Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
21 A 46/2025 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
21 A 46/2025 - 49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci
žalobce:
X., narozený dne X.
bytem X.
zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Petrem Jebasem
sídlem Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10
proti
žalovanému:
Ministerstvo dopravy
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j.: MD-49943/2025-160/5,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení II. výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j.: MD-49943/2025-160/5, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání proti I. výroku rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, ze dne 29. 4. 2025, č. j.: MHMP 442954/2025/Ško, týkajícího se přestupků dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) a f) bodu 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), spočívajících v porušení ust. § 5 odst. 1 písm. f) a § 21 odst. 5 téhož zákona.
2. Žalobce se měl přestupků dopustit tím, že dne 13. 12. 2023 v 22:33 h v ulici Rohanské nábřeží, Praha 8, řídil motorové vozidlo značky Kia, RZ X., přičemž při odbočení vlevo do ulice Za Invalidovnou nedal přednost v jízdě protijedoucímu motorovému vozidlu tovární značky Toyota, RZ X., jedoucímu v prostředním jízdním pruhu určeném pro přímý směr jízdy od ulice Šaldova k ulici K Olympiku, čímž došlo ke srážce uvedených vozidel. Následkem dopravní nehody bylo poškození obou vozidel a zranění řidičky druhého vozidla. Žalobce byl vyzván policistou k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu prostřednictvím přístroje Dräger, což odmítl. Následně byl vyzván k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu, což rovněž odmítl. Žalobce měl jako řidič motorového vozidla při řízení u sebe řidičský průkaz č. X., jehož platnost skončila dne 27. 11. 2022. Žalobce se uvedeným jednáním měl dopustit skutkové podstaty přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) a f) bod 8 zákona o silničním provozu.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce v žalobě uvedl, že nebyl řádně a kvalifikovaně vyzván k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Policista jej neinformoval o účelu a obsahu dechové zkoušky a o následcích odmítnutí jeho výzvy. Pouhá formulace slovy „vyzývám vás jako aktéra nehody“ je podle žalobce nedostatečná. Policista s ním hovořil pouze několik minut poté, co se žalobce silně udeřil hlavou o airbagy, podle videozáznamu byl zjevně otřesen a v akutním šoku, po nehodě navíc užil lék proti bolesti, který ovlivnil jeho vnímání. Odmítnutí výzvy postrádalo zavinění, a proto nenaplnilo skutkovou podstatu přestupku. Policista nezjišťoval, v jakém zdravotním a duševním stavu žalobce byl, ačkoli podle stavu havarovaných vozidel mohl vědět, že byl žalobce otřesen, a měl přivolat lékaře. Policie ČR zavolala zdravotnickou záchranou službu až na základě žalobcovy žádosti několik desítek minut poté, co ji informoval o dechových potížích. Ošetřující lékařka následně konstatovala tachykardii, kterou připisovala možnému šoku žalobce. Hodnota dechové frekvence byla v normě a neodpovídala stavu intoxikace alkoholem. Podle lékařské zprávy se v žalobcově případě jednalo o stresovou a psychosomatickou reakci po dopravní nehodě. Žalobce nebyl ve stavu, kdy byl schopen porozumět výzvě zasahujícího policisty.
4. Žalobce téměř ihned po nehodě užil lék X., který ovlivňuje kognitivní funkce a ve spojení s akutním psychickým šokem po dopravní nehodě může mít výrazný vliv na schopnost racionální komunikace. Žalobce si proto nemusel plně uvědomovat, že odmítnutí dechové zkoušky a dalších úkonů může mít závažné právní důsledky.
5. Žalobce navrhl doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie o jeho ovládacích a rozpoznávacích schopnostech po dopravní nehodě, čemuž prvostupňový orgán nevyhověl, ačkoli o žalobcově příčetnosti existovaly důvodné pochybnosti. Podle záznamů si žalobce stěžoval na potíže s dýcháním, špatně se orientoval v místě a čase, podle videozáznamu hovořil značně zpomaleně a kulhal na pravou nohu. Správní orgány postupovaly nezákonně, protože vycházely z vlastních neodborných úvah. Dále žalobce vyjádřil nesouhlas se závěrem, že si měl znalecký posudek nechat vypracovat sám.
6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zpochybnil závěry rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 (dále jen „ÚMČ Praha 8“) ze dne 20. 11. 2024, č. j.: MCP8 756968/2024, o žalobcově nepříčetnosti po dopravní nehodě, ačkoli jej bylo nutné považovat za odpověď na předběžnou otázku ve smyslu ust. § 57 odst. 1 s.ř. Podle žalovaného vydal ÚMČ Praha 8 rozhodnutí o žalobcově nepříčetnosti bez znaleckého posudku; žalovaný však následně postupoval shodně. Pochybnosti o příčetnosti nebyly vyvráceny ani pomocí výslechů zasahujících policistů a ošetřující lékařky.
7. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí upozornil na možnou podjatost ze strany zasahujících policistů. Nenabídli mu první pomoc a na videozáznamu se o něm vyjadřovali hanlivě, proto mohli mít důvod jej v úředním záznamu poškodit. Žalobce je rovněž informoval o přítomnosti svého právního zástupce, policisté mu však neumožnili s ním věc konzultovat, čímž porušili ust. § 24 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“).
8. Dále žalobce namítl, že prvostupňový orgán v rozporu s ustálenou judikaturou nevyslechl žádného svědka nehody, policistu zasahujícího na místě, soudního znalce ani jiného odborníka.
9. Prvostupňový orgán preferoval znalecký posudek Ing. X., ačkoli byl zpochybněn odborným vyjádřením Ing. X. předloženým žalobcem. Rozpory měly být odstraněny pomocí výslechů Ing. X. a Ing. X. Žalovaný na námitku týkající se rozdílných názorů dvou znalců nereagoval. Pokud účastník řízení navrhne revizní znalecký posudek zpochybňující odbornost a hodnověrnost původního posudku a ten není přijat, je tím porušeno právo na spravedlivý proces. Pokud existují dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, je nutné posoudit, který z nich bude považován za základ a z jakých důvodů; nelze‑li rozpory odstranit výslechem znalců, je nezbytné zadat revizní znalecký posudek či jiný expertní přezkum. Znalecký posudek je jen jedním důkazem a nesmí být přebírán mechanicky, je nutné jej hodnotit kriticky a prověřit metodologii, věcnou správnost a způsob zpracování.
10. Znalecký posudek Ing. X. je neúplný, nepřezkoumatelný a v rozporu se závazným standardem znalecké činnosti. Znalec provedl jen jednu simulaci nehody bez zohlednění různých variant rychlosti vozidel. Na rozdíl od Ing. X. neprovedl místní šetření. Výpočet nebyl dostatečně transparentní. Znalec se dále nevypořádal s rozpory mezi výpověďmi policie, svědků a kamerovým záznamem. Do simulace zadal sporné parametry a neověřil stav pneumatik vozidla Toyota. Znalec dospěl k zaujatému a jednostrannému závěru, že nehodu zavinil žalobce, ačkoli podle odborného vyjádření Ing. X. byla technickou příčinou nehody rychlost vozidla Toyota. Vzhledem k existenci dvou zásadně odlišných odborných závěrů měl žalovaný nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Pokud by byla dodržena zákonná rychlost vozidla Toyota, žalobce by měl o 0,5 až 0,8 s více času na dokončení odbočovacího manévru. Ing. X. se navíc vyjadřoval k právní otázce viny, což mu nepřísluší.
11. Žalobce upozornil, že podle Ing. X. nelze stanovit počátek reakce poškozené a její rychlost v daném okamžiku, a proto nelze určit průběh nehodového děje při rychlosti na počátku reakce nepřevyšující 50 km/h. V závěru však znalec uvedl, že by ke střetu při počáteční rychlosti poškozené nepřevyšující 50 km/h stejně došlo. Žalobce nepovažoval znalcovy úvahy za dostatečně vysvětlené.
12. Dále podle žalobce Ing. X. v podání ze dne 31. 1. 2025 namítl, že protokol Virtual Crash v předstřetové fázi pracuje u Toyoty s dráhou 16,534 m a zpomalením 3,000 m/s² a u vozidla Kia se zpomalením 5,000 m/s². Report na č. l. 406–413 podle něj odpovídá pohybu Toyoty přibližně z 58 na 45 km/h a Kia přibližně z 51 na 30 km/h. Výpočet varianty 50 km/h používá u Toyoty rozpětí zpomalení 3,5 až 5,8 m/s² a jiný předpoklad pohybu Kia. Je otázkou, zda alternativa 50 km/h skutečně zachovává jinak stejné podmínky a zda je výsledek na zvolených vstupech závislý. Ing. X. měl dále upozornit, že u Virtual Crash Ing. X. jsou k průběhu předloženy dílčí obrazové výstupy a report, zatímco jeho PC-Crash obsahuje diagramy dráha–rychlost a dráha–čas a fázový pohyb vozidel. Standard znalecké činnosti v oboru doprava 2023 na s. 20 pracuje s požadavkem uvést vstupní parametry, jejich omezení a intervaly spolehlivosti v rozsahu nutném k přezkoumatelnosti a při použití simulačního programu doporučuje intervalový diagram děje v jednotném čase se všemi účastníky, okamžitými rychlostmi, drahami a časy. Skripta ČVUT „Analýza nehod v silničním provozu“ rozlišují možnost odvrácení již vzniklého střetu od posouzení vlivu rychlosti na samotný vznik nehodové situace.
13. Žalovaný bez odůvodnění neprovedl determinační test, který by určil reakční schopnosti žalobce a poškozené na podněty a umožnil stanovení, kdo a jak mohl v okamžicích dopravní nehody reagovat. Posoudit reakční schopnosti obou účastníků nehody bylo nezbytné pro zpřesnění následných znaleckých výpočtů. Hodnoty dosazené Ing. X. se neshodují s běžnou praxí a v některých ohledech odporují realitě a odborným studiím.
14. Poškozená řidička vozidla Toyota se pohybovala na horní hranici rychlosti stanovené znalci, a to v nočních hodinách. Díky zapnutému směrovému ukazateli žalobce mohla předpokládat jeho úmysl odbočit vlevo. Žalobce měl ztíženou situaci, měl tzv. „oči plné práce“ a poškozená se původně pohybovala v jízdním pruhu pro odbočování doleva. Současně není doloženo přezkoumatelným způsobem, kde se nacházeli svědci. Vodorovné dopravní značení v místě dopravní nehody bylo matoucí. Existuje důvodné podezření, že vadné vodorovné značení mohlo způsobit, že poškozená jela v pruhu určeném pro odbočení vlevo, a nikoli v pruhu určeném pro přímý směr jízdy.
15. Prvostupňový orgán se řádně nevypořádal s odborným vyjádřením Ing. X. a dalšími důkazy, které mu žalobce předložil, a nereagoval ani na jeho argumentaci v písemném vyjádření k podkladům rozhodnutí. Jedinou větou odmítl všechny návrhy na doplnění dokazování. Žalovaný k žalobcově námitce na pochybení prvostupňového orgánu nereagoval.
16. Prvostupňový orgán při rozhodování o výši trestu neměl přihlížet ke dvěma přestupkům z let 2012 a 2017 a žalovaný postupoval nesprávně, když takový závěr potvrdil.
17. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené i prvostupňové rozhodnutí a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení, během něhož by byl žalovaný povinen zajistit vypracování revizního znaleckého posudku zpracovaného nezávislým znaleckým ústavem, který bude obsahovat citlivostní analýzu, variantní posouzení rychlosti vozidla Toyota, místní šetření rozhledových poměrů a úplné výstupy z použitých výpočetních programů.
III. Vyjádření žalovaného
18. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobní body odpovídají odvolacím námitkám, jimiž se zabýval v napadeném rozhodnutí, na které v plném rozsahu odkázal. Trval na své argumentaci a postupu ve správním řízení. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou.
IV. Obsah správního spisu
19. Ze správního spisu bylo zjištěno, že oznámením ze dne 27. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267-33/PŘ-2023-000006-421, bylo zahájeno řízení o přestupku, v němž byl žalobce označen za podezřelého ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. d), § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Dopravní nehoda se odehrála dne 13. 12. 2023 v 22:33 h.
20. Dne 13. 12. 2023 v 23:59 h podal vysvětlení pan X. (úřední záznam ze dne 14. 12. 2023, č. j.: KRPA-410267-1/PŘ-2023-000006).
21. Dne 14. 12. 2023 v 0:22 h podal vysvětlení pan X. (úřední záznam ze dne 14. 12. 2023, č. j.: KRPA-410267-4/PŘ-2023-000006).
22. Žalobce se dne 14. 12. 2023 v 0:40 h odmítl k věci vyjádřit a úřední záznam podepsat (úřední záznam ze dne 14. 12. 2023, č. j: KRPA-410267-9/PŘ-2023-000006-421). Předložil lékařskou zprávu X. ze dne 4. 12. 2023.
23. Žalobce dne 14. 12. 2023 v 0:43 h odmítl výzvu k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření, spojenému s odběrem biologického materiálu, a odmítl ji i podepsat.
24. V úředním záznamu ze dne 14. 12. 2023, č. j.: KRPA-410313-1/ČJ-2023-000065-12, je uvedeno, že žalobce byl zjevně pod vlivem alkoholu, nedokázal mluvit souvisle a plynule, měl střídavé nálady agrese a klidu, neorientoval se v čase ani prostoru a myslel si, že se nachází na Černém Mostu. Odmítl se podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu. Test na přítomnost omamných či psychotropních látek podstoupil a výsledek byl negativní. Odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. Žalobce uvedl, že na křižovatce ulice Štorchova a Voctářova do něj měl nabourat řidič vozidla Mercedes-Benz, ale nechtěl věc řešit a pokračoval v jízdě, a že na křížení ulic Rohanské nábřeží a Za Invalidovnou mu protijedoucí vozidlo nedalo přednost, když chtěl odbočit. Podle úředního záznamu se vyjadřoval hrubě k zasahujícím policistům, bagatelizoval své jednání, neuposlechl jejich výzvy, vstupoval do vozovky a snažil se z místa nehody odejít, přičemž policisty vulgárně urážel. Žalobce byl zajištěn za užití donucovacích prostředků. Po určité době si ve služebním vozidle začal stěžovat na zdravotní obtíže s dýcháním, a proto mu byla přivolána záchranná služba. Podle úředního záznamu mu během lékařského vyšetření byla sejmuta služební pouta, která mu byla po ošetření opět nasazena z důvodu jeho nevyzpytatelného chování a obav o bezpečnost zasahujících policistů. Nebyla shledána žádná újma na jeho zdraví. Následně byl žalobce převezen na MOP Karlín, kde mu byla služební pouta sejmuta. Jejich přiložením a sejmutím nevzniklo žádné poranění a žalobce nepožadoval další lékařské ošetření. Podepsal formulář oznámení přestupku a vyjádřil se k němu. Poté byl propuštěn v nezraněném stavu. Celý zákrok byl zaznamenán služebními kamerami zasahujících policistů.
25. Prvostupňový orgán vyhotovil protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 14. 12. 2023, č. j.: KRPA-410267-7/PŘ-2023-000006-421. Rozhledové poměry byly nezhoršené; v době ohledání nehody byla noc s funkčním veřejným osvětlením. Povětrnostní podmínky byly nezhoršené. Stav komunikace byl bez závad a bez výtluk. Součástí spisu jsou plánky míst dopravních nehod s panem X. a s poškozenou a fotografická dokumentace.
26. Dne 18. 12. 2023 podala vysvětlení poškozená X., řidička motorového vozidla Toyota (úřední záznam ze dne 18. 12. 2023, č. j.: KRPA-410267-17/PŘ-2023-000006-421).
27. Dne 5. 1. 2024 poškozená podala další vysvětlení (úřední záznam ze dne 5. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267-20/PŘ-2023-000006-421). Součástí správního spisu je i její lékařská zpráva z oddělení urgentního příjmu ze dne 13. 12. 2023 a její lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel ze dne 1. 12. 2023. Podle soudního znalce z oboru zdravotnictví její zranění nevykazovala ani znaky ublížení na zdraví (úřední záznam o předběžném vyjádření ze dne 17. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267/PŘ-2023-000006-421).
28. Žalobce podal vysvětlení dne 12. 1. 2024 (úřední záznam ze dne 12. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267-22/PŘ-2023-000006-421).
29. Dne 17. 1. 2024 podala vysvětlení paní X. (úřední záznam ze dne 17. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267-24/PŘ-2023-000006-421).
30. Dopravní nehodu zaznamenala soukromá kamera umístěná na budově a nasměrovaná do křižovatky ulic Rohanské nábřeží – Za Invalidovnou. Dne 13. 12. 2023 v 22:33:56 h vjelo žalobcovo vozidlo plynule do křižovatky ulic Rohanské nábřeží a Za Invalidovnou a začalo odbočovat doleva. V čase 22:33:57 h vjelo do záběru kamery vozidlo Toyota Yaris a mělo rozsvícená brzdová světla. V čase 22:33:58 h došlo ke střetu vozidel. V 22:34:01 h zastavilo vozidlo Mercedes-Benz. V 22:34:03 h vjelo do záběru vozidlo Toyota RAV 4 a v 22:34:05 h zastavilo. Ve 22:34:05 h vjelo do záběru vozidlo (offroad), které zastavilo v 22:34:12 h (úřední záznam ze dne 27. 1. 2024, č. j.: KRPA-410267-38/PŘ-2023-000006-421).
31. Prvostupňový orgán usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j.: MHMP 932300/2024/Ško, odložil věc přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro údajné porušení ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Jednalo se o dopravní nehodu vozidel žalobce a pana X. Vyjádření obou řidičů se zcela lišila; obě varianty byly možné, ale vzájemně se vylučovaly a neexistoval jiný důkazní prostředek.
32. Byl zajištěn videozáznam z kamery umístěné na domu č. 713 v ulici Sokolovská, Praha 8, která je nasměrována do křižovatky ulic Rohanské nábřeží a Za Invalidovnou (protokol o vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 27. 5. 2024, č. j.: MHMP 1044484/2024/Ško). Zasahující policisté rovněž pořídili videozáznam přímo na místě události (protokol o vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 27. 5. 2024, č. j.: MHMP 1045334/2024/Ško).
33. Dne 18. 7. 2024 proběhlo za žalobcovy přítomnosti ústní jednání (protokol ze dne 18. 7. 2024, č. j.: MHMP 1227408/2024/Ško). Žalobce uvedl, že si po dopravní nehodě vzal dvě tablety léku X. Nikdo se jej nezeptal, zda užívá nějaké léky. X. Nebyl řádně poučen o právních důsledcích výzvy podrobit se testu na přítomnost alkoholu. Na místo dopravní nehody dorazil žalobcův zmocněnec díky nouzovému signálu Apple. Žalobce opakovaně upozornil na jeho přítomnost a žádal o možnost se s ním poradit, což mu nebylo umožněno. Není si vědom výzvy provedené dne 14. 12. 2023 v 0:43 h. Dále uvedl, že značení na křižovatce je nepřehledné.
34. Žalobce emailem ze dne 21. 8. 2024 odeslal prvostupňovému orgánu fotografie a další podklady. Dále předložil dokument označený „Odborný posudek č. 3310/24, Vyjádření k dopravní nehodě ze dne 13. 12. 2023 v Praze 8, křižovatce ulic Rohanské nábřeží x Za Invalidovnou“ ze dne 30. 9. 2024 od Ing. X. Dále doložil Analýzu reakcí řidičů na složené podněty od Ing. X. z května 2010.
35. Součástí správního spisu je znalecký posudek Ing. X. z oboru dopravy silniční a městské, posuzování příčin silničních nehod ze dne 5. 12. 2024.
36. ÚMČ Praha 8, Občansko-správní odbor, vydal usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j.: MCP8 756968/2024, jímž zastavil řízení o přestupku proti veřejnému pořádku dle ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), protože žalobce nebyl v době spáchání pro nepříčetnost za přestupek odpovědný. Přestupku se měl dopustit tím, že po dopravní nehodě ztěžoval postup policistů a zdržoval provádění úkonů na místě tak, že jim nadával a na jejich výzvy, aby něco konal či upustil od svého jednání, reagoval vulgaritami a tykáním, okřikoval je a přikazoval jim, co mají dělat, čímž měl znevážit postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci.
37. Žalobce zaslal vyjádření ke znaleckému posudku, obsáhlé odpovědi generované pomocí ChatuGPT, vysvětlení od Ing. X. ze dne 31. 1. 2025, vyjádření ze dne 1. 2. 2025, článek „Serotoninový syndrom: co bychom o něm měli vědět“ ze serveru Medicína pro praxi a záznam o výjezdu Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
38. Následně prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 29. 4. 2025, č. j.: MHMP 442954/2025/Ško, jímž byl žalobce shledán vinným, že jako fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s ust. § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu nedal přednost v jízdě v případě, kdy je k tomu povinen, čímž z nedbalosti spáchal přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 téhož zákona; dále v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, čímž úmyslně spáchal přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) téhož zákona; a jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnil povinnost stanovenou v ust. § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž z nedbalosti spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Byla mu uložena pokuta ve výši 35 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 6 000 Kč. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal.
39. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 27. 8. 2025.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
40. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož
i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán
(ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
41. Soud ve věci konal jednání dne 21. 9. 2026. Žalobcův zástupce shrnul žalobní body. Žalobce uvedl, že je slušný řidič, nemá jediný trestný bod, nepochybuje o odbornosti Ing. X., který zpracovával odborné vyjádření, při posuzování okolností nehody je třeba zohlednit i rozhledové úhly a další údaje, nehoda zpravidla není pochybením jen jednoho z řidičů, křižovatka nebyla řízená a žalobce byl na křižovatce první, poškozená jej měla nechat dokončit odbočení, je dána minimálně spoluvina poškozené, která jela nepřiměřeně okolnostem, X.; v posudku znalce X. absentuje citlivostní analýza, což je porušením znaleckých standardů podle ČVUT. Žalující strana navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, zástupce žalovaného navrhl zamítnutí žaloby.
42. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
43. Podle ust. § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen, a cyklistům jedoucím v jízdním pruhu pro cyklisty.
44. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 12. 2023, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou,
45. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 12. 2023, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla nedá přednost v jízdě v případech, ve kterých je povinna dát přednost v jízdě.
46. Podle ust. § 19 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), za přestupek není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat; odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky; návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
47. Žalobce v žalobě uvedl řadu námitek, které se týkají jeho zdravotního stavu a vzájemně spolu souvisejí. Uvedl, že se při nehodě silně udeřil hlavou o airbagy, byl v akutním šoku a krátce po nehodě užil lék na bolest, který ovlivnil jeho vnímání. Namítl, že nebyl schopen řádně vnímat policejní výzvu, aby se podrobil vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, a policista jej ani dostatečně nepoučil o následcích odmítnutí výzvy. Dále žalobce uvedl, že mu policisté zavolali zdravotnickou záchrannou službu až desítky minut po dopravní nehodě. Závěr ÚMČ Praha 8 o jeho nepříčetnosti měl být převzat jako řešení předběžné otázky. Soud se bude námitkám postupně věnovat; nejprve se zaměří na otázku žalobcovy příčetnosti po dopravní nehodě.
48. Prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí k žalobcově rozpoznávací a ovládací schopnosti uvedl, že žalobce nesdělil zasahujícím policistům, že užil lék X. Podle úředního záznamu měl být žalobce pod vlivem alkoholu a podle názoru prvostupňového orgánu se snažil průběžnými tvrzeními o negativních účincích požitého léku, šoku, stresové reakci, posttraumatické stresové poruše a bolesti vyvolat dojem, že po dopravní nehodě mohlo být jeho vnímání uvedenými faktory ovlivněno stejně jako jeho komunikace s policisty a že mohl být ve stavu nepříčetnosti. Podle úředního záznamu si stěžoval jen na obtíže s dýcháním, ale následně byl vyšetřen lékařkou, se kterou bez problémů spolupracoval. Prvostupňový orgán označil tvrzení, že došlo k záměně léků X. a X., za nevěrohodné. K usnesení ÚMČ Praha 8 prvostupňový orgán uvedl, že otázka příčetnosti vyžaduje, aby takové posouzení bylo založeno na skutkovém podkladu, který představuje procesní uplatnění odborných znalostí z oboru psychiatrie ve formě znaleckého posudku, a správnímu orgánu nepřísluší nahrazovat odbornou úvahu úvahou vlastní. Znalecký posudek z oboru psychiatrie ke zjištění příčetnosti je třeba vypracovat zejména v případě, že z okolností věci vyplývá pochybnost o schopnosti pachatele ovládat své jednání nebo rozpoznat protiprávnost spáchaného činu. Podle prvostupňového orgánu v projednávané věci žádné pochybnosti o žalobcově příčetnosti nevyšly najevo, a proto považoval za nadbytečné vypracovat znalecký posudek ke zjištění vlivu nežádoucích účinků léku X. na příčetnost po dopravní nehodě či k prokázání šoku po nehodě.
49. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k žalobcově rozpoznávací a ovládací schopnosti uvedl, že prvostupňový orgán nebyl vázán usnesením ÚMČ Praha 8. Jednalo se o řízení o přestupku proti veřejnému pořádku a žalovanému nepřísluší posuzovat uvedené usnesení po věcné stránce. ÚMČ Praha 8 zastavil řízení o přestupku z důvodu žalobcem tvrzené nepříčetnosti, ale učinil tak podle žalovaného výhradně na základě žalobcova tvrzení, které nebylo prokázáno. Podle žalovaného prvostupňový orgán postupoval správně, když nevyhověl návrhu na vypracování znaleckého posudku, protože byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a proto nebylo namístě provádět další dokazování. Dále žalovaný uvedl, že pokud byl žalobce přesvědčen o tvrzeném psychickém stavu, mohl si nechat zpracovat psychiatrický posudek. Podle žalovaného nevyšly najevo žádné pochybnosti o žalobcově příčetnosti. Žalovaný dále odmítl příměr, že byl ustanoven znalec z oboru dopravy, ale nikoli také znalec z oboru psychiatrie. Znalec z oboru dopravy byl ustanoven, protože žalobce předložil prvostupňovému orgánu odborné vyjádření Ing. X. Podle žalovaného je znalecký posudek důkazním prostředkem, zatímco odborné vyjádření může zpracovat osoba, která není výhradně odborníkem na danou problematiku, a slouží pouze jako podpůrný prostředek.
50. Příčetnost se presumuje, nepříčetnost se však musí prokazovat, a to buď pomocí lékařských zpráv, případně znaleckého posudku (srov. JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 1 195 s.). Příslušný správní orgán vždy vychází ze souhrnu poznatků a jeho postup musí být přezkoumatelný. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) se k pojmu příčetnosti obsáhle vyjádřil v rozsudku ze dne 2. 9. 2021, č. j.: 1 As 162/2021-33, ve kterém uvedl:
„[28] „Příčetnost“ definovaná zákonem o přestupcích je kategorií fakticky totožnou s „příčetností“ upravenou trestním zákoníkem. Lze tedy při posuzování této součásti odpovědnosti pachatele za přestupek též vycházet z odborné trestněprávní literatury, případně následovat ustálenou judikaturu trestních soudů k otázce příčetnosti.
[29] V komentáři k trestnímu zákoníku (ŠÁMAL, Pavel. § 26 [Nepříčetnost]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 369) citovaném žalovaným, se (důraz přidán) „[d]uševní porucha […] podle moderních medicínských názorů vymezuje jako zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy, kterým se rozumí stav úplné a sociální pohody, jako výslednice vnitřních (genetických) a vnějších (psychosociálních a environmentálních) faktorů. Duševní poruchu nemůžeme ztotožňovat s duševní nemocí, neboť pojem duševní nemoci je užším pojmem. Specifická (smíšená) porucha osobnosti (dříve nazývaná „psychopatie“), u které se povaha lidí nápadně odchyluje od normy, může být duševní poruchou, ale nemusí být duševní nemocí. Duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to samotnou duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek, např. alkoholu nebo omamných látek. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, může být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin (např. porucha vědomí u řidiče auta, jako příčina dopravní nehody, při níž dojde k ublížení na zdraví) či minut (např. epileptický záchvat, v rámci něhož dojde k ublížení na zdraví osobě poskytující pomoc nemocnému), ale může být také dlouhotrvající nebo trvalá (např. schizofrenie či mentální retardace).
[30] V pasáži k ustanovení § 123 trestního zákoníku výše citovaný komentář uvádí, že jde také o poruchy organického původu (tedy i nedokrevnosti mozku). Duševními poruchami pak autoři komentáře rozumí především (důraz přidán) „exogenní psychózy, tj. poruchy vyvolané organickým poškozením mozku, jako jsou psychózy po poranění mozku, psychózy způsobené intoxikací anebo infekcí, defekty v systému látkové výměny, epilepsie, mozkové tumory, rozpad osobnosti např. v důsledku arteriosklerózy“. Nejvyšší správní soud tedy činí dílčí závěr, že duševní poruchu dle § 19 zákona o přestupcích může vyvolat (způsobit, zapříčinit) i náhlá, nečekaná a přechodná změna zdravotního stavu pachatele, která má původ somatický (tělesný).
[31] Je bezpochyby, že příčetnost jako taková předpokládá dvě základní kritéria, která musí být (obě zároveň) v době činu dána, aby mohl být člověk považován za příčetného. Prvním je kritérium rozumové, resp. rozpoznávací schopnost, tj. schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost jeho činu, druhé kritérium je volní, resp. způsobilost určovací, tj. schopnost určit volní zaměření svého jednání a klást odpor těm pohnutkám vedoucím ho k společensky nebezpečným (protiprávním) činům, tedy schopnost ovládat v tomto smyslu své jednání (tzv. ovládací schopnost).
[32] O nedostatek schopnosti rozpoznávací půjde i v tom případě, jestliže osoba, jejíž nepříčetnost se posuzuje, sice vnímala rozhodné skutečnosti ohledně svého činu, ale nebyla schopna vůbec pochopit protiprávnost činu, tedy jeho společenské souvislosti, jeho vlastní smysl a dopad (taková osoba není schopna pochopit protiprávnost svého jednání, tedy že jde o čin nedovolený a v dané společnosti právem zakázaný).
[33] Nedostatek schopnosti určovací spočívá v tom, že osoba, jejíž nepříčetnost je posuzována, není způsobilá své jednání ovládat. Nepříčetná osoba je tedy v takovém duševním stavu, že si sice uvědomuje protiprávnost svého činu, ale není způsobilá v konkrétním případě své jednání svými duševními schopnostmi regulovat, aby se ho přes vědomí protiprávnosti nedopustila, tedy není schopna své jednání ovládnout. Nedostatek schopnosti určovací nastane, pokud nedokáže ovládnout své jednání zcela, tedy jestliže je schopnost určovací zcela vymizelá.
[…]
Znalec má být přibrán až tehdy, vzniknou-li pochybnosti např. o duševním stavu, tedy za situace, kdy z dosud opatřených a provedených důkazů po jejich dílčím zhodnocení se jeví chování obviněného při činu jako odchylné od normy a možnou příčinou může být jeho zdravotní stav.“
51. „Zákon o přestupcích stejně jako předchozí úprava stanoví, že odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, nová právní úprava stejně jako trestní zákoník (§ 130 TrZ) vymezuje legální definici pojmu „návyková látka“, kterou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Tato legální definice je totožná s jejím vymezením v trestním zákoníku.“ (JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 1 195 s.)
52. Součástí správního spisu jsou dva videozáznamy ze služební kamery zasahujícího policisty, s nimiž bude soud dále pracovat. Nejprve se zaměří na videozáznam označený „PMJ 12_330060_20231213224327_0053_N.MP4“. Soud považuje za účelné uvést přepis interakcí mezi policisty a žalobcem na místě dopravní nehody, aby bylo zcela zřejmé, jak policejní zásah probíhal a jak žalobce po dopravní nehodě reagoval. Policista, na jehož služební kameře byl videozáznam pořízen, bude v přepisu označen jako Policista 1. Dopravní nehoda se stala v čase 22:33 h. Na začátku videa je viditelný čas 22:43:27 h, následně ale došlo k vadě v záznamu, při níž se čas změnil z 22:44 h na 21:44 h. Plynulost záznamu však nebyla narušena a jednalo se pouze o technickou chybu videokamery, která neměla vliv na přezkum postupu zasahujících policistů.
53. Video začíná záběrem na žalobce, který je oblečený do šedé péřové bundy s kapucí přes hlavu a stojí na ulici. Na záznamu na něm nejsou známky žádného viditelného zranění a nejsou ani zachyceny problémy při pohybu. Po celou dobu videa drží svůj mobilní telefon na hrudníku a pravděpodobně si policejní zásah natáčí. Žalobce v čase videa 0:00 řekl: „…zpátky domů, pán prostě za mnou jel někde hrozně rychle, paní, já jsem si jí nevšiml, odbočil jsem, nedal jsem jí přednost, moje vina.“ Policista vyzval žalobce, aby přešel na chodník. Policista následně přeparkoval své vozidlo a v dalších záběrech žalobce stál na chodníku.
54. Policista 1 poté začal zajišťovat vypnutí vozidel, která byla poškozena při dopravní nehodě. Záznam v čase 2:05 pokračuje následovně:
Policista 1: „Vy taky, pojďte vyndat klíčky z vozidla, jo? Musí se vypnout to vozidlo.“
Žalobce policistovi začal podávat klíčky.
Policista 1: „Běžte to vypnout vy, já to neznám, já to neumím, tak kdyžtak si to vypněte, ať zamezíme kdyžtak případnýmu požáru vzhledem k tomu, jak je to rozbitý.“
Žalobce a policista začali jít směrem k žalobcovu vozidlu, policista od žalobce převzal jeho klíčky.
Policista 1: „Jak se to dělá ještě, mi řekněte?“
Žalobce: „Vypněte vozidlo.“
Policista 1: „Jak to vypnu?“
Žalobce: „Normálně, vypnout.“
Policista přišel k žalobcovu vozidlu, žalobce zůstal stát na chodníku.
Policista 1 (směrem k žalobci): „Někde je vypnutí, teda? Kde je ten vypínač, teda?“
Žalobce: „Tlačítko vypnout.“
Policista 1 zdvihl klíčky a řekl: „Kde, na tomhle?“
Žalobce: „Na vozidle.“
Policista 1: „Ale kde? To já samozřejmě nevím kde, jo. Abych vám to nějak ne to.“
Žalobce přišel ke svému vozidlu a řekl: „V pořádku, tam je tlačítko vypnout.“
Policista 1: „Ale kde?“
Žalobce: „Na středový konzoli.“
Policista 1: „Středová konzole, jo?“
Policista vypnul žalobcovo vozidlo.
Žalobce: „Jo, děkuju.“
Policista 1: „Jo, není vůbec za co. Ještě pojďte teďka na chodník zase, ať nezůstanem tady to.“
Policista 1 krátce hovořil se svými kolegy a se svědky (3:09 – 3:23) a nesl zpět klíčky žalobci.
Policista 1: „Vracím vám klíčky. Super. Tak. Nyní vás teda jménem zákona vyzývám k podrobení se dechové zkoušky vzhledem k tomu, že jste aktérem nehody. Nějaký alkohol před nebo při jízdě?“
Žalobce: „Já vám odmítám.“
Policista 1: „Odmítáte mi? Odmítáte teda dejchnout. V tom případě jsem povinen vás vyzvat k tomu, abyste se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu. Jste ochoten se podrobit tomuto…“
Žalobce: „Ne.“
Policista 1: „…vyšetření? Nejste. Dobře, oukej. V tom případě zůstanete tady a budete čekat.“
Žalobce: „Zůstanu tady. Zeptám se, paní je v pořádku?“
Policista 1: „Zatím nevím, zatím zjišťuju.“
Žalobce: „Tak říkala, že potřebuje záchranku, já jsem se jí ptal, jestli jí mám poskytnout první pomoc.“
Policista 1: „Aha. Dobře.“
Žalobce: „Říkala, že ne.“
Policista 1 předal žalobce svému kolegovi.
55. Žalobce se na záznamu opět objevil v čase 12:38.
Žalobce: „Já vám říkám, v autě kamera není.“
Policistka: „Dobře.“
Žalobce: „Jo. Já jsem jel pomalu, odbočoval jsem…“
Policistka: „Já jsem se vás jenom ptala, jestli…“ (nesrozumitelné)
Žalobce: „…paní jela, nepotkalo se to, oukej. Já tady stojím, nikam neutíkám.“
Policista 1: „Nikdo vám nic neříká.“
Žalobce: „Tak fajn.“
Policista 1: „Dobře.“
Žalobce: „Tak si to uvědomte. (nesrozumitelné) Já vám říkám, jednejte tak se mnou, podle toho.“
Policista 2: „Když vám nikdo nic nedělá.“
Policistka: „Já se vás ale normálně ptám.“
Žalobce přistoupil velmi blízko k Policistovi 3, který k němu stál zády a oslovil ho: „Pardon, tohle je můj…“
Policista 1: „Tak nechoďte za mýho kolegu, jo, pane? Pane, tady stůjte.“
Žalobce: „Počkejte, počkejte, počkejte.“
Policista 1: „Tak jinak, jménem zákona vás vyzývám, abyste uposlechl…“
Žalobce: „A já vás vyzývám, tohle je můj právní zmocněnec.“
Policista 1: „…všech našich výzev a pokynů. Jestli nějaký neuposlechnete, může být vůči vám užito donucovacích prostředků. Můžete být zajištěn. Rozumíte? [odmlčení] Rozumíte?“
Žalobce: „Já vás požádám…“
Policista 1: „Nechoďte za mýho kolegu za jeho záda, jo? Rozumíte?“
Žalobce: „Já vás znova požádám, zopakujte tu výzvu, tady je pán, kterej…“
Policista 1: „Už jsem to udělal. Nebudu to opakovat. Ta výzva vám byla dána.“
Žalobce: „Ne. Ne. Tenhleten, on…“
Policista 1: „Máte povinnost poslechnout a tak.“
Žalobce 1: „Já jsem zmocnil tohohle člověka jako právního zástupce.“
Policista 1: „Určitě.“
Policista 3 podával žalobci zpět občanský průkaz a řekl: „Doklad vám vracím, vemte si ho. [odmlčení] Haló! Vracím vám doklad, ano!“
Žalobce: „Přestaňte na mě říkat haló.“
Policista 3: „Neposlechl jste…“
Žalobce: „Na mě mluví kolega a říká, že vás nemám vnímat, tak co.“
Policista 3: „Dobrý, tak si to vemte.“
Žalobce si vzal doklad a řekl: „Bezva.“
Policista 1: „Každopádně teďka tady budete stát, rozumíte?“
Žalobce: „Já tady nestojím?“
Policista 1: „Říkám, budete tady stát?“
Žalobce: „Já tady nestojím?“
Policista 1: „Dobrý, no, už se o tom s váma nebudu bavit.“
56. V samotném závěru záznamu Policista 1 hovořil se svými kolegy a s určitým odstupem od něj mluvil žalobce s jinými policisty. Není jasné, co přesně říkal, protože se jedná o konverzaci v pozadí videa, žalobce však opakovaně uvedl: „Já vám říkám, paní mi nedala přednost.“
57. Podle výše uvedené judikatury a komentářové literatury má být znalec přibrán až tehdy, vzniknou-li pochybnosti o duševním stavu pachatele přestupku, tedy za situace, kdy z dosud opatřených a provedených důkazů po jejich předběžném zhodnocení vyplývá, že jeho chování při činu působí jako odchylné od normy a že možnou příčinou může být jeho zdravotní stav.
58. Pomocí videozáznamu ze služební kamery lze hodnotit průběh skutkového děje po dopravní nehodě. Je zcela jisté, co bezprostředně předcházelo a co následovalo policejním výzvám k podrobení se testům na alkohol. Žalobce podle videozáznamu, jehož přepis byl uveden výše, s policisty komunikoval bez viditelných obtíží. Policista 1 nejprve vyzval žalobce, aby si vypnul vozidlo, aby předešel riziku vzniku požáru. Žalobce Policistovi 1 podával klíčky a následně společně s ním vozidlo vypnul. Reagoval na jeho otázky a na záznamu se neobjevují problémy s chůzí. Policista 1 s ohledem na komunikaci s žalobcem týkající se vypnutí vozidla neměl důvod se domnívat, že by žalobce nepochopil jeho výzvy k podrobení se testům na alkohol. Policista 1 položil své otázky jasně a srozumitelně a žalobce na ně okamžitě reagoval. Policista 1 ani následně nemohl mít důvodné pochybnosti o žalobcově příčetnosti, neboť se žalobce vzápětí zeptal na zdravotní stav poškozené a uvedl, že jí nabízel první pomoc, kterou poškozená měla odmítnout. Také během další interakce s policisty přibližně o deset minut později žalobce zjevně reagoval na aktuální situaci. Policista 1 rovněž nevycházel pouze ze slovní komunikace s žalobcem. Viděl, že žalobce stojí, pohybuje se a nevykazuje žádné znaky zranění (což bylo později potvrzeno lékařkou zdravotnické záchranné služby). O jisté úrovni soustředěnosti svědčí i fakt, že žalobce si během celého zásahu držel mobilní telefon na hrudníku a pravděpodobně jej užíval k natáčení. Policista 1 proto nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že žalobce byl schopen porozumět výzvám k podrobení se testům na alkohol.
59. X. U každého dostupného léku se v příbalovém letáku uvádějí možné vedlejší účinky a údaj o tom, jak často se vyskytují (1 případ z 10, 1 ze 100 atd.). Výčet možných vedlejších účinků proto neznamená, že postihnou každého pacienta. Žalobce neuvedl, že by po dopravní nehodě dne 13. 12. 2023 lék X. užil poprvé X. Žalobce rovněž sdělil zasahujícímu policistovi, že jej bolí záda X., nezmínil se však o tom, že by užil po nehodě jakýkoli lék. X.
60. Žalobce začal tvrdit, že byl otřesen, v šoku, trpěl posttraumatickým stresem a po nehodě požil lék na bolest X., což mělo snížit jeho schopnost vnímání, až téměř měsíc po dopravní nehodě, a to při podání vysvětlení dne 12. 1. 2024, kdy popsal možné nežádoucí účinky. Při uvedeném úkonu i při dalších příležitostech zejména zdůrazňoval, že lék užil, a uváděl výčet nežádoucích účinků, jeho tvrzení však byla opakovaně velmi obecná. X.
61. Užití léku po dopravní nehodě bylo však pro posouzení odpovědnosti za přestupek od počátku irelevantní. Žalobce tvrdil, že měl v kapse dvě tablety X. či X. (jeho tvrzení se různila) a dvě tablety X., a předložil fotografii, která měla dokládat jejich podobnost. Pokud žalobce po dopravní nehodě užil lék X., který měl negativní účinek, nelze hovořit o žádném vlivu na posouzení jeho odpovědnosti za přestupek. Podle ust. § 19 zákona č. 250/2016 Sb. se odpovědnosti nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky. Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
62. Žalobce rovněž tvrdil, že trpí posttraumatickým stresem X. Žalobce se však po dopravní nehodě, X., pokusil kontaktovat psychiatry pouze za účelem získání znaleckého posudku. Neuvedl, že by vyhledal psychologa či jiného odborníka kvůli léčbě tvrzeného posttraumatického stresu.
63. Podle soudu je zcela logické a pochopitelné, že každý účastník dopravní nehody je otřesen, i když nemusí být fyzicky zraněn. Zpravidla náraz nečeká, může se jednat o velký úder a organismus reaguje na náhlou stresovou situaci. Je však důležité, aby policisté na místě dopravních nehod zjišťovali, zda jejich účastníci nebyli pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek; je proto nutné určitý stupeň otřesení po dopravní nehodě předpokládat a vyšetření na přítomnost alkoholu a jiných návykových látek standardně provádět. Postup policistů je přezkoumatelný díky videozáznamům ze služebních kamer. Na všechny účastníky dopravních nehod nelze automaticky nahlížet jako na natolik otřesené, že nejsou schopni porozumět výzvám k podstoupení testu na alkohol, protože v opačném případě by takové výzvy ztratily smysl a nemohly by být prováděny.
64. Současně je třeba upozornit, že žalobce souhlasil s testem na návykové látky a uvědomoval si jeho průběh. Test byl patrně proveden po ukončení videa, z něhož bylo citováno výše, a před zahájením videa označeného jako „20231213-2223-330060-osCam.MP4“. Během druhého videozáznamu zasahující policista sdělil žalobci, že bude vyhodnocovat test, a zeptal se, zda si přeje zachytit postup jeho vyhodnocení na telefon. Žalobce ukončil telefonní hovor a natočil si vyhodnocení testu, který byl negativní. Během policejního zásahu si tedy zjevně uvědomoval charakter testu na přítomnost návykových látek, podstoupil jej a účastnil se jeho vyhodnocení. Žalobce sice tvrdil, že neporozuměl výzvě k testu prokazujícího přítomnost alkoholu, ale neuvedl, že by měl obdobné potíže s výzvou k testu na přítomnost návykových látek.
65. V projednávané věci se neposuzuje, zda žalobce byl, či nebyl pod vlivem alkoholu; přestupku se měl dopustit tím, že nedal přednost v jízdě a odmítl se podrobit vyšetření ke zjištění, zda nebyl ovlivněn alkoholem. Otázka faktické přítomnosti alkoholu v krvi v době dopravní nehody tedy nikdy nebyla předmětem řízení. Z lékařské zprávy zdravotnické záchranné služby plyne, že žalobce s ošetřující lékařkou komunikoval standardně a nechal se vyšetřit. Zjištění lékařky o zvýšeném tlaku a tepu není překvapující, protože žalobce byl krátce před vyšetřením omezen na osobní svobodě a zajištěn služebními pouty, což představuje stresovou situaci.
66. Soud proto k duševnímu stavu žalobce konstatuje, že z videozáznamu ani z dalších podkladů založených ve správním spisu nevyplývají skutečnosti, které by mohly založit důvodné pochybnosti o rozpoznávacích nebo ovládacích schopnostech žalobce v době odmítnutí výzvy k podrobení se testům na alkohol. Žalobce komunikoval s policisty, byl orientovaný a odpovídal souvisle na jejich otázky. K pozdějšímu tvrzení o šoku, posttraumatickému stresu a užití léku X. se soud dostatečně vyjádřil výše. Během policejního zásahu a ani v následujícím správním řízení nevznikly důvodné pochybnosti o žalobcově duševním stavu v okamžiku předmětné výzvy, a proto správní orgány nebyly povinny přibrat znalce z oboru psychiatrie.
67. Žalobce dále v žalobě namítal, že závěry rozhodnutí ÚMČ Praha 8 ze dne 20. 11. 2024, č. j.: MCP8 756968/2024, měly být považovány za odpověď na předběžnou otázku.
68. ÚMČ Praha 8 zastavil řízení o přestupku proti veřejnému pořádku, protože žalobce podle výroku nebyl v době spáchání pro nepříčetnost za přestupek odpovědný. Do výroku uvedl, že žalobce dne 13. 12. 2023 v době mezi 22:38 až 23:23 v průběhu řešení dopravní nehody ztěžoval postup policistů a zdržoval provádění úkonů na místě tak, že jim nadával a na jejich výzvy, aby něco konal či upustil od svého jednání, reagoval vulgaritami a tykáním, okřikoval je a přikazoval jim, co mají dělat, tedy měl znevážit postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci. Podle odůvodnění usnesení závěr o žalobcově nepříčetnosti nebyl založen na žádné lékařské zprávě či znaleckém posudku.
69. Soud projednává věc týkající se přestupků uvedených v zákoně o silničním provozu a nikoli přestupku proti veřejnému pořádku. ÚMČ Praha 8 rozhodoval o případu nevhodného chování žalobce vůči zasahujícím policistům, zatímco soud a žalovaný se zabývají nedáním přednosti v jízdě a odmítnutím podrobit se testům na alkohol. Podle ust. § 73 odst. 2 s.ř. je pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány, je však třeba striktně rozlišovat a oddělovat různé skutky. Pomocí videozáznamů ze služebních kamer lze zpětně přezkoumat průběh policejního zásahu po předmětné dopravní nehodě.
70. Dopravní nehoda se odehrála v čase 22:33 h podle záznamu z kamery umístěné na budově a namířené na křižovatku, projíždějící hlídka zastavila ve 22:38 h a první videozáznam byl zahájen ve 22:43 h. V následující minutě došlo k technické závadě kamery a čas 22:44 h se změnil na 21:44 h. Záznam trval 20 minut, tj. od 22:43 h do 23:03 h; policisté tehdy teprve zajišťovali vypnutí všech vozidel kvůli riziku požáru a žalobce byl vyzván k podstoupení testu na alkohol. Žalobce během prvního videozáznamu působil klidně, reagoval na policisty adekvátně a zatím nebyl omezen na osobní svobodě. Druhý videozáznam zjevně bezprostředně nenavazuje na první video, protože na místě jsou již přítomni hasiči, kteří byli přivoláni z obavy, že by havarovaná vozidla mohla začít hořet, a v době mezi oběma záznamy musel být rovněž proveden test na přítomnost návykových látek, protože během druhého záznamu probíhá jeho vyhodnocení. Na začátku druhého videozáznamu se objevuje čas 22:23 h, a protože se jedná o stejnou služební kameru stejného policisty, je oprávněné se domnívat, že uvedená porucha pokračovala a skutečný čas zahájení záznamu byl 23:23 h. Policisté přistoupili k zajištění žalobce až v 23:36 h. Na videozáznamu je uveden čas 22:36 h, což však očividně neodpovídá skutečnému času vzhledem k výše popsané technické závadě, existenci dvou dvacetiminutových videozáznamů, které na sebe nenavazují, a soukromé kameře, která zachytila dopravní nehodu v čase 22:33 h.
71. Zasahující policista vyzval žalobce ke zkoušce na alkohol ve čtvrté minutě prvního videa, v čase 22:46 až 22:47 h (k technické závadě se soud dostatečně vyjádřil výše). Z prvního videa zbývalo ještě 16 minut. Následně došlo k časové prodlevě mezi dvěma videi, během níž přijeli hasiči a byl proveden test na přítomnost návykových látek, a ve druhém videu uplynulo dalších 13 minut, než byl žalobce zajištěn kvůli nevhodnému chování vůči zasahujícím policistům. Žalobce tedy prokazatelně ještě desítky minut po výzvě k podrobení se testu na alkohol reagoval přiměřeně a policistům nenadával a ani jim netykal, tedy se rozhodně nedopouštěl druhu jednání, které bylo popsáno v usnesení ÚMČ Praha 8.
72. ÚMČ Praha 8 ve výroku vymezil žalobcovo jednání následovně: ztěžování postupu policistů a zdržování provádění úkonů na místě tak, že jim nadával a na jejich výzvy, aby něco konal či upustil od svého jednání, reagoval vulgaritami a tykáním, okřikoval je a přikazoval jim, co mají dělat. Žalovaný je obecně vázán pravomocnými rozhodnutími správních orgánů v souladu s ust. § 73 odst. 2 s.ř., jak soud uvedl výše. Je tedy vázán závěrem ÚMČ Praha 8, že žalobce byl nepříčetný v době svého nevhodného chování, jak bylo popsáno ve výroku (a to ve vztahu k přestupku proti veřejnému pořádku).
73. Rozhodující není žalobcův zdravotní stav v průběhu celé noci ani v pozdějších fázích policejního zákroku, nýbrž jeho stav v okamžiku, kdy mu byla adresována výzva k podrobení se dechové zkoušce a následně k odbornému lékařskému vyšetření. Právě k uvedenému okamžiku soud hodnotí, zda existovaly skutečnosti odůvodňující pochybnosti o jeho rozpoznávacích či ovládacích schopnostech. Výzva k podrobení se testu na alkohol však byla dána necelých patnáct minut po srážce a žalobce se začal chovat neadekvátně až přibližně hodinu po předmětné dopravní nehodě. Soud proto považuje oba skutky za dostatečně časově odděleny.
74. ÚMČ Praha 8 ve výroku uvedl čas 22:38 až 23:23, žádným způsobem jej však neodůvodnil. Časové vymezení skutku uvedené ve výroku usnesení ÚMČ Praha 8 nekoresponduje s časovými údaji zjištěnými v projednávané věci z kamerových záznamů. ÚMČ Praha 8 tedy žalobcovo nevhodné chování spojil s dobou, během níž k němu prokazatelně nedošlo. Závaznost pravomocnými rozhodnutí správních orgánů nemůže znamenat slepé převzetí jejich vnitřních rozporů. Je nutné se soustředit na jádro usnesení, tedy žalobcovo chování. Žalovaný nemohl být při svém rozhodování svázán technickou chybou v zaznamenání času ve služební kameře, která se následně promítla do úředního záznamu, dalších dokumentů i do výroku usnesení ÚMČ Praha 8. Ust. § 19 zákona č. 250/2016 Sb. výslovně hovoří o duševní poruše v době spáchání činu. Z výše uvedených důvodů proto pro žalovaného nebylo závazné usnesení ÚMČ Praha 8 ve věci žalobcovy příčetnosti v okamžiku výzvy na podrobení se testu na alkohol.
75. Žalobce dále v žalobě namítal, že zasahující policista nezjistil, v jakém byl zdravotním stavu, měl předpokládat, že je žalobce otřesen, a měl přivolat lékaře. Policie ČR přivolala zdravotnickou záchrannou službu až poté, co ji žalobce informoval o dechových obtížích.
76. Během prvního videozáznamu Policista 1 v čase 9:07 sdělil svému kolegovi: „Týpek odmítl dechovku i lékaře.“ V rámci druhého videozáznamu na služební kameře označeného „20231213-2223-330060-osCam.MP4“, došlo v čase 23:23 h (k technické závadě, kvůli níž je na záznamu čas 22:23 h, se soud již dostatečně vyjádřil výše) k následující interakci mezi žalobcem a Policistou 1:
Žalobce: „Můžu si poodstoupit?“
Policista 1: „Kam poodstoupit chcete? Kam chcete poodstoupit?“
Žalobce: „Tady.“
Policista 1: „Zůstaňte tady. Tady zůstanete, jo.“
Žalobce: „Vypadám, že budu utíkat, nebo co?“
Policista 1: „To já nevím, já vám do hlavy nevidím, jo.“
Žalobce: „Ježišmaria. [odmlčení] Já se tady takhle opřu.“ Začal se opírat o stojící sanitku.
Policista 1: „Neopírejte se, jo, vypadá to fakt blbě.“
Žalobce: „Ne, já se opřu, protože…“
Policista 1: „Vypadá to fakt blbě.“
Žalobce: „…mám po dopravní nehodě, X.“
Policista 1: „Aha. Potřebujete ošetřit?“
Žalobce: „Nepotřebuju ošetřit, X., bolí mě záda, oukej? Nepotřebuju ošetřit. To není nutný ošetřit. Bolí mě záda, X., na to nepotřebuju 158, ani 155, oukej? Fajn. Takže jsme si to vysvětlili, takže asi tak.“
77. Během prvního videa ze služební kamery Policisty 1, začínajícího v 22:43 h, žalobce stál, komunikoval s policisty a podle záznamu neměl žádné viditelné zranění, což bylo následně potvrzeno lékařkou zdravotnické záchranné služby. Již během prvního videozáznamu, tedy v řádu minut od nehody, na místě stála sanitka, a proto byla lékařská pomoc k dispozici, pokud by ji žalobce vyžadoval. Ve druhém videu, které podle časové návaznosti patrně začalo v 23:23 h, je sanitka stále na místě dopravní nehody. Když se žalobce začal opírat o její zadní část, řekl zasahujícímu policistovi, že je po dopravní nehodě a X. Policistovou okamžitou reakcí byla otázka, zda žalobce potřebuje ošetření. Žalobce lékařskou pomoc opakovaně a důrazně odmítl. Sanitka následně odjela. Žalobce si poté po zajištění služebními pouty začal stěžovat na problémy s dýcháním, a proto mu byla přivolána rychlá záchranná služba a byl vyšetřen. Je nutné zdůraznit, že dříve neuváděl žádné zdravotní obtíže, kvůli kterým by žádal přítomnost lékaře.
78. Podle záznamu o výjezdu zdravotnické záchranné služby byl čas výjezdu dne 14. 12. 2023 v 0:08 h a v 0:14 h lékařka začala žalobce vyšetřovat. Do zprávy uvedla: „Omezení pouty – fix. za záda, fyzická síla na hrudník či krk použita nebyla – info přímo od pána, přesto pán udával obtíže s dechem. […] X. […] Při příjezdu ve vozu PČR, pouta na rukou, fixovaná za zády. Pán jde volně do sanitního vozu, kde mu PČR snímá pouta, mluví ve větách, bez obj. známek dechové tísně, bez cyanozy, hrudník, záda i krk bez zjevných známek traumatu (pohmoždění, hematomy…). […] Se mnou spolupracuje bez obtíží. Palpačně bolest mezi lopatkami a v bedrech, X., bez neurolog. deficitu, bez hmatných deformit, pán se t.č. po dechové stránce cítí již v pořádku, přetrvává bolest v bedrech, ošetření od nás nechce, vyšší pulz a TK je na vrub psychickému rozrušení, doporučila jsem kontrolu TK po uklidnění. Vzhledem k tomu, že pán ošetření nechce a vitální funkce jsou v normě, není t.č. důvod k dalšímu vyšetření v nemocnici a je ponechán k dokončení policejních úkonů na místě.“ Je vhodné připomenout časovou souslednost. Dopravní nehoda se odehrála v 22:33 h, v 22:43 h byl zahájen první videozáznam, v jehož čtvrté minutě byl žalobce vyzván k podrobení se testu na alkohol, v 23:36 h zasahující policista rozhodl o jeho zajištění, následně si žalobce stěžoval na dýchací obtíže a začal být ošetřován v 0:14 h. Žalobce měl možnost využít služeb zdravotníků, kteří přijeli na místo několik minut po srážce vozidel a byli přítomni v řádu desítek minut. Výslovně odmítl ošetření. Po sdělení dechových obtíží byl jeho stav zkontrolován lékařkou a nebyla shledána potřeba převozu do nemocnice. Žalobce nevyhledal lékařskou pomoc ani v dalších dnech. Soud uzavírá, že zasahující policisté zcela dostatečně dbali o žalobcův zdravotní stav po dopravní nehodě a lékařská pomoc byla k dispozici.
79. Policisté do úředního záznamu zapsali, že se žalobce špatně orientoval v místě a čase, což je však v rozporu s videozáznamy. Žalobce si byl zjevně vědom, kde se nachází a jaká situace nastala, a jeho reakce, které byly podrobně uvedeny výše, neprokazují, že by byl zmaten. Soud na videozáznamech neshledal žádné viditelné zranění, kulhání a ani zpomalenou řeč. Rychlost mluvení je navíc u každého člověka velmi individuální.
80. Soud konstatuje, že zasahující policista neměl důvod se domnívat, že by žalobce nebyl schopen porozumět jeho výzvě k podrobení se testu na alkohol. Žalobce však v žalobě rovněž namítl, že nebyl dostatečně poučen o negativních důsledcích odmítnutí takové výzvy.
81. Žalobce byl jako řidič povinen ovládat řízení vozidla a mít dostatečné znalosti předpisů o provozu na pozemních komunikacích. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 12. 6. 2024, č. j.: 52 A 70/2023-95, se uvádí: „Jedinou podmínkou stanovenou zákonem pro podrobení se vyšetření na ovlivnění jinou návykovou látkou je samotná výzva policisty (např. – mutatis mutandis – rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011 – 63, ze dne 11. 3. 2015, č. j. 6 As 276/2014 – 61, bod 16, a ze dne 29. 5. 2015, č. j. 6 As 137/2014 – 37), přičemž zásadně (i z hlediska § 13 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) postačí, pokud se policista dotáže řidiče, zda je ochoten se podrobit orientačnímu/odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 6 As 41/2004-51). Je tomu tak proto, že zákon o silničním provozu § 3 odst. 2 stanoví, že řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Jedná se o speciální právní povinnost přesahující (zejména pokud jde o hloubku znalostí, které jsou vyžadovány) povinnost plynoucí z pravidla, dle něhož neznalost právního předpisu neomlouvá (ignorantia iuris non excusat). Každý řidič je tedy s ohledem na § 3 odst. 2 zákona o silničním provozu povinen (mimo jiné) vědět, že se musí zdržet požívání jiných návykových látek během jízdy a neřídit vozidlo bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem této látky. Stejně tak je povinen vědět, že policista je oprávněn vyzvat řidiče k vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, a že řidič je povinen takovou výzvu uposlechnout [přičemž, jak zdůraznil Nejvyšší správní soud např. v odůvodnění rozsudku ze dne 13. 12. 2015, č. j. 7 As 238/2016–26 (bod 15), „patří mezi povinnosti řidiče znát předpisy o provozu na pozemních komunikacích natolik, aby mohl pochopit a uposlechnout pokyny policistů“]. Taktéž je povinen znát právní následky, které jsou spojeny s odmítnutím vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou. O těchto skutečnostech tedy není třeba řidiče vozidla zvlášť poučovat.“ Soud neshledal důvod, pro který by bylo třeba v případě testu na alkohol postupovat odlišně. Alkohol je také látkou způsobující závislost a jeho přítomnost se u řidičů zjišťuje obdobně jako v případě jiných návykových látek.
82. Podle videozáznamu zasahující policista žalobci sdělil: „Nyní vás teda jménem zákona vyzývám k podrobení se dechové zkoušky vzhledem k tomu, že jste aktérem nehody. Nějaký alkohol před nebo při jízdě?“ Žalobce zkoušku odmítl. Policista proto pokračoval: „V tom případě jsem povinen vás vyzvat k tomu, abyste se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem biologickému materiálu. Jste ochoten se podrobit tomuto vyšetření?“ Žalobce ochoten nebyl. Policista výzvy formuloval jasně, srozumitelně a jednoznačně a své povinnosti dostál. Žalobce byl jako řidič povinen znát předpisy o provozu na pozemních komunikacích včetně právních následků spojených s odmítnutím podrobit se testům na alkohol. Policista nebyl povinen jej zvlášť poučovat o právních důsledcích neuposlechnutí výzvy.
83. Žalobce se podle žaloby domníval, že mu výzva k podrobení se vyšetření byla dána v situaci, kdy jí nebyl schopen porozumět, a proto podle jeho názoru jeho jednání postrádalo zavinění a nemohla být naplněna skutková podstata přestupku. Je však nutné rozlišovat deliktní způsobilost, tj. věk a příčetnost, a zavinění, tj. úmysl a nedbalost. Žalobcovo tvrzení, že byl v šoku a požil lék, se zjevně vztahuje na otázku příčetnosti a soud se k ní dostatečně vyjádřil výše. Žalobce byl proto deliktně způsobilý a s ohledem na jednoznačné odpovědi na otázky zasahujícího policisty není o jeho úmyslu pochyb.
84. Žalobce dále namítl podjatost zasahujících policistů, kteří se o něm měli vyjadřovat vulgárně. Na prvním videozáznamu ze služební kamery, jehož části byly přepsány výše, soud skutečně zaregistroval dva hanlivé výrazy, které policisté použili, když mezi sebou hovořili o žalobci v okamžiku, kdy je nemohl slyšet. Takové jednání je neprofesionální a policisté by takovým způsobem skutečně mluvit neměli, soud však neshledal žádný vliv uvedeného jednání na projednání a rozhodnutí věci. Žalobce neuvedl, jakým způsobem ho zasahující policisté mohli poškodit. Prvostupňový orgán vycházel z celé řady důkazních prostředků a zasahující policisty ani nevyslýchal. Policisté se skutečně dopustili profesního pochybení, když o žalobci mluvili vulgárně, jejich slovní projevy však neměly žádný dopad na posouzení věci. Lze ostatně upozornit i na jistou zdrženlivost zasahujících policistů, kteří již v průběhu prvního videozáznamu ze služební kamery uvažovali o zajištění žalobce podle ust. § 26 odst. 1 písm. f) zákona o Policii ČR, protože se domnívali, že zavinil dopravní nehodu s vozidlem pana X. (věc byla následně odložena, protože nebylo možné jednoznačně určit příčinu nehody) a následně i nehodu s vozidlem poškozené. K zajištění žalobce přistoupili až více než hodinu po dopravní nehodě, kdy se začal chovat neadekvátním způsobem.
85. Co se týká umožnění komunikace mezi žalobcem a jeho zmocněncem, soud připomíná, že projednává případ, který se týká nedání přednosti v jízdě a odmítnutí podrobit se testům na alkohol. Žalobce se v rozhodující časový úsek od 22:33 do 22:47 h nedomáhal konzultace se svým právním zástupcem, tedy nepožadoval právní rady týkající se výzvy na provedení testů na přítomnost alkoholu před či během jejich uskutečnění. Až později, jak vyplývá z videozáznamu, žalobce hovořil s policisty, poté přistoupil blízko za záda jejich kolegy a snažil se upozornit na přítomnost svého právního zástupce. Zasahující policista jej začal vyzývat, aby nechodil za záda jeho kolegy, což žalobce odmítal brát na vědomí a zjevně chtěl, aby zasahující policista výzvu zopakoval právě jeho zmocněnci, což zasahující policista odmítl. Žalobce však nebyl omezen v možnosti komunikovat se svým zmocněncem a během druhého videozáznamu se svým právním zástupcem (není zřejmé, zda se jednalo o stejnou osobu) hovořil telefonicky, než telefonát ukončil a začal si natáčet vyhodnocování testu na přítomnost omamných látek. Žalobce během policejního zásahu až do okamžiku svého zajištění ve 23:36 h nebyl omezen v používání svého mobilního telefonu. Zasahující policisté neodepřeli žalobci kontakt s jeho zmocněncem, a proto neporušili jeho právo na právní pomoc.
86. Žalovaný shromáždil velmi obsáhlý spisový materiál. Osoby, které zastavily u dopravní nehody, podaly vysvětlení, nebylo však nutné s nimi provádět výslech; skutkový stav byl dostatečně zjištěný z videozáznamů ze soukromé kamery na budově a ze služební kamery zasahujícího policisty. Činnost policistů byla přesně a objektivně zaznamenána na videozáznamech, a proto by i jejich výslech byl nadbytečný. Výslech soudního znalce není nutný v každém správním řízení, zpravidla stačí předložení znaleckého posudku v písemné podobě. Součástí spisového materiálu je navíc pouze jeden znalecký posudek, který nelze posuzovat izolovaně od ostatních důkazních prostředků. Postup žalovaného není v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 22. 5. 2013, č. j.: 6 As 22/2013-27, protože se týká zcela odlišné situace; důkazními prostředky v žalobcově případě nebyl jen úřední záznam a svědectví policistů. Žalovaný rovněž jednal v souladu se závěry NSS uvedenými v rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j.: 1 As 96/2008-115, neboť se nespokojil s minimem důkazních prostředků. Výslech ošetřující lékařky ze zdravotnické záchranné služby by byl zcela nadbytečný, protože její lékařská zpráva je podrobná a neobsahuje žádné nejasnosti či rozpory, které by bylo nutné odstranit. Co se týká vzdálenosti, ze které svědci pozorovali dopravní nehodu, s ohledem na videozáznam na soukromé kameře umístěné na budově je zřejmé, že u ní zastavili v řádu několika vteřin, proto lze vyloučit, že by se nacházeli příliš daleko na to, aby ji mohli dobře vidět. Svědci však pouze podali vysvětlení a nebyl s nimi proveden výslech. Záznam o podání vysvětlení nelze podle ust. § 137 odst. 4 s.ř. použít jako důkazní prostředek. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn pomocí videozáznamů.
87. Žalobce dále uvedl, že nedílnou součástí správního rozhodnutí je jeho řádné odůvodnění. Podle jeho názoru není vůbec zřejmé, jak se prvostupňový orgán vypořádal s jeho argumentací, proč ji odmítl, řídil se závěry Ing. X. a nevěnoval pozornost odbornému vyjádření Ing. X. Žalobce nesouhlasil s postupem prvostupňového orgánu, který uvedl prostý výčet listinných důkazů, aniž by se k nim blíže vyjádřil, a dále konstatoval, že měl žalobce jednat obstrukčně, aby byl prvostupňový orgán zbytečně donucen k provádění důkazů k prokázání skutečností, o kterých nejsou důvodné pochybnosti; svou námitku uvedl v odvolání, žalovaný na ni však nereagoval.
88. Podle konstantní judikatury NSS platí: „Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, č. j.: 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j.: 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j.: 9 As 71/2008-109). Prvostupňový orgán uvedeným požadavkům dostál, věci se věnoval pečlivě a podrobně popsal své úvahy a hodnocení důkazních prostředků. Skutečnost, že správní orgán rozhodl odlišně od žalobcových představ, sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Soud považuje prvostupňové i napadené rozhodnutí za řádně odůvodněné v souladu s ust. § 68 odst. 3 s.ř.
89. Soud dále zdůrazňuje, že ve věci skutkově jednoduchého případu nedání přednosti v jízdě a odmítnutí podrobit se testům na alkohol vznikl správní spis o délce téměř tisíce listů. Správní orgány nejsou povinny provádět všechny navrhované důkazní prostředky. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 5. 2013, č. j.: 7 A 37/2010-39, uvedl: „Povinnost správního orgánu řádně objasnit skutečný stav věci není absolutní a je významně korigována zásadou procesní ekonomie. Správní orgán má povinnost volit důkazní prostředky tak, aby byl objasněn skutečný stav věci, aby byl objasněn rychle a hospodárně. Nesmí provádět nadbytečné důkazy, které nemají žádnou vypovídací hodnotu a neobjasňují skutečný stav věci.“ Z celého správního spisu vyplývá snaha správní orgány zahltit. Bylo nutné zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, nikoli všechny detaily každé okolnosti případu, což správní orgány dodržely. Neopomenuly provést žádný navržený důkazní prostředek, který by mohl změnit posouzení věci. Ve věci skutkově jednoduchého přestupku vznikl spis o délce téměř tisíce listů. Žalovaný přitom vypořádal podstatu odvolací argumentace, dokazování správním orgánem I. stupně označil za dostatečné a konstatoval nadbytečnost dalšího dokazování. Soud neshledal žádné nedostatky odůvodnění způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí.
90. Žalobce dále namítl, že žalovaný preferoval znalecký posudek Ing. X., který však měl být zpochybněn odborným vyjádřením Ing. X. Domníval se, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože odborníci nebyli vyslechnuti a nebyl vypracován revizní znalecký posudek. Žalobce během správního řízení předložil podklad označený „Odborný posudek č. 3310/24 – Vyjádření k dopravní nehodě ze dne 13. 12. 2023 v Praze 8, křižovatce ulic Rohanské nábřeží x Za Invalidovnou“ ze dne 30. 9. 2024, zpracovaný Ing. X.
91. Ing. X. aktuálně není zapsán v seznamu znalců, prvostupňovému orgánu je však známo z úřední činnosti, že v minulosti působil jako znalec (srov. s. 8 prvostupňového rozhodnutí). Ing. X. zjevně vyvíjí snahu, aby se výsledky jeho práce co nejvíce podobaly znaleckým posudkům. Nazývá je „odbornými posudky“ a snaží se i o vizuální shodu. Na levém okraji je proděraví a sváže je stejným provázkem v barvách trikolory, vnitřní členění na kapitoly a přílohy se rovněž podobá znaleckým posudkům a připojuje rovněž vlastní doložku, která zjevně napodobuje znalecké doložky. Ve své doložce uvádí: „Odborný posudek jsem podal jako expert – odhadce zapsaný na X., pro předmět podnikání: Oceňování majetku pro věci movité, nehmotný majetek, finanční majetek, obchodní závod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků z oboru doprava, strojírenství.“ Je zapsán v živnostenském rejstříku a oceňování vykonává jako živnost, zatímco znalci jsou zapsáni v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Dále si Ing. X. nechal vyrobit kulaté razítko, které se od znalecké pečeti významně liší pouze tím, že se na něm nenachází malý státní znak.
92. Odborná vyjádření Ing. X. se sice vizuálně podobají znaleckým posudkům, nelze je však s nimi srovnávat. Ing. X. při vypracování „odborného posudku“ nebyl vystaven takové správněprávní či trestněprávní sankci, jaká hrozí znalci v případě porušení povinností. Míra odpovědnosti a možných negativních následků byla u Ing. X. a znalce Ing. X. nesrovnatelná. Lze připomenout skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle ust. § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. NSS rovněž striktně rozlišuje mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky, například lze upozornit na právní větu jeho rozsudku ze dne 22. 5. 2013, č. j.: 6 As 22/2013-27, v níž se uvádí: „Jako důkaz zpochybňující proveditelnost pozorování popisovaných svědky nepostačuje pouhé stručné odborné vyjádření či dobrozdání znalce, jež nemá náležitosti znaleckého posudku a z něhož není vůbec patrné, jaké podklady a informace měl znalec k dispozici (§ 50 odst. 4 správního řádu z roku 2004).“
93. Co se týká obsahové stránky odborného vyjádření Ing. X., jedná se o zjevně nepřesvědčivý podklad. Soudu není zřejmé, jakým způsobem mohl Ing. X. zjistit, že se žalobcovo vozidlo pohybovalo rychlostí 30 km/h a vozidlo poškozené rychlostí 65 km/h. Ing. X. citoval z podání vysvětlení žalobce ze dne 12. 1. 2024, v němž žalobce poprvé uvedl, že poškozená měla jet v odbočovacím jízdním pruhu vlevo a dávat znamení o změně jízdy vlevo, a poté náhle změnila směr jízdy a přejela do prostředního pruhu. Ing. X. dále citoval z podání vysvětlení poškozené ze dne 18. 12. 2023, ve kterém uvedla, že jela v prostředním jízdním pruhu určeném pro přímý směr jízdy. Podání vysvětlení ostatních osob ponechal bez povšimnutí. Ing. X. následně pracoval výhradně s žalobcovým tvrzením ze dne 12. 1. 2024, že poškozená náhle změnila směr jízdy, jak je velmi dobře viditelné na množství snímků získaných ze simulačního programu, které zahrnul do svého odborného vyjádření. Model srážky vozidel zpracovaný Ing. X. je však v přímém rozporu s videozáznamem ze soukromé kamery umístěné na budově. Pokud by poškozená náhle změnila jízdní pruh, jak tvrdí žalobce a jak je vidět na modelu Ing. X., soukromá kamera by takový manévr musela zaznamenat. Odborné vyjádření Ing. X. nelze považovat za přesvědčivé.
94. Prvostupňový orgán v reakci na odborné vyjádření Ing. X. nechal vypracovat znalecký posudek. Jak soud uvedl v předchozím odstavci, odborné vyjádření bylo možné zpochybnit logickými úvahami a srovnáním s videozáznamem ze soukromé kamery umístěné na budově, prvostupňový orgán však pro získání větší míry jistoty oslovil znalce, což svědčí o jeho pečlivém přístupu k dokazování. Soud zdůrazňuje, že Ing. X. již není (a v době zpracování odborného vyjádření nebyl) znalcem a jeho vyjádření nelze srovnávat se znaleckým posudkem, proto není pravdou, že se ve správním řízení dostaly do střetu názory dvou znalců.
95. Soud nemá odborné znalosti týkající se inženýrství a dopravních nehod. Podle zásady volného hodnocení důkazů však může posoudit znalecký posudek Ing. X. jako každý jiný důkaz. V právní větě rozsudku NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j.: 7 As 165/2012-22, se uvádí: „Skutečnost, že určitá otázka závisí na odborném posouzení, nemůže znamenat, že ji to vylučuje ze soudní kontroly. Pokud by tomu tak bylo, soudní kontrola by v řadě oblastí zcela ztratila smysl, neboť rozhodování veřejné správy se velmi často týká otázek specializovaných, vysoce odborných, a tedy vymykajících se znalostem soudců. K tomu, aby soud dokázal posoudit i takové otázky, má k dispozici příslušné procesní nástroje, které může v rámci dokazování použít, a to odborné vyjádření nebo znalecký posudek (§ 127 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).“ Soud proto může a je zároveň povinen zkontrolovat, zda má znalecký posudek zákonné náležitosti, zda je vnitřně koherentní a zda odpovídá na položené otázky. Soud není znalcem a není kompetentní k provádění analýz, variantních technických posouzení, výpočtů, posouzení technických norem a ke kontrole odborných postupů, jak po něm požaduje žalobce.
96. Náležitosti znaleckého posudku jsou uvedeny zejména v ust. § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení znalecký posudek musí obsahovat následující náležitosti: a) titulní stranu, b) zadání, c) výčet podkladů, d) nález, e) posudek, f) odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku, g) závěr, h) je-li to možné, přílohy potřebné k zajištění přezkoumatelnosti znaleckého posudku, i) znaleckou doložku a j) otisk znalecké pečeti. Podle ust. § 27 odst. 2 téhož zákona musí znalecký posudek podaný v listinné podobě rovněž obsahovat vlastnoruční podpis znalce.
97. Ve znaleckém posudku Ing. X. nejprve rekapituloval obsah úředních záznamů a dalších podkladů, ze kterých vycházel. Dále upozornil, že plánek místa dopravní nehody neodpovídá skutečnosti, součet šířek jízdních pruhů však odpovídá šířce vozovky. Frekvence zaznamenaných snímků na soukromé kameře je 25 Hz, tj. 25 snímků za sekundu, z čehož lze odvodit časový průběh nehodového děje. Pomocí simulačního programu byl simulován střet vozidel. V okamžiku střetu se žalobcovo vozidlo pohybovalo rychlostí cca 30 km/h a nebylo brzděno, vozidlo poškozené rychlostí cca 45 km/h a bylo intenzivně brzděno. V okamžiku, kdy se vozidlo poškozené objevilo na videozáznamu, jelo středem prostředního jízdního pruhu a před okamžikem střetu se mírně stočilo vpravo. Pokud by poškozená před nehodovým dějem jela nejprve v levém jízdním pruhu a začala přejíždět do prostředního, počátek přemisťování by musel nastat nejméně 4,4 s před okamžikem střetu. Tvrzení žalobce, že na náhlé přejetí vozidla poškozené nestačil reagovat, je podle znalce z technického hlediska zcela nepravděpodobné. V okamžiku, kdy se vozidlo poškozené objevilo na videozáznamu, byla jeho rychlost minimálně 58 km/h. Nelze přesně a objektivně stanovit, kdy poškozená začala reagovat na žalobcovo vozidlo. Nelze ani určit průběh nehodového děje za situace, kdy by poškozená jela na počátku reakce rychlostí nepřevyšující dovolenou hodnotu 50 km/h. Znalec uvedl, že není jeho úkolem posuzovat, zda řidič za snížené viditelnosti při rozsvícených potkávacích světlech a za dostatečného veřejného osvětlení je schopen rozeznat vzdálenost a rychlost protijedoucího vozidla.
98. Znalec se dále věnoval odbornému vyjádření Ing. X. Uvedl, že určení ekvivalentních energetických rychlostí EES z rozsahu poškození obou vozidel není podloženo srovnáním obdobných rozsahů poškození z dostupného katalogu EES, hodnoty byly stanoveny bez dalšího odůvodnění a jsou tedy nepřezkoumatelné. Ve výpočetním programu použitém Ing. X. se hodnoty EES zadávají jako vstupní údaj. Ing. X. uvažoval, že poškozená brzdila v délce 6 m, ale v záznamu se její automobil objevil přední částí cca 16 m od místa střetu a po zobrazení celé délky vozidla v délce 3,94 m se objevují rozsvícená brzdová světla, tj. cca 12 m od místa střetu, čímž byly výpočty zkresleny. V protokolu vstupních a vypočtených hodnot má být uvedeno 11 kolizí, tisk byl však přerušen po 2. kolizi a pokračoval 11. kolizí, a proto jsou získané a vypočtené hodnoty nepřezkoumatelné. Znalec dále uvedl, že pokud jsou použity v simulacích postupu tohoto typu správné vstupní hodnoty a během střetu nedošlo k sekundárním kolizím vozidel, což bylo v posuzovaném případě zcela vyloučeno, pak při reálně zadaných hodnotách je střet a pohyb vozidel po střetu vypočten během jediné kolize. Podle znalce některé vstupní hodnoty zadané Ing. X. neodpovídají těm skutečným, a proto byla celá simulace provedena nedbale.
99. Dále bylo ve znaleckém posudku uvedeno, že podle fotodokumentace byly vodorovné dopravní značení i svislá dopravní značka dostatečně viditelné. Kdyby poškozená skutečně přejížděla před křižovatkou z levého jízdního pruhu do prostředního tak, jak uvedl žalobce, muselo by k takovému manévru dojít v dostatečné vzdálenosti s takovým časovým předstihem, že by žalobce mohl začít reagovat. Znalec v závěru odpovídal na položené otázky. Za předpokladu počáteční rychlosti jízdy vozidla poškozené v rychlosti nejvýše 50 km/h by ke střetu vozidel za jinak nezměněných podmínek stejně došlo a vozidlo poškozené by s největší pravděpodobností narazilo čelně do pravého boku odbočujícího auta žalobce. Technickou příčinou dopravní nehody bylo podle znalce jednání žalobce, který při odbočování vlevo z hlavní pozemní komunikace na vedlejší nedal odpovídajícím způsobem přednost poškozené, která řídila protijedoucí vozidlo. Poškozená své vozidlo brzdila a za dané situace nemohla střetu zabránit. Podle znalce však žalobce mohl včasnou a správnou reakcí na protijedoucí automobil střetu zabránit. Znalec dále uvedl, že údaje udané poškozenou a osobami podávajícími vysvětlení jsou z technického hlediska reálné a odpovídají zjištěným skutečnostem, zatímco údaje z výpovědi žalobce jsou z technického hlediska nereálné a zjištěným skutečnostem neodpovídají. Vypočtené hodnoty lze předpokládat v technicky přijatelné toleranci 10 %.
100. Soud shledal, že znalecký posudek obsahuje zákonné náležitosti, je vnitřně koherentní a znalec odpověděl na položené otázky. Znalecké posudky slouží též k tomu, aby i laici byli schopni pochopit odpovědi na různé odborné otázky. Znalec vysvětlil, jakým způsobem stanovil rychlost vozidel v okamžiku, kdy se objevila na videozáznamu z kamery na budově, i v době střetu, a odůvodnil, proč považuje tvrzení žalobce o náhlé změně směru jízdy poškozené za technicky nereálné. Je nutné vycházet z kamerového záznamu ze soukromé kamery umístěné na budově, který vylučuje, že by poškozená jednala nepředvídatelně a že by na ni žalobce nebyl schopen reagovat.
101. Není pravdou, že prvostupňový orgán na odborné otázky odpovídal vlastní úvahou; naopak se řídil znaleckým posudkem Ing. X. a dalšími podklady. Samotná existence odborného vyjádření s odlišnými závěry ještě neznamená povinnost opatřit revizní znalecký posudek. Taková povinnost vzniká až tehdy, pokud jsou zjištěny konkrétní, odborně podložené a relevantní pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, které by nebylo možné odstranit jiným způsobem. Důvodné pochybnosti však shledány nebyly.
102. Znalec Ing. X. sdělil své stanovisko k odbornému vyjádření Ing. X. a ve znaleckém posudku nejsou rozpory či chybějící informace, které by vyžadovaly jeho výslech. Je rovněž nutné opět zdůraznit, že ve věci proti sobě nestály dva konkurenční znalecké posudky (Ing. X. není znalcem), jejichž rozpor by bylo nutné řešit zadáním revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2025, č. j.: 9 As 233/2024-56, bod 28). Zpracování znaleckého posudku či odborného vyjádření na začátku správního řízení ani nebylo nutné, protože se jedná o skutkově jednoduchou věc a existují kamerové záznamy. Poté, co žalobce předložil odborné vyjádření Ing. X., však prvostupňový orgán zadal vypracování znaleckého posudku, aby podpořil své závěry.
103. Není pravdou, že se Ing. X. nevěnoval rozporům mezi podáním vysvětlení žalobce, poškozené a dalších osob. Zapnutý směrový signál u vozidla žalobce nic nemění na jeho povinnosti dát přednost v jízdě. Ing. X. rovněž ve znaleckém posudku nehodnotil vinu, nýbrž se věnoval technickým příčinám nehody, což odpovídá jeho odbornosti. Je pravdou, že znalec měl svůj závěr formulovat zdrženlivěji a nehovořit o nedání přednosti v jízdě, celkové věrohodnosti posudku to však nikterak neubírá a právní kvalifikace byla dostatečně autonomně posouzena správními orgány a vyplývá z jiných provedených důkazů. Ing. X. v odborném vyjádření nevysvětlil, jak stanovil rychlost vozidla poškozené v rozmezí 65 až 75 km/h, proto jsou úvahy o tom, že žalobce mohl dokončit odbočovací manévr, pokud by poškozená dodržela předepsanou rychlost, pouze spekulativní. Soud rovněž zdůrazňuje, že žalobce na počátku prvního videozáznamu na služební kameře zasahujícího policisty výslovně uvedl, že si poškozené nevšiml, nedal jí přednost a byla to jeho vina. Podle znaleckého posudku ani nebrzdil.
104. Žalobce dále namítl, že se znalec Ing. X. dostatečně nevěnoval variantě, zda by ke střetu s vozidlem poškozené došlo, pokud by nebyla překročena rychlost 50 km/h. Znalec však mohl přesné údaje převzít pouze ze záznamu ze soukromé kamery, která křižovatku zabírala omezeně. Věnoval se rovněž žalobcovu tvrzení, že měla poškozená měnit jízdní pruhy, a spočítal, že by teoreticky měla začít přejíždět z levého do pravého jízdního pruhu 4,6 s před nárazem. Znalec Ing. X. dále uvedl, že nelze objektivně stanovit, kdy a jakou intenzitou brzdění začala poškozená reagovat, a proto nelze určit průběh nehodového děje za situace, kdy by na počátku reakce jela rychlostí nepřevyšující 50 km/h. Doplnil výpočet orientační brzdné dráhy a přibližný časový úsek. V závěru znaleckého posudku Ing. X. uzavřel, že pokud by se vozidlo poškozené pohybovalo rychlostí nejvýše 50 km/h, ke střetu by stejně došlo. Soud konstatuje, že znalec pracoval s dostupnými údaji a odmítl činit nepodložené závěry, což však nemá vliv na přezkoumatelnost znaleckého posudku. Znalec neměl informaci o tom, kdy poškozená začala reagovat na žalobcovo odbočující vozidlo, a proto nemohl přesně spočítat, zda by stihla své vozidlo zabrzdit, pokud by se v daném okamžiku pohybovala rychlostí 50 km/h. Pokud znalec nemá k dispozici dostatečná data, nemusí být schopen přesně odpovědět na všechny otázky zadavatele. Ing. X. mohl uvést pouze teoretické údaje o přibližné nutné dráze brzdění. Konstatoval, že žalobkyně začala nejpozději brzdit, když se na záznamu objevilo její vozidlo 12 m od místa střetu, a na počátku brzdné reakce se pohybovalo minimálně rychlostí 58 km/h. Dále uvedl, že při rychlosti 50 km/h by vozidlo poškozené zabrzdilo za 30,6 až 41,5 m. Úvaha o nevyhnutelnosti střetu při rychlosti 50 km/h se nachází sice až v závěru znaleckého posudku, je však zřejmé, jakými údaji byla podložena a že znalec Ing. X. správně odmítl spekulovat kvůli nedostatku dat. Pokud by se žalobkyně pohybovala rychlostí 50 km/h a začala brzdit 16 m od místa střetu, nedokázala by s ohledem na nutnou dráhu brzdění zabránit dopravní nehodě.
105. Dále podle žalobce Ing. X. v podání ze dne 31. 1. 2025 namítl, že protokol Virtual Crash v předstřetové fázi pracuje u Toyoty s dráhou 16,534 m a zpomalením 3,000 m/s² a u vozidla Kia se zpomalením 5,000 m/s². Report na č. l. 406–413 podle něj odpovídá pohybu Toyoty přibližně z 58 na 45 km/h a Kia přibližně z 51 na 30 km/h. Výpočet varianty 50 km/h používá u Toyoty rozpětí zpomalení 3,5 až 5,8 m/s² a jiný předpoklad pohybu Kia. Je otázkou, zda alternativa 50 km/h skutečně zachovává jinak stejné podmínky a zda je výsledek na zvolených vstupech závislý. Ing. X. měl dále upozornit, že u Virtual Crash Ing. X. jsou k průběhu předloženy dílčí obrazové výstupy a report, zatímco jeho PC-Crash obsahuje diagramy dráha–rychlost a dráha–čas a fázový pohyb vozidel. Standard znalecké činnosti v oboru doprava 2023 na s. 20 pracuje s požadavkem uvést vstupní parametry, jejich omezení a intervaly spolehlivosti v rozsahu nutném k přezkoumatelnosti a při použití simulačního programu doporučuje intervalový diagram děje v jednotném čase se všemi účastníky, okamžitými rychlostmi, drahami a časy. Skripta ČVUT „Analýza nehod v silničním provozu“ rozlišují možnost odvrácení již vzniklého střetu od posouzení vlivu rychlosti na samotný vznik nehodové situace.
106. Ing. X. však v podání ze dne 31. 1. 2025 pouze uvedl, že pro elektrické vozidlo Kia není dostupný katalog EES, v odborném posudku určil pro vozidlo Toyota EES cca 50 km/h a pro vozidlo Kia cca 30 km/h. Ve výpočetním programu PC Crash byly hodnoty EES u vozidla Toyota 53,33 km/h a u vozidla Kia 30,59 km/h. U sekundárního střetu byly hodnoty EES u vozidla Toyota 0,90 km/h a u vozidla Kia 0,86 km/h. Hodnoty EES jsou přibližné. Oba výpočetní programy jsou velmi podobné. Dále Ing. X. uvedl, že ve výpočetním programu Virtual Crash 4, ve kterém byl zpracován znalecký posudek, jsou údaje ohledně EES pouze v reportu na listu 8 až 9. Pokud by byla délka brzdné dráhy intenzivního brzdění vozidla Toyota 12 m, byla by jeho výchozí rychlost vyšší než 74,8 km/h. Díky výpočetnímu programu PC Crash bylo vypočteno celkem 11 kolizí, již druhá kolize byla energeticky nevýznamná. Ing. X. dále odkazoval na své odborné vyjádření. Ve znaleckém posudku jsou ve výpočetním programu Virtual Crash pouze výstřižky obrazovky programu a protokol Virtual Crash 4, report 1 až 9.
107. Žalobce v doplnění žaloby odkázal na vyjádření Ing. X. ze dne 31. 1. 2025 a konkrétně uvedl i čísla listů ve správním spisu. Ing. X. však ve zmiňovaném podkladu pouze upozornil, že Ing. X. do znaleckého posudku zahrnul jen dílčí obrazové výstupy a report. V ostatních ohledech žalobcova tvrzení neodpovídají vyjádření Ing. X. Jediné z uvedených tvrzení, které odpovídá vyjádření ze dne 31. 1. 2025, je velmi obecné. Co se týká odkazu na skripta ČVUT, jedná se o podklad, který obecně popisuje danou problematiku, a proto neodpovídá na otázku, zda byla přezkoumatelným způsobem zhodnocena poloha obou vozidel při alternativě zákonné rychlosti. Znalec na s. 3 posudku uvedl podklady, z nichž vycházel, včetně odborné literatury, znalecké standardy ČVUT, podle nichž má být dle žalobce třeba zpracovat citlivostní analýzu, nepředstavují bez dalšího autoritativní zdroj, z něhož by znalec musel čerpat, znalec Ing. X. postupoval dle publikací brněnské VUT, což nijak nesnižuje přesvědčivost posudku. Nad rámec soud dodává, že žalobcem předložená příručka ve správním řízení „Analýza nehod v silničním provozu“ od ČVUT (dostupná též na webových stránkách Fakulty dopravní ČVUT) ani pojem „citlivostní analýza“ nikde neuvádí. Žalobce taktéž namítl, že žalovaný nevypořádal námitky Ing. X. týkající se znaleckého posudku, jak je předestřel v doplnění žaloby, žalovaný však nemohl reagovat na argumentaci, která není součástí správního spisu. Samotné kusé vyjádření Ing. X. k znaleckému posudku ze dne 31. 1. 2025 není způsobilé znalecký posudek relevantně zpochybnit.
108. Dále žalobce odkázal na tři rozhodnutí NSS. Usnesení NSS ze dne 9. 4. 2026, č. j.: 5 As 12/2026-32, body 13 až 16, obsahuje obecná východiska týkající se dokazování se zaměřením na znalecké posudky. Správní orgány postupovaly v souladu s uvedenými zásadami a žalobce nedokázal relevantním způsobem zpochybnit závěry znaleckého posudku, a proto nevyvstala potřeba jej doplnit, odstranit případné nedostatky či zadat revizní znalecký posudek. Rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2024, č. j.: 10 As 98/2023-128, body 53 až 57, se rovněž obecně věnuje znaleckým posudkům jako důkazním prostředkům. Soud si je vědom, že znalecké posudky nelze nekriticky přijímat bez dalšího, a proto se pečlivě věnoval obsahu znaleckého posudku Ing. X. Dále žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2024, č. j.: 6 As 229/2023-54, body 20, 21, 26 a 41, v němž NSS skutečně konstatoval, že způsob jízdy vozidla s předností je relevantní tehdy, pokud bylo fakticky znemožněno splnění povinnosti dát přednost. Současně však v připomínaném bodu 41 uvedl: „Jednání poškozeného nebylo takového charakteru, aby bránilo stěžovateli plnit jeho povinnosti, tj. především zabránit nehodě tím, že by dal přednost v jízdě poškozenému. To je jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem, podle nějž musel stěžovatel vidět poškozeného ještě před vjetím do křižovatky a zahájením odbočovacího manévru (nejpozději ho mohl vidět ihned po rozjetí autobusu, pokud by se vycházelo z odborného posouzení Ing. Vyžrálka). Porušení povinnosti dát přednost v jízdě poškozenému je primární příčinou dopravní nehody, byť rozhodně nikoliv jedinou. Skutečnost, že vzniku dopravní nehody výrazným způsobem přispěl poškozený tím, že se ke křižovatce blížil rychlostí převyšující nejvyšší povolenou rychlost, nemá vliv na zaviněné protiprávní jednání stěžovatele, přičemž nedbalostním zaviněním je pokryto i způsobení dopravní nehody a újmy na zdraví. Stěžovatel přinejmenším mohl a měl vědět, jaké následky může mít jeho neopatrné počínání.“ Jednalo se o přehledný úsek, poškozená jela rovně a neměnila jízdní pruhy, a ačkoli překročila maximální povolenou rychlost, rozhodně fakticky neznemožnila žalobci, aby jí dal přednost.
109. Nebyl žádný důvod k provedení determinačních testů, které by určily reakční schopnosti žalobce a poškozené. Poškozená byla zdravotně způsobilá k řízení vozidla, jak bylo doloženo, a žalobce nepředložil žádné konkrétní informace svědčící o opaku. Spekulace o řidičských schopnostech a zdravotním stavu poškozené jsou nepodložené. Jednalo se o přehledný úsek a žalobce byl povinen dát poškozené přednost v jízdě. V případě žalobce by byl determinační test sám o sobě irelevantní, protože podle videozáznamu ze soukromé kamery vůbec nezačal brzdit a zasahujícímu policistovi následně sdělil, že si poškozené nevšiml.
110. Žalobce v žalobě uvedl, že nehodu zavinila poškozená, protože měla nečekaně změnit směr jízdy a pohybovat se vyšší než povolenou rychlostí, viditelnost byla zhoršena kvůli nočním hodinám, žalobce směrovkou dával najevo úmysl odbočit, v místě dopravní nehody bylo matoucí dopravní značení a podle videozáznamu pořízeného žalobcem se zde řidiči mají kvůli němu opakovaně dopouštět chyb.
111. Soud se některým uvedeným otázkám věnoval již výše i opakovaně, přesto považuje za důležité je připomenout. Dopravní nehoda se odehrála na přehledném úseku. Žalobce se pokusil odbočit z hlavní ulice a nedal poškozené přednost v jízdě. Sám zasahujícím policistům řekl: „…zpátky domů, pán prostě za mnou jel někde hrozně rychle, paní, já jsem si jí nevšiml, odbočil jsem, nedal jsem jí přednost, moje vina.“ Poté pokračoval: „Já jsem jel pomalu, odbočoval jsem, paní jela, nepotkalo se to, oukej.“ Následně opakoval: „Já vám říkám, paní mi nedala přednost.“ Tvrzení, že poškozená nečekaně změnila jízdní pruh a původně měla rovněž odbočovat z hlavní ulice, předložil žalobce až přibližně měsíc po dopravní nehodě. Jeho varianta však byla vyvrácena videozáznamem ze soukromé kamery na budově a znaleckým posudkem. Odbornému vyjádření Ing. X. se soud již dostatečně věnoval výše. Místo dopravní nehody bylo řádně osvětleno a nebylo shledáno, že veřejné osvětlení bylo nefunkční. Není rozhodující, jak se jiní náhodní řidiči na křižovatce chovají; podstatné je jednání poškozené, které bylo zjištěno zcela dostatečně. Jednalo se o skutkově jednoduchý přestupek, kdy žalobce při odbočování z hlavní ulice nedal přednost protijedoucímu vozidlu a odmítl podstoupit testy ke zjištění, zda nebyl ovlivněn alkoholem.
112. Soud konečně zdůrazňuje, že skutkové okolnosti odůvodňující právní kvalifikaci obou přestupků byly dostatečně zjištěny i bez vyžádání znaleckého posudku, který se ostatně týkal jen přestupku méně závažnějšího (nedání přednosti v jízdě). I kdyby bylo shledáno spoluzavinění poškozené z důvodu zvýšené rychlosti, žalobce zjevně nedal poškozené na poměrně přehledném úseku přednost a najel neopatrně na křižovatku (jak vyplývá z kamerového záznamu nehody). K spáchání přestupku nedáním přednosti v jízdě i v případě spoluzavinění poškozeného spočívajícího v překročení povolené rychlosti srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2012, č. j.: 7 As 91/2012 – 62, publ. pod č. 2820/2013 Sb. NSS, a již zmíněný rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2024, č. j.: 6 As 229/2023 – 54.
113. Žalobce dále namítal, že prvostupňový orgán při rozhodování o výši trestu neměl přihlížet ke dvěma přestupkům z let 2012 a 2017, protože bylo třeba analogicky aplikovat institut zahlazení odsouzení.
114. Prvostupňový orgán konstatoval, že je namístě postupovat podle ust. § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., protože za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Podle tehdejšího znění zákona za přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu bylo možné uložit pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 12 měsíců do dvou let. Prvostupňový orgán uvedl, že v žalobcův neprospěch svědčilo zavinění ve formě úmyslu, zavinění dopravní nehody se škodou na majetku a se zraněním osoby, ohrožení i porušení zájmu chráněného zákonem a dále skutečnost, že navzdory spáchání přestupku ve večerních hodinách, kdy je obecně provoz zeslaben, byla jeho jednáním ve vztahu k místu skutku (frekventovaná komunikace, křižovatka s přechody pro chodce) zvýšena míra rizika ve vztahu k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, včetně chodců. Přitěžující okolností byla skutečnost, že žalobce spáchal více přestupků. V jeho prospěch svědčilo, že podle registru řidičů v předchozích třech letech nespáchal žádný přestupek. Ve vztahu k hodnocení jeho osoby prvostupňový orgán neopomenul, že registr řidičů obsahoval dva záznamy o přestupcích spáchaných v minulosti, což podle jeho názoru vypovídalo o nedostatečném preventivním vlivu předchozích správních trestů na jeho jednání.
115. Z odůvodnění je zřejmé, že prvostupňový orgán k přestupkům spáchaným v letech 2012 a 2017 nepřihlédl jako k přitěžující okolnosti, nýbrž v rámci hodnocení žalobcovy osoby. NSS v rozsudku ze dne 19. 1. 2023, č. j.: 2 As 71/2022-34, uvedl: „Lze shrnout, že k přestupkům spáchaným před více než třemi lety nelze přihlížet jako k přitěžující okolnosti (nemohou být např. ani příčinou recidivy), zároveň ovšem ale není důvod je zcela ignorovat při posuzování osobnosti pachatele, možnosti jeho nápravy a obecně jeho vztahu k dodržování právních předpisů.“ Prvostupňový orgán proto postupoval v souladu s citovanou judikaturou. Odůvodnění výše správního trestu soud proto považuje za zcela dostatečné a přezkoumatelné.
116. Soud měl vše potřebné za prokázané ze správního spisu, proto seznal další dokazování nadbytečným.
117. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
118. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 21. září 2026
JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.