Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 A 35/2026 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci

žalobce: M. H., nar. X,

státní příslušnost Ukrajina,

bytem v ČR X,

právně zastoupeného Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem,

sídlem Panská 895/6, Praha 1,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 4. 9. 2026 jako nepřijatelné,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany ze dne 4. 9. 2026, evidované pod č. j. OAM-418633/DO-2026, z důvodu podle , jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce ze dne 4. 9. 2026.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce, Mgr. Pavola Kehla.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky jako nepřijatelnou podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále též „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti.

2. Žalobce uvedl, že nezákonnost zásahu spatřuje v tom, že konstatování nepřijatelnosti žádosti bylo v rozporu se Směrnicí Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, (dále též „směrnice o dočasné ochraně“) a Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022. Podle žalobce je konkrétně rozporný § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Zmíněné Prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou ochranu osob vyjmenovaných v čl. 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí. Žalobce poukázal také na související operační pokyny. Dle jeho názoru je prokázání státní příslušnosti, pobytu na Ukrajině a případných rodinných vazeb, dostatečné pro registraci k dočasné ochraně. Žalobce je poživatelem dočasné ochrany již na základě toho, že spadá do kategorie osob dle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí, jak plyne z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Na situaci žalobce zároveň nedopadá žádný z důvodů dle čl. 28 směrnice. Žalobce má za to, že mu svědčí právo volby země pobytu, český zákonodárce šel nad rámec směrnice. Žalobce současně navrhl vydání předběžného opatření.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na svém závěru, že byl naplněn důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Poukázal na to, že dle platformy Temporary Protection Platform byl žalobce držitelem dočasné ochrany v Rumunsku a stále figuruje jako držitel dočasné ochrany v Polsku. Dále k tomuto důvodu nepřijatelnosti žalovaný argumentoval podobně jako v mnoha jiných obdobných případech. Akcentoval potřebu obrátit se na SDEU s předběžnou otázkou, neboť dosavadní výklad českých správních soudů nepovažuje za nepochybný. Předložil soudní rozhodnutí z Německa a rozhodnutí z Irska.

4. Městský soud v Praze případ posoudil na podkladě a násl. , . Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí ( ).

5. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).

6. Podle § 3 odst. 2 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

7. Podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.

8. Podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.

9. Správní soud může ochranu podle a násl. poskytnout tehdy, když jsou kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, č. j. - 65).

10. V nyní projednávané věci byly splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti jiný členský stát EU udělil dočasnou ochranu. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, č. j. - 52). Čtvrtá podmínka byla též splněna. Soud se zabýval posouzením toho, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou.

11. Žalobce ve formuláři žádosti zmínil, že získal dočasnou ochranu v Rumunsku a Polsku. Žalovaný žádost ve formuláři označil za nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina s tím, že shledal, že žalobce je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dodal, že bylo zjištěno, že žalobce byl držitelem dočasné ochrany v Rumunsku (již neplatné, zkratka „ia“ v platformě Temporary Protection Platform) a následně v Polsku (platné, zkratka „tp“).

12. Pro danou věc je předně relevantní právní věta k rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2025, č. j. – 18: „Žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, která žádá o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle ve spojení s , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025, z toho důvodu, že této osobě je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také v jiném členském státě Evropské unie.“

13. S tím je v souladu i dřívější judikatura k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení. V rozsudku zdejšího soudu č. j. - 14 ze dne 19. 1. 2026 bylo uvedeno, že: „Jelikož je zjevné, že žalovaný si dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. -27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, čj. -42, a mnoho dalších. Zdejší soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. -61, z 30. 4. 2025, čj. -38, z 13. 6. 2025, čj. -37). Osmnáctý senát se s vyslovenými závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně již v mnoha rozsudcích odkázal. Jakkoli žalovaný konstantně polemizoval se závěry dubnové judikatury, během několika posledních měsíců nevznesl racionální a závažné konkurující důvody, které by ji vyvrátily (rozsudky NSS z 17. 7. 2025, čj. -34, či později z 29. 9. 2025, čj. ).

14. Ty samé výtky, které žalovaný repetitivně snášel proti závěrům ustálené judikatury stran institutu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, přitom provází i nynější případ. Přestože žalovaný shledal nynější žádost nepřijatelnou dle nového důvodu nepřijatelnosti [§ 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina], na posouzení žaloby plně dopadají východiska dřívější „dubnové“ judikatury. Ta se uplatní zejména s ohledem na konstrukci § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, který stejně jako u nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d), z věcného přezkumu diskvalifikuje žádosti cizinců, jež jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU (první podmínka). K této samostatné původní (byť formulačně upravené) podmínce [oproti § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina] pak v podobě nepřijatelnosti dle písm. f) přibyla další nová podmínka, aby žádosti o dočasnou ochranu, která splnila první podmínku, předcházelo také oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina, kterým Ministerstvo vnitra zpravilo Evropskou komisi o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a o potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy (k této druhé podmínce viz dále).“

15. Co se týče první podmínky, představuje první část § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina pouze reformulované a navzájem sloučené podmínky nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Nadále je podstatné, že cizinci (žadateli) vzniká nárok na přiznání dočasné ochrany již na základě čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, pokud splňuje podmínky čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Současně s tím mu vzniká i nárok zvolit si hostitelský členský stát. Skutečnost, že směrnice o dočasné ochraně blíže neupravuje konkrétní případy druhotného pohybu žadatelů, neznamená, že jej zakazuje, jak dříve mylně namítal žalovaný. Nebude-li vůči cizinci uplatněn čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, vzniká mu právo přemístit svůj pobyt do jiné zvolené členské země EU. Jinak by výluka z aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně postrádala smysl.

16. Žalovaný není oprávněn žádost o dočasnou ochranu vrátit jako nepřijatelnou z důvodu, že žadatel již předtím požádal o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nebo že mu již jiný členský stát EU takové povolení udělil. Zjistí-li při podání žádosti oprávněné osoby, že tato osoba je vedena v TPP jako osoba, která měla udělenou dočasnou ochranu (ia), nebo stále disponuje povolením k pobytu za účelem dočasné ochrany (tp) v jiném členském státě EU, je povinen žádost přijmout a vést o ní správní řízení. V rámci řízení je povinen poučit cizince o jeho právech a ověřit, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany cizince bylo jiným členským státem skutečně uděleno a zda ke dni rozhodování trvá. Pokud by dočasná ochrana v jiném členském státě trvala, žalovaný musí žadatele poučit o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže bude žadatel na své žádosti dále trvat s tím, že chce tato práva nově čerpat výlučně v ČR, žalovaný musí ověřit, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění. V případě kladného zjištění vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění, nebo když se mu nepodaří právní úpravu v hostitelském členském státě zjistit, vyzve žadatele, aby sám v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytového oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu žalovaný poskytne potřebnou součinnost.

17. Závěry NSS ohledně možnosti ukrajinských uprchlíků přemístit svůj pobyt do jiné, jimi zvolené členské země, se významně opírá zejména o společné prohlášení členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42, bod 57). Jakkoli se rozsudek vztahuje k písm. d) daného ustanovení Lex Ukrajina, je dle názoru soudu jeho závěr platný i ve vztahu k nemožnosti uplatnění institutu nepřijatelnosti dle písm. f) téhož ustanovení.

18. Při dokazování souběžné dočasné ochrany v jiném členském státě EU nelze toliko odkazovat na samotný (pouhý) výstup z databáze Temporary Protection Platform označované též jako TPD, jak již bylo uvedeno zdejším soudem v rozsudku č. j. - 20, ze dne 16. 1. 2026, z důvodu, že tato databáze se nevyznačuje materiální publicitou, (srov. dále bod 31 rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2025, č. j. – 30, rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j. – 27.

19. Žalovaný uvedeným postupem nedostatečně zohlednil pouze výsledek z databáze, ačkoli ten sám o sobě dostatečně nedokládá pobytový stav cizince. Bylo na žalovaném, aby stav pobytu žalobce v Rumunsku a Polsku náležitě ověřil. Nelze bez dalšího v případě zjištění označení v databázi, žádost shledat nepřijatelnou. Povinností žalovaného je vést správní řízení a ověřit stav pobytového oprávnění v příslušném státě. To, zda trvá nebo nikoli, nelze opřít jen o výstup z databáze. K tomu lze poukázat dále např. na rozsudek NSS ze dne  19. 9. 2025, č. j. – 17.

20. Ani Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 účinné od 13. 8. 2025 nic nemění na dosavadních závěrech Nejvyššího správního soudu. Plyne z něj toliko to, že práv plynoucích z dočasné ochrany nelze požívat ve dvou státech současně, k tomu lze poukázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, č. j. - 36, bod 16, obdobně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. - 46, bod 19 nebo rozsudek ze dne 11. 11. 2025, č. j. - 61. Podle rozsudku zdejšího soudu č. j. – 14: „Podstatné je, že z aktualizačního prováděcího rozhodnutí ani z jeho preambule neplyne, že by členský stát mohl žádost žalobce mechanicky procesně odmítnout jako nepřijatelnou bez toho, aby ji „propustil“ k věcnému posouzení.“ V rozsudku ze dne 6. 8. 2025, č. j. – 36, soud poukázal na to, že cílem vložení nových bodů do recitálu prováděcího rozhodnutí bylo zajistit, aby v jednom okamžiku požívaly oprávněné osoby práv spojených s dočasnou ochranou pouze v jednom členském státě, a zabránit tak vícenásobným registracím. Postup předestřený judikaturou NSS soud neshledal s těmito cíli v rozporu, neboť nevede k vícenásobné registraci (požívání dočasné ochrany ve více státech). Soud se s těmito závěry plně ztotožňuje. Žalobce svými námitkami úspěšně zpochybnil předpoklad, jehož je třeba k tomu, aby mohla být jeho žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina.

21. Co se týče druhé podmínky, tedy odeslání oznámení podle , soud uvádí, že tato podmínka byla do zákona přidána v důsledku novely č. , která do Lex Ukrajina vložila , žalovaný mohl od 3. 9. 2025 jako nepřijatelnou shledat žádost, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle . Judikatura zdejšího soudu již opakovaně dovodila, že daná podmínka nepřináší jinou „kvalitu“, pokud jde o dřívější závěry k důvodu dle Lex Ukrajina, (rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2026, č. j. 2 A 3/2026- 28). Soud neshledal ani v nyní řešené věci důvod pro položení předběžné otázky SDEU. Soud nijak nerozporuje, že duplicita udělených dočasných ochran není možná, nicméně je na žalovaném, aby řádně (v rámci správního řízení) ověřil stav pobytového oprávnění příslušného cizince bez toho, aby se pouze spoléhal na výstup z evidence.

22. Obdobně nic na věci nemění ani Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2026/1912 ze dne 30. 7. 2026 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382, účinné ode dne 5. 8. 2026, kdy žalovaný poukázal konkrétně na recitál 5. K tomu soud uvádí, že zmíněný recitál je doslovně totožný s recitálem 4 Prováděcího rozhodnutí ze dne 15. 7. 2025.

23. Žalovaný poukázal dále na to, že zejména po vydání prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460 se v řadě členských států ustálila správní praxe, podle níž osoba, které již byla dočasná ochrana přiznána v jiném členském státě, nemá nárok na další pobytové oprávnění z téhož titulu v jiném členském státě. Tato praxe se opírá mimo jiné o body 4 a 6 prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460. Jde například o Spolkovou republiku Německo, Nizozemsko, Irsko, Finsko, Polsko, které nevydávají povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany podle čl. 8 směrnice o dočasné ochraně žádnému cizinci, kterému již pobytové oprávnění z tohoto titulu vydal jiný členský stát bez ohledu na to, zda je aktuálně platné nebo ne.

24. K tomu soud uvádí, že ani žalovaným předložená rozhodnutí z Německa a z Irska na vysloveném nic nemění. Žalovaný poukázal na rozsudek Hessischer Verwaltungsgerichtshof ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. , (žalovaný ve vyjádření uvádí 26 namísto 25, pozn. soudu) rozsudek správního soudu v Kolíně nad Rýnem ze dne 15. 6. 2026, sp. zn. , (žalovaný ve vyjádření uvádí 26 namísto 25, pozn. soudu), rozsudek správního soudu v Kasselu ze dne 8. 5. 2026, sp. zn. 4 L 126/26.S, a ze dne 22. 7. 2026, sp. zn. 4 L 945/26.KS, a správní rozhodnutí z Irska. Ani tato rozhodnutí nejsou takové povahy, aby dosavadní judikaturu správních soudů důvodně zpochybnila a zdejší soud přiměla se od ní odchýlit. Žalovaný měl vést o žalobcově žádosti správní řízení, v rámci kterého měl činit zjištění. Co se týče žalovaným uváděné argumentace, že žádosti osob, které v minulosti měly dočasnou ochranu v jiném státě, jsou zamítány, s tím, že jde např. o Polsko, soud dodává, že dané zjevně neplatí vždy, když nynější žalobce je právě takovou osobou, kdy v žádosti uvedl (a žalovaný to následně na základě svých zjištění potvrdil), že disponoval v minulosti dočasnou ochranou v Rumunsku, která je již neplatná, a dále ji získal v Polsku, kdy ta platná je, tj. je tudíž osobou, které byla dočasná ochrana i poté, co jí již disponovala v jiném státě. K tomu lze dodat, že k zamítání žádostí mělo dle žalovaného docházet zejména po vydání prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460, tudíž po 15. 7. 2025, dle výstupu z platformy žalobce získal DO v Rumunsku dne 14. 11. 2025 (což se shoduje s tvrzením žalobce v žádosti, přičemž měl dočasnou ochranou v Rumunsku dle svého sdělení disponovat do 18. 12. 2025) a v Polsku dne 23. 12. 2025 (tento údaj žalobce v žádosti nezmínil). Žalobce tedy získal v Polsku pobytové oprávnění i přes dřívější oprávnění rumunské.

25. Důvod nepřijatelnosti podle Lex Ukrajina je v rozporu s unijním právem, konkrétně se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím Rady. Z tohoto důvodu soud ve výroku I. postupem podle vyslovil, že zásah žalovaného byl nezákonný. Podle téhož ustanovení soud výrokem II. zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před zásahem, neboť důsledky zásahu nadále trvají.

26. Žalovaný vázán názorem soudu posoudí žádost žalobce tak, že není nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Povede o žádosti správní řízení a věcně ji projedná, v případě splnění podmínek vydá pobytové oprávnění. Ověří-li, že žalobce již nedisponuje pobytovými oprávněními z titulu dočasné ochrany v Rumunsku a Polsku, a bude-li žalobce splňovat též další podmínky, dočasnou ochranu udělí. Pokud je pobytové oprávnění nadále platné, žalovaný žalobce poučí o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže bude žalobce na své žádosti dále trvat s tím, že chce tato práva nově čerpat výlučně v ČR, žalovaný ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozích pobytových oprávnění. V případě kladného zjištění žalovaný vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění vyzve žalobce, aby v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytových oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu mu žalovaný poskytne potřebnou součinnost.

27. Soud nepřehlédl změnu právní úpravy dočasné ochrany ohledně nové podmínky prokázání splnění vojenské povinnosti na Ukrajině dle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2026/1912 ze dne 30.7.2026, avšak předmětem soudního řízení je posouzení zásahu žalobce spočívajícího ve vrácení žádosti žalobce z důvodu nepřijatelnosti z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina a tedy přezkum zákonnosti aplikace daného ustanovení zákona, nikoli posouzení vrácení žádosti jako takové optikou aktuální právní úpravy. O návrhu na vydání předběžného opatření soud nerozhodoval, neboť ve lhůtě pro rozhodnutí o něm rozhodl ve věci samé.

28. Výrok o nákladech řízení (III.) je odůvodněn ustanovením Jelikož měl žalobce v dané věci plný úspěch, přiznal mu zdejší soud náhradu nákladů řízení. Odměnu tvoří dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [ a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za každý náleží částka 4 620 Kč [ ve spojení s advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč ( advokátního tarifu). Celkem tedy 10 140 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 2. 10. 2026

Mgr. Kamil Tojner, v. r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.