Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 33/2026 - 17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

žalobce:

proti

žalovanému:

V. D.

bytem X

Ministerstvo dopravy

se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Obsah žaloby

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2026 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost řádně vyřídit jeho stížnost ze dne 30. 12. 2025 v souladu s , (dále jen „“), a vydat o tom zákonem předpokládané vyrozumění, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

2. V podané žalobě žalobce uvedl, že dne 30. 12. 2025 podal stížnost podle , která směřovala proti postupu žalovaného při správě údajů vedených v registru silničních vozidel. Jelikož stížnost nebyla řádně vyřízena v zákonné lhůtě 60 dnů, žalobce dne 18. 2. 2026 požádal podle o prošetření způsobu jejího vyřízení. Na tuto žádost reagoval ministr dopravy (dále jen „ministr“) přípisem, v němž sice konstatoval procesní pochybení podřízeného útvaru, nezajistil však vydání zákonem předpokládaného vyrozumění o vyřízení stížnosti. Dne 4. 5. 2026 proto žalobce podal nadřízenému správnímu orgánu podnět k přijetí opatření proti nečinnosti podle . Žalovaný ho vyrozuměním ze dne 13. 5. 2026, č. j. MD-19810/2026-043/8, odmítl s odůvodněním, že není nečinný, neboť věc byla již dříve vyřízena neformálním přípisem ministra.

3. Dále žalobce uvedl, že stížnost podle podal proto, že mu žalovaný při výkonu veřejné správy dálkově nezpřístupňuje údaje o datech vyřazení vozidel z provozu a o datech zániku vozidel, které jsou o něm vedeny v registru silničních vozidel. Tvrdil, že žalovaný tuto stížnost dosud zákonem stanoveným způsobem nevyřídil ani nevydal akt, jehož vydání mu zákon ukládá. Správní orgán prvního stupně podání svévolně posoudil pouze jako nezávaznou „připomínku“ (č. j. MD-6073/2026-160/2). Ani následný přípis ministra nepředstavoval řádné vyrozumění o vyřízení stížnosti. Ministr v něm žalobce pouze odkázal na připravovanou legislativní změnu s plánovanou účinností od 1. 7. 2027 a na stávající možnost požádat o zpoplatněný výpis. Podle žalobce žalovaný svou přetrvávající nečinnost potvrdil také vyrozuměním ze dne 13. 5. 2026, v němž odmítl podnět k přijetí opatření proti nečinnosti s odkazem na předchozí neformální přípisy.

4. Žalobce poukázal na a uvedl, že vyrozumění o vyřízení stížnosti představuje specifický úkon správního orgánu, jehož obsah musí splňovat určité materiální požadavky. Musí obsahovat jasný a přezkoumatelný závěr o tom, zda je stížnost důvodná, částečně důvodná, nebo nedůvodná, a to ve vztahu ke všem uplatněným námitkám. Je-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí vyrozumění rovněž uvádět konkrétní opatření přijatá k nápravě. Žalobce namítal, že žádný z přípisů žalovaného, tedy odpověď odboru řidičů ze dne 3. 2. 2026, přípis ministra ani vyrozumění ze dne 13. 5. 2026, tyto požadavky nesplňuje. Žalovaný se podle žalobce vyhnul jednoznačnému posouzení důvodnosti stížnosti i vydání řádného vyrozumění o jejím vyřízení. Pouhá skutečnost, že správní orgán na podání žalobce písemně reagoval, neznamená, že přestal být nečinný. Jestliže žalovaný nevydal zákonem předpokládaný akt, tedy řádné vyrozumění o vyřízení stížnosti podle , nachází se i nadále v procesní nečinnosti.

II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření

5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále žalovaný uvedl, že nerozporuje skutkové okolnosti uváděné žalobcem s tím, že tyto okolnosti vyplývají i ze spisového materiálu. Žalobce podal stížnost dle . O této stížnosti rozhodl útvar žalovaného, který k jejímu vyřízení nebyl příslušný, a to Odbor řidičů a evidence vozidel, pod č. j. MD-6073/2026-160/2 ze dne 3. 2. 2026. Následně žalobce podal žádost podle . Na tuto žádost reagoval ministr vyrozuměním ze dne 30. 4. 2026, č. j. MD-19810/2026-043/5, v němž žalobce informoval o důvodnosti jeho stížnosti a současně jej seznámil se způsobem nápravy. Ve vyrozumění ministra je uvedeno, že problém, na který žalobce upozornil, bude řešen v rámci novelizace , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

6. Legislativní předloha, jejímž prostřednictvím má být řešen problém namítaný žalobcem, byla po vypořádání meziresortního připomínkového řízení předložena k projednání vládě, která ji má zařazenu na program jednání dne 27. 7. 2026. Dosavadní průběh legislativního procesu je dostupný na Portálu informačního systému ODok Úřadu vlády České republiky (č. 357/26, č. j. předkladatele MD-72023/2025-510, PID: KORNDQLEC77O). Z uvedeného je patrné, že žalovaný na odstranění žalobcem namítaného problému aktivně pracuje a přijímá kroky směřující k jeho řešení.

7. O způsobu řešení předmětného problému byl vedle žalobce informován také veřejný ochránce práv, který se věcí zabýval na základě podnětu žalobce, přičemž za tímto účelem si vyžádal vyjádření ministra. Vyjádření ministra obsahově odpovídá jeho vyrozumění ze dne 30. 4. 2026, č. j. MD-19810/2026-043/5, zaslanému žalobci.

8. Dle žalovaného z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaný ve věci žalobcem namítaného problému průběžně činí kroky směřující k jeho řešení, a nelze jej proto považovat za nečinný správní orgán. Realizace nápravy je spojena s legislativním procesem, jehož délku nelze přesně předvídat, neboť část tohoto procesu, zejména projednávání návrhu zákona v Parlamentu České republiky, není pod jeho kontrolou. Správnost postupu žalovaného při řešení předmětné věci ostatně potvrdil i veřejný ochránce práv, který shledal postup žalovaného dostatečným důvodem k ukončení svého šetření.

9. V replice ze dne 10. 8. 2026 žalobce uvedl, že příprava budoucí legislativní novely není bezodkladným opatřením k nápravě podle . Žalovaný se tak i nadále nachází v trvající procesní nečinnosti.

III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

10. Soud rozhodl v souladu s , (dále jen „“), bez jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem výslovně souhlasili.

11. Soud při posouzení žaloby vyšel z následující právní úpravy.

- Podle dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.

- Podle stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

- Podle ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

12. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

13. Z vyplývá, že se žalobce může domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu v případě, kdy má správní orgán zpravidla ve správním řízení povinnost vydat meritorní rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení, avšak ve stanovené lhůtě tuto povinnost nesplní. Nečinnost správního orgánu je tedy objektivně existujícím stavem, kdy v zákonem předepsané lhůtě nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci samé.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 6. 2007, č. j. -59) žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem – sdělením rozhodných skutečností, a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno. Jinými slovy, základním předpokladem toho, aby žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu mohla být úspěšná, je, že tento správní orgán vede správní řízení v konkrétní věci, v němž má povinnost vydat rozhodnutí (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. -76, Sb. NSS 2725/2013).

15. V projednávaném případě žalobce podal u žalovaného dne 30. 12. 2025 stížnost podle . Pro posouzení věci je tak rozhodná povaha stížnosti podle .

16. Předmětnou otázkou se již v minulosti zabýval Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudek ze dne 17. 2. 2016, č. j. -26), který dospěl k závěru, že: „Stížnost je dohledovým či dozorovým prostředkem, který se realizuje mimo správní řízení. Výsledkem vyřízení stížnosti není správní rozhodnutí.“. Dále Nejvyšší správní soud uvedl: „Na vyřízení stížnosti … není právní nárok a samotné její vyřízení ještě samo o sobě neznamená odstranění závadného stavu. Navíc o výsledku šetření a přijatých opatřeních se stěžovatel vyrozumívá, jen pokud o to požádal. Takový postup proto neskýtá dostatečný prostor k poskytnutí ochrany či nápravy před nezákonným zásahem. Jednalo by se totiž spíše o formální, než faktický prostředek nápravy a ochrany (srov. rozsudek ze dne 17. 12. 2010, č.j. -44, publ. č. 2339/2011 Sb.).“.

17. Soud neshledal žádný důvod odchýlit se od výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba, kterou se žalobce domáhá vydání vyrozumění o své stížnosti podané podle , nemůže být úspěšná. Správní orgány totiž nemají povinnost vydat o podané stížnosti, respektive o způsobu prošetření vyřízení stížnosti, správní rozhodnutí.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

18. S ohledem na skutečnost, že žaloba žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného není důvodná, neboť správní orgán neměl povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení, soud postupoval v souladu s a podanou žalobu zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému správnímu orgánu důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 17. září 2026

Milan Tauber v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.