Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
52 A 21/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
52 A 21/2026 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci
žalobkyně: ZPĚTNÝ LEASING, s. r. o., IČO: 11850400
sídlem Nová výstavba 218, Obrnice
zastoupena advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou
sídlem Krátký lán 138/8, Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 11, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2026, č. j. 056004/2026/KUSK,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 4. 2026, č. j. 056004/2026/KUSK, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátky.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna (dále jen „magistrát“) ze dne 29. 10. 2025, č. j. SMKL/145447/2025/OPR/8 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť řidiči jí provozovaných vozidel reg. zn. XA, resp. XB nerespektovali (I.) dne 30. 5. 2025 v Kladně, ul. Plzeňská, u č. p. 3103, dopravní značku B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ s dodatkovou tabulkou „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“ a „Vjezd pouze na povolení školy umístěné viditelně za čelní sklo“ a (II.) dne 17. 6. 2025 v Kladně, ul. Sportovců, na parkovišti vedle Kladenské sportovní haly, dopravní značku IP 13e „Parkoviště K+R“ s dodatkovou tabulkou „7x“ a „MAX 10 min“.
2. Za uvedené přestupky byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč. Vedle toho byla žalobkyni podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
3. Žalobkyně namítla nezákonnost potrestání za skutek uvedený pod bodem II, neboť podezření ze spáchání přestupku bylo vystavěno na základě fotodokumentace z kamerového systému městské policie Kladno, aniž by byly splněny podmínky podle §24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány též nezkoumaly ani k jejím námitkám zákonnost umístění dopravních značek – v případě uvedeným pod bodem I šlo o neveřejnou účelovou komunikaci a není jasné, zda byly splněny podmínky umístění značení dle § 77a odst. 1 zákona o silničním provozu. Správní orgány nezkoumaly, zda toto značení chránilo veřejný zájem, nebo jen soukromý režim vlastníka. V případě uvedeným pod bodem II pak není zřejmé, zda vůbec bylo vydáno příslušné opatření obecné povahy (dále též „OOP“). Žalobkyně proto žalobu spojila též s návrhem na incidenční neaplikovatelnost opatření obecné povahy spočívající v umístění výše uvedené dopravní značky IP 13e podle § 101a odst. 1 s. ř. s. a pro případ, že takové OOP existuje, namítla jeho nezákonnost, nepřezkoumatelnost a nepřiměřenost.
4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se oba přestupky týkají neoprávněného stání a není potřeba zveřejnění informace obecní policie o instalaci kamerového systému. Není podstatné, jak bylo jednání řidičů zjištěno. Námitku týkající se oprávněnosti umístění dopravní značky na neveřejné komunikaci žalobkyně nevznesla v průběhu správního řízení. Správní orgány neměly povinnost vyhledávat OOP a provádět dokazování jeho existencí. Dopravnímu značení svědčí presumpce správnosti, jeho zákonnost se řeší samostatným návrhem na zrušení dle s. ř. s. Ze spisu nevyplývá, že jde o neveřejně přístupnou účelovou komunikaci.
5. K dotazu soudu žalovaný předložil sdělení magistrátu ze dne 27. 8. 2026, ze kterého vyplývá, že ve věci skutku I v ulici Plzeňská nebylo k dopravnímu značení OOP vydáno, neboť jde o účelovou komunikaci v uzavřeném areálu školy. Pokud jde o skutek II, dopravní značení v ulici Sportovců bylo upraveno OOP ze dne 12. 5. 2026, č. j. SMLK/104137/2026/ODAS, účinným od 29. 5. 2026. Předtím zde byla vyhrazena parkovací místa provedením stavby před rokem 2016. Stavba byla povolena a zkolaudována stavebním úřadem a projednána z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu s orgánem Policie České republiky, dopravní inspektorát Kladno.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 23. 4. 2026 a žaloba byla podána 22. 6. 2026, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou.
7. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
8. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jelikož účastníci ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, že by s tímto postupem nesouhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Současně byly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu bez jednání podle § 76 odst. 1 s. ř. s.
9. Dokazování soud neprováděl, neboť bylo možné rozhodnout toliko na základě správního spisu, který nevyžaduje provádění dokazování (např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008117, č. 2383/2011 Sb. NSS) a na základě skutečností, které byly mezi účastníky nesporné (srov. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.; srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2024, č. j. 6 As 336/2023-46, bod 9).
Posouzení žaloby
10. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle odst. 3 téhož článku každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
11. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti mohou ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
12. Podle § 4 písm. c) zákona i silniční provozu je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.
13. Podle § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu se dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.
Dopravní značení v ulici Sportovců (skutek II) – otázka existence OOP
14. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Opatření obecné povahy nebo jeho návrh zveřejní příslušný správní orgán na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, jen vztahuje-li se stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k provozu v zastavěném území dotčené obce nebo může-li stanovením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojít ke zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce. Jde-li o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, nedoručuje příslušný správní úřad návrh opatření obecné povahy a nevyzývá dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek; opatření obecné povahy nabývá účinnosti pátým dnem po vyvěšení.
15. Žalobkyně ohledně tohoto skutku již v odvolání namítala nezákonnost umístění dopravní značky bez odpovídajícího OOP (srov. str. 44 správního spisu). Žalovaný na to reagoval jen odkazem na rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009-83, s tím, že ze zákona o silničním provozu, prováděcích předpisů ani z jiných právních předpisů nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude, či nebude řídit.
16. „Pokud odvolatel shledá dopravní značení v rozporu se zákonem, může podezření namítat před správním orgánem,“ uvedl žalovaný. To přesně však žalobkyně v odvolání učinila. Bylo úkolem žalovaného na základě odvolací námitky přinejmenším zjistit, zda bylo dopravní značení (v daném případě jde podle přílohy č. 5 vyhlášky č. 249/2015 Sb. o informativní značku provozní, která ve spojení s dodatkovou tabulkou ukládá povinnosti odchylné od obecné úpravy pravidel zastavení a stání dle § 25 a násl. zákona o silničním provozu) umístěno na základě platného a účinného OOP. Pokud by tomu tak totiž nebylo, nemohl by žalobkyni shledat vinnou za porušení povinnosti, která nebyla zákonným způsobem stanovena. Jelikož tak žalovaný neučinil, nedostatečně zjistil skutkový stav.
17. Ani přes snahu soudu uvedenou vadu zhojit dotazem na žalovaného v daném případě není zřejmé, zda bylo OOP ve formálním smyslu ohledně dopravní značky IP 13e, jejíž nerespektování řidičem je žalobkyni kladeno za vinu, vůbec kdy vydáno. Z vyjádření magistrátu plyne, že jakési OOP regulující provoz v ulici Sportovců bylo vydáno až 12. 5. 2026 a nabylo účinnosti 29. 5. 2026, tedy přibližně rok poté, co zde mělo dojít ke spáchání přestupku. Magistrát nicméně uvedl, že zde byla parkovací místa vyhrazena již v souvislosti s revitalizací sportovní haly před rokem 2016, a odkázal na povolení stavebního úřadu a projednání s orgánem policie. Stavení úřad však nemá v povolovaní místní úpravy provozu žádnou kompetenci a orgán policie zde mohl figurovat jen jako dotčený orgán podle § 77 odst. 2 písm. b), odst. 3 zákona o silničním provozu.
18. S ohledem na uvedený rok revitalizace se též nemohlo jednat o dopravní značení umístěné „historicky“. Z judikatury NSS, zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS, Lesy Steinských, vyplývá, že od 1. 4. 2008, tedy od zrušení § 129 odst. 1 zákona o silničním provozu, z něhož plynulo, že na proces dle tohoto ustanovení se nevztahoval správní řád, byly správní orgány povinny při umisťování dopravního značení postupovat podle části šesté správního řádu který upravuje vydávání OOP.
19. Z rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2024, č. j. 5 As 197/2022-65, bodu 31, též plyne, že OOP spočívající v místní úpravě provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu stanovené po 1. 4. 2008 nabývá účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky, jíž bylo toto OOP oznámeno. Soud chápe tento rozsudek tak, že se v něm NSS vyslovil proti konceptu pojetí dopravní značky – umístěné po 1. 4. 2008 bez vydání odpovídajícího formálního OOP – jako materiálního OOP. (Takové materiální OOP by ostatně bylo bez jakéhokoliv odůvodnění a jako takové by ho beztak nezbývalo než považovat za nepřezkoumatelné, na výsledku sporu by se tedy nic nezměnilo.)
20. Lze shrnout, že jelikož jde v daném případě o dopravní značení umístěné nedlouho před rokem 2016, mělo být vydáno OOP. Pokud snad OOP vydáno a zveřejněno nebylo, nemohlo nabýt účinnosti a nemohlo vyvolat takové právní účinky, které by mohly jít k žalobkynině tíži. Tuto okolnost žalovaný nezjišťoval. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, aniž by se zabýval akcesorickým návrhem na incidenční neaplikovatelnost OOP. Není totiž zřejmé, zda vůbec bylo nějaké OOP (ve formálním smyslu) aplikováno, a nelze se tak zabývat jeho případnými vadami. Není ostatně ani jasné, kdo by měl být v případném samostatném řízení vedeném přede senátem zdejšího soudu (srov. postup Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn 66 A 10/2025 mlčky aprobovaný rozsudkem NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j. 6 As 50/202626) figurovat jako odpůrce, neboť není-li jasné, jaké OOP má být zrušeno, není ani zřejmé, kdo je jeho původcem.
21. Teprve pokud žalovaný v dalším řízení dospěje k závěru, že v době spáchání údajného přestupku v místě platila místní úprava provozu stanovená na základě platného a účinného OOP, bude na místě se v případném dalším soudním přezkumu nového rozhodnutí zabývat k námitce žalobkyně jeho zákonností, přezkoumatelností, přiměřeností atp. Pokud se ohledně daného OOP nedochovala žádná dokumentace, jako v případě řešeném rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 40 A 9/2023-54, nezbylo by než dané OOP incidenčně neaplikovat jako nepřezkoumatelné.
Dopravní značení v ulici Plzeňská (skutek I) – neveřejná účelová komunikace v areálu školy
22. I ohledně tohoto skutku platí totéž jako v případě skutku I, tedy že již v odvolání namítala nezákonnost umístění dopravní značky a že na to žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval genericky a nedostatečně (společně pro oba skutky shodně). S ohledem na rozložení důkazního břemene v přestupkovém řízení způsobilo již to, že se správní orgány k odvolací námitce vůbec nezabývaly právním podkladem umístění dopravního značení a platností takového podkladu – stejně jako v předchozím případě – nedostatečně zjištěný skutkový stav.
23. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že skutečnost, že je dopravní značení umístěno na neveřejné účelové komunikaci, žalobkyně v řízení před správními orgány nenamítala, a proto se jí správní orgány nezabývaly. Magistrát tuto skutečnost ve vyjádření ze dne 27. 8. 2026 nicméně potvrdil. Jakkoliv je v kompetenci soudu v plné jurisdikci důsledky této skutečnosti posoudit, s ohledem na existenci více důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí by tím nepřípustně nahrazoval činnost správních orgánů. Bude tedy úkolem správních orgánů se v dalším řízení dopady uvedeného zjištění zabývat. Soud níže pouze poskytuje vodítko, kterého se správní orgány přidrží.
24. Podle § 77a odst. 1 věty první zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu a zařízení pro provozní informace umisťuje na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, její vlastník. Vlastník pozemní komunikace oznámí umístění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace do 5 pracovních dnů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Podle odst. 2 věty první téhož ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností nařídí odstranění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace, není-li splněna podmínka bezpečnosti podle § 78 odst. 2. Podle odst. 3 téhož ustanovení se od místní a přechodné úpravy provozu na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, účastník silničního provozu může odchýlit na základě předchozího souhlasu vlastníka účelové komunikace, není-li tím ohrožena bezpečnost silničního provozu.
25. Jak uvedl v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 73 A 20/2018-42, Krajský soud v Brně, otázkou charakteru dané pozemní komunikace, se musí žalovaný zabývat proto, že § 77 a § 77a zákona o silničním provozu stanovují rozdílné postupy při umisťování dopravního značení, přičemž na veřejně přístupnou účelovou komunikaci umisťuje dopravní značení vždy obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost vlastníka, zatímco na neveřejně přístupnou sám vlastník bez potřeby jakéhokoliv rozhodnutí či jiného aktu orgánu veřejné správy. Je sice pravda, že § 77a odst. 1 věta druhé zákona o silničním provozu předpokládá, že vlastník veřejně nepřístupné účelové komunikace má povinnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností umístění místní úpravy provozu. To ovšem neznamená, že je zde výslovná povinnost apriorního projednání s tímto úřadem (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 14 A 62/2024-41). To ve svém důsledku znamená, že mohou existovat i dopravní značky, které nebyly posouzeny z hlediska splnění podmínek podle § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu.
26. V daném případě je proto v žalobě namítaný nedostatek legitimního důvodu k umístění dopravní značky, tj. rozpor s požadavkem výše citovaného § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, relevantní. NSS ve své judikatuře vyslovil, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou protizákonně (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS), jejíž nerespektování nemůže s ohledem na zásady vyjádřené ve výše citovaných článcích Listiny založit přestupkovou odpovědnost. Správní orgány tedy v dalším řízení zejména posoudí, zda je dopravní značení umístěno v souladu s § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu. Teprve pokud dojdou k závěru, že ano, budou moci žalobkyni postihnout za jeho nerespektování řidičem jí provozovaného vozidla.
Kamerový systém
27. Konečně se soud zabýval okruhem žalobní argumentace namítající nezákonnost pořízení kamerových záznamů, neboť nebyla splněna podmínka § 24b odst. 2 zákona o obecní policii.
28. Podle § 24 odst. 1 zákona o obecní policii je obecní policie oprávněna, je-li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu. Podle odst. 2 jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejnit.
29. Ve správní spisu (č. l. 10-12) jsou založeny fotografie dokumentující zaparkovaná vozidla z vyvýšeného místa, patrně střechy budovy či stožáru. K námitce žalobkyně žalovaný k povaze snímků v napadeném rozhodnutí uvedl, že z oznámení o přestupku plyne, že spáchání přestupku bylo zjištěno obsluhou kamerového systému, nejedná se tedy o automatický technický systém, a proto se na něj citované ustanovení zákona o obecní policii nevztahuje.
30. Jak však uvedl Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 28. 3. 2025, č. j. 34 A 20/2024-48, „[k]amerový systém dlouhodobě snímající veřejné prostranství bezpochyby je stálým automatickým technickým systémem ve smyslu § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Jakkoli pojem „stálý automatický systém“ právní úprava podrobněji nespecifikuje, jeho definici bude naplňovat trvale nainstalovaný technický prostředek (tj. typicky právě kamera), zpravidla pevně zabudovaný na určitém místě, který funguje bez zásahu člověka (srov. např. vymezení pojmu „automatizované technické prostředky používané bez obsluhy“ v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 As 220/2018-70: „technické prostředky trvale nainstalované a zpravidla pevně zabudované na určitém místě, které nevyžadují přítomnost obsluhujícího personálu. Takové měřidlo je obsluhou toliko umístěno, nainstalováno, případně spuštěno, avšak samotné měření již probíhá automaticky bez toho, aby obsluha takové zařízení ovládala. Charakter automatu je tak dán automatizovaným měřením, které probíhá bez vlivu obsluhy“).“
31. Účelem informační povinnosti vymezené v § 24b odst. 2 zákona o obecní policii je zajistit, aby veřejnost věděla, že se nachází na místě přístupném veřejnosti, které je monitorováno. Co se týče vhodné formy uveřejnění, ta není v zákoně o obecní policii přímo uvedena. NSS v rozsudku ze dne 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019-39, bod 16, konstatoval, že „[z]veřejnění v novinách dostupných na internetu je třeba též pokládat za vhodnou formu, neboť tímto způsobem se o instalování měřicích zařízení mohla dozvědět široká veřejnost, a to přímo od příslušných představitelů obce. Nelze trvat na tom, aby musela obec prokazovat, že se s touto informací seznámil či mohl seznámit i sám stěžovatel, ať už materiálně či formálně.“ Za vhodné uveřejnění informace o zřízení stálého automatického technického systému lze proto považovat např. její publikaci na internetových stránkách, ze kterých je seznatelné, kde se dané zařízení nachází. Z citovaného ustanovení zákona o obecní policii však nevyplývá, že by obecní policie byla povinna uveřejnit danou informaci přímo fyzicky v místě zřízení stálého automatického technického systému např. formou dopravní značky. (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2021, č. j. 8 As 140/2019-42, dále např. ze 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019-39)
32. I v tomto případě tedy správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, když nezjišťovaly povahu kamerového systému (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 As 32/2025-31, body 34-36). Neměly se spokojit s tím, že přestupek zjistil jeho operátor, ale též tím, jakým způsobem k tomu došlo. Pokud se jedná o kamerový systém dlouhodobě fungující bez zásahu člověka (jakkoliv by obsluze průběžně předkládal výstupy k předání do přestupkového řízení), jednalo by se o stálý automatický systém ve smyslu § 24b zákona o obecní policii. V takovém případě by bylo namístě též zjišťovat, zda byly před použitím záznamů splněny tam stanovené informační povinnosti, jinak by totiž šlo o důkazy získané v rozporu se zákonem a tudíž podle § 51 odst. 1 správního řádu nepoužitelné.
33. Pakliže ovšem jde o kamerový systém s obsluhou, která na něj v reálném čase dohlíží a vyhodnocuje jej, pak by bylo nutné závěrům žalovaného o absenci povinnosti zveřejnění podle § 24b zákona o obecní policii přisvědčit. Ačkoliv oznámení o podezření ze spáchání přestupku je datováno dnem následujícím po jeho spáchání, což nasvědčuje spíše stálé přítomnosti obsluhy, nejsou pro jednoznačný závěr o povaze kamerového systému ve spise založeny dostatečné podklady. I tento žalobní bod je proto důvodný.
Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
34. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému, který je podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem soudu vázán.
35. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů sestávající ze zaplacených soudních poplatků ve výši 3 000 Kč a odměně advokáta. Tu soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony právní služby ve výši 4 620 Kč, celkem tedy 9 240 Kč [příprava a převzetí, podání žaloby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d)] a dva režijní paušály ve výši 450 Kč, tj. celkem 900 Kč. Zástupkyně žalobkyně je společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH. K nákladům řízení proto podle § 57 odst. 2 s. ř. s. náleží i náhrada této daně v sazbě 21 % z úkonů provedených tímto zástupcem ve výši 2 129,40 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 269,40 Kč je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. užitý per analogiam na základě § 64 s. ř. s.). Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit v souladu s § 54 odst. 7 s. ř. s. ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 2. října 2026
JUDr. Bc. Kryštof Horn v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.