pouze ve velmi obecné rovině, bez uvedení konkrétních okolností ve vztahu k nyní projednávané věci. Soud proto ve stejně obecné rovině pouze uvádí, že žádné porušení zásad správního řízení ze strany správních orgánů neshledal a že žalovaný se dostatečně vyjádřil i k dopadům rozhodnutí na žalobce s ohledem na bezpečnostní situaci na Ukrajině.
25. Soud pro úplnost uvádí, že již samostatně nerozhodoval o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku podané žalobě, neboť ve lhůtě k tomu zákonem stanovené rozhodl ve věci samé.
Závěr a náklady řízení
26. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl. (výrok I.)
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. (výrok II.)
28. Žalobce současně se žalobou požádal o přiznání odkladného účinku podané žalobě a zaplatil i soudní poplatek z tohoto návrhu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na to, že soud ve lhůtě pro rozhodnutí o odkladném účinku rozhodl ve věci samé, o návrhu na přiznání odkladného účinku již nerozhodoval. Soud proto podle ust. § 10 odst. 1 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 1 000 Kč a žalobce vyzval ke sdělení čísla účtu, na který má být tento přeplatek vrácen (výrok III). Pokud tak žalobce ve stanovené lhůtě neučiní, soud vrátí poplatek na účet, ze kterého mu byl poukázán.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 1. října 2026
JUDr. Jitka Hroudová, v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.