Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 A 28/2025 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci

žalobce: L. V.

bytem X

zastoupený Mgr. Ivou Říhovou, advokátkou

sídlem Zahradnická 223/6, Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. JMK 97379/2025, sp. zn. S-JMK 82690/2025/OD/Kš,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobce žalobou podanou dne 5. 9. 2025 brojí proti výše nadepsanému rozhodnutí, kterým žalovaný podle , (dále jen „“), zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě (dále jen „“), ze dne 27. 3. 2025, č. j. OPD-53226/24-22, sp. zn. OPD-53226/24-RUT/V. uznal prvostupňovým rozhodnutím žalobce vinného tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky Volkswagen, registrační značky X (dále jen „vozidlo“), nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „“). Porušením povinnosti podle zákona o silničním provozu došlo k jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku podle zákona o silničním provozu. Řidič vozidla, který není znám, dne 20. 6. 2024 ve 12:00 hod. neoprávněně zastavil vozidlo na pozemní komunikaci ulice křižovatka Dvořákova/Za divadlem v Brně a stál na křižovatce. Provozovatel výše uvedeným jednáním porušil zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu.

2. uložil žalobci za uvedený přestupek podle a násl. ,

o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s a zákona o silničním provozu pokutu ve výši 2 000 Kč, spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč podle přestupkového zákona a , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.

3. Žalobce brojil toutéž žalobou rovněž i proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. JMK 97386/2025, sp. zn. S-JMK 82690/2025/OD/Kš. V této části byla žaloba usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2026, č. j. -42, vyloučena k samostatnému projednání. Usnesením ze dne 17. 2. 2026, č. j. -11, byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. JMK 97386/2025, sp. zn. S-JMK 82690/2025/OD/Kš, odmítnuta.

I. Shrnutí procesního postoje žalobce

4. Žalobce namítá, že žalovaný svým postupem porušil a dopustil se v řízení procesních vad. Žalobce má za nesprávný postup, že Městská policie Brno v oznámení ze dne 24. 6. 2024,

č. j. MP-11373/13D-24, uvedla, že jelikož věc nelze vyřešit příkazem na místě, bude oznámena správnímu orgánu. Tuto skutečnost policie žalobci sdělila i poté, co navštívil její služebnu, a odmítla s ním „podezření ze spáchání přestupku řešit“.

5. Žalobce dále namítá, že zásadní procesní vada spočívá ve vydání výzvy provozovali vozidla k uhrazení částky č. j. GIN/MMB/OPD/0272670/2024, namísto vydání rozhodnutí o zahájení správního řízení. Tím porušil zákona o silničním provozu, jelikož vytvoření překážky silničního provozu nelze projednat uložením správního trestu příkazem na místě. Žalobce dále poukazuje na to, že zahájil příkazem řízení o přestupku, přičemž po podání odporu proti příkazu „neoznámil“ zahájení správního řízení podle , ač podle žalobce tak měl učinit. Žalobce v této souvislosti namítá, že pochybil, když vydal příkaz na místě, místo toho, aby podle zahájil řízení z moci úřední oznámením. Dále pochybil, pokud takové zahájení řízení nedoručil účastníku řízení s uvedením základních zákonných náležitostí. Namísto toho bylo magistrátu doručeno oznámení Městské policie Brno. Žalobce má proto za to, že řízení nebylo řádně zahájeno a příkaz byl vydán na základě předchozího nezákonného postupu.

6. Dále žalobce namítá, že pouhým vyrozuměním žalobce mimo ústní jednání došlo ke zkrácení na jeho procesních právech. Žalobce uvádí, že nemohl v řízení uplatňovat svá procesní práva, navrhovat důkazy ani doplňovat skutečnosti na svoji obranu. Podle žalobce se začal oznámením zabývat až poté, co se žalobce dne 5. 3. 2025 písemně vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí o přestupku. Do tohoto okamžiku podle žalobce podezření z přestupku ignoroval. Následně se spokojil s konstatováním, že bezpečnost a plynulost provozu byla ohrožena, neboť vozidlo nepochybně bránilo ve výhledu v křižovatce ostatním účastníkům silničního provozu. Podle žalobce však ve správním spisu nejsou žádné důkazy podporující takový závěr (fotografie či listinné důkazy). k této otázce ani neprovedl řádné dokazování, což nemůže jít k tíži žalobce.

7. Žalobce argumentuje tak, že pokud by skutečně vytvořil překážku na pozemní komunikaci, je alarmující, že by se tím nikdo nezabýval, když se jedná o tak závažný přestupek, že jej nelze vyřešit uložením pokuty na místě. Podle žalobce tímto postupem porušil zásadu legality ve smyslu a 2 . Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. -129, s tím, že nezjistil dostatečně skutkový stav věci a porušil zásady správního trestání.

8. Žalobce dále uvádí, že usnesením magistrátu ze dne 2. 5. 2025, č. j. OPD-53226/24-27, mu byla podle , a stanovena lhůta k doplnění podání (blanketního odvolání) proti rozhodnutí o přestupku ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení mu bylo doručeno dne 6. 5. 2026 a žalobce proti němu podal dne 10. 5. 2025 odvolání, v němž namítal, že stanovená lhůta je příliš krátká. Jeho námitkám však žalovaný nevyhověl s tím, že lhůta k doplnění odvolání je dostatečná (rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. JMK 97386/2025, sp. zn. S-JMK 82690/2025/OD/Kš). Žalobce nesouhlasí s tím, že nešlo o výzvu k právně složitému nebo fakticky náročnému úkonu. S těmito závěry žalobce nesouhlasí.

9. Žalobce namítá, že podle konstantní judikatury je lhůta pěti dnů ode dne doručení usnesení správního orgánu stanovena pouze v případech odstranění vad podání typu opomenutého podpisu na podání v listinné podobě nebo k doplněníy, na kterou odvolatel poukazuje, avšak nedokládá. Nelze ji však použít v situaci, kdy měl žalobce doplnit blanketní odvolání o tom, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy či nesprávnost rozhodnutí. si přitom byl vědom, že žalobce nebyl právně zastoupen. Žalobce přitom blanketní odvolání podal řádně, včas, osobně a v zákonné odvolací lhůtě. je obratem, co mu blanketní odvolání doručeno, vyzval k jeho doplnění a stanovil k tomu žalobci maximálně možnou krátkou lhůtu pěti dnů ode dne doručení usnesení. Podle žalobce za situace, kdy nebyl právně zastoupen při podání blanketního odvolání, měl vzít ohled i na státní svátky a víkend. Magistrátem požadované doplnění bylo natolik právně složité, že se stanovená lhůta pěti dnů vymyká běžným standardům. Šlo tak o lhůtu, která byla diskriminační a nezajistila rovné postavení účastníků řízení ve smyslu článku 36 odst. 2d. Určením lhůty podle žalobce nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků, k čemuž v případě žalobce došlo. Žalobce v této souvislosti argumentuje tak, že za přiměřenou se přitom považuje taková lhůta, která umožňuje, aby účastník měl dostatečný prostor k provedení úkonu a aby zároveň nebyl ohrožen rychlý průběh řízení. Lhůta musí být přiměřená úkonu samému, osobám účastníků a účelu, pro který byla stanovena. S ohledem na zmíněná kritéria – přiměřenost úkonu samému (doplnění blanketního odvolání o údaje/skutečnosti, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost usnesení) a účastníkům řízení (žalobce blanketní odvolání podával jako osoba právně neznalá bez zastoupení advokátem, v situaci, kdy žalobce neměl ani časový prostor si advokáta pro účely doplnění odvolání během pěti dnů zajistit) – šlo o nepřiměřenou lhůtu. Žalobce má za to, že přiměřenou lhůtou by byla lhůta alespoň v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení.

10. Podle žalobce tak uvedeným postupem porušil zásady přiměřenosti, transparentnosti a nediskriminace, neboť stanovená lhůta byla vzhledem ke všem okolnostem případu zcela nedostačující.

11. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.

II. Shrnutí procesního postoje žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou a napadené rozhodnutí považuje za správné a zákonné. Uvádí, že výzva provozovateli vozidla k zaplacení určené částky byla zaslána v souladu s právními předpisy. Výzvu lze zaslat v případě, že daný přestupek lze projednat příkazem na místě (dříve v blokovém řízení) a nikoliv, že je daný přestupek skutečně příkazem na místě projednán. Je na zvážení správního orgánu, zda řízení z moci úřední zahájí oznámením o zahájení řízení či písemným příkazem. Vydání příkazu může být v souladu s prvním úkonem v řízení.

13. Žalovaný dále uvádí, že lhůtu k doplnění odvolání správní orgán stanoví podle okolností konkrétní věci. Lhůta stanovená v délce pěti dnů není v rozporu se zákonem, je-li přiměřená povaze požadovaného úkonu. Doplnění blanketního odvolání o vymezení odvolacích námitek nepředstavuje složitý procesní úkon a zákon ani nestanoví minimální délku takové lhůty. Proto podle žalovaného nelze dovozovat, že by žalobci bylo znemožněno uplatit svá práva či by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení či přiměřenosti. Lhůta byla stanovena i s ohledem na hospodárnost řízení, přičemž žalobce nebyl omezen v možnosti hájit svá práva. Měl možnost se k věci vyjádřit, nahlížet do spisu i podat odvolání. Podle žalovaného tak nelze dovozovat, že by postup správního orgánu byl vůči žalobci diskriminační či nepřiměřený.

14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.

III. Posouzení věci

15. Žaloba byla podána včas ( , , dále jen „“), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je přípustná (, a

).

16. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů ( ), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle

17. Podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

18. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 17 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení poruší zákaz zastavení nebo stání vozidla a způsobí tím překážku provozu na pozemních komunikacích.

19. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

20. Podle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání (písm. a]), porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona (písm. b]) a porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu (písm. c] citovaného ustanovení).

21. Podle § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou registrační značkou (písm. a]), nebo podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno (písm. b] citovaného ustanovení).

22. Podle § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu jeli zahájeno řízení o uložení pokuty za přestupek podle § 125f odst. 1, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích; to neplatí, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti za přestupek podle § 125f odst. 6.

23. Podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2 (písm. a]), totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku (písm. b]) a porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem na místě (písm. c] tohoto ustanovení).

24. Podle povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považujeli skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Neníli vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

25. Podle může proti příkazu ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

26. Soud předesílá, že v řízení o přestupku provozovatele vozidla byl povinen zjistit a prokázat objektivní jednání, které vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, včetně těch skutkových okolností, jež jsou pro posouzení porušení dopravního omezení rozhodné. Tomu v posuzované věci dostál, neboť součástí skutkových podkladů pro rozhodnutí o přestupku je oznámení Policie ČR o podezření ze spáchání přestupku dne 20. 6. 2024 neznámou osobou, která neoprávněné zastavila vozidlem a stála v křižovatce u ulice Dvořákova 13/Za divadlem v Brně. Situace, kdy vozidlo stojí v křižovatce, je spolehlivě zachycena ve fotodokumentaci, která je přílohou uvedeného oznámení. Uvedeného jednání se dopustil neznámý řidič, který nebyl na místě přítomen. Proto nebylo možné, aby Policie ČR věc vyřešila na místě. Tvrdí-li žalobce v žalobě, že s ním Policie ČR později na služebně odmítla přestupek řešit, jde o tvrzení, které není ničím doloženo a které neodpovídá obsahu správního spisu.

27. Argumentuje-li žalobce tak, že vytvoření překážky silničního provozu nelze projednat uložením správního trestu příkazem na místě, tak taková argumentace se míjí s obsahem správního spisu resp. skutkovými okolnostmi věci, neboť na místě přestupku nebyl řidič vozidla ani přítomen. Výše popsaný přestupek přitom bylo možné projednat příkazem podle § 90 zákona o odpovědnosti za přestupky za podmínek § 90 odst. 2 přestupkového zákona (příkazem nelze rozhodnout v řízení zahájeném se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku, o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nebo má-li být uložen správní trest mladistvému, vyjma správního trestu pokuty ukládaného příkazem na místě, nebo osobě s omezenou svéprávností, což se netýká posuzované věci).

28. V případě, kdy není totožnost řidiče známa a není ani zřejmá z podkladu pro zahájení řízení

(§ 125h odst. 1 písm. b] zákona o silničním provozu), správní orgán vyzve podle § 125h zákona o silničním provozu provozovatele vozidla k uhrazení určené částky odpovídající pokutě v blokovém řízení a poučí jej o možnosti sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče vozidla. Výzva podle § 125h zákona o silničním provozu adresovaná provozovateli vozidla tak de facto představuje obdobu blokové pokuty pro obviněného z přestupku. Pokud jde o posloupnost procesních kroků před zahájením řízení o přestupku provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu, soud považuje za vhodné v této souvislosti citovat z judikatury Nejvyššího správního soudu, že „[v]ýzvou podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu zákonodárce dává provozovateli vozidla možnost se vyhnout objektivní odpovědnosti alternativou k úhradě stanovené částky, a to označením (do této chvíle z hlediska správního orgánu neidentifikovaného) řidiče vozidla, jehož je povinen znát (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Sdělíli provozovatel vozidla správnímu orgánu údaj o identitě řidiče a ten je využitelný pro zahájení a následně i pro rozhodnutí o odpovědnosti řidiče v přestupkovém řízení, řízení o objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za porušení povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nebude vůbec zahájeno. (…) Zůstaneli však provozovatel vozidla nečinný a správní orgán řízení o správním deliktu zahájí, nelze tuto pasivitu již napravit a vrátit se zpět k přestupkovému řízení na základě později provozovatelem poskytnutých či jinak zjištěných informací o totožnosti řidiče (§ 125g odst. 1 zákona o silničním provozu), ledaže provozovatel úspěšně prokáže naplnění liberačních důvodů stanovených v § 125f odst. 5 téhož zákona. Pouze v takové situaci odpadá zákonem zakotvená negativní podmínka přestupkového řízení a je možné přestupkově stíhat řidiče, kterým je v takovém případě osoba, které vozidlo nesvěřil provozovatel zapsaný v registru vozidel.” (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018, č. j. , body 12 až 14).

29. Tomuto požadavku dostál, neboť dne 27. 6. 2024 vydal výzvu č. j. GIN/MMB/OPD/0272670/2024, určenou žalobci coby provozovateli vozidla, kterou mu v souladu s zákona o silničním provozu sdělil, že došlo ke spáchání výše uvedeného jednání majícího znaky přestupku řidiče podle zákona o silničním provozu. uvedenou výzvou žalobci umožnil uhradit určené částku za spáchaný přestupek (ve výši 1 250 Kč), a pokud ji nehodlá uhradit, sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku; to vše ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, která byla žalobci řádně doručena. Žalobce na výzvu nijak nereagoval. Proto postupoval v souladu se zákonem, když věc oznámení přestupku podle bodu 17 zákona o silničním provozu podle přestupkového zákona odložil.

30. K námitce nezákonného způsobu zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla soudu uvádí, že zůstal-li provozovatel vozidla nečinný a řízení o přestupku provozovatele vozidla zahájil, nelze tuto pasivitu již napravit a vrátit se zpět k přestupkovému řízení na základě později provozovatelem poskytnutých či jinak zjištěných informací o totožnosti řidiče ( zákona o silničním provozu), ledaže provozovatel úspěšně prokáže naplnění liberačních důvodů stanovených v téhož zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2023, č. j. , bod 17). V posuzované věci žalobce neargumentuje žádnými liberačními důvody ve smyslu zákona o silničním provozu. Z popsaného skutkového stavu je zřejmé, že v projednávaném případě totožnost řidiče vozidla známa nebyla, neboť Policie ČR zjistila, že v křižovatce stojí vozidlo, jehož řidič se na místě nenacházel a nebylo možné jej ztotožnit ani na základě jiných důkazních prostředků. Jestliže tedy žalobce posléze ve stanovené lhůtě neuhradil určenou částku ani nesdělil totožnost řidiče, nepochybil, pokud věc přestupku řidiče odložil a následně zahájil řízení o přestupku provozovatele vozidla.

31. Soud neshledal důvodnou námitku, že řízení nebylo zahájeno v souladu se zákonem doručením příkazu žalobci coby provozovateli vozidla. Žalobce nemá pravdu, pokud namítá, že příkazem nemůže být řízení o přestupku provozovatele vozidla zahájeno. Příkaz může být prvním úkonem správního orgánu v řízení (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2025, č. j. -24). Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudku ze dne 14. 3. 2025, č. j. -40, v bodě 33, uvedl, že „v případě, kdy je prvním úkonem v řízení vydání příkazu ( ), je třeba za zahájení řízení považovat doručení příkazu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2018, č. j. -33).“ Procesní postup magistrátu tak nevykazuje žádné vady, pokud jde o zákonnost zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla ve smyslu zákona o silničním provozu. Pokud v návaznosti na podaný odpor žalobci dne 23. 1. 2025 (č. l. 16 správního spisu) sdělil, že na základě podaného odporu se příkaz ruší a v řízení o přestupku provozovatele vozidla se pokračuje, postupoval v souladu s právní úpravou obsaženou ve výše citovaném . Námitka, že tímto pochybil a že měl naopak po doručení odporu usnesením zahájit řízení o přestupku provozovatele vozidla ve smyslu zákona o silničním provozu, tak není důvodná.

32. V rámci přezkumu rozhodnutí správního orgánu o věci samé soud k námitce přezkoumal i procesní postup předcházející jeho vydání (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne

4. 2. 2016, č. j. -27, či ze dne 27. 4. 2017, č. j. -26). Soud nemůže žalobci přisvědčit, že jej postupem, kdy mu stanovil lhůtu pěti dnů k doplnění blanketního odvolání, zkrátil na jeho procesních právech.

33. Podle musí mít odvolání náležitosti uvedené v a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.

34. Podle odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

35. V posuzované věci odvolání ze dne 29. 4. 2025 nemělo všechny zákonem předpokládané náležitostí, neboť neobsahovalo žádné námitky proti prvostupňovému rozhodnutí o přestupku, které bylo žalobci doručeno dne 15. 4. 2025.

36. proto žalobci usnesením ze dne 2. 5. 2025, č. j. OPD-53226/24-27, stanovil podle , a lhůtu k doplnění podání (odvolání) proti rozhodnutí o přestupku ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení usnesení. Výzva byla žalobci doručena dne 6. 5. 2025. Lhůta k doplnění odvolání tak uplynula v pondělí 12. 5. 2025. Žalobce odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnil, proto žalovaný přezkoumal napadené rozhodnutí o přestupku v rozsahu podle a odvolání dne 1. 7. 2025 zamítl. Rozhodnutí žalovaného o dovolání bylo vypraveno dne 2. 7. 2025, žalobci bylo doručeno dne 8. 7. 2025. Pokud jde o doplnění odvolání, to bylo magistrátu doručeno až dne 7. 7. 2025.

37. Soud k tomu uvádí, že pětidenní lhůta není automaticky nepřiměřená, ale její soulad se zákonem závisí na okolnostech věci. V nyní posuzované byl žalobce již výzvou ze dne 27. 6. 2024, příkazem ze dne 21. 10. 2024, dále osobně při ústním jednání dne 20. 2. 2025 a v rozhodnutím o přestupku ze dne 27. 3. 2025 obeznámen s tím, jaké jednání je mu kladeno za vinu a v čem skutek neznámého řidiče spočíval. Za takové situace soud nemůže přisvědčit námitce nepřiměřenosti lhůty k odstranění vad odvolání. Žalobce měl na podání odvolání lhůtu 15 dnů od oznámení rozhodnutí o přestupku. K tomu došlo 15. 4. 2025, měl tedy možnost do 30. 4. 2025 podat proti rozhodnutí

o přestupku odvolání, a to v situaci, kdy byl s věcí, včetně podkladů pro rozhodnutí magistrátu již obeznámen a kdy si mohl již v řízení o přestupku v prvním stupni zajistit právní pomoc. Za takové situace je lhůta pěti dnů od 6. 5. 2025 k doplnění blanketního odvolání sice krátká, ale není nepřiměřená okolnostem věci.

38. Soud neshledal důvodnými ani další výtky žalobce proti postupu magistrátu. Žalobci nebyla upřena možnost seznámit se s podklady řízení a vyjádřit se k nim; k tomu došlo při ústním jednání dne

20. 2. 2025. se věcí zabýval dostatečně a jeho závěr, stejně jako závěr žalovaného, že se žalobce dopustil přestupku provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu, se opírá o dostatečné skutkové podklady (zejména fotodokumentaci od Policie ČR, kde je vidět vozidlo stojící v křižovatce). Stejně tak učinil dostatečné kroky k tomu, aby zjistil totožnost řidiče vozidla. Podklady, jež jsou obsahem správního spisu, pak nevykazují žádné nedostatky či vady, které by vyvolávaly pochybnosti o skutkovém stavu, který zachycují, ani o procesním postupu magistrátu, který nevykazuje žádné zákonné deficity.

39. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle zamítl.

IV. Náklady řízení

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 21. září 2026

Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.