Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 Azs 80/2026 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Azs 80/2026 - 35
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. A., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. OAM680/ZAZA11ZA032025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. 19 Az 33/202523,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Městský soud po zhodnocení azylového příběhu žalobce, po vypořádání všech jeho námitek a po aplikaci relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je zákonné.
[3] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neměla předepsané náležitosti (byla tzv. blanketní), vyzval Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 7. 2026, č. j. 3 Azs 80/202620, žalobce k jejímu doplnění. V následném podání pak žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl k věci samé pouze toto: „Stěžovatel pokládá napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť neodpovídá na zásadní otázky podané žádosti. Má za to, že je při vypořádání jeho žádosti nezbytné posoudit postavení organizovaného zločinu v domovském státě, činnost policejního orgánu, generální inspekce bezpečnostních sborů a ombudsmana, kdy napadený rozsudek ve shodě s rozhodnutím správního orgánu neposuzuje problematiku postavení stěžovatele, coby osoby jednající v minulosti ve prospěch policie, a to způsobem, který byl protiprávní, kdy stěžovatel po změně režimu již nemá oporu ve svých spolupracovnících v řadách policie a může tak být na jeho jednání nahlíženo jak na trestnou činnost, pro kterou může být stěžovatel pronásledován. Stěžovatel se domnívá, že napadený rozsudek porušuje ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť nevychází ze zjištěného stavu věci, kdy obavy stěžovatele jsou bagatelizovány a zlehčovány. Stěžovatel před správním orgánem nijak nepopíral své dřívější hříchy a spolupráci s organizovaným zločinem, avšak v současné době žije zcela řádným způsobem života, byť by po nuceném návratu do vlasti na něj dopadala hrozba postihu pro činnost, kterou tehdy vykonával v zájmu státu, kdy pomáhal s násilnými odvody osob vyhýbajících se vojenské službě a s pronásledováním drogově závislých osob, přičemž poté, co absolvoval trest odnětí svobody, tak působil jako policejní provokatér, který měl za úkol vyprovokovat svého známého ke korupčnímu jednání.“
[4] Vyjádřil poté přesvědčení, že totožná situace se může týkat značného množství jeho krajanů, a má tudíž za to, že v tomto ohledu kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy a měla by být věcně projednána. Závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že v azylovém řízení byly shromážděny relevantní podklady pro zodpovědné rozhodnutí ve věci. Ani ze současných tvrzení stěžovatele přitom nevyplývá konkrétní a aktuální riziko jeho pronásledování či vážné újmy v případě návratu do země původu. Obavy stěžovatele byly posouzeny individuálně, avšak nebyly shledány natolik konkrétními a podloženými, aby odůvodňovaly přiznání mezinárodní ochrany. Ve zbytku odkázal žalovaný na svoje vyjádření k žalobě ze dne 12. 1. 2026, v němž lze nalézt odpovědi i na námitky obsažené v kasační stížnosti. S ohledem na uvedené navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
[6] Jak bylo již uvedeno výše, byla kasační stížnost podána původně blanketně, a neobsahovala tudíž předepsané náležitosti nutné k jejímu projednání. Nejvyšší správní soud tak musel nejprve posoudit, zda tyto náležitosti splňuje poté, co byla stěžovatelem doplněna. Po zhodnocení obsahu jeho podání (citovaného výše) dospěl soud k závěru, že tomu tak není.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu, a uplatněné námitky tak musí cíleně směřovat proti rozhodovacím důvodům v něm uvedeným. Stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/201638, odst. [12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012351, odst. 140). Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn nahrazovat stěžovatelův projev vůle, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat namísto něj možné vady napadeného soudního rozhodnutí, neníli k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, publ. pod č. 4051/2020 Sb. NSS). Kasační stížnost, která nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a proto musí být jako nepřípustná odmítnuta (srov. výše uvedené usnesení č. j. 10 As 181/201963).
[8] Stěžovatel označil ve své kasační stížnosti za zásadní, aby při vypořádání jeho žádosti bylo posouzeno postavení organizovaného zločinu v jeho domovském státě, činnost policejního orgánu, generální inspekce bezpečnostních sborů a ombudsmana. To vše však městský soud při svém rozsáhlém a velmi podrobném vypořádání žalobních námitek učinil (srov. strany 6 až 12 napadeného rozsudku). Tuto skutečnost však stěžovatel ve své kasační stížnosti konkrétně nijak nezohlednil. Text kasační stížnosti navíc postrádá soudržnost a není zřejmé, kam ve svém vyznění vlastně směřuje. Část kasační stížnosti je pak zcela nesrozumitelná (není jasné, jak by mohl soud, byť i jen teoreticky, porušit ustanovení § 3 správního řádu). V souhrnu lze uzavřít, že ani po doplnění neobsahuje kasační stížnost důvody ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s., a je tak podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji proto podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.
[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. října 2026
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu