Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Az 6/2026 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci

žalobce: T. M., nar. X. státní příslušnost: Ukrajina

bytem v ČR: X.

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO 00007064

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.6.2026, č.j. OAM-893/ZA-ZA12-K18-PD2-2020-III,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Podstata sporu

1. Žalobce podal u soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že doplňková ochrana se podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neprodlužuje. Žalobce přicestoval do České republiky jako nezletilý spolu s matkou a sourozenci. Doplňková ochrana mu byla udělena v prosinci 2022 a následně prodloužena do února 2026.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel z toho, že původně rozhodný důvod ochrany, spočívající v riziku vážné újmy v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, ve vztahu k individuální situaci žalobce a k oblasti jeho návratu již netrvá v intenzitě vyžadované zákonem.

3. Žalovaný nezpochybnil, že na území Ukrajiny nadále probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt a že vzdušné útoky zasahují i území vzdálená od linie fronty. Na základě Informace OAMP ze dne 12. 1. 2026, zprávy LANDINFO a podkladů ze zjišťovací mise z roku 2026 však uzavřel, že v obci Vyhoda v Ivanofrankivské oblasti, kde žalobce dříve žil, neprobíhají přímé pozemní boje a že intenzita i četnost útoků je podstatně nižší než v oblastech východní a jižní Ukrajiny. Žalovaný zohlednil i údaje o civilních obětech, fungování místní infrastruktury a dostupnosti základních služeb. Dospěl proto k závěru, že samotná přítomnost žalobce v uvedené oblasti nepředstavuje skutečné nebezpečí vážné újmy.

4. Dále žalovaný vyhodnotil osobní poměry žalobce. Žalobce je zletilý, zdravý a práceschopný; v České republice pracuje jako prodavač. Žalovaný zjistil, že se žalobce dorozumí ukrajinsky a v ukrajinsky mluvícím prostředí vyrůstal. Při pohovoru dne 8. 4. 2026, provedeném za účasti jeho matky, neuvedl konkrétní zdravotní, sociální či jiné okolnosti, které by mu objektivně bránily v návratu a usazení v oblasti původu. Při seznámení s podklady dne 2. 6. 2026 výslovně uvedl, že je nechce blíže prostudovat, nehodlá předložit další podklady a nemá další tvrzení ani návrhy na doplnění dokazování.

5. Žalovaný se zabýval také obavou žalobce z případného odvodu. Z podkladů založených ve spise vyplývá, že se mobilizace vztahuje na muže ve věku 25 až 60 let. Žalobci je 20 let; netvrdil ani nedoložil, že by mu byl doručen povolávací rozkaz, že by proti němu bylo vedeno řízení pro vyhýbání se službě nebo že by s ním bylo v této souvislosti zacházeno diskriminačně. Žalovaný neshledal ani jiný individuální důvod vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

6. Žalobce v žalobě ke skutkovým okolnostem uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 2020 jako čtrnáctiletý spolu se svou matkou a sourozenci. Doplňková ochrana mu byla původně udělena v prosinci 2022 a následně prodloužena do února 2026. O jeho poslední žádosti však žalovaný rozhodl odlišně než ve vztahu k jeho matce a nezletilé sestře, jimž doplňkovou ochranu prodloužil. V případě žalobce dospěl k závěru, že důvody pro poskytnutí této ochrany již pominuly, neboť mu v místě jeho dřívějšího bydliště v Ivanofrankivské oblasti údajně nehrozí vážná újma a situaci na Ukrajině nelze považovat za totální konflikt.

7. S tímto závěrem žalobce zásadně nesouhlasí. Namítá, že žalovaný své rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností, když jeho situaci posoudil pouze formalisticky a nezohlednil všechny jeho individuální okolnosti. Zdůrazňuje, že na Ukrajině nemá žádné rodinné, sociální ani ekonomické vazby, z této země odcestoval ještě jako nezletilý, neumí psát ukrajinsky a v případě nuceného návratu by neměl kam odejít ani jak si zajistit základní životní potřeby. Naproti tomu celá jeho rodina žije v České republice, kde si vytvořil pevné sociální vazby a kde rovněž finančně přispívá své matce na chod domácnosti.

8. Žalobce namítá zejména nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Má za to, že žalovaný jeho osobní situaci posoudil pouze formalisticky. Poukazuje na to, že do České republiky přicestoval jako čtrnáctiletý, na Ukrajině nemá rodinné, sociální ani ekonomické zázemí, ukrajinsky údajně neumí psát a v případě návratu by neměl kde bydlet ani z čeho hradit své základní potřeby. Oproti tomu v České republice žije jeho rodina, s níž má pevné vazby, a žalobce finančně přispívá na chod domácnosti.

9. Žalobce dále uvádí, že rodina čelila již před vypuknutím války útokům v souvislosti s příbuzenskými vazbami v Rusku. Za psychicky velmi zatěžující považuje rovněž možnost budoucího odvodu do ukrajinské armády. Zpochybňuje závěr žalovaného o bezpečnosti Ivanofrankivské oblasti s poukazem na to, že raketové a dronové útoky směřují na civilní i energetickou infrastrukturu po celém území Ukrajiny, včetně oblastí západních. Možnost vnitřního přesídlení i využití jiného pobytového oprávnění v České republice pokládá za nereálnou. Namítá porušení zásady non-refoulement a , a .

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svém rozhodnutí. Uvádí, že bezpečnostní situaci posoudil z aktuálních, vícezdrojových a adresných podkladů, individualizoval ji ve vztahu k oblasti původu žalobce a žalobci poskytl plnou možnost vyjádřit se k podkladům. Rozdílné rozhodnutí ve věci matky a nezletilé sestry vysvětluje jejich odlišnou osobní situací. Důvody žalobce týkající se ekonomického a rodinného života v České republice podle žalovaného samy o sobě nejsou důvody pro poskytnutí doplňkové ochrany.

III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a ze skutkového a právního stavu existujícího v době jeho vydání ( a 2 ).

12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady ay, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným.

13. Žaloba není důvodná.

Právní rámec

14. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu ve znění rozhodném pro danou věc ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, jestliže osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma podle § 14a a nenastaly-li důvody pro její odejmutí podle § 17a zákona o azylu. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu se doplňková ochrana odejme, pokud okolnosti, které vedly k jejímu udělení, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. Podle § 17a odst. 2 téhož zákona se přihlíží k tomu, zda změna okolností má tak významnou a trvalou povahu, že osobě již nehrozí nebezpečí vážné újmy.

15. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje podmínky pro udělení azylu, pokud jsou důvodné obavy, že by mu po návratu do země původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 písm. c) považuje vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

16. Jestliže se obava z vážné újmy vztahuje jen na část země původu, § 2 odst. 7 zákona o azylu vyžaduje posoudit, zda cizinec může do jiné části země bezpečně a oprávněně odcestovat, vstoupit do ní a usadit se v ní a zda tam s přihlédnutím k situaci v této části státu a ke své osobní situaci nemá důvodné obavy z vážné újmy, případně má přístup k účinné ochraně.

17. Správní orgán je povinen postupovat v souladu s právními předpisy ( ), zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v nezbytném rozsahu ( ), a v odůvodnění uvést podklady, úvahy při jejich hodnocení, výklad právních předpisů i vypořádání námitek účastníka ( ).

18. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. -68, vymezil podmínky § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu takto: „Pro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy zakotvené v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu musí být kumulativně splněny následující podmínky: (1) země původu žadatele o mezinárodní ochranu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu; (2) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista; (3) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí.“

19. Z rozsudku NSS ze dne 3. 7. 2026, č. j. -25, plyne, že samotná existence vzdušných útoků v západní části Ukrajiny automaticky neprokazuje skutečné nebezpečí vážné újmy. Posouzení musí být regionálně konkrétní a musí hodnotit intenzitu a četnost útoků v oblasti návratu, jejich dopady na civilní obyvatelstvo, existenci varovného systému a krytů, jakož i osobní situaci konkrétního žadatele. Obecné statistiky za celou Ukrajinu bez dalšího nemohou nahradit takové regionální posouzení.

20. K vojenské službě je nutno přihlédnout k rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2018, č. j. -29. Samotná zákonná branná povinnost a běžná sankce za její nesplnění zpravidla nezakládají důvod k poskytnutí mezinárodní ochrany. Právně významné mohou být zejména konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že by výkon služby zahrnoval jednání odporující mezinárodnímu právu, nebo že by trestní stíhání či trestání za odmítnutí služby bylo diskriminační či nepřiměřené. Taková tvrzení musí správní orgán individuálně prověřit.

K přezkoumatelnosti a skutkovým podkladům

21. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný v něm identifikoval původní důvod doplňkové ochrany, vyložil právní kritéria pro její další trvání, označil zdroje informací o zemi původu a vyhodnotil je ve vztahu ke konkrétní oblasti, do níž se žalobce může vrátit. Z odůvodnění je patrné, proč žalovaný nepovažoval pokračování ozbrojeného konfliktu na celém území Ukrajiny za dostačující pro závěr, že každému civilistovi v každém regionu hrozí vážná újma, a proč odlišně hodnotil osobní poměry žalobce, jeho matky a nezletilé sestry.

22. Žalobce namítá, že žalovaný vycházel z pouhého formalismu. Soud však ze správního spisu ověřil, že žalovaný s žalobcem provedl pohovor, umožnil mu seznámit se s podklady a výslovně se zabýval jeho věkem, zdravotním stavem, pracovní schopností, jazykovým zázemím, dřívějším pobytem v oblasti původu, rodinnými vazbami a obavou z mobilizace. Žalobce měl reálnou možnost konkretizovat, jaké konkrétní překážky mu brání v návratu, doložit zdravotní, sociální či jinéy a reagovat na podklady o zemi původu. Této možnosti však nevyužil. Takový procesní postup nelze považovat za porušení .

23. Povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností nespočívá v tom, že správní orgán musí bez konkrétního podnětu vyhledávat každou hypotetickou okolnost příznivou pro žadatele. V dané věci žalovaný obstaral vícezdrojové aktuální podklady, provedl pohovor a umožnil žalobci navrhnout důkazy. V napadeném rozhodnutí jsou srozumitelně vyloženy úvahy, které vedly žalovaného k závěru o neexistenci aktuálního skutečného nebezpečí vážné újmy. Požadavkům proto dostál.

K bezpečnostní situaci v Ivanofrankivské oblasti

24. Soud souhlasí se žalobcem potud, že ozbrojený konflikt na Ukrajině pokračuje a že ani západní oblasti nejsou zcela mimo dosah raketových a dronových útoků. Tato okolnost však sama o sobě nerozhoduje o splnění třetí podmínky vymezené v rozsudku NSS č. j. -68. Zákon nevyžaduje, aby v zemi původu neexistovalo žádné bezpečnostní riziko; vyžaduje skutečné nebezpečí vážného a individuálního ohrožení civilisty v důsledku svévolného násilí.

25. Žalovaný nepostavil své závěry pouze na abstraktním označení Ivanofrankivské oblasti za „bezpečnou“. Z podkladů, které ve správním spise konkrétně označil, vyplývá absence přímých pozemních bojů v oblasti původu žalobce, podstatně nižší frekvence vzdušných útoků oproti oblastem u fronty, omezený počet civilních obětí a fungování veřejných služeb i běžného hospodářského života.

26. Soud si uvedené ověřil z následujících dokumentů: Informace OAMP Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb ze dne 12.1.2026. Dokument se zabývá situací v konkrétních oblastech; k Ivanofrankivské se uvádí, že civilní infrastruktura nebyla narušena, úroveň zásobování, služeb a přístupu k zdravotní péči je stabilní, soud ověřil i skutková zjištění žalovaného ohledně ostřelování a protivzdušné obrany, přeshraničnému pohybu a postavení navrátilců. Dokument jednoznačně uvádí, že v dané oblasti se nejedná o „totální konflikt“, v kterém by mohl být žalobce vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy.

27. Z dokumentu vyplývá, že situace pozemních bojů byla stabilizována na linii bojů na východě a jihovýchodě země, konkrétně v Charkovské, Luhanské Doněcké Záporožské a Chersonské oblasti. Rovněž vzdušné útoky míří primárně do těchto oblastí. V západních oblastech, mezi které patří i Ivanofrankivská oblast byl zdokumentován, menší počet útoků a nižší časová frekvence. Skutkový závěr žalovaného vyplývající z těchto dokumentů si soud tímto ověřil a potvrzuje bezpečnostní situaci, tak jak ji vyhodnotil žalovaný. Dokument uvádí, že jde i o oblast ekonomického rozvoje, jelikož vykazuje sedmnáctiprocentní ekonomický růst.

28. Shrnuto, Informace OAMP Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb ze dne 12.1.2026, obsahuje podrobné informace o počtu a povaze útoků v relevantním období, jejich cíl a dopad na civilisty;

29. Pokud jde o srovnání s z Informací OAMP Ukrajina – Politická a bezpečnostní situace ze dne 17.1.2024, tato se nezabývala podrobně západní částí Ukrajiny a hodnotila situaci celku podle východní části země. Informace z roku 2026 hodnotí všechny aspekty západních regionů a konkrétně i Ivanofrankivskou oblast. Informace hodnotí v množství a fungování varovného systému a dostupnost krytů; Situace zjištěná z dokumentu z roku 2026 je pro žalobce jiná v těch aspektech, že je více zmapována a západní část Ukrajiny se z jeví jako relativně bezpečná a pro žalobce jakožto nyní dospělého, odlišná než při posledním rozhodnutí o prodloužení dočasné ochrany.

30. Soud si ověřil i skutkové závěry žalovaného ze Zprávy ze Zjišťovací mise OAMP MV ČR publikováno: únor 2026 a z meziresortního materiálu MV ČR, MSp a NSZ, který byl vypracován jako podklad pro posuzování navratitelnosti ukrajinských státních příslušníků, a obsahuje mimo jiné judikaturu správních soudů týkající se možnosti návratu. Žalovaný případně vycházel také z rozsudku SDEU Elgafaji, C-465/07, týkajícího se výkladu čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice, která se zabývá posouzením: čím nižší je intenzita obecného násilí, tím vyšší musí být míra individualizace rizika; při extrémní intenzitě naopak nemusí být další individualizace nutná.

31. Z Informace LANDINFO, 2.5.2025, vyplývá, že se mobilizace aktuálně týká mužů mezi 25-60 lety, žalobce tak nespadá do věkového limitu pro mobilizaci.

32. Žalovaný současně hodnotil opatření snižující riziko pro civilní obyvatelstvo, včetně systému varování a dostupnosti ukrytí [str. 4 druhý odstavec].

33. Soud zdůrazňuje, že údaj o dvou civilních úmrtích v roce 2025 není rozhodný izolovaně. Význam má pouze ve spojení s ostatními regionálními údaji obsaženými ve správním spise. Tyto podklady ve svém souhrnu rozumně podporují závěr, že riziko svévolného násilí v oblasti návratu nedosahuje takové intenzity, aby byl každý civilista již svou přítomností vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Tento závěr není v rozporu s rozsudkem NSS č. j. -25, který vyžaduje regionální a individuální hodnocení, nikoli automatický závěr o bezpečnosti či nebezpečnosti celé západní Ukrajiny.

34. Žalobní argumentace založená na útocích v jiných oblastech Ukrajiny, případně na obecném ohrožení energetické a civilní infrastruktury, proto sama o sobě nemůže zpochybnit posouzení konkrétní oblasti návratu. Žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti svědčící o tom, že by právě obec Vyhoda nebo její bezprostřední okolí byly vystaveny násilí s intenzitou srovnatelnou s frontovými oblastmi nebo že by žalobce měl osobní znaky zvyšující jeho ohrožení.

35. Změnu okolností ve smyslu § 17a odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o azylu nelze redukovat na otázku, zda ozbrojený konflikt jako celek skončil. Rozhodující je, zda nadále trvá důvodná obava z vážné újmy u konkrétní osoby v konkrétním místě návratu. Žalovaný na základě aktuálních podkladů přezkoumatelně doložil, že ve vztahu k žalobci a jeho oblasti původu již původní důvod ochrany netrvá v zákonem požadované intenzitě. Zjištěné regionální poměry nejsou nahodilé ani pouze přechodné; podle správního spisu vykazují dlouhodobě výrazně odlišnou úroveň ohrožení od oblastí bezprostředně zasažených pozemními boji. Posledním rozhodnutím o prodloužení ze dne 24.1.2024 byla odlišná skutková situace především v tom, že žalobce byl nezletilý a v době vydání rozhodnutí probíhal konflikt spojený s ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel země, a konkrétně správní orgán vycházel z Informace OAMP Ukrajina – Politická a bezpečnostní situace ze dne 17.1.2024. Tyto okolnosti do 2. 6. 2026 se významně a trvale změnily, a to minimálně pokud jde o věk žalobce. NSS dovozuje, že trvání původních důvodů je presumováno, dokud není prokázán opak; podklady o zemi původu o které se správní orgán opíral, jimiž jsou Informace z roku 2024 a 2026, jsou konkrétní, podrobné a důvěryhodné. Viz rozsudek NSS č. j. -30.

K osobní situaci žalobce, rodinným vazbám a možnosti usazení

36. Soud neshledal důvodnou námitku, že by žalobce pro nedostatek zázemí v zemi původu nebyl schopen návratu. Žalobce je zletilý, zdravý, práceschopný a v České republice vykonává zaměstnání. Tyto skutečnosti svědčí o jeho schopnosti samostatně zajišťovat základní potřeby. Znalost ukrajinského jazyka v mluvené podobě a předchozí život v ukrajinském prostředí jsou relevantními okolnostmi. Tvrzená omezená schopnost psát ukrajinsky sama o sobě neprokazuje, že by žalobce nebyl schopen se v zemi původu nebo v jiné části Ukrajiny usadit či využít dostupné pomoci a služeb.

37. Žalobce nekonkretizoval, proč by si nemohl zajistit bydlení, práci nebo alespoň počáteční materiální pomoc. Netvrdil vážné onemocnění, zdravotní postižení, péči o závislou osobu ani jinou objektivní překážku. Správní spis naopak obsahuje informace o možnostech podpory navrátilců a vnitřně vysídlených osob v oblastech mimo frontu [Informace OAMP ze dne 12.1.2026 na str. 9-11]. Za této situace nelze z pouhé absence současného bydlení či zaměstnání na Ukrajině dovodit skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu.

38. Skutečnost, že matce a nezletilé sestře žalobce byla doplňková ochrana prodloužena, nezakládá nerovné zacházení. Řízení o prodloužení doplňkové ochrany má zásadně individuální povahu. Žalobce netvrdí, že by byl osobou poskytující nezbytnou každodenní péči matce či sestře. Matka zajišťuje péči o nezletilé dítě, zatímco žalobce je samostatný dospělý muž. Rozdílné výsledky řízení proto vycházejí z rozdílných skutkových okolností, nikoli z nedůvodné odchylky v posuzování obdobných případů.

39. Tvrzení o útocích pro vazby rodiny v Rusku je nutno odmítnout jako neurčité, a navíc je žalobce neuplatnil před žalovaným, proto žalobce neprokázal pro něj plynoucí individuální riziko podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

40. Rodinné a sociální vazby žalobce v České republice soud nezlehčuje. Z hlediska § 14a zákona o azylu však samy o sobě nepředstavují vážnou újmu při návratu do země původu. Žalobce netvrdí, že by byl výlučným pečujícím o rodinného příslušníka závislého na jeho osobní každodenní péči. Jeho finanční příspěvek na domácnost může být významný z hlediska rodinných poměrů, není však bez dalšího důvodem pro pokračování mezinárodní ochrany. Napadené rozhodnutí navíc nepředstavuje rozhodnutí o správním vyhoštění se zákazem vstupu. Otázku případného dalšího pobytového oprávnění může žalobce řešit v řízeních podle zákona o pobytu cizinců; tato okolnost sice nenahrazuje posouzení podmínek doplňkové ochrany, avšak potvrzuje, že jeho rodinné a pracovní vazby nejsou ponechány bez právně upraveného prostoru.

K obavě z vojenské služby

41. Žalobce před správním orgánem neuplatnil konkrétní obavu založenou na doručeném povolávacím rozkazu, zahájeném trestním řízení, diskriminačním zacházení nebo hrozbě nepřiměřené sankce. Poukazuje pouze na psychickou náročnost možné budoucí mobilizace. Takto obecně formulovaná námitka nemůže založit důvodné obavy z vážné újmy.

42. Žalovaný se touto otázkou přesto zabýval. Z jím použitých podkladů vyplývá, že obecná mobilizace se vztahuje na muže od 25 let věku, zatímco žalobci je 20 let. Žalobce proto neprokázal, že by mu v době rozhodnutí hrozilo bezprostřední povolání k vojenské službě. Neuvedl ani žádnou okolnost, která by nasvědčovala odlišnému nebo diskriminačnímu postupu ukrajinských orgánů právě vůči němu.

43. Tento závěr je v souladu s rozsudkem NSS č. j. -29. Uvedený rozsudek neumožňuje paušálně odmítnout každou námitku související s vojenskou službou; vyžaduje však individuální posouzení reálnosti odvodu, povahy případného výkonu služby a charakteru možných sankcí. Žalovaný tato hlediska posoudil v rozsahu odpovídajícím tvrzením žalobce. Jelikož žalobce netvrdil a nedoložil žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly účasti na protiprávním jednání, diskriminačnímu postihu nebo nepřiměřenému trestání, nelze jeho obavu považovat za azylově relevantní ani za důvod pro prodloužení doplňkové ochrany.

K příbuzenským vazbám v Rusku a zásadě non-refoulement

44. Tvrzení o dřívějších útocích vůči rodině pro příbuzenské vazby v Rusku zůstalo v žalobě obecné. Žalobce neoznačil osoby, jež měly útoky provést, jejich motiv, časový rámec, vztah k jeho osobě ani důvod, proč by mu takové jednání hrozilo nyní po návratu do Ivanofrankivské oblasti. Tuto námitku navíc v řízení před žalovaným nijak nekonkretizoval, přestože k tomu měl při pohovoru i při seznámení s podklady prostor. Soud proto neshledal, že by žalovaný měl na základě takto neurčitého tvrzení povinnost provádět další dokazování.

45. Zásada non-refoulement brání navrácení osoby tam, kde by jí hrozilo skutečné nebezpečí závažného porušení jejích základních práv. Její porušení však předpokládá existenci takového konkrétního nebezpečí. Jak soud uvedl výše, žalovaný na základě aktuálních a regionálně zaměřených podkladů důvodně uzavřel, že žalobci v oblasti návratu nehrozí vážná újma podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Námitka porušení zásady non-refoulement proto není důvodná.

V. Závěr a náklady řízení

46. Žalovaný zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, řádně se zabýval objektivní situací v oblasti návratu i individuálními okolnostmi žalobce a své úvahy srozumitelně vyložil. Soud neshledal porušení , ani . Závěr, že žalobci v době vydání napadeného rozhodnutí již nehrozila vážná újma ve smyslu zákona o azylu a že nebyly splněny podmínky pro prodloužení doplňkové ochrany podle téhož zákona, má oporu ve správním spise i v právní úpravě.

47. Žaloba proto není důvodná a soud ji podle zamítl.

48. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 23. září 2026

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

samosoudkyně

9

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.