Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 7/2026 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 7/2026 - 54
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, PhD., a JUDr. Zory Šmolkové v právní věci
žalobce: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou
sídlem Platnéřská 191/4, 110 00 Praha 1-Staré Město
zastoupený advokátem JUDr. Ing. Jiří David, LL.M.
sídlem Kaprova 40/12, 110 00 Praha
proti
žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, IČO 19139314
sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1
za účasti
osob zúčastněných
na řízení: ČEPS, a.s., IČO 25702556
sídlem Praha 10, Elektrárenská 774/2, PSČ 10152
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2026, č. j. DESU/031/004296/26, ve věci vyvlastnění
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 3. 2026, postoupenou zdejšímu soudu dne 7. 4. 2026 domáhá zrušení mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2026, č. j. DESU/031/004296/26, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene, které spočívá v uskutečnění veřejně prospěšné stavby vedení elektrizační soustavy „V409/419 – smyčka PSE“, na pozemcích parc. č. 1580/73, 1580/87, 1599, 1622/107, zapsaných na LV 750 v k. ú. Ďáblice, obec Praha, a to ve prospěch vyvlastnitele ČEPS, a.s., IČO 25702556, sídlem Praha 10, Elektrárenská 774/2, PSČ 10152.
2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce má za to, že formulace rozsahu vyvlastňovaného práva, pokud jde o oprávnění provádět na zařízení přenosové soustavy „úpravy za účelem její výměny, obnovy, modernizace nebo zlepšení výkonnosti“, přesahuje zákonný rámec § 24 odst. 4 č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. (dále jen „energetický zákon“) a představuje excesivní rozšíření věcného břemene nad zákonné vymezení a nad rámec toho, co lze prostřednictvím vyvlastnění uložit. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, které uvádí, že modernizace „je součástí zákonného oprávnění provozovatele přenosové soustavy“ je nedostatečné a věcně nesprávné, neboť zcela pomíjí podstatný rozdíl mezi běžnou údržbou a opravami zařízení a mezi modernizací či zlepšením výkonnosti na straně druhé; modernizace a zlepšení výkonnosti totiž může znamenat kvalitativní změnu parametrů stavby. Žalobce má za to, že obsah věcného břemene zahrnuje obecné a prakticky neomezené oprávnění k modernizaci a zlepšování stavby, a de facto otevřený prosto pro budoucí zásahy neurčitého rozsahu, který však nebyl předmětem povolovacího ani vyvlastňovacího řízení. Vymezení věcného břemene odporuje zásadě, že vyvlastnění je možné provést pouze v přesně vymezeném a nezbytném rozsahu – rozsah musí být konkrétní, určitý a předvídatelný (nelze připustit, aby vyvlastněné oprávnění zahrnovali i blíže neurčené budoucí technické změny, jejichž intenzitu nelze v době rozhodování objektivně posoudit). Jelikož se žalovaný v tomto případě nezabýval výkladem pojmu „modernizace“, zapříčinil tím i nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť bez vymezení „modernizace“ nelze posoudit intenzitu zásahu do vlastnického práva žalobce ani přiměřenost omezení. Napadené rozhodnutí je současně v rozporu s principem proporcionality, neboť oprávnění k modernizaci a zlepšení výkonnosti bez bližšího omezení umožňuje postupné zesilování zásahu do vlastnického práva žalobce, aniž by byla znovu posuzována jeho nezbytnost a přiměřenost. Žalovaný též rezignoval na posouzení nezbytnosti vyvlastnění tím, že neprovedl vlastní úvahu o tom, zda omezení vlastnického práva žalobce je nezbytné a zda nebylo možné dosáhnout sledovaného účelu jiným – méně zatěžujícím způsobem. Žalovaný rovněž neprovedl zákonem požadovaný test proporcionality zásahu do vlastnického práva, když své hodnocení veřejného zájmu omezil na obecná konstatování o významu přenosové soustavy a územně plánovací dokumentaci. Dále je možno spatřovat rozpor s § 5 zákona o vyvlastnění, když žalovaný bez náležitého přezkumu uzavřel, že nebylo možné dosáhnout dohody mezi žalobcem a vyvlastnitelem; pokud nabízená smlouva přesahovala zákonný rámec, nelze uzavřít, že podmínka nemožnosti dosáhnout účelu dohodou byla splněna. Za nezákonný považuje žalobce také výklad ustanovení o zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění, když žalovaný dovodil, že postačí zahájení stavebních prací kdekoliv na trase stavby (i mimo pozemky žalobce), tj. v rozporu se smyslem zákona, který má zabránit tomu, aby vyvlastněná práva zůstávala dlouhodobě nevyužita. Dále má žalobce za to, že rozhodnutí neobsahuje řádné poučení o podání žaloby, vč. uvedení lhůty.
3. S ohledem na výše uvedené proto žalobce soudu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení žalobce.
4. Žalovaný v podání ze dne 27. 5. 2026 uvedl, že rozsah věcného břemene byl vymezen v souladu s § 24 odst. 4 energetického zákona, a odpovídá povaze i účelu stavby přenosové soustavy. Součástí oprávnění provozovatele přenosové soustavy je nejen zřízení vedení přenosové soustavy, ale také její provozování, údržba, opravy, obnova a technické úpravy nezbytné pro zachování bezpečného a spolehlivého provozu energetické infrastruktury. Pojmy „modernizace“ a „zlepšení výkonnosti“ nelze vykládat izolovaně ani extenzivně, nýbrž v kontextu veřejnoprávní regulace energetické infrastruktury a účelu vyvlastnění. Nezakládají neomezené oprávnění k realizaci nové stavby, takové budoucí změny by i nadále podléhaly samostatným povolovacím procesům dle stavebních a energetických předpisů. napadeným rozhodnutím nebylo zřízeno věcné břemeno v neurčitém či neomezeném rozsahu. Rozsah omezení vlastnického práva byl v rozhodnutí samostatně posouzen také z hlediska podmínky nezbytného rozsahu vyvlastnění podle § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, situační rozsah nezbytné plochy dotčených pozemků vyplývá z geometrického plánu pro vymezení věcného břemene č. 1825-152/2019 ze dne 30. 7. 2019, a nezbytný rozsah vyvlastnění je dále prokázán souladem s pravomocným společným povolením, které na vyvlastňovaných pozemcích umisťuje liniovou stavbu vedení přenosové soustavy. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, z jakých právních i skutkových úvah správní orgán vycházel a skutečnost, že se žalobce s právním názorem správního orgánu neztotožňuje, ještě sama o sobě nepůsobí nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Za nedůvodnou považuje žalovaný též námitku porušení principu proporcionality, neboť rozsah oprávnění byl vymezen v míře nezbytné pro zajištění dlouhodobého bezpečného provozu přenosové soustavy (která představuje infrastrukturu zásadního významu pro zajištění energetické bezpečnosti státu, přičemž požadavek na možnost údržby, obnovy a technického rozvoje zařízení je imanentní povaze této infrastruktury). Co se týče nedostatečného posouzení nezbytnosti vyvlastnění, k tomu žalovaný uvádí, že podmínka nezbytnosti byla v řízení posouzena v souladu se zákonem o vyvlastnění. Správní orgán vycházel z pravomocných podkladových rozhodnutí (z povolení záměru a územně plánovací dokumentace, z nichž vyplynulo, že realizace stavby je ve veřejném zájmu a že dotčené pozemky jsou pro uskutečnění stavby nezbytné; nezbytný rozsah omezení také vycházel z geometrického plánu č. 1825-152/2019 ze dne 30. 7. 2019. Důvodnou ani není námitka stran nemožnosti dosažení dohody, když ze správního spisu vyplývá, že vyvlastnitel s žalobcem vedl jednání a to, že žalobce s obsahem navrhované smlouvy nesouhlasil, samo o sobě neznamená nesplnění podmínky § 5 zákona o vyvlastnění. K námitce týkající se lhůty pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění žalovaný uvádí, že zahájení realizace stavby je třeba posuzovat ve vztahu k celému stavebnímu záměru, nikoli izolovaně pouze ve vztahu k jednotlivým pozemkům.
5. Žalovaný tak má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, neshledal námitky žalobce důvodnými, a proto soudu navrhuje zamítnutí podané žaloby.
6. Osoba zúčastněná na řízení – společnost ČEPS, a.s., (dále jen „ČEPS, a.s.“ nebo „vyvlastnitel“), v podání ze dne 7. 7. 2026 uvedla, že se ztotožňuje s odůvodněním žalovaného v napadeném rozhodnutí. ČEPS, a.s. má za to, že všechny uvedené činnosti, tj. „úpravy za účelem její (myšleno PS) výměny, obnovy, modernizace nebo zlepšení výkonnosti“ lze podřadit pod právní úpravu uvedenou v § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona, tj. pod oprávnění „zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení přenosové soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení“. Domnívá se že zákonodárce cíleně a vědomě neuváděl komplexní taxativní výčet všech činností spadajících pod oprávnění provozovatele přenosové soustavy ve vztahu k cizím nemovitostem pro výkon práv podle § 24 odst. 4 ve spojení s § 24 odst. 3 písm. e) a f) energetického zákona, a do textu energetického zákona uvedl pouze obecné pojmy jako „zřízení, provoz a umístění“, které již ze své podstaty a s ohledem na základní zákonné povinnosti provozovatele přenosové soustavy uvedené v § 24 odst. 1 energetického zákona (tj. povinnost zajistit bezpečný, spolehlivý a efektivní provoz, obnovu a rozvoj přenosové soustavy), , zahrnují veškeré činnosti a oprávnění provozovatele přenosové soustavy. Tomu nasvědčuje pak i textace zvolená právě v § 24 odst. 3 písm. f) energetického zákona, na základě kterého svědčí PPS právo vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním přenosové soustavy. Dále uvádí, že energetický zákon v § 24 odst. 1 stanovuje, že Provozovatel přenosové soustavy je povinen zajišťovat bezpečné, spolehlivé a hospodárné provozování, obnovu a rozvoj přenosové soustavy..., přičemž by bylo právním paradoxem, pokud energetický zákon na jedné straně v § 24 odst. 1 ukládal provozovateli přenosové soustavy striktní povinnost přenosovou soustavu obnovovat a rozvíjet a na druhé straně v § 24 odst. 3 energetického zákona omezoval jeho veřejnoprávní oprávnění k pozemkům tak, že by tuto obnovu fakticky znemožňoval.
7. S ohledem na výše uvedené společnost ČEPS, a.s., navrhuje zamítnutí žaloby a potvrzení napadeného rozhodnutí.
8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s. “). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s, přičemž dospěl k závěru, že žádná z žalobních námitek není důvodná, a soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
9. Úvodem se soud zabýval námitkou žalobce, která poukazoval na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, přičemž tuto námitku neshledal důvodnou. V této věci je třeba konstatovat, že ačkoliv žalobce poukazoval na to, že nepřezkoumatelnost žalovaný zapříčinil tím, že dostatečně nevyložil, co se rozumí pod pojmem „modernizace“, odkazuje soud na str. 4 napadeného rozhodnutí, ze které plyne, že žalobce operoval s termínem „právo modernizace“ (které mělo být dle žalobce pojato velmi široce a nad rámec zákona), k čemuž se žalovaný následně stručně vyjádřil na str. 10 napadeného rozhodnutí, když uvedl, že „…vymezení práva provádět úpravy či rekonstrukce stavby za účelem její modernizace nebo zlepšení technických parametrů proto nepředstavuje rozšíření zákonného oprávnění, nýbrž jeho konkretizaci v rozsahu odpovídajícím účelu a povaze zařízení přenosové soustavy.“. Je též třeba upozornit, že pojem „modernizace“ nelze chápat jako neurčitý právní pojem, jehož obsah by bylo nutno určit či definovat až ve správním rozhodnutí. K neurčitému právnímu pojmu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 – 73, v němž uvedl, že neurčité právní pojmy není pro jejich povahu vhodné definovat v právních předpisech a dále, že „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit“. V případě pojmu „modernizace“ se však dle názoru soudu jedná o poměrně konkrétní termín, při jehož užití nevzniká velká pochybnost o tom, co si pod ním adresát právní normy dovede představit, tedy jisté technické vylepšení stavby.
10. Dále se soud zabýval námitkou, kterou žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaný nesprávně právně posoudil oprávnění provádět na zařízení přenosové soustavy „úpravy za účelem její výměny, obnovy, modernizace nebo zlepšení výkonnosti“, když takové oprávnění považuje za excesivní rozšíření věcného břemene nad zákonné vymezení (§ 24 odst. 4 energetického zákona). Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Na úvod soud podotýká, že § 24 odst. 4, věta prvá, energetického zákona, uvádí zcela obecné pravidlo, dle něhož je jednak provozovatel přenosové soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části (pro účely zřizování a provozování zařízení přenosové soustavy) a v případě, kdy se s vlastníkem pozemku nedohodne, je oprávněn (při splnění zákonných podmínek) navrhnout vyvlastňovacímu úřadu, aby rozhodl o zřízení věcného břemene umožňujícího využití nemovitosti nebo její části (pro účely zřizování a provozování zařízení přenosové soustavy). V tomto ustanovení není předepsána konkrétní limitace či omezení rozsahu, pouze účel, pro nějž se věcné břemeno obecně zřizuje. V této situaci je také nutno zdůraznit, že energetický zákon neukládá provozovateli přenosové soustavy (tedy osobě oprávněné z věcného břemene) jen práva, ale taktéž jej zavazuje povinnostmi, a to mj. ve vztahu k funkčnosti provozu a stavu přenosu energetické soustavy, tedy např. v § 24 odst. 1, písm. a) energetického zákona (se zřetelem k využití energeticky účinných technologií zajišťuje bezpečný, spolehlivý a efektivní provoz, obnovu a rozvoj přenosové soustavy a zajišťuje propojení přenosové soustavy s jinými soustavami, a za tím účelem zabezpečuje podpůrné služby a dlouhodobou schopnost přenosové soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu elektřiny, spolupracuje s provozovateli propojených přenosových soustav a spolupracuje na integraci vnitřního evropského trhu s elektřinou). Ačkoliv se v napadeném rozhodnutí pojednává o „právu“ provozovatele na provádění úpravy na přenosové soustavě za účelem její modernizace a zlepšení výkonnosti, jedná se zároveň o jakési demonstrativní vyjádření povinnosti, kterou je provozovatel vázán. Zároveň ze zákona a zejména z napadeného rozhodnutí vyplývá, že provozovatel může dané úpravy (ať již modernizační či výkonnostní zlepšení) činit pouze a jen na tomto zařízení, resp. na této stavbě, jejíž rozsah je definován geometrickým plánem pro vymezení věcného břemene ze dne 30. 7. 2019, č. 1825-152/2019, a na které bylo vydáno společné povolení. Pokud by provozovatel zamýšlel činit úpravy, které by zjevně nesouvisely či přesahovaly rámec přenosové soustavy, případně které by vybočovaly z podkladového geometrického plánu, byl by povinen zahájit zcela nové povolovací procesy a podávat novou žádost. Nadto, pokud by platila teze žalobce, že úpravy za účelem modernizace a zlepšení přenosu překračují rozsah zřízeného věcného břemene, oprávnění provozovatele by se v zásadě vyčerpalo pouze tím, že by na pozemcích žalobce vystavěl konkrétní přenosovou soustavu, kterou by mohl udržovat a opravovat pouze a jen ve stávající podobě, přičemž pro jakoukoliv jinou změnu by byl povinen žádat o nové zřízení (příp. rozšíření) věcného břemene, či zahájit zcela nový povolovací proces. Potřeba takového postupu by do značné míry popírala smysl institutu věcného břemene a taktéž by byla v rozporu s účelem zákona č. 416/2009 Sb. , o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, (dále jen „liniový zákon “). Navíc, podmínky realizace a uskutečnění záměru jsou určitě a konkrétně vymezeny již ve společném povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 7. 11. 2023, č. j. MPO 401109/2021, které navíc samo pracuje i s termínem „modernizace“.
11. Dále se soud zabýval námitkou žalobce, kterou má za to, že se správní orgán dostatečně nezabýval nezbytností a přiměřeností vyvlastnění, což je dle žalobce v rozporu s principem proporcionality. Tato námitka není důvodná. Ve stručnosti lze ve vztahu k hodnocení nezbytnosti a přiměřenosti poukázat na str. 7., odst. 4. napadeného rozhodnutí kde žalovaný o nezbytnosti uvádí, že „Stavba Vedení PS je společně s elektrickou stanicí s transformační vazbou 400/110 kV Praha Sever (katastrální území Čimice) navržena jako systémové opatření, jehož realizace je zcela nezbytná pro zajištění spolehlivého a bezpečného zásobování elektrickou energií oblastí občanské vybavenosti i služeb v severní části Hlavního města Prahy a přilehlých oblastí Středočeského kraje z přenosové soustavy 400 kV. Tyto požadavky vycházejí z rozvíjejícího se rezidenčního bydlení a objektů pro poskytování služeb obyvatelům v tomto území., dále na téže stránce odst. 7, věta druhá a třetí, v němž se uvádí, že „Vyvlastňovací úřad má dále za prokázané, a to s ohledem na pravomocně vydané územní rozhodnutí, že na jiném než vyvlastňovaném pozemku, nelze specifikovanou veřejně prospěšnou stavbu realizovat, a tudíž je daný pozemek k provedení této veřejně prospěšné stavby nezbytný. Proto nezbývá než vlastnické právo omezit věcným břemenem.“ Takové zdůvodnění soud považuje za konkrétní a dostatečné pro tento případ, přičemž ještě doplňuje, že omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, na který bylo žalovaným přistoupeno, je zásah menší intenzity, tedy více přiměřený, než by tomu bylo v případě úplného vyvlastnění.
12. Vzhledem k tomu, že žalobce na více místech svého podání (a to včetně repliky ze dne 12. 6. 2026) v zásadě izolovaně namítá rozpor s principem (zásadou) proporcionality, uvádí soud pro úplnost následující. Žalobce ani v řízení, ani v žalobě nenabídl žádné tvrzení ohledně svého soukromého zájmu, s nímž by měl být veřejný zájem na modernizaci přenosové soustavy poměřen. Žalobce neuvedl, z jakého důvodu jsou pro něj vyvlastňované pozemky klíčové, ochranu jakého svého zájmu chce na pozemcích bránit, a jaká veřejná subjektivní práva žalobce (vyjma vlastnictví) mohou být napadeným rozhodnutím dotčena. Soud zdůrazňuje, že je povolán nikoli ke střežení bezvadnosti postupu správních orgánů, ale k ochraně veřejných subjektivních práv žalobců (srov. § 2 s. ř. s. s. ř. s. a k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 12/2006 -600 ze dne 17. 10. 2006, publ. pod č. 1527/2008 Sb. r. NSS). Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2026, č. j. 4 As 30/2026 -30 „nejde přitom o to, že by měl být vyvlastňovací úřad zbaven povinnosti provést test proporcionality (resp. jeho třetí krok), pokud vyvlastňovaný nepřednesl konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možné dovozovat převahu zachování jeho dosavadních práv nad veřejným zájmem na realizaci účelu vyvlastnění. Pokud však vyvlastňovaný tyto skutečnosti nepřednese, zpravidla neexistuje způsob, jak by se o nich vyvlastňovací úřad mohl dozvědět, tedy zohlednit je v rámci posledního kroku testu proporcionality“ A dále také, „z uvedených skutečností (které stěžovatel nijak nerozporuje) je patrné, že veřejný zájem na realizaci účelu vyvlastnění je velmi silný a omezení vlastnického práva jako takové (bez zohlednění případných specifických okolností) mu nemůže konkurovat. Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, kterými by se měl žalovaný zabývat, považuje Nejvyšší správní soud pregnantní vymezení takto silného veřejného zájmu s následným dovětkem, že převáží nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného, za dostatečné“.
13. Další související námitka, kterou žalobce uplatnil (a to v kombinaci s námitkami v odstavci výše), poukazovala na nedostatečné hodnocení veřejného zájmu, a jeho převážením. Tato námitka rovněž není důvodná. Oproti žalobci je soud přesvědčen o tom, že se žalovaný neomezil pouze na obecné konstatování o veřejném zájmu, nýbrž se zabýval veřejným zájmem, a to jednak na str. 6 v odst. 7-9, napadeného rozhodnutí, na které ve stručnosti soud odkazuje. O převažující potřebě pojednává napadené rozhodnutí na (již výše uvedenou) str. 7 v odst. 4, v němž se uvádí, že „Stavba Vedení PS je společně s elektrickou stanicí s transformační vazbou 400/110 kV Praha Sever (katastrální území Čimice) navržena jako systémové opatření, jehož realizace je zcela nezbytná pro zajištění spolehlivého a bezpečného zásobování elektrickou energií oblastí občanské vybavenosti i služeb v severní části Hlavního města Prahy a přilehlých oblastí Středočeského kraje z přenosové soustavy 400 kV. Tyto požadavky vycházejí z rozvíjejícího se rezidenčního bydlení a objektů pro poskytování služeb obyvatelům v tomto území.“ a ještě více konkrétně na str. 7 v odst. 6 tedy „Veřejný zájem na realizaci stavby Vedení PS je stále aktuální, kdy jeho účelem je zejména zajištění dostatečné přenosové schopnosti a spolehlivosti přenosové soustavy a navazujících distribučních soustav. Záměr stavby Vedení PS byl vyvolán požadavky na spolehlivý provoz systému elektrizační soustavy a souborem závazků, plynoucích pro elektrizační soustavu z legislativy České republiky i Evropské unie a z pravidel provozovatelů propojených evropských přenosových soustav. Platná legislativa přímo ukládá nejen provozovateli přenosové soustavy, ale i jednotlivým provozovatelům navazujících distribučních soustav, povinnost zajišťovat jejich rozvoj a povinnost bezodkladně přijmout opatření pro nápravu nepříznivých stavů. Splnění závazků, přijatých jak provozovateli elektrizačních soustav, tak i vládou ČR, podmiňuje zachování účasti České republiky v mezinárodním propojení elektrizační soustavy a funkcionalitu jednotného evropského trhu s elektrickou energií.“ S ohledem na výše uvedené má soud za to, že se žalovaný veřejným zájmem a jeho převažující potřebou, zabýval velice podrobně. Tato námitka tak není důvodná.
14. Dále žalobce namítal, že je možno spatřovat rozpor s § 5 zákona o vyvlastnění, když žalovaný bez náležitého přezkumu uzavřel, že nebylo možné dosáhnout dohody mezi žalobcem a vyvlastnitelem. Tato námitka však není důvodná. Pokud se týká samotné negociační fáze, tak ze správního spisu vyplývá, že se vyvlastnitel pokoušel o dohodu prostřednictvím návrhu ze dne 30. 7. 2025 a rovněž také prostřednictvím návrhu ze dne 28. 8. 2025, které byly žalobci doručovány. Ze správního spisu poté nebylo soudem zjištěno, že by na tyto návrhy žalovaný jakkoliv reagoval. Nesouhlas je poté imanentní součástí vyjednávacího procesu a povinností vyvlastnitele není do nekonečna usilovat o dohodu, tím spíše, pokud protistrana odmítá přistoupit na nabízené podmínky, které zjevně nevybočují ze zákonného rámce. Co se týče napadeného rozhodnutí, to o nemožnosti uzavřít dohodu pojednává, a to sice na str. 8.
15. Předposlední námitkou žalobce namítal, že výklad ustanovení o zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění je nezákonný, když žalovaný dovodil, že postačí zahájení stavebních prací kdekoliv na trase stavby (i mimo pozemky žalobce), neboť takový výklad je nepřiměřeně extenzivní a odporuje smyslu zákonné úpravy, která má zjevně zabránit tomu, aby vyvlastněná práva zůstávala dlouhodobě nevyužita. Tato námitka rovněž není důvodná. Žalobce v této věci přehlédl, že napadené rozhodnutí není jen vyvlastňovacím titulem bez dalšího, nýbrž I. výrokem, písm. b) zavazuje rovněž vyvlastnitele, aby zahájil uskutečňování účelu vyvlastnění do 4 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Tento výrok tedy sám o sobě zabraňuje dlouhodobé nevyužitelnosti pozemků. Rovněž má soud za to, že s ohledem na značnou délku přenosové soustavy, která se skládá z mnoha komponentů, není možné, aby práce probíhaly současně na celém plánovaném úseku, tzn. může se stát, že s ohledem na liniový charakter stavby se faktická realizace na pozemku žalobce odehraje později, než na jiných pozemcích.
16. Poslední námitkou žalobce uvedl, že rozhodnutí neobsahuje řádné poučení o podání žaloby, vč. uvedení lhůty. Tato námitka taktéž není důvodná. V tomto případě soud opětovně odkazuje na poučení napadeného rozhodnutí (str. 11), ve kterém je v druhém odstavci uvedena věta, že jako opravný prostředek lze využít žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ke krajskému soudu. Žádný z na věc užitých zákonů navíc neukládá správnímu orgánu, že imanentní součástí poučení musí být také lhůta k podání žaloby. I kdyby se však jednalo o formální nedostatek rozhodnutí, s ohledem na skutečnost, že žalobce podal žalobu včas, nemohlo by při absenci takového poučení fakticky dojít k újmě na straně žalobce.
17. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
18. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a společnosti ČEPS, a.s. by náležela náhrada vynaložených nákladů řízení. S ohledem na to, že společnost ČEPS, a.s. zaslala soudu pouze jediný prostý přípis a navíc jí nevznikly dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady, které by překračovaly rámec její běžné činnosti, soud jí ani neuložil plnění žádných povinností a nenastala ani žádná okolnost zvláštního zřetele, rozhodl soud tak, že společnost ČEPS, a.s. nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ostrava 20. října 2026
Mgr. Jiří Gottwald
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje