Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
17 Ad 53/2025 - 93.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Ad 53/2025 - 93
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobce:
L. T.
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 1292/25, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 24. 7. 2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před správním orgánem
1. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 2. 4. 2025 žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 11. 3. 2025 dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 20 %. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, invaliditu podmiňuje pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami, v nichž nesouhlasil s tím, jak byl posouzen jeho zdravotní stav, a především s odůvodněním správního orgánu prvního stupně, které mu přišlo nedostatečné. Uvedl, že správní orgán v rozhodnutí neuvedl, jakými podklady a úvahami se při svém rozhodnutí řídil a co zohlednil při určení výše poklesu pracovní schopnosti. Dle žalobce tak výrok rozhodnutí nemá oporu ve svém odůvodnění, neboť je nejasné, z jakých konkrétních důvodů správní orgán nepřiznal žalobci invalidní důchod. Žalobce dále namítal, že posudkový lékař žalobce osobně nevyšetřil. Měl za to, že měl být uznán invalidním minimálně v prvním stupni. Namítal, že postup správního orgánu prvého stupně nebyl v souladu se základní zásadou uvedenou v § 3 správního řádu, a že skutkový stav nebyl zjištěn bez zbytečných pochybností. Žalovaná námitky zamítla. Procesní námitky neshledala důvodnými. Podkladem pro vydání rozhodnutí byl posudek o invaliditě, který byl žalobci doručen. V řízení o námitkách nechala žalovaná vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (dorzopatie a spondylopatie), položku 1b (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polygonní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 10–20 %. Posudkovým lékařem byl v námitkovém řízení stanoven pokles pracovní schopnosti žalobce na horní hranici uvedeného rozmezí s tím, že se míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky nemění. Celkově tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila 20 %, což neodpovídalo žádnému stupni invalidity.
II. Řízení před soudem
3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce brojil žalobou. Žalobce měl za to, že posudek vypracovaný v námitkovém řízení neodráží skutečný zdravotní stav žalobce, a že jej měl posudkový lékař osobně vyšetřit. Jen tak si mohl posudkový lékař učinit závěr o jeho zdravotním stavu. Žalobce závěrem namítal, že řízení před správním orgánem nesplňovalo předpoklady požadované správním řádem, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.
4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, upozornila, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 7. 7. 2025, který splňuje náležitosti uvedené v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a kterým je žalovaná vázána podle § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb., neboť posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou vyžadující medicínské znalosti.
III. Posouzení věci
5. Žaloba není důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce.
Závěry posudkové komise
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly o 20 %, a tudíž žalobce nebyl invalidní v žádném stupni [§ 39 odst. 1 ve spoj. s § 39 odst. 2 písm. a) až c) zákona o důchodovém pojištění]. Posudková komise u žalobce shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, oddíl E, položka 2 písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy že se jedná o dorzopatie a spondylopatie charakteru vrozených nebo získaných deformit páteře, skoliózy, degenerativní onemocnění páteře, stenózy páteřního kanálu, s poruchou statiky a dynamiky páteře, občasné kořenové dráždění, ztížení dlouhodobé chůze, stání, sezení, ohýbání, zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Komise zvolila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce ve výši 10 %, přičemž zohlednila sedavou profesi žalobce. Dále tuto hodnotu zvýšila o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tedy činila 20 %. Posudková komise tak zohlednila rovněž degenerativní změny páteře, jejichž nezohlednění žalobce v žalobě namítal.
11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobce pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopen práce s rizikem přetěžování páteře zvedáním či nošením těžkých břemen, setrvávání v chladu či vlhku nebo v předklonu a jiných vynucených polohách. Je schopen práce se střídáním poloh (sedu, stoje, chůze), v příznivých klimatických podmínkách, za dodržování výše uvedených obecných pracovních omezení. Obsahově se posudek přesvědčivě vypořádal se stěžejními námitkami žalobce. Vůči složení posudkové komise účastníci nic nenamítali.
12. Žalobce závěry posudkové komise nijak nerozporoval a ani se k němu nevyjádřil. Soud vady posudku neshledal. Posudková komise srozumitelně vysvětlila, z jakého zdravotního postižení při hodnocení vycházela a proč míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 20 %. Současně objasnila, proč zdravotní stav žalobce neodpovídá závažnosti předpokládané pro vyšší procentní rozmezí ani pro uznání invalidity. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určila vertebrogenní algický syndrom bederní etáže, se st. p. dvoudobé operaci spodylolistézy L5/S1 v letech 2023 a 2024.
13. K žalobním námitkám žalobce soud uvádí, že neshledal, že by žalovaná porušila zásadu zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. Napadené rozhodnutí vychází z posudkových závěrů učiněných na základě zdravotnické dokumentace žalobce a odborných lékařských nálezů. Skutečnost, že žalobce nesouhlasí s jejich vyhodnocením, sama o sobě neznamená, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně.
14. Soud rovněž nepřisvědčil ani námitce nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých podkladů žalovaná vycházela i z jakých důvodů převzala závěry posudku o invaliditě. Skutečnost, že žalobce s těmito závěry nesouhlasí, sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.
15. Namítané neprovedení osobního vyšetření, též nemůže založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. V posudkovém řízení není osobní vyšetření posuzované osoby pravidlem, neboť posudkoví lékaři vycházejí především ze zdravotnické dokumentace a odborných závěrů ošetřujících lékařů. Osobní vyšetření posuzované osoby není nezbytnou součástí každého posudkového hodnocení a přistupuje se k němu zpravidla tehdy, neumožňují-li shromážděné podklady učinit dostatečně spolehlivý závěr o zdravotním stavu posuzované osoby.
16. K námitce žalobce, že posudkové závěry neodpovídají jeho skutečnému zdravotnímu stavu, soud poukazuje na to, že v průběhu soudního řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise MPSV. Ta závěry správních orgánů potvrdila a rovněž neshledala splnění podmínek invalidity.
17. Pro posouzení invalidity je podstatný charakter vykonávané práce, nikoli skutečnost, zda žalobce vykonává právnickou činnost jako právník městského úřadu či v jiném pracovním zařazení. Posudkové orgány vycházely z toho, že se jedná o převážně sedavou administrativní práci, a proto námitka proti nezohlednění konkrétní pozice žalobce nemůže zpochybnit správnost jejich závěrů.
IV. Závěr
18. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované náhrada nákladů nenáleží. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 17. září 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.