Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32 A 24/2025 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 A 24/2025 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: NOVAOPTIK JP, s.r.o.
sídlem Oblá 446/55, Nový Lískovec
zastoupený Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem
sídlem nábřeží Karla Houry 180, Sušice
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2025, č. j. JMK 114985/2025, sp. zn. S-JMK 6212/2025/OD/Kš,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladu řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně žalobou podanou dne 21. 8. 2025 a doplněnou dne 30. 9. 2025 brojí proti výše nadepsanému rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě (dále jen „magistrát“), ze dne 5. 12. 2024, č. j. OPD-53177/24-73,
sp. zn. OPD-53177/24-SAS/V. Magistrát uznal prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni vinnou tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky Nissan, registrační značky X a vozidla tovární značky Škoda, registrační značky X, nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
2. Porušení pravidel silničního provozu spočívalo v neoprávněném stání vozidla tovární značky Nissan na pozemní komunikaci Leitnerova 683/10, zóna B, oblast 1-10, v Brně dne 2. 1. 2024 ve 12:54 hod., na pozemní komunikaci Rybářská 802/4, zóna B, oblast 1-21, v Brně dne 21. 3. 2024 v 15: 27 hod a na pozemní komunikaci Veletržní 674/5, zóna B, oblast 1-21 v Brně dne 22. 3. 2024 v 12: 57 hod. Porušením povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu došlo k jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z dopravní značky „Parkoviště s parkovacím automatem“ (č. IP 13c) s dodatkovou tabulkou určující režim parkování tím, že na tomto parkovišti stál s vozidlem bez oprávnění a bez zaplacení ceny na místě (tzv. rezidentní parkování).
3. Další porušení pravidel silničního provozu spočívalo v neoprávněném vjezdu vozidla tovární značky Škoda, které bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na pozemní komunikaci ulice Masarykova 506/39, podoblast: 1 (pěší zóna), úsek: SI_LPR_10, v Brně dne 29. 03. 2024 v 10:08 hodin. Porušením povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu došlo k jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z dopravní značky „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ (č. B 11) s dodatkovou tabulkou („Mimo vozidla s povolením OD MMB“) tím, že do oblasti v působnosti výše uvedené zákazové dopravní značky bez povolení vjel.
4. Provozovatel výše uvedeným jednáním porušil § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.
5. Magistrát uložil žalobkyni za uvedený přestupek podle § 35 až § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.,
o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) a § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu pokutu ve výši 3 500 Kč, spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
I. Shrnutí procesního postoje žalobkyně
6. Žalobkyně namítá, že se správní orgány s její argumentací dostatečně nevypořádaly, řádně nezhodnotily jí předložené důkazy a nezohlednily všechny relevantní okolnosti případu. Uvádí, že vozidlo již v době spáchání přestupků neužívala ani fakticky neovládala, neboť jej před jejich spácháním převedla na jinou osobu. K zápisu změny vlastníka a provozovatele do registru vozidel sice formálně nedošlo, podle žalobkyně však tato skutečnost souvisela s vážným zhoršujícím se zdravotním stavem nabyvatele vozidla. V této souvislosti poukazuje na to, že dotčené osobě bylo následně pozastaveno řidičské oprávnění a byl jí zvýšen stupeň invalidity z II. na III. stupeň, což podle žalobkyně svědčí o dlouhodobě se zhoršujícím zdravotním stavu.
7. Dále žalobkyně namítá, že tuto osobu (řidiče) správnímu orgánu označila ve vyjádření ze dne 14. 11. 2024, sdělila její identifikační údaje a současně předložila podklady vztahující se k zdravotnímu stavu řidiče. Právě zdravotní a psychické obtíže řidiče podle žalobkyně vedly nejen k neprovedení změny zápisu v registru vozidel, ale i ke spáchání posuzovaných přestupků.
8. Žalobkyně má za to, že správní orgány měly tyto okolnosti zohlednit a zabývat se odpovědností osoby, která vozidlo fakticky užívala, namísto toho, aby vycházely toliko z údajů vedených v registru silničních vozidel. Současně tvrdí, že jednání této osoby nemohla nijak ovlivnit ani mu zabránit, neboť se dozvěděla o spáchaných přestupcích až dodatečně.
9. Podle žalobkyně správní orgány uvedené skutečnosti při rozhodování nezohlednily, ačkoliv byly doloženy příslušnými podklady. V době vydání rozhodnutí magistrátu byla podle žalobkyně již osoba řidiče známa a správní orgány se proto měly zabývat její odpovědností namísto odpovědnosti žalobkyně jako provozovatelky vozidla. Současně žalobkyně vytýká správním orgánům, že při stanovení výše sankce nepřihlédly ke zdravotnímu stavu označeného řidiče, jeho osobním a majetkovým poměrům ani k okolnostem, které podle ní vedly ke spáchání posuzovaných přestupků.
10. Žalobkyně v podané replice setrvala na své argumentaci. Zdůraznila, že správní orgány postupovaly formalisticky a nepřihlédly ke specifickým okolnostem případu, zejména ke zdravotnímu a psychickému stavu osoby, která vozidlo užívala. S těmito okolnostmi se správní orgány dostatečně nevypořádaly ani je nezohlednily při ukládání sankce.
11. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného změnil tak, že rozhodnutí magistrátu ze dne 5. 12. 2024, č. j. OPD-53177/24-73, se zrušuje. Na svém procesním stanovisku žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního postoje žalovaného
12. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou a napadené rozhodnutí považuje za správné a dostatečně odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, neboť žalobkyně v žalobě uplatňuje argumentaci, jakou uplatnila již v odvolání.
13. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
14. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70
s. ř. s.).
15. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
16. Soud pro přehlednost úvodem poznamenává, že posuzované přestupky byly spáchány v souvislosti s užíváním vozidla tovární značky Nissan, registrační značky X, a vozidla tovární značky Škoda, registrační značky X. Jelikož však žalobkyně argumentuje pouze okolnostmi souvisejícími s převodem vozidla Nissan, soud označuje v dalším textu odůvodnění pro stručnost jako „vozidlo“ vozidlo tovární značky Nissan, neplyne-li z kontextu něco jiného.
17. V posuzované věci není spor o to, že řidič vozidla nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z dopravní značky „Parkoviště s parkovacím automatem“ (č. IP 13c) s dodatkovou tabulkou určující režim parkování tím, že na tomto parkovišti stál s vozidlem bez oprávnění a bez zaplacení ceny na místě (tzv. rezidentní parkování) a to dne 2. 1. 2024 v 12:54 hod. na pozemní komunikaci ulice Leitnerova 683/10, dne 21. 3. 2024 v 15:27 hod. na pozemní komunikaci ulice Rybářská 802/4, a dne 22. 3. 2024 v 12:57 hod. na pozemní komunikaci ulice Veletržní 674/5, v Brně. Tyto situace jsou zachyceny na fotografiích pořízených hlídkou Městské policie Brno, které jsou součástí správního spisu.
18. Žalobkyně činí sporným, zda za posuzované přestupky odpovídá jako provozovatel vozidla, jestliže vozidlo před jejich spácháním měla převést na jinou osobu, která v důsledku svého zdravotního stavu neprovedla jeho přepis v registru vozidel.
19. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.
20. Podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.
21. Podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.
22. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.
23. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.
24. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.
25. Podle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání (písm. a]), porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona (písm. b]) a porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu (písm. c] citovaného ustanovení).
26. Podle § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu jeli zahájeno řízení o uložení pokuty za přestupek podle § 125f odst. 1, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích; to neplatí, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti za přestupek podle § 125f odst. 6.
27. Podle § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou registrační značkou (písm. a]), nebo podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno (písm. b] citovaného ustanovení).
28. Namítá-li žalobkyně namítá, že správní orgány nesprávně posoudily její odpovědnost za posuzované přestupky, neboť vlastnické právo k vozidlu přešlo na jinou osobu již před jejich spácháním, soud s ní nemůže souhlasit.
29. Správní orgány předně vycházely z dostatečných skutkových podkladů a v potřebné míře se vypořádaly jak s rozhodujícími skutečnostmi, tak i s uvedenými argumenty žalobkyně, s přihlédnutím k tomu, že jde o přestupek provozovatele vozidla. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně nereagovala na výzvy magistrátu ze dne 24. 1. 2024, č. j. GIN/MMB/OPD/0026026/2024, ze dne 24. 4. 2024, č. j. GIN/MMB/OPD/0146407/2024, ze dne 24. 4. 2024, č. j. GIN/MMB/OPD/0147614/2024 a ze dne 12. 4. 2024, č. j. GIN/MMB/OPD/0123914/2024, určené provozovateli vozidla, kterými magistrát v souladu s § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu žalobkyni sdělil, že došlo ke spáchání výše uvedených jednání majících znaky přestupku řidiče podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.
30. Magistrát uvedenými výzvami žalobkyni umožnil uhradit určené částky (za přestupky spáchané vozidlem Nissan po 500 Kč, za přestupek spáchaný vozidlem Škoda ve výši 750 Kč), a pokud je nehodlá uhradit, sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku; to vše ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, které byly žalobkyni řádně doručeny. Protože žalobkyně určené částky uhradila opožděně, tedy po třicetidenní propadné lhůtě, byly jí podle § 125h odst. 7 zákona o silničním provozu vráceny zpět.
31. Pokud jde o totožnost řidiče, tu žalobkyně k uvedeným výzvám nesdělila. Proto magistrát řízení ve věci oznámení přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu zastavil a žalobkyni zaslal příkaz o uložení pokuty za spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.
32. Z argumentace uplatňované žalobkyní je zřejmé, že svou procesní obranu jak v průběhu přestupkového řízení, tak i nyní v rámci soudního přezkumu opírá o tvrzení, že vozidlo před spácháním přestupků převedla na jinou osobu, která je měla fakticky užívat. Žalobkyně uvádí, že k neprovedení zápisu změny vlastníka a provozovatele do registru vozidel došlo v důsledku nepříznivého zdravotního stavu nabyvatele vozidla, nikoli jejím zaviněním. Současně namítá, že správním orgánům sdělila totožnost osoby, která měla vozidlo v době spáchání přestupků užívat.
33. Soud předesílá, že v řízení o přestupku provozovatele vozidla byl magistrát povinen zjistit a prokázat objektivní jednání, které vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, včetně těch skutkových okolností, jež jsou pro posouzení porušení dopravního omezení rozhodné. Tomuto požadavku v nyní posuzované věci magistrát dostál a žalobkyně to ostatně ani nezpochybňuje. V řízení o přestupku provozovatele vozidla však magistrát nebyl povinen zjišťovat osobní a subjektivní okolnosti, které by mohly mít význam pouze pro individuální přestupkovou odpovědnost řidiče.
34. Soud předně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018-41, č. 3917/2019 Sb. NSS (body 35 a 36), týkající se obdobného případu, podle něhož „v řízení o správním deliktu stěžovatelka namítala, že již není provozovatelkou vozidla, resp. předmětný vůz již nevlastní. Otázku, kdo je provozovatelem vozidla upravuje § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, podle něhož je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Obdobně § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu v této souvislosti stanoví, že provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Důvodová zpráva k novele č. 239/2013 Sb., kterou se s účinností od 1. 1. 2015 v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu měnila definice provozovatele vozidla, přitom uvádí, že ‚[z]áměrem změny definice provozovatele vozidla je, aby za provozovatele vozidla ve smyslu zákona o silničním provozu byl považován subjekt zapsaný jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, a není-li takový subjekt, pak se provozovatelem vozidla rozumí vlastník silničního vozidla.‘ Pojem provozovatele vozidla v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je tedy vymezen na základě evidenčního principu. Z citované právní úpravy vyplývá, že postavení provozovatele vozidla ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a jeho odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 téhož zákona jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. V projednávané věci je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Podle karty vozidla, jež se nachází ve správním spise, byla v registru vozidel jako provozovatelka (i vlastnice) předmětného vozidla zapsána stěžovatelka. Je to tedy právě stěžovatelka, kdo je odpovědný za to, aby s tímto vozidlem nebyla porušována pravidla silničního provozu, a to bez ohledu na skutečnost, zda toto vozidlo již prodala.“ (zvýrazněno soudem).
35. Pokud jde o posloupnost procesních kroků před zahájením řízení o přestupku provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu, „zákonodárce právní úpravou § 10 odst. 3 a 4 a § 125f až § 125h zákona o silničním provozu stanovil posloupnost procesních kroků, které po zjištění spáchání konkrétně specifikovaných přestupků v první řadě (neníli totožnost řidiče již na počátku zřejmá) preferují uhrazení stanovené částky provozovatelem vozidla na základě výzvy, kterou mu správní orgán zašle a dává tím provozovateli vozidla prostor vyloučit dosud nezjištěného řidiče z přestupkové odpovědnosti, popř. vyhnout se úhradě nákladů správního řízení nebo eventuálnímu zvýšení sankce v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla (§ 125h odst. 1 a 7 zákona). Výzvou podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu zákonodárce dává provozovateli vozidla možnost se vyhnout objektivní odpovědnosti alternativou k úhradě stanovené částky, a to označením (do této chvíle z hlediska správního orgánu neidentifikovaného) řidiče vozidla, jehož je povinen znát (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Sdělíli provozovatel vozidla správnímu orgánu údaj o identitě řidiče a ten je využitelný pro zahájení a následně i pro rozhodnutí o odpovědnosti řidiče v přestupkovém řízení, řízení o objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za porušení povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nebude vůbec zahájeno. (…) Zůstaneli však provozovatel vozidla nečinný a správní orgán řízení o správním deliktu zahájí, nelze tuto pasivitu již napravit a vrátit se zpět k přestupkovému řízení na základě později provozovatelem poskytnutých či jinak zjištěných informací o totožnosti řidiče (§ 125g odst. 1 zákona o silničním provozu), ledaže provozovatel úspěšně prokáže naplnění liberačních důvodů stanovených v § 125f odst. 5 téhož zákona. Pouze v takové situaci odpadá zákonem zakotvená negativní podmínka přestupkového řízení a je možné přestupkově stíhat řidiče, kterým je v takovém případě osoba, které vozidlo nesvěřil provozovatel zapsaný v registru vozidel.” (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 As 18/201743, body 12 až 14).
36. Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 3. 3. 2023, č. j. 9 As 63/202133, bodu 17, zdůraznil, že „[p]odle § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu totiž platí, že pokud již dojde k zahájení řízení proti provozovateli vozidla, nelze – s výjimkou zproštění odpovědnosti provozovatele podle § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu (odcizení vozidla nebo tabulky s přidělenou státní poznávací značkou, nebo podání žádosti o zápis změny provozovatele v registru vozidel) – zahájit řízení o přestupku proti řidiči (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16 [N 95/89 SbNU 409], bod 67., obdobně rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2018, č. j. 9 As 174/201740, odst. [12], nebo ze dne 28. 11. 2016, č. j. 8 As 156/201635, odst. [35])“.
37. Namítá-li žalobkyně v žalobě, že osobu řidiče označila dne 14. 11. 2024, to odpovídá obsahu správního spisu. Uvedené sdělení bylo učiněno pozdě a nemůže mít za následek šetření přestupku vůči označenému řidiči namísto provozovatele vozidla. V posuzované věci přitom byl žalobkyni poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby sdělila správnímu orgánu totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupků. Této možnosti však žalobkyně nevyužila a osobu řidiče označila až po zahájení řízení o svém přestupku (resp. učinila tak až v odporu ze dne 23. 10. 2024 proti příkazu ze dne 16. 10. 2024).
38. Za této situace již správní orgány nebyly povinny činit další kroky ke zjišťování nebo prověřování odpovědnosti označené osoby ani se zabývat jejími osobními poměry, jak plyne i z výše citované judikatury.
39. Soud se proto neztotožnil s námitkou žalobkyně, že za posuzované přestupky nemůže nést odpovědnost. Z citované právní úpravy i navazující judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro posouzení odpovědnosti provozovatele vozidla je rozhodující zápis v registru silničních vozidel, nikoliv soukromoprávní dispozice s vozidlem, jeho faktické užívání či tvrzená změna vlastníka. Ze správního spisu přitom vyplývá, že žalobkyně byla v rozhodné době vedena jako provozovatelka obou vozidel.
40. Soud připomíná, že zákon taxativně vymezuje liberační důvody, při jejichž naplnění se může provozovatel vozidla své odpovědnosti zprostit, v § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu a jejich okruh nelze rozšiřovat nad rámec zákonné úpravy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014-45, bod 22). Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokázala, že by byl v posuzované věci naplněn některý ze zákonných liberačních důvodů. Okolnost, že k přepisu vozidla nedošlo podle žalobního tvrzení v důsledku nepříznivého zdravotního stavu jeho nabyvatele, může vysvětlovat, proč tvrzená změna nebyla zapsána do registru silničních vozidel. Tato okolnost však není právně významná pro posouzení odpovědnosti žalobkyně. Riziko spojené s převodem vozidla, jehož nabyvatel coby nezjištěný řidič spáchal přestupek, resp. s neprovedením navazujících registračních úkonů nese v tomto směru provozovatel vozidla. Navíc žalobkyně mohla osobu řidiče označit ve lhůtě, kterou jí k tomu správní orgán poskytl (viz bod 30 tohoto rozsudku).
41. Soud tudíž neshledal důvodnou ani námitku, že správní orgány pochybily, pokud při stanovení výše sankce nezohlednily příjmové a majetkové poměry řidiče, resp. nabyvatele vozidla. Je-li vedeno řízení o přestupku provozovatele vozidla, je pachatelem přestupku a adresátem ukládané sankce provozovatel vozidla, nikoliv řidič či osoba, na kterou mělo být vozidlo převedeno. Pro posouzení přiměřenosti uložené sankce jsou proto rozhodné okolnosti vztahující se k žalobkyni jako sankcionovanému subjektu, nikoliv osobní, majetkové či zdravotní poměry třetí osoby. Samotná skutečnost, že označený řidič pobírá invalidní důchod a nachází se v nepříznivé sociální situaci, proto nemůže mít vliv na výměru pokuty uložené žalobkyni.
42. Z výše uvedených důvodů se závěr správních orgánů, že se žalobkyně dopustila přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, opírá o dostatečné skutkové podklady. Tyto podklady pak nevykazují žádné nedostatky či vady, které by vyvolávaly pochybnosti o skutkovém stavu, který zachycují. Rozhodnutí žalovaného rovněž poskytuje dostatečnou odpověď na podstatu námitek žalobkyně.
43. Správní orgány v posuzované věci postupovaly v souladu se zásadou materiální pravdy, tedy zásadou určující rozsah a způsob, jakým správní orgán zjišťuje skutečnosti, které jsou nutné pro rozhodnutí ve věci (§ 3 ve spojení s § 2 správního řádu), neboť zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. Ani soud tak neshledal potřebným jakékoliv doplnění již zjištěného skutkového stavu ve vztahu k žalobkyní tvrzenému převodu vozidla ani k okolnostem, které měly vést k neprovedení změny údajů v registru silničních vozidel.
44. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
45. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná,
a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 16. září 2026
Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.