Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 3/2026 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

žalobce: D. A.H.

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2026, č. j. OAM-799/ZA-ZA11-VL15-PD2-219,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení výše specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že doplňková ochrana se podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neprodlužuje.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a dále namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho tvrzeními, která uvedl při pohovoru.

3. Žalobce uvedl, že žalovaný opřel své rozhodnutí o zprávy ze země původu, které si sám zpracoval (nejčerstvější z nich je datována 12. 2. 2026), přičemž nevyužil a nedohledával žádné další nezávislé zdroje (média, zprávy nevládních organizací, UNHCR a pod). Použité podklady jsou dle žalobce jednostranné, snažící se vykreslit situaci v Sýrii jako stabilní a v podstatě dobrou. Žalovaný své závěry opřel především o formální skutečnosti, jako je uzavření dohody mezi znesvářenými stranami a jednostranná prohlášeními představitelů vlády, aniž by se zabýval jejich faktickým naplňováním.

4. Celková bezpečnostní situace v Sýrii není dle žalobce zdaleka tak ideální, jak se ji snaží žalovaný vykreslit. Žalobce odkázal na usnesení Evropského parlamentu č. 2026/2602(RSP) a na nejnovější materiál UNHCR k situaci v Sýrii, publikovaný dne 26. 5. 2026, v němž se Vysoký komisař zabývá otázkou ukončení poskytování mezinárodní ochrany syrským uprchlíkům a dospívá k závěru, že situace v oblasti lidských práv a bezpečnosti není natolik trvale a zásadně změněná, aby bylo možné vyhlásit všeobecné ukončení uprchlického statutu pro všechny Syřany a bývalé obyvatele Sýrie, kterým byl status uprchlíka přiznán na základě událostí z doby před prosincem 2024. Žalobce doplnil, že závěry UNHCR se opírají o dlouhodobé sledování a analýzu tamní situace, a stejně jako další žalobcem citované zdroje rozhodně nesdílí optimismus žalovaného ohledně situace v Sýrii a přípustnosti ukončení poskytování mezinárodní ochrany jejím občanům.

5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a setrvává na závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a je řádně odůvodněno. Uvedl, že se podrobně zabýval jak obecnou bezpečnostní situací v Sýrii, tak individuálními poměry žalobce, včetně jeho tvrzení týkajících se postavení Kurdů a situace v oblasti Al-Malikiyah. Vycházel z aktuálních a ověřitelných informací o zemi původu, které odpovídají požadavkům judikatury na objektivitu a přezkoumatelnost a dospěl přitom k závěru, že důvody, pro které byla žalobci doplňková ochrana původně udělena, již pominuly.

7. Žalobce podle žalovaného neprokázal existenci konkrétních individuálních okolností nasvědčujících tomu, že by mu po návratu do Sýrie hrozilo pronásledování či vážná újma. Jeho námitky jsou založeny převážně na obecných tvrzeních o situaci Kurdů, aniž by doložil skutečnosti vztahující se bezprostředně k jeho osobě.

8. Napadené rozhodnutí dle žalovaného není nepřezkoumatelné, neboť obsahuje dostatečné skutkové i právní důvody, skutkový stav byl zjištěn v potřebném rozsahu na základě pohovoru se žalobcem i aktuálních a ověřitelných informací o zemi původu. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl ani nedoložil konkrétní individuální okolnosti, z nichž by vyplývalo reálné nebezpečí pronásledování či vážné újmy po jeho návratu do Sýrie.

9. Ve vztahu k žalobcem odkazovaným dokumentům, zejména stanovisku UNHCR a rezoluci Evropského parlamentu, žalovaný namítl, že tyto materiály byly zčásti vydány až po vydání napadeného rozhodnutí a nemohou proto samy o sobě zpochybnit jeho zákonnost. Současně zdůraznil, že ani z jejich obsahu nevyplývá automatické ohrožení všech syrských občanů či osob kurdské národnosti, ale naopak požadavek individuálního posouzení každého případu, které bylo v projednávané věci provedeno.

10. Žalovaný proto setrval na závěru, že u žalobce nejsou splněny podmínky pro další trvání doplňkové ochrany a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a zákona o azylu. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

A) Skutkový stav věci

12. Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že žalobci byla rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2020 udělena mezinárodní ochrana ve formě doplňkové ochrany na území České republiky (dále jen „ČR“) podle § 14a zákona o azylu na dobu 24 měsíců. Dalším rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 10. 2022 byla doba trvání doplňkové ochrany prodloužena do 27. 10. 2025. Stalo se tak z důvodu probíhajícího ozbrojeného vnitřního konfliktu v Sýrii mezi vládními jednotkami pod vedením prezidenta Bašára al-Asada a různými syrskými opozičními skupinami a teroristickými organizacemi, za podpory Ruska, Íránu, Turecka a dalších stran. Žalovaný v těchto řízeních shledal, že návrat žalobce do vlasti není možný, neboť nelze vyloučit vážné ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

13. Dne 1. 9. 2025 podal žalobce žádost o prodloužení udělené doplňkové ochrany z důvodu, že v Sýrii je válka, a jeho důvody jsou stále stejné.

14. Z protokolu o pohovoru ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalobce uvedl, že po pádu předchozího režimu sice v Sýrii došlo ke změně poměrů, avšak podle jeho názoru nová vláda vystupuje proti menšinám, zejména Kurdům a alavitům. Sýrii opustil na přelomu let 2019 a 2000. Uvedl, že jako osoba kurdské národnosti by byl po návratu vystaven nebezpečí únosu nebo zabití ze strany ozbrojených skupin napojených na vládní struktury. Informace o situaci v zemi má především od příbuzných žijících v oblasti Al-Malikiyah (Derik) a z médií. Současně uvedl, že jeho rodiče a bratr nadále žijí v místě původu, s rodinou je v pravidelném kontaktu, jeho bratr tam pracuje jako holič, rodiče jsou již staří a nepracují. Žalobce dále sdělil, že od odchodu ze Sýrie se do vlasti nevrátil, v České republice pracuje na základě pracovní smlouvy v kebabu v Trutnově, snaží se o integraci. O pobyt zde dosud nepožádal, neví, co je k tomu potřeba. Na podporu svých tvrzení nepředložil žádné další důkazy kromě pracovní smlouvy.

15. Žalovaný při posuzování žádosti žalobce o prodloužení doplňkové ochrany vycházel ze spisového materiálu k předcházejícímu řízení ve věci mezinárodní ochrany žalobce, z obsahu aktuální žádosti a protokolu o pohovoru k této žádosti ze dne 10. 2. 2026, z jím doložené pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2023, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Sýrii. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 1. 9. 2025, Informace OAMP, Sýrie – Zjišťovací mise, ze srpna 2025, a z Informace OAMP, Syrská arabská republika, Aktuální situace Kurdů v Sýrii, ze dne 12. 2. 2026.

16. V souladu s ustanovením , byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dne 9. 3. 2026, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady. Žalobce se dostavil, uvedl, že nežádá, aby byl seznámen s podklady, sdělil, že nic nového není, doplnění podkladů nenavrhl.

17. Napadeným rozhodnutím nebyla žalobci prodloužena doplňková ochrana.

B) Právní úprava a právní posouzení

18. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

19. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, je osoba požívající doplňkové ochrany oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a); pohovor se neprovádí, pokud lze vydat rozhodnutí 1 o prodloužení doplňkové ochrany. Doplňková ochrana se prodlouží nejméně o 2 roky; je-li důvodné nebezpečí, že by osoba požívající doplňkové ochrany mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje, prodlouží se doplňková ochrana o 1 rok.

20. Soud se nejprve zabýval žalobní námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť podle by její důvodnost vedla ke zrušení rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí nepřezkoumatelné buď pro nesrozumitelnost, není-li zřejmé, jak správní orgán rozhodl (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. -28), nebo pro nedostatek důvodů, nelze-li z něj seznat skutkové a právní úvahy správního orgánu či vypořádání podstatných námitek (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, a ze dne 28. 8. 2007, č. j. -36). O nepřezkoumatelnost se však nejedná, lze-li případné nejasnosti odstranit výkladem rozhodnutí jako celku (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2006, č. j. -72), přičemž správní orgán není povinen samostatně reagovat na každou dílčí námitku, jestliže z odůvodnění dostatečně vyplývá jeho právní názor na věc (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. -38).

21. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žádnou z uvedených vad netrpí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutkových zjištění žalovaný vycházel, jaké podklady si opatřil, jak je hodnotil a jakými úvahami byl veden při posouzení otázky dalšího trvání podmínek doplňkové ochrany. Žalovaný se zabýval jak obecnou bezpečnostní a politickou situací v Sýrii, tak individuální situací žalobce, včetně jeho tvrzení vztahujících se ke kurdské národnosti a bezpečnostní situaci v oblasti Al-Malikiyah. Současně přesvědčivě vysvětlil, proč dospěl k závěru, že důvody, pro které byla žalobci doplňková ochrana původně udělena, již pominuly. Napadené rozhodnutí tak splňuje požadavky kladené na přezkoumatelnost správního rozhodnutí, neboť umožňuje seznat skutkové i právní úvahy, na nichž je založeno.

22. Důvodnou soud neshledal ani námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný provedl se žalobcem pohovor, umožnil mu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, navrhnout jejich doplnění a současně si opatřil aktuální informace o zemi původu (viz výše). Žalobce přitom v průběhu správního řízení nepředložil žádné důkazy podporující jeho tvrzení o nemožnosti návratu do země původu a nenavrhl ani doplnění dokazování. Nedůvodná je rovněž námitka, že se žalovaný nevypořádal s tvrzeními žalobce uplatněnými při pohovoru. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný reprodukoval tvrzení žalobce o údajném ohrožení Kurdů, o obavách z únosu či zabití po návratu do vlasti i o situaci v oblasti Derik (Al-Malikiyah). Tato tvrzení následně konfrontoval s dostupnými informacemi o zemi původu a vysvětlil, proč je nepovažuje za objektivně podložená. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce, že by jeho argumentace zůstala bez věcné reakce žalovaného. Pokud žalobce brojí proti tomu, že žalovaný vycházel převážně z informací zpracovaných samotným správním orgánem, krajský soud konstatuje, že tato skutečnost sama o sobě nezakládá nezákonnost rozhodnutí. Rozhodující je, zda použité informace splňují požadavky na aktuálnost, objektivitu, transparentnost a ověřitelnost zdrojů. Ze správního spisu nevyplývá, že by podklady, z nichž žalovaný vycházel, těmto požadavkům neodpovídaly. Žalobce ostatně netvrdí jejich konkrétní věcnou nesprávnost či neověřitelnost, nýbrž předkládá vlastní hodnocení bezpečnostní situace v Sýrii.

23. Ani námitky směřující proti závěrům žalovaného ohledně současné bezpečnostní situace v Sýrii soud neshledal důvodnými. Podle informací o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel (viz výše), došlo dne 8. 12. 2024 k pádu režimu prezidenta Bašára Asada a následnému vytvoření přechodné syrské vlády. Nové státní orgány přistoupily k budování přechodných institucí, přijaly ústavní deklaraci a zahájily kroky směřující k obnově fungování státních struktur a stabilizaci poměrů v zemi. Současně došlo k postupnému uvolňování mezinárodních sankcí a k obnově vztahů Sýrie se zahraničními partnery. Soud dále zjistil, že podle uvedených podkladů již na území Sýrie neprobíhá ozbrojený konflikt v intenzitě charakteristické pro období předcházejících let, který byl důvodem poskytnutí doplňkové ochrany žalobci. Přestože v některých částech země nadále přetrvávají bezpečnostní rizika a lokální incidenty, zdroje popisují celkové zlepšení bezpečnostní situace, omezení rozsahu ozbrojených střetů a postupnou stabilizaci poměrů v zemi, která sice zdaleka není ideální, nicméně se zásadně liší od doby, kdy byla žalobci doplňková ochrana udělena a jednou prodloužena. Soud rovněž zjistil, že po změně politických poměrů docházelo k rozsáhlým návratům syrských uprchlíků ze zahraničí a k návratům vnitřně vysídlených osob do jejich původních bydlišť. Podklady uvádějí, že do poloviny srpna 2025 se do Sýrie vrátilo přibližně 821 000 uprchlíků ze zahraničí a více než 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Současně došlo ke zlepšení svobody pohybu obyvatel na území státu a k postupné obnově běžného civilního života. Lze tak shrnout, že z podkladů shromážděných ve správním řízení vyplývá, že od doby udělení doplňkové ochrany došlo v Sýrii k podstatným politickým a bezpečnostním změnám, zejména k pádu režimu Bašára Asada, vytvoření přechodné vlády a ukončení ozbrojeného konfliktu, který představoval hlavní důvod udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný proto nepochybil, uzavřel-li, že obecné bezpečnostní poměry již nedosahují intenzity svévolného násilí, která odůvodňovala poskytování doplňkové ochrany v době jejího udělení.

24. Soud přisvědčil rovněž závěrům žalovaného ve vztahu ke kurdské národnosti žalobce. Žalovaný vycházel z aktuálních informací o postavení Kurdů v Sýrii, podle nichž dochází k postupné integraci kurdských struktur do státních institucí, uznávání jejich jazykových a kulturních práv a k pokračujícím jednáním mezi přechodnou vládou a kurdskými představiteli. Za tohoto stavu nelze bez existence dalších individuálních okolností dovodit, že by samotná kurdská národnost žalobce zakládala reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.

25. Žalobce v žalobě odkázal na usnesení Evropského parlamentu č. 2026/2602(RSP) a na materiál UNHCR ze dne 26. 5. 2026, podle něhož situace v Sýrii dosud neumožňuje obecné ukončení mezinárodní ochrany syrských uprchlíků. Soud k těmto podkladům přihlédl s ohledem na čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU. Nicméně ani z těchto nově předložených podkladů nevyplývá, že by žalobci v zemi původu nadále hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, která byla shledána v době udělení dočasné ochrany žalobci, kdy byla země jeho původu stižena občanskou válkou. Uvedené dokumenty vypovídají toliko o obecné bezpečnostní a lidskoprávní situaci v Sýrii, i tyto však vycházejí z potřeby individuálního posouzení každého případu a upozorňují na regionální rozdíly v bezpečnostní situaci. Samy o sobě však neprokazují, že by žalobci nadále hrozila individualizovaná vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Nemohou proto zpochybnit závěr žalovaného, že důvody, pro které byla žalobci doplňková ochrana udělena, již netrvají. Je třeba připomenout, že řízení o prodloužení doplňkové ochrany neslouží k opětovnému posouzení podmínek, za nichž byla ochrana v minulosti udělena, nýbrž k ověření, zda okolnosti odůvodňující její poskytnutí nadále přetrvávají.

26. Ve vztahu k individuální situaci žalobce soud přisvědčil závěru žalovaného, že žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že by právě jemu po návratu do Sýrie hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Jeho tvrzení zůstala v obecné rovině a nebyla podložena dalšími důkazy. Naopak ze správního spisu vyplývá, že jeho rodiče i bratr nadále žijí v místě původu, (bratr je ekonomicky aktivní) a žalobce s nimi udržuje pravidelný kontakt. Žalovaný rovněž správně poukázal na to, že pracovní a sociální vazby žalobce k České republice nejsou skutečnostmi relevantními pro posouzení podmínek doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.

27. Na základě uvedeného krajský soud uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, opatřil si dostatečné a aktuální podklady, náležitě se vypořádal s tvrzeními žalobce i s jeho námitkami týkajícími se postavení Kurdů a bezpečnostní situace v Sýrii a své skutkové i právní závěry přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnil. Současně nebyly zjištěny žádné individuální okolnosti svědčící o tom, že by žalobci i nadále hrozila vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu.

28. Za této situace soud souhlasí s žalovaným, že v případě žalobce pominuly důvody, pro které mu byla doplňková ochrana udělena, a že nejsou splněny podmínky pro její prodloužení podle zákona o azylu. Proto podle žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Náklady řízení

29. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů nepožadoval a ze spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad rámec běžné úřední činnost vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.

Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (, , , a 4 ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 9. října 2026

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: R. V.