Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 A 1/2025 - 91.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 A 1/2025 - 91
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci
žalobců: a) Ing. M. Š., nar. X
b) J. Š., nar. X
oba bytem X
proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem
za účasti osoby
zúčastněné na řízení: obec Březno, IČO: 00261823
sídlem Radniční 97, 431 45 Březno
zastoupené advokátem Mgr. Bc. Tomášem Aurem
sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. KUUK/177068/2024,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 11. 12. 2024, č. j. KUUK/177068/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 17. 6. 2024, č. j. MMCH/80139/2024, se zrušuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení, event. vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. KUUK/177068/2024, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a bylo potvrzeno územní rozhodnutí Magistrátu města Chomutova (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 6. 2024, č. j. MMCH/80139/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Stavební úřad rozhodl o změně využití pozemku parc. č. XA v katastrálním území X z orné půdy na sportoviště – multifunkční plochu pro sportovní činnost, na níž má být zřízen skatepark.
Žaloba
2. Žalobci jsou vlastníky sousedních nemovitostí, zejména rodinného domu č. p. 175 a přilehlých pozemků, včetně zahrady. Tvrdí, že rozhodnutí správních orgánů nepřiměřeně zasahují do jejich vlastnického práva a práva na klidné užívání nemovitostí. Současně z důvodu imisí hluku ze skateparku hrozí snížení hodnoty jejich nemovitostí.
3. Žalobci nejprve shrnuli dosavadní průběh řízení. Uvedli, že předmětné správní řízení bylo zahájeno na žádost osoby zúčastněné na řízení obce Březno (dále též jen „obec Březno“). Stavební úřad oznámil zahájení územního řízení, jehož předmětem mělo být umístění skateparku na pozemku parc. č. XA. Žalobci nahlédli do spisu a seznámili se s částí projektové dokumentace, zejména s koordinačním situačním výkresem a řezy stavby. Žalobci následně podali námitky proti záměru. Namítali zejména možný hluk ze skateparku a nesoulad záměru s územním plánem obce Březno. Stavební úřad jejich námitkám nevyhověl a vydal prvostupňové rozhodnutí o změně využití území, které žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil. Podle žalobců byla projektová dokumentace v průběhu řízení doplněna o oplocení a protihlukovou stěnu. Tyto úpravy měly být provedeny až poté, co žalobci upozornili na riziko hluku. Žalobci uvádějí, že jim změněné či doplněné podklady nebyly řádně oznámeny a nebyl jim vytvořen dostatečný prostor se k nim vyjádřit.
4. Žalobci vytýkají správním orgánům, že neprovedly dostatečné dokazování k budoucím hlukovým imisím. Chybí zejména hluková studie, odborné doložení účinnosti protihlukové stěny a bližší specifikace navržených opatření. Projektová dokumentace podle nich neurčuje dostatečně výšku a rozměry stěny, její akustické vlastnosti ani konkrétní řešení výsadby zeleně. Žalobci se totiž obávají, že provoz skateparku bude zdrojem obtěžujícího, případně impulzního hluku. Poukazují nejen na hluk z hlasových projevů uživatelů, ale zejména na hluk vznikající při jízdě, skocích a dopadech skateboardů, koloběžek či bruslí na betonových prvcích. Jejich zahrada bezprostředně sousedí s pozemkem určeným pro skatepark a rodinný dům má být podle jejich tvrzení vzdálen méně než 40 metrů od záměru.
5. Za nepřijatelné žalobci považují závěr, že si sami mohou učinit další opatření na svém pozemku, například výsadbou zeleně. Namítají, že odpovědnost za omezení negativních vlivů nového záměru nese stavebník, nikoli vlastníci sousedních nemovitostí. Protihluková stěna navíc může omezit údržbu oplocení žalobců a zcela zakrýt jejich dosavadní výhled směrem ke Krušným horám.
6. Žalobci dále namítají, že umístění skateparku je v rozporu s územním plánem. Pozemek parc. č. XA je podle žalobců součástí rozvojové plochy Z.17 s funkcí RH. Územní plán pro tuto plochu připouští mimo jiné sportovní nekrytá hřiště menšího rozsahu, jako je tenis, volejbal nebo pétanque. Žalobci mají za to, že skatepark nelze bez dalšího podřadit pod hřiště obdobná uvedeným příkladům, neboť jde o specifické sportoviště s odlišnými stavebními a provozními vlastnostmi, zejména s vyšší hlukovou zátěží.
7. Žalobci vytýkají správním orgánům obou stupňů, že přesvědčivě nevysvětlily, proč považují skatepark za přípustné využití plochy RH. Rozhodnutí pouze konstatují soulad s územním plánem, aniž by se vypořádala s konkrétní námitkou žalobců.
8. Žalobci rovněž zpochybňují výpočet podílu zeleně, který má v ploše RH činit nejméně 60 %. Tvrdí, že do výpočtu nebyly zahrnuty všechny relevantní plochy, včetně plochy DSD nacházející se na témže pozemku, ani všechny zpevněné plochy související se skateparkem. Podmínka minimálního podílu zeleně proto podle nich nebyla řádně ověřena.
9. Žalobci uvádějí, že původní projektová dokumentace neobsahovala protihluková opatření a že dodatečně upravená dokumentace byla předložena až v průběhu řízení. Stavební úřad přitom podle nich rozhodl s ohledem na doplněná opatření, aniž by žalobcům jejich změnu řádně oznámil a umožnil jim účinně hájit jejich práva.
10. Záměr byl podle oznámení veden jako žádost o umístění stavby, avšak stavební úřad nakonec vydal rozhodnutí o změně využití území. Žalovaný měl současně uvést, že obec Březno žádala o společné povolení s použitím nesprávného formuláře. Žalobci proto považují řízení za vnitřně rozporné a zmatečné. Správní orgány podle nich nevysvětlily, proč rozhodovaly právě o změně využití území, ani zda byl záměr skateparku jako stavba řádně posouzen.
11. Tato vada má podle žalobců dosahovat intenzity nezákonnosti, případně nicotnosti rozhodnutí. Žalovaný se s ní měl vypořádat z úřední povinnosti, i kdyby ji žalobci v odvolání výslovně neuplatnili.
12. Žalobci namítají, že stavební úřad vymezil okruh účastníků příliš úzce. V okolí záměru se má nacházet více rodinných domů, jejichž vlastníci mohou být hlukem dotčeni. Podle žalobců měl stavební úřad tento okruh pečlivěji posoudit a případně postupovat veřejnou vyhláškou.
13. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou podle žalobců nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná. Správní orgány se údajně nevypořádaly jednotlivě a konkrétně s námitkami týkajícími se hluku, vzdálenosti rodinného domu a zahrady od skateparku, účinnosti protihlukové stěny, souladu s územním plánem a podmínek pro zachování zeleně. Žalobci dále zpochybňují tvrzení, že se v blízkosti záměru nenachází obytná zástavba.
Vyjádření žalovaného k žalobě
14. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný její zamítnutí jako nedůvodné. Uvedl, že dokumentace záměru, včetně dodatku souhrnné technické zprávy a výkresu protihlukových opatření z ledna 2024, byla součástí žádosti již při zahájení řízení. Žalobci tak měli možnost se s podklady seznámit a uplatnit k nim své námitky.
15. Námitky žalobců týkající se souladu záměru s územním plánem, hlukových imisí, pohody bydlení, ztráty výhledu, snížení hodnoty nemovitostí, nedostatečnosti podkladů či certifikace použitých prvků žalovaný označil zčásti za nově a nepřípustně uplatněné až v žalobě, popřípadě za námitky v odvolání vznesené pouze obecně. Zdůraznil, že žalobci v odvolání nezpochybnili podkladové závazné stanovisko ani se nedomáhali jeho přezkumu. Příslušný orgán územního plánování se přitom souladem záměru s platným územním plánem obce Březno zabýval a neshledal rozpor.
16. Za nepřípustné novoty žalovaný považoval rovněž námitky týkající se použitého formuláře žádosti, povahy skateparku jako stavby a vymezení okruhu účastníků řízení. K použitému formuláři uvedl, že případná nesprávná volba formuláře stavebníkem nezbavuje stavební úřad povinnosti záměr věcně posoudit a zvolit odpovídající formu veřejnoprávního povolení. Námitka okruhu účastníků navíc podle žalovaného nesměřuje k ochraně subjektivních práv žalobců.
Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
17. Obec Březno uplatňující práva osoby zúčastněné na řízení ve svém písemném vyjádření k žalobě sdělila své přesvědčení, že napadené rozhodnutí není nicotné ani nezákonné ani netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, a navrhla, aby soud žalobu zamítl.
18. K namítané nicotnosti obec Březno uvedla, že důvody nicotnosti podle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) nejsou dány. Žalovaný byl věcně příslušný k rozhodnutí o odvolání a napadené rozhodnutí není ani vnitřně rozporné, ani právně či fakticky neuskutečnitelné. Pokud žalobci spojují tvrzenou nicotnost především s tím, že Obec Březno použila při podání žádosti nesprávný formulář, pak z obsahu žádosti bylo zřejmé, že směřuje k rozhodnutí o změně využití území. Správní orgán prvního stupně proto postupoval v souladu s § 37 odst. 1 správního řádu, podle něhož se podání posuzuje podle skutečného obsahu, nikoli podle jeho označení. Případná vada v označení formuláře by sama o sobě nemohla založit nicotnost rozhodnutí. Obec Březno poukázala v této souvislosti na to, že žalobci byli o předmětu řízení vyrozuměni, účastnili se jej a uplatnili proti záměru námitky. Netvrdí přitom ani nedokládají, jak by označení či forma žádosti konkrétně omezily jejich procesní práva.
19. Dle obce Březno posoudil příslušný orgán územního plánování soulad záměru s územně plánovací dokumentací v kladném závazném stanovisku ze dne 20. 2. 2024. Záměr je umístěn v ploše RH – plochy hromadné rekreace. Územní plán v této ploše připouští sportovní nekrytá hřiště menšího rozsahu, přičemž uvádí demonstrativní příklady, jako tenis, volejbal či pétanque. Užití výrazu „apod.“ potvrzuje, že nejde o uzavřený výčet. Skatepark je sportovním nekrytým hřištěm menšího rozsahu, a proto odpovídá přípustnému využití dané plochy. Žalobci nepředkládají konkrétní důvod, pro který by skatepark měl být z této obecně vymezené kategorie bez dalšího vyloučen.
20. Dle obce Březno je nedůvodná rovněž námitka týkající se podílu zeleně, neboť správní orgány vycházely z předložených podkladů a posoudily soulad záměru s regulativy územního plánu. Žalobci nepředložili výpočet nebo jiný konkrétní podklad, z něhož by vyplývalo, že podmínka minimálního podílu zeleně nebude při realizaci záměru dodržena.
21. Obec Březno nezpochybnila, že při umisťování sportoviště je nutné přihlížet k možným vlivům na okolí. Záměr byl proto v řízení posuzován i z tohoto hlediska. Součástí řešení jsou opatření ke snížení případných vlivů, zejména protihluková clona a výsadba zeleně. Pokud žalobní námitky vycházejí převážně z předpokladů o budoucím provozu, pak zatím není prokázáno, že by provoz záměru měl způsobovat imise přesahující přípustnou míru nebo podstatně omezovat užívání nemovitostí žalobců. Tvrzení o vysoce impulzním hluku nebylo doloženo odborným měřením ani jiným konkrétním podkladem. Samotná možnost vzniku hluku nemůže bez dalšího založit nezákonnost napadeného rozhodnutí.
22. Podle § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví se hlukem rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a pro nějž prováděcí předpis stanoví imisní hygienický limit. Hlasové projevy fyzických osob se za takový hluk zásadně nepovažují. K případným mechanickým zvukům ze sportovního zařízení správní orgány přihlédly v rámci posouzení záměru a navržených opatření.
23. K námitkám žalobců, týkajících se protihlukové clony, která má případné vlivy omezovat, zejména s odkazem na její dopad na výhled a užívání sousedního pozemku, obec Březno uvedla, že navržená clona představuje opatření ve prospěch ochrany sousedních nemovitostí a případné konkrétní dopady její realizace musí být posouzeny podle schváleného řešení a podmínek rozhodnutí. Pokud by se po realizaci záměru projevily imise v míře nepřiměřené místním poměrům, občanský zákoník poskytuje vlastníkům sousedních nemovitostí ochranu před takovými imisemi. Tato hypotetická možnost však sama o sobě neprokazuje nezákonnost nyní přezkoumávaného rozhodnutí.
24. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí obec Březno uvedla, že napadené rozhodnutí se zabývá podstatnými odvolacími námitkami žalobců, zejména souladem záměru s územním plánem, jeho vlivem na okolí, umístěním protihlukové clony a ochranou vlastnických práv žalobců.
25. Dle obce Březno žalobci nedoložili, že by údajné procesní nedostatky, včetně vymezení okruhu účastníků či postupu při doplnění projektové dokumentace, mohly mít konkrétní vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí nebo na jejich možnost hájit svá práva. Žalobci byli účastníky řízení, se záměrem byli seznámeni a mohli uplatnit námitky i odvolání.
26. Obec Březno zdůraznila, že záměr skateparku slouží rozvoji sportovního a volnočasového zázemí obce a širší veřejnosti, a že při jeho přípravě respektovala závěry příslušných správních orgánů a navrhla opatření směřující k omezení případných vlivů na sousední nemovitosti.
Posouzení věci soudem
27. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
28. Žalobci shledávají nicotnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že obec Březno podala žádost o umístění stavby, avšak stavební úřad vydal rozhodnutí o změně využití území, přičemž žalovaný na tuto skutečnost adekvátně nereagoval.
29. Co je třeba rozumět nicotným správním aktem vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2015, č. j. 5 Ads 135/2014-22, tak, že se musí jednat o akt, který je zatížen vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta správního aktu, požadavek trestného plnění, neexistence skutkového základu, požadavek plnění nemožného, neurčitost, nesmyslnost či neexistence vůle.
30. Dle názoru soudu namítaná nicotnost nemůže obstát. Pokud stavební úřad rozhodl o jiném typu povolení, než jaký obec Březno původně označilo, mohlo by se jednat o nezákonnost (otázce zákonnosti se bude soud zabývat v dalším textu odůvodnění tohoto rozsudku), nikoli však o nicotnost. Stavební úřad byl totiž věcně příslušný jak k rozhodnutí o změně využití území, tak ke společnému povolení. Nejde tedy o absolutní nedostatek věcné příslušnosti ani o jinou vadu, pro kterou by prvostupňové rozhodnutí nebylo možné považovat za správní rozhodnutí. Tento závěr má svou oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu, kdy tento soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, č. j. 1 As 114/2024-50, konstatoval, že pouhá záměna druhu potřebného stavebního aktu může být vadou pro věcný přezkum, nikoli sama o sobě důvodem nicotnosti. Přiléhavěji pak v rozsudku ze dne 21. 3. 2025, č. j. 4 As 405/2023-43, odmítl námitku nicotnosti založenou na tom, že původní podání bylo označeno jako žádost o společné povolení, zatímco úřad následně rozhodoval v jiném stavebním režimu; a zdůraznil, že rozhoduje skutečný obsah podání, nikoli jeho formulářové označení, že lze podání při vadách opravit či doplnit, že pro zákonnost je podstatné, zda byl předmět řízení před rozhodnutím jednoznačně vymezen a zda se k němu účastníci mohli vyjádřit, a že stavební úřad byl příslušný i v původně i následně uvažovaném režimu, takže nicotnost nepřicházela v úvahu. Z uvedených důvodů a v situaci, kdy soud sám neshledal žádné vady vyvolávající nicotnost správního aktu, vyhodnotil soud žalobní námitku nicotnosti prvostupňového rozhodnutí jako nedůvodnou.
31. Následně se soud zabýval ve vztahu k žalobním námitkám věcným přezkumem napadeného rozhodnutí.
32. Z předloženého spisového materiálu soud zjistil následující podstatné skutečnosti.
33. Obec Březno podala dne 6. 5. 2024 na stavebním úřadu žádost o vydání společného povolení pro stavbu Skatepark Březno na parcele č. XA (orná půda) v k. ú. X. Dne 22. 5. 2024 oznámil stavební úřad zahájení územního řízení na základě žádosti obce Březno o vydání územního rozhodnutí. Magistrát města Chomutova, odbor životního prostředí, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, vydal dne 13. 6. 2024 souhlasné závazné stanovisko k odnětí části pozemkové parcely 334/1 (1 427 m2) ze zemědělského půdního fondu pro 1. etapu výstavby skateparku. Dne 17. 6. 2024 vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí podle § 80 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“), jímž rozhodl o změně využití orné půdy (pozemku p. č. XA) na sportoviště pro zřízení skateparku o rozloze 37 m x 16 m s tím, že na betonové ploše budou tvarované dráhy, doplněné kovovou konstrukcí, s ohrazením a dále se stěnou zamezující hluku. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že vlastníci sousedního pozemku (žalobci) uplatnili v průběhu řízení námitky týkající se nevhodnosti umístění skateparku a hlučnosti spojené s užíváním stavby, případného znečištění jejich pozemku odpady. Stavební úřad k těmto námitkám žalobců uvedl, že umístění sportoviště pro skatedráhu je v souladu s územním plánem a ke snížení hladiny hluku bude zřízena plná protihluková stěna mezi pozemky XA a XB, před níž budou vysázeny stromy a keře. Dle stavebního úřadu budou případné problémy s užíváním daného území řešeny provozovatelem tak, aby nedocházelo ke zhoršení podmínek pro bydlení. Zařízení bude ohrazeno a bude se vstupem, kterým je možno regulovat provoz včetně úklidu odpadků a zamykání prostoru dráhy v nočních hodinách. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání stejného obsahu jako byly jejich námitky uplatněné ve správním řízení prvního stupně. Žalobci doplnili, že po nahlédnutí do správního spisu zjistili, že v dodatku souhrnné technické zprávy projektant doplnil protihlukovou stěnu pomocí betonových dílců s výsadbou stromů, keřů, avšak ve výkresové dokumentaci není nikterak zachyceno, jakou výšku a šíři bude mít protihluková stěna, zda budou vysázeny opadavé nebo neopadavé stromy a keře. Dle žalobců není nikterak odůvodněno, že navržené opatření bude účinné s ohledem na blízkost rodinného domu. O odvolání žalobců rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.
34. Z předložené průvodní a souhrnné technické zprávy z ledna 2024 soud zjistil, že dokumentace byla zpracována ve stupni pro společné povolení a záměr je v ní opakovaně označen jako „Výstavba skateparku“, „novostavba skateparku“ a „trvalá stavba“. Stavba má tvořit provozně, technicky, logicky i konstrukčně jeden samostatný celek a má být realizována bez etapizace.
35. Nejde pouze o změnu způsobu užívání pozemku. Projekt počítá s betonovou plochou o rozloze 581 m², s železobetonovou deskou tloušťky 160 mm na 200 mm hutněné štěrkodrti, s armováním, s výškově členěnými rádiusy a nájezdovými rampami, opěrnými zídkami, ukotvenými ocelovými profily a zábradlím. Dokumentace dále uvádí samonosný konstrukční systém, stěnový systém a požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu. Vykopaná zemina má být užita k zásypům a modelaci ramp.
36. Dokumentace předpokládá odvedení dešťové vody do zeleného pásu uprostřed a vedle skateparku. Současně však na několika místech uvádí, že se odtokové poměry nezmění, ačkoliv záměr zahrnuje rozsáhlou betonovou plochu, zemní práce a modelaci terénu.
37. Pro snížení hluku má být při hranici s pozemkem žalobců zřízena protihluková stěna z betonových plotových dílců, před ní mají být vysazeny stromy a keře podle výběru investora; zbytek areálu má být oplocen pletivem a na noc uzamykán. Dokumentace však neuvádí výšku, délku, akustické vlastnosti ani jiné parametry stěny, neurčuje druh a rozsah vegetace a neobsahuje hlukovou studii ani jiné odborné vyhodnocení účinnosti těchto opatření. V souhrnné technické zprávě je navíc současně uvedeno, že ochrana před hlukem se neřeší a že stavba nebude způsobovat hluk přesahující hygienické požadavky.
38. Dokumentace dále uvádí, že pozemek leží v ploše RH, v níž jsou přípustná sportovní nekrytá hřiště menšího rozsahu. Pro posouzení podílu zeleně pracuje s celkovou plochou 3 654 m², celkovou zastavěností 949 m² včetně stávajícího hřiště a se závěrem o 74% podílu zeleně.
39. Prvostupňové rozhodnutí vydané podle § 80 a § 92 stavebního zákona změnilo využití pozemku z orné půdy na sportoviště – multifunkční plochu pro sportovní činnost. Ve výroku uvádí, že na sportovišti bude zřízen skatepark o rozměrech 37 × 16 m, tvořený betonovou plochou s tvarovanými drahami, kovovými konstrukcemi, ohrazením a stěnou zamezující hluk. Stanovené podmínky se však týkají převážně záboru zemědělské půdy, skrývky a nakládání s ornicí, ochrany stromů a nezpevněné plochy pro vsakování vody. Výrok neobsahuje závazné parametry betonové konstrukce, ramp, zídek, ocelových prvků, protihlukové stěny, oplocení ani provozu skateparku.
40. Souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 13. 6. 2024 bylo vydáno pro „Výstavbu skateparku – 1. etapa“ a pro trvalé odnětí 1 427 m² z pozemku parc. č. XA. Vychází z téže dokumentace pro společné povolení, podrobně popisuje železobetonovou konstrukci a uvádí, že zbývající část pozemku o výměře 2 241 m² má být následně odňata ve druhé etapě pro beachvolejbalové hřiště. Stanovisko současně uvádí, že souhlas má být podkladem pro územní rozhodnutí, popřípadě pro společné územní a stavební řízení.
41. Magistrát města Chomutova, odbor životního prostředí, vydal dne 19. 3. 2024 koordinované závazné stanovisko. Toto bylo výslovně vydáno k dokumentaci pro společné územní a stavební řízení. Záměr označuje jako novostavbu skateparku tvořící jeden samostatný konstrukční celek. Orgán územního plánování posuzoval dokumentaci pro společné povolení, včetně koordinační situace, půdorysu, základů a řezu, a shledal záměr přípustným v ploše RH. Závazné stanovisko však neobsahuje posouzení hlukových účinků na okolní bydlení ani podmínky pro protihlukovou stěnu; ve vztahu k ochraně vod pouze uvádí, že veřejné zájmy nejsou záměrem dotčeny. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu v tomto stanovisku požadoval posuzovat cílový záměr jako celek a do odnětí zahrnout nejen nově projektovaný skatepark, ale též stávající beachvolejbalové hřiště a zbytkové plochy využívané ke sportu nebo rekreaci.
42. Nejprve je třeba zdůraznit, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 6. 5. 2024, tedy v přechodném období podle § 334a odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona. Podle § 334a odst. 3 věty první tohoto zákona se ve věcech týkajících se záměrů v období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 postupovalo podle dosavadních právních předpisů; pro přechodná ustanovení se za den nabytí účinnosti nového stavebního zákona považoval 1. 7. 2024. Řízení proto bylo správně dokončeno podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), a podle správního řádu. Tento závěr odpovídá též § 330 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb.
43. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobců, podle níž obec Březno podala žádost na formuláři pro společné povolení, zatímco stavební úřad oznámil územní řízení o umístění stavby a posléze vydal rozhodnutí o změně využití území.
44. Podle § 37 odst. 1 správního řádu se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Z § 37 odst. 2 téhož zákona současně plyne, že musí být patrno, které věci se podání týká a co se navrhuje. Není-li tomu tak, správní orgán pomůže podateli vady odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve (§ 37 odst. 3, popř. § 45 odst. 2 správního řádu).
45. Stavební zákon rozlišoval jednotlivé druhy změn v území. Rozhodnutí o umístění stavby podle § 79 odst. 1 vymezovalo stavební pozemek, umisťovalo navrhovanou stavbu a stanovovalo mj. její druh, účel a podmínky umístění. Oproti tomu rozhodnutí o změně využití území podle § 80 odst. 1 stanovovalo nový způsob užívání pozemku a podmínky jeho využití. Takové rozhodnutí se vydávalo mimo jiné pro úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody [§ 80 odst. 2 písm. f) stavebního zákona], a pro terénní úpravy ve smyslu § 3 odst. 1 téhož zákona [§ 80 odst. 2 písm. a)].
46. Terénní úpravou jsou podle § 3 odst. 1 stavebního zákona zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, přičemž zákon výslovně uvádí jako příklad úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť. Stavbou se podle § 2 odst. 3 stavebního zákona rozumí veškerá stavební díla vznikající stavební nebo montážní technologií, bez ohledu na jejich technické provedení, materiál, účel či dobu trvání. To, zda záměr spočívá pouze v terénní úpravě, anebo vedle ní zahrnuje též samostatnou stavbu, je proto nutné posoudit podle konkrétního technického řešení, nikoli podle označení záměru stavebníkem či správním orgánem.
47. Podle § 87 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad oznámí zahájení územního řízení; od ústního jednání může upustit jen tehdy, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. V takovém případě určí účastníkům lhůtu, nejméně patnáctidenní, pro námitky. Ty jsou při upuštění od ústního jednání koncentrovány do takto stanovené lhůty (§ 89 odst. 1 stavebního zákona). Vlastník sousedního pozemku nebo stavby může uplatnit námitky v rozsahu, v němž může být projednávaným záměrem přímo dotčeno jeho právo (§ 89 odst. 4 stavebního zákona).
48. Žalovaný poukazoval na to, že žalobci námitku použití jiného formuláře pro svou žádost uplatnili až v řízení před soudem a má za to, že pokud tuto skutečnost nenamítali v odvolacím řízení, jedná se o nepřípustnou novotu. Tento názor žalovaného je ovšem nesprávný. Žalobní námitku nelze odmítnout jen proto, že žalobci ji neuplatnili již v odvolání. Žalobci podali včas řádné odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a podmínka subsidiarity soudního přezkumu je proto splněna. Správní žaloba není pokračováním odvolacího řízení; žalobce může v žalobě uvést i právní důvod nezákonnosti, který dříve v odvolání nevznesl. Odvolacímu orgánu pak ovšem nelze vytýkat, že se s takovou dosud neuplatněnou námitkou nevypořádal (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2012, č. j. 7 Afs 56/2012-22, a ze dne 20. 2. 2020, č. j. 1 Afs 331/2018-53).
49. Uvedená námitka zároveň nesměřuje jen proti účinkům záměru, které měli žalobci konkretizovat v koncentrační lhůtě podle § 89 odst. 1 stavebního zákona. Jde také o tvrzení, že správní orgán projednal a rozhodl o jiném předmětu, než jaký byl účastníkům oznámen. Taková procesní vada se v plném rozsahu projevuje až vydáním rozhodnutí. Její přezkum proto není vyloučen poukazem na koncentraci územního řízení.
50. Nicméně, přípustnost žalobní námitky nelze zaměňovat s její důvodností. Žalobci jako vlastníci sousedních nemovitostí se nemohou domáhat správného povolovacího režimu pouze ve veřejném zájmu nebo ve prospěch stavebníka. Musí tvrdit a prokázat, že rozdíl mezi oznámeným postupem a vydaným rozhodnutím mohl zasáhnout do jejich vlastních veřejných subjektivních práv (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 4 As 246/2016-32).
51. Je třeba si uvědomit, že nesprávné označení formuláře samo o sobě neurčuje předmět žádosti. Rozhodující je skutečný obsah podání a to, zda účastníci po vymezení záměru mohli uplatnit svá procesní práva. V nynější věci bylo již od počátku zřejmé, že se projednává zřízení skateparku na pozemku parc. č. XA; žalobci nahlédli do spisu a proti zamýšlenému záměru uplatnili námitky týkající se zejména hluku. Samotné použití formuláře pro společné povolení proto nemohlo jejich práva zkrátit. Stejně tak odlišné označení oznámení a následně vydaného územního rozhodnutí nezkrátilo procesní práva žalobců. Oznámení o zahájení územního řízení v nynější věci sice označovalo žádost jako žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, avšak z žádosti, jejího označení i zpřístupněné dokumentace bylo zřejmé, že konkrétním záměrem je zřízení skateparku na pozemku parc. č. XA. Žalobci proto mohli proti tomuto záměru uplatnit námitky a také tak učinili. Netvrdí, že jim odlišné právní označení řízení znemožnilo uplatnit určitou námitku, ani neuvádějí, jaký konkrétní aspekt záměru nebyl v důsledku tohoto postupu posouzen. Pouhá nepřesnost v rozlišení obou druhů záměru tedy nezakládá nezákonnost, jsou-li práva účastníků ve skutečnosti zachována. Tento předpoklad však musí vyplývat z obsahu správního spisu; nelze jej nahradit dodatečnou úvahou odvolacího orgánu (k tomu srov rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 As 52/2021-60).
52. Z výše uvedených podkladů, obsažených ve správním spise (z předložené dokumentace, z koordinovaného závazného stanoviska i ze závazného stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu) jednoznačně vyplývá, že předmětem záměru není pouze úprava pozemku ovlivňující schopnost vsakování vody podle § 80 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Předmětem je též trvalá novostavba skateparku ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Tomu odpovídá její konstrukční řešení, použité materiály, základy a podkladní vrstvy, armovaná železobetonová deska, pevně kotvené ocelové prvky i označení záměru v dokumentaci a závazných stanoviscích.
53. Správní orgány však tuto právně rozhodnou otázku [tedy zda je záměr skateparku pouze úpravou pozemku ovlivňující vsakování vody podle § 80 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, nebo zda je vzhledem ke svému provedení stavbou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona, která měla být umisťována v odpovídajícím řízení o umístění stavby, případně ve společném územním a stavebním řízení] nevyložily. Prvostupňové rozhodnutí uvádí, že obec podala žádost o rozhodnutí o změně využití území, zatímco dokumentace, koordinované závazné stanovisko i závazné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu vycházejí z dokumentace pro společné územní a stavební řízení a z novostavby skateparku. Ze spisu přitom neplyne, že by správní orgán prvního stupně vyzval stavebníka k opravě žádosti, ten ji opravil nebo že by stavební úřad takovou změnu předmětu řádně vyjasnil. Odvolací orgán sice uvedl, že oplocení a protihluková stěna nevyžadují samostatné rozhodnutí, avšak tato dílčí úvaha nenahrazuje posouzení hlavního objektu skateparku. Při popsaném trvalém železobetonovém a kovovém provedení nelze bez konkrétního odůvodnění uzavřít, že jde pouze o úpravu pozemku podle § 80 odst. 2 písm. f) stavebního zákona.
54. Rozhodnutí o změně využití území a rozhodnutí o umístění stavby plnila podle stavebního zákona odlišné funkce. Prvním se podle § 80 odst. 1 stanovoval nový způsob užívání pozemku a podmínky jeho využití; druhým se podle § 79 odst. 1 vymezoval stavební pozemek, umisťovala navrhovaná stavba a stanovoval se zejména její druh, účel a podmínky umístění. Tato rozdílnost není pouze otázkou označení správního aktu. Promítá se do předmětu řízení, požadavků na dokumentaci, obsahu výroku a rozsahu posouzení dopadů záměru na veřejné zájmy i na práva vlastníků sousedních nemovitostí.
55. Jeden věcně související záměr může vedle terénních úprav nebo změny způsobu využití pozemku zahrnovat též stavbu. V takovém případě není vyloučeno společné projednání obou částí záměru a ani není nezbytné požadovat dvojí, obsahově totožnou dokumentaci. Musí však být jednoznačně patrné, že správní orgán takový souběh posoudil, co přesně je předmětem jednotlivých částí rozhodování a jak se tento závěr promítl do výroku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 As 52/2021-60, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2012, č. j. 57 A 17/2011-79.
56. V nynější věci dokumentace popisuje záměr jako trvalou novostavbu a jeden samostatný konstrukční celek. Jeho součástí má být mimo jiné armovaná železobetonová deska na hutněném podloží, výškově modelované rampy a rádiusy, opěrné zídky, ukotvené ocelové profily a zábradlí. Současně projekt předpokládá zemní práce, modelaci terénu a změny související s odvodem srážkových vod. Tyto skutkové okolnosti přinejmenším vyžadovaly, aby stavební úřad rozlišil, které části záměru považuje za terénní úpravy či změnu využití pozemku ve smyslu § 80 stavebního zákona, které za stavbu ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona a z jakého důvodu případně žádná z těchto částí nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby. Správní orgány takovou úvahu neučinily.
57. Prvostupňový výrok naproti tomu rozhoduje pouze o změně využití pozemku na sportoviště – multifunkční plochu pro sportovní činnost. Uvádí sice, že na ní bude zřízen skatepark s betonovou plochou, tvarovanými drahami, kovovými konstrukcemi, ohrazením a stěnou zamezující hluk, avšak závazně neurčuje parametry těchto prvků ani nevymezuje jejich umístění, druh, účel a podmínky provedení. Stanovené podmínky se týkají především záboru zemědělské půdy, nakládání s ornicí, ochrany dřevin a vsakování srážkových vod. Z výroku proto nelze zjistit, zda stavební úřad rozhodoval také o umístění trvalé stavby popsané v dokumentaci, anebo zda považoval některé její prvky za stavby územní rozhodnutí nevyžadující, a z jakého právního důvodu.
58. Nedostatek nelze odstranit poukazem na popis záměru v odůvodnění či v podkladové dokumentaci. Dokumentace ani odůvodnění nemohou nahradit určitý a srozumitelný výrok rozhodnutí. Opačný přístup by účastníkům neumožnil rozpoznat, co je předmětem povolení, které parametry jsou pro stavebníka závazné a proti kterým vlivům mohou v řízení účinně brojit. To se v projednávané věci bezprostředně projevuje i ve vztahu k protihlukové stěně, oplocení a zeleni: správní orgány na tato opatření odkazovaly při vypořádání námitek žalobců, aniž je ve výroku dostatečně vymezily a závazně zajistily.
59. Tato vada má proto přímý vztah k právům žalobců jako vlastníků sousedních nemovitostí; nejde o požadavek na dodržení správného povolovacího režimu jen ve veřejném zájmu. Teprve po jasném vymezení, zda a v jakém rozsahu je záměr rozhodnutím o změně využití území, rozhodnutím o umístění stavby, popřípadě výsledkem společně projednaných řízení, lze zjistit potřebný rozsah dokumentace, určit obsah závazných podmínek a náležitě vypořádat námitky týkající se hluku, protihlukové stěny, odtokových poměrů a souladu s územním plánem.
60. Rozhodnutí, které uvedený základní předpoklad nevysvětluje a jehož výrok neodpovídá záměru popsanému ve spise, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto tuto vadu vyhodnotil jako vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V dalším řízení správní orgány nejprve jasně vymezí předmět záměru a odpovídající povolovací režim; pokud dospějí k závěru, že záměr zahrnuje vedle změny využití území také stavbu vyžadující územní rozhodnutí o jejím umístění, musí tomu přizpůsobit předmět řízení, podklady, účastenství i výrok rozhodnutí.
61. Nezávisle na právě uvedeném závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí soud považuje za potřebné vyjádřit se k námitce imise hluku, neboť se v dalším řízení nutně promítne do vymezení záměru a do úvahy o podmínkách jeho přípustnosti. Podle § 90 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad posuzuje soulad záměru s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, se zájmy dopravní a technické infrastruktury a se zvláštními předpisy i závaznými stanovisky dotčených orgánů. Není-li záměr s těmito požadavky v souladu nebo mohly-li by být jeho umístěním a realizací ohroženy chráněné zájmy, stavební úřad žádost zamítne (§ 92 odst. 2 stavebního zákona).
62. Žalobci již v řízení před stavebním úřadem namítali konkrétní zdroj možného obtěžování, a to provoz skateparku bezprostředně sousedícího s jejich zahradou, zejména zvuky vznikající při jízdě, skocích a dopadech na betonových a kovových prvcích, jakož i hlasové projevy uživatelů. Nejde proto o zcela obecnou obavu z budoucího provozu. Taková námitka míří do ochrany jejich vlastnického práva a do kvality prostředí, tedy do hledisek, která je stavební úřad povinen posoudit.
63. Judikatura označuje pohodu bydlení, nyní vyjadřovanou zejména pojmem kvalita prostředí, jako souhrn činitelů a vlivů přispívajících k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné a aby byla zachována atmosféra klidného bydlení. Mezi relevantní činitele patří zejména hluk, čistota ovzduší, množství zeleně, pachy, prach, oslunění a další místní poměry (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 46/2014-36, a ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014-88). Dodržení jednotlivých technických či hygienických limitů ještě samo o sobě neznamená, že je požadavek kvality prostředí bez dalšího splněn; je nutné hodnotit konkrétní souhrn vlivů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2018, č. j. 5 As 91/2017-63).
64. Nelze přisvědčit žalobcům potud, že by každé sportoviště, z něhož může vycházet hluk, automaticky vyžadovalo hlukovou studii. Volba podkladů náleží správnímu orgánu podle povahy záměru a vznesených námitek. Jestliže však sousedé konkrétně tvrdí, že záměr bude zdrojem hluku, správní orgán musí na základě dostatečných podkladů srozumitelně vysvětlit, proč očekávané účinky záměru nepovedou k nepřiměřenému zásahu do jejich práv. Pokud se rozhodne vycházet z odborných podkladů orgánu ochrany veřejného zdraví, musí být zřejmé, že se tento podklad vztahuje právě k relevantním námitkám (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008-126).
65. Správní orgány v posuzované věci vycházely zejména ze vzdálenosti rodinného domu, z existence vedlejších staveb a z předpokládaného zřízení protihlukové stěny, oplocení, zeleně a regulace provozu. Taková úvaha by mohla být při dostatečném skutkovém podkladu zásadně relevantní. Musí však být zřejmé, jakou výšku, délku, konstrukci a umístění má stěna mít, zda je součástí projednávaného záměru a zda je její realizace závazně zajištěna. Nelze založit závěr o nepřítomnosti nepřiměřeného hluku na opatření, které není součástí výroku ani ověřené dokumentace, popřípadě má být teprve případně realizováno na základě neformálního příslibu stavebníka.
66. Současně nelze přehlédnout, že z napadeného rozhodnutí plyne vnitřní rozpor. Žalovaný na jedné straně uvádí, že o protihlukové stěně a oplocení nerozhodoval, nevyžadoval jejich detailní popis a neposuzoval je podle stavebního zákona, protože je považoval za stavby nevyžadující povolení. Na druhé straně právě tato opatření spolu s výsadbou zeleně a uzamykáním areálu používá jako hlavní důvod pro závěr, že nedojde k nepřiměřenému zásahu do práv žalobců. Správní orgán nemůže založit vypořádání konkrétní námitky hluku na opatřeních, jejichž parametry sám nepovažoval za nutné zjistit a která v povolovacím aktu závazně nezajistil.
67. Závěr žalovaného, že žalobci mohou případně sami vysadit zeleň, nemůže tento nedostatek nahradit. Vlastníci sousedních pozemků sice musí snášet přiměřené vlivy vyplývající z obvyklého užívání okolních nemovitostí, avšak stavební úřad musí při povolování nového záměru posoudit jeho vlivy a případná ochranná opatření na straně záměru samotného. Přenesení ochrany před očekávanými účinky nového záměru na dotčené sousedy by odporovalo smyslu posouzení podle § 90 a § 92 stavebního zákona.
68. Námitka ztráty výhledu sama o sobě nemůže vést k zákazu stavby či terénní úpravy. Výhled z nemovitosti není zásadně neměnnou hodnotou. Může však podle okolností tvořit jeden z faktorů kvality prostředí, zejména je-li spojován s konkrétně tvrzeným dopadem na oslunění, stínění, proudění vzduchu nebo soukromím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012-113). V dalším řízení proto stavební úřad posoudí tuto námitku v rozsahu její konkrétnosti a ve vazbě na skutečně navržené parametry protihlukové stěny.
69. Pokud žalobci brojili proti tomu, že skatepark není přípustným využitím plochy RH, nejde pouze o polemiku s vhodností jiného umístění v obci, ale namítali, že správní orgány nesprávně vyložily konkrétní regulativ územního plánu. V dalším řízení bude proto nutné přesně vymezit regulativ plochy RH, ověřit, zda výčet sportovišť v územním plánu je demonstrativní, a vysvětlit, zda záměr svým rozsahem, provozem a charakterem odpovídá „sportovnímu nekrytému hřišti menšího rozsahu“, případně jinému přípustnému využití plochy.
70. Pro úplnost soud uvádí, že totéž platí pro námitku nedodržení minimálního podílu zeleně. Její důvodnost závisí na přesném znění regulativu, na vymezení plochy, k níž se procentní podíl vztahuje, a na ověřené situaci záměru. Žalobci musí uvést, v čem konkrétně považují výpočet za nesprávný; správní orgán pak musí přezkoumatelně vysvětlit, z jakých ploch a hodnot vycházel. Obecné konstatování souladu s územním plánem bez uvedení rozhodných údajů není při konkrétně vznesené námitce dostatečné.
71. K tvrzenému doplnění projektové dokumentace soud uvádí, že samotné doplnění dokumentace v průběhu územního řízení nemusí automaticky vyžadovat nové oznámení nebo opakování celé procedury. Rozhodné je, zda se obsah záměru změnil tak, že mohl vyvolat nové nebo intenzivnější vlivy na práva účastníků, a zda účastníci dostali reálnou možnost se s doplněnými podklady seznámit a uplatnit námitky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 50/2014-76). Pokud dokumentace nově doplnila podstatné prvky (zejména protihlukovou stěnu, oplocení, rozsah betonových ploch nebo jiné parametry relevantní pro hluk či další imise, je namístě opačný závěr), mohlo takové doplnění změnit vlivy záměru na okolí. V takovém případě bude na stavebním úřadu, aby umožnil účastníkům správního řízení se s ním seznámit a účinně na ně reagovat.
72. Žalobci konečně nemohou úspěšně namítat, že stavební úřad měl přiznat účastenství dalším sousedům, pokud netvrdí zásah do vlastních procesních práv. Účastník územního řízení nemůže zpochybnit zákonnost rozhodnutí poukazem na možné dotčení subjektivních veřejných práv jiných osob K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 4 As 246/2016-32). Jinak by tomu bylo, pokud by nesprávné vymezení okruhu účastníků mělo konkrétní dopad též na možnost žalobců hájit jejich vlastní práva. Takové tvrzení však žaloba neobsahuje.
73. Z důvodů výše uvedených soud uzavírá, že prvostupňové rozhodnutí ani napadené rozhodnutí neposkytují přezkoumatelnou odpověď na základní otázku, jaký záměr byl v řízení skutečně projednán a proč byl zvolen právě režim rozhodnutí o změně využití území. Správní orgány současně postavily vypořádání hlukových námitek na protihlukových opatřeních, jejichž závazné vymezení a technické parametry neobjasnily. Tyto vady jsou podstatné, neboť mohly ovlivnit zákonnost výsledku a přímo se dotýkají ochrany práv žalobců jako vlastníků sousedních nemovitostí.
74. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil, a to bez jednání. Vzhledem k povaze vad, které zatěžují již prvostupňové rozhodnutí a řízení jemu předcházející, zrušil podle § 78 odst. 3 s. ř. s. rovněž prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm správní orgány nejprve jednoznačně vymezí předmět záměru a odpovídající povolovací režim, zajistí řádné oznámení tohoto předmětu účastníkům, umožní jim uplatnit námitky a poté se vypořádají s otázkou vlivů záměru na okolní nemovitosti na základě konkrétně vymezené a právně závazné dokumentace.
75. V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
76. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci měli ve věci plný úspěch, soud proto uložil žalovanému výrokem II tohoto rozsudku povinnost zaplatit jim náhradu nákladů řízení o žalobě, které představují toliko zaplacené soudní poplatky v celkové výši 8 000 Kč (2 x 3 000 Kč za žalobu a 2 x 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě). Přestože žalobě nebyl k návrhu žalobců odkladný účinek žalobě přiznán, přísluší jim náhrada i za zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku, neboť rozhodujícím je v daném případě celkový úspěch ve věci samé (k srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014, č. j. 45 A 11/2012-61). Skutečnost, že soud návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl, sama o sobě nevylučuje účelnost nákladu s jeho podáním spojeného. Soud především zohlednil, že návrh žalobců nebyl zjevně bezdůvodný ani samoúčelný. Vycházel z konkrétních okolností existujících v době jeho podání, které mohly objektivně vyvolat obavu, že žalovaný bude z napadeného rozhodnutí vycházet a budou nastupovat jeho právní účinky dříve, než bude soudní ochrana poskytnuta. Žalobci tedy návrhem sledovali legitimní cíl zachovat praktickou účinnost soudní ochrany. Ačkoli okolnosti případu nakonec neodůvodnily vydání dočasného rozhodnutí podle § 73 odst. 2 s. ř. s., pozdější úspěch žalobců ve věci samé potvrdil, že jejich výhrady vůči napadenému rozhodnutí nebyly liché. Uvedený náklad proto soud považoval za důvodně vynaložený.
77. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2026. Žaloba byla podána v lednu 2024, tedy řízení bylo zahájeno před účinností zákona č. 314/2025 Sb. Přestože se podle čl. XI bodu 1 tohoto zákona nové znění soudního řádu správního zásadně použije i na dříve zahájená řízení, čl. XI bod 2 obsahuje zvláštní pravidlo, podle něhož se na řízení zahájená před účinností této novely použije § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném před jejím nabytím účinnosti. Podle tehdejšího znění § 60 odst. 5 s. ř. s. měla osoba zúčastněná na řízení právo jen na náhradu nákladů vzniklých jí v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem; další náklady jí soud mohl na návrh přiznat pouze z důvodů zvláštního zřetele hodných. Soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a (neuplatnila návrh na přiznání dalších nákladů a netvrdila ani neprokázala důvody zvláštního zřetele hodné). Náhrada nákladů jí proto nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 1. října 2026
Mgr. Václav Trajer v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.