Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 46/2025 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobce: J. H.

zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou

sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. JMK 71763/2025

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 15. 5. 2025, č. j. JMK 71763/2025, sp. zn. S - JMK 65868/2025 OD, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Rebeky Moťovskové Židuliakové, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 7. 2. 2025 u Městského úřadu Šlapanice, odboru výstavby, žádost podle , o svobodném přístupu k informacím. Žádost se týkala dopravní značky B 28 „Zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou „Mimo zásobování“, umístěné na pozemní komunikaci v ulici U Dálnice 777 před obchodním centrem Olympia v Modřicích. V bodech 2 a 3 žádosti požadoval zaslání kopie právního podkladu pro umístění uvedeného dopravního značení a poskytnutí opatření obecné povahy, kterým byla stanovena místní úprava provozu vyjádřená tímto značením.

2. Povinný subjekt při místním šetření dne 19. 2. 2025 zjistil, že se v označeném místě nacházejí čtyři dopravní značky odpovídající popisu obsaženému v žádosti. Žalobce následně podáním ze dne 3. 4. 2025 uvedl, že svou žádost vztahuje ke všem čtyřem značkám B 28 s dodatkovou tabulkou „Mimo zásobování“ v areálu obchodního centra Olympia.

3. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2025, č. j. SLP-OV/29798-25/HAS, povinný subjekt žádost v bodech 2 a 3 odmítl podle § 11b informačního zákona. Uvedl, že požadované stanovení místní úpravy provozu nedohledal a že vzhledem k pětiletému skartačnímu režimu byl požadovaný dokument skartován v souladu se spisovým a skartačním řádem Městského úřadu Šlapanice.

4. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Vyšel z toho, že povinný subjekt požadovanou informaci nemá a že mu z právních předpisů nevyplývá povinnost uchovávat stanovení místní úpravy provozu po neomezenou dobu. Uvedl, že povinný subjekt tato stanovení skartuje po pěti letech. Dále poukázal na historický snímek z mapové služby z roku 2013, z něhož má být patrné umístění dopravních značek B 28 v označeném místě. Dovodil, že dopravní značení bylo umístěno již před rokem 2014, a proto lze s ohledem na tvrzenou pětiletou skartační lhůtu předpokládat, že opatření obecné povahy již bylo skartováno a povinný subjekt jím nedisponuje. Současně uvedl, že povinný subjekt disponuje jiným stanovením dopravního značení, v jehož grafické příloze jsou předmětné značky vyznačeny jako stávající a ponechávané, tedy jako značení stanovené dříve. V napadeném rozhodnutí však tento dokument blíže neidentifikoval. Teprve ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že jde o stanovení z roku 2024.

II. Argumentace žalobce

5. Žalobce namítá, že povinný subjekt neprokázal, že požadovanou informací nedisponuje. Z rozhodnutí podle něj není patrné, jakým způsobem bylo vyhledávání provedeno, které evidence, spisy nebo jiná úložiště byly prověřeny ani jaký byl přesný časový rozsah vyhledávání. Poukazuje na formulaci, podle níž povinný subjekt vyhledával „až do roku 2018“. Podle žalobce není zřejmé, zda povinný subjekt hledal dokumenty vydané od roku 1999 do roku 2018, nebo zda hledal zpětně od současnosti pouze do roku 2018.

6. Žalobce rovněž namítá, že tvrzení o skartaci není doloženo. Povinný subjekt ani žalovaný neuvedli, kdy měl být dokument skartován, do jaké věcné skupiny měl být zařazen ani na základě jakého konkrétního skartačního řízení měl být zničen.

7. Žalobce dále tvrdí, že požadovaným dokumentem musí povinný subjekt disponovat, protože dopravní značení je na místě dosud umístěno a jeho porušování je postihováno. Podle žalobce jde o dokument potřebný pro činnost veřejnoprávního původce, který proto nemohl být zákonně skartován.

8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalobce v odvolání nezpochybnil konkrétní způsob a rozsah vyhledávání. Žalovaný proto podle svého názoru nebyl povinen za žalobce vytvářet nové odvolací námitky.

10. Žalovaný uvedl, že povinný subjekt dne 19. 2. 2025 provedl vyhledávání opatření obecné povahy, kterým měly být značky B 28 stanoveny. Podle citace prvostupňového rozhodnutí nebylo vyhledávání úspěšné, ačkoli povinný subjekt vyhledával „až do r. 2018“. Obchodní centrum Olympia bylo otevřeno v roce 1999 a že dopravní značení mohlo být stanoveno již v této době. Podle žalovaného tedy mohlo být stanoveno podle jiné právní úpravy.

11. Ve vyjádření k žalobě žalovaný připustil i možnost, že požadovaný akt povinný subjekt nikdy nevydal. Podle právní úpravy účinné do 30. 12. 2015 totiž místní úpravu provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci stanovoval její vlastník se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a po předchozím písemném stanovisku policie. Žalovaný také uvedl, že povinný subjekt disponuje stanovením místní úpravy provozu z roku 2024, v jehož grafické příloze jsou předmětné značky vyznačeny jako stávající a ponechávané. Podle žalovaného není povinný subjekt povinen uchovávat všechna stanovení dopravního značení po celou dobu existence značek. Orgány územních samosprávných celků musí postupovat podle svého spisového a skartačního řádu a po uplynutí skartační lhůty provést skartační řízení.

IV. Posouzení věci soudem

12. Žalobce konkrétně namítl, že závěr o nedisponování požadovaným dokumentem nevychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Poukázal na nevymezený způsob a rozsah vyhledávání, absenci údajů o prověřených zdrojích a nedoložení tvrzené skartace.

13. Žalovaný uplatnil obranu, že žalobce v odvolání výslovně nezpochybnil konkrétní způsob a rozsah vyhledávání. Tato obrana však není důvodná.

14. Správní rozhodnutí prvního a druhého stupně tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Odvolací orgán může při potvrzení prvostupňového rozhodnutí korigovat jeho dílčí právní závěry a doplnit jeho odůvodnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. -37). Tato zásada však neumožňuje nahradit pouhou úvahou skutková zjištění, která nebyla učiněna nebo nemají oporu ve správním spise.

15. Podle přezkoumává odvolací orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

16. Faktické nedisponování požadovanou informací je zákonným předpokladem odmítnutí žádosti podle § 11b informačního zákona. Potvrzoval-li žalovaný odmítnutí podle tohoto ustanovení, musel ověřit, zda má tento skutkový předpoklad ve správním spise dostatečnou oporu.

17. Od žalobce nebylo možné požadovat, aby v odvolání označil jednotlivé interní evidence, spisy nebo úložiště povinného subjektu, jejichž obsah mu nebyl znám. Žalobce v žalobě uvedl konkrétní důvody, pro které závěr o nedisponování považuje za nesprávný. Tím zpochybnil věcný a časový rozsah vyhledávání i skutkový podklad tvrzené skartace.

Podmínky odmítnutí podle § 11b informačního zákona

18. Podle § 11b informačního zákona může povinný subjekt odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. To neplatí, pokud může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které má, případně ji poskytnout způsobem uvedeným v tomto ustanovení.

19. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2015, č. j. -41, publ. pod č. 3223/2015 Sb. NSS, rozlišil faktickou dispozici požadovanou informací a zákonnou povinnost informaci mít. Má-li povinný subjekt požadovanou informaci fakticky k dispozici a není dán jiný zákonný důvod omezení přístupu, musí ji poskytnout bez ohledu na to, zda byl povinen ji shromažďovat. Otázka zákonné povinnosti informaci mít nabývá významu tehdy, jestliže povinný subjekt zjistí, že jí fakticky nedisponuje. Měl-li však povinnost jí disponovat, nemůže žádost odmítnout pouze s odůvodněním, že ji již nemá; musí ji znovu vytvořit.

20. Povinný subjekt nemusí s absolutní jistotou prokazovat negativní skutečnost, že dokument nikdy nevznikl nebo že se nikde nezachoval. Musí však uvést konkrétní okolnosti a přiměřeně doložit šetření, na jehož základě dospěl k závěru, že požadovanou informaci nemá.

21. V rozsudku ze dne 8. 10. 2015, č. j. -36, Nejvyšší správní soud akceptoval závěr o nedisponování požadovanými informacemi, neboť povinný subjekt uvedl konkrétní okolnosti provedeného šetření a jeho závěr byl podložen zjištěními z relevantních zdrojů. Za této situace pouhá domněnka žadatele, že požadované dokumenty musely existovat, nepostačovala ke zpochybnění výsledku šetření.

22. Naproti tomu podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2024, č. j. -40, nelze závěr o nedisponování přezkoumat, není-li z rozhodnutí ani ze správního spisu zjistitelné, jakým způsobem a na jakých místech byly požadované informace hledány.

23. Rozsah nutného šetření závisí na povaze požadované informace, způsobu vedení příslušné agendy a konkrétních indiciích. V rozsudku ze dne 11. 5. 2023, č. j. -37, Nejvyšší správní soud za okolností tamní věci považoval za dostatečné zjištění učiněné u věcně příslušného útvaru. Z tohoto rozhodnutí neplyne, že dotaz u jediného útvaru postačuje vždy; potvrzuje však, že povinný subjekt není povinen bez konkrétního důvodu prověřovat každý hypoteticky představitelný zdroj

24. Právní předpisy nevyžadují, aby ve správním spise byla založena samostatná formálně označená jako protokol o vyhledávání. Z odůvodnění rozhodnutí a z podkladů správního spisu však musí v souhrnu vyplývat podstata provedeného šetření, zejména kde a jak byly požadované informace vyhledávány, a musí být přezkoumatelné, zda rozsah šetření odpovídal povaze požadované informace.

Vyhledávání požadovaného dokumentu

25. Povinný subjekt uvedl, že dne 19. 2. 2025 provedl vyhledávání opatření obecné povahy, kterým měly být předmětné značky stanoveny. Vyhledávání nebylo úspěšné, ačkoli povinný subjekt podle svého tvrzení vyhledával „až do r. 2018“.

26. Předkládací zpráva povinného subjektu ze dne 30. 4. 2025 obsahuje závěr, že požadované stanovení nebylo dohledáno a že dokument byl vzhledem k pětiletému skartačnímu režimu skartován. Předkládací zpráva však nekonkretizuje zdroje, způsob ani dílčí výsledky vyhledávání.

27. Formulaci „až do roku 2018“ lze v kontextu prvostupňového rozhodnutí rozumně chápat jako vyhledávání vedené zpětně od doby vyřizování žádosti do roku 2018. Samotná jazyková podoba této formulace proto nezpůsobuje nesrozumitelnost rozhodnutí.

28. Ze správního spisu předloženého soudu však není zjistitelné, které konkrétní evidence, spisy nebo jiné relevantní zdroje byly prověřeny. Není z něj patrné, zda byla prověřena elektronická spisová evidence, listinné spisy, příruční spisovna nebo jiné místo, v němž mohl být dokument vzhledem ke způsobu vedení dané agendy uložen.

29. Ze správního spisu není zjistitelné ani to, podle jakých dostupných údajů povinný subjekt vyhledával. Nelze ověřit, zda použil adresu, označení komunikace, název obchodního centra, druh dopravní značky, spisový či věcný znak nebo jiné údaje, které měl k dispozici. Navíc žalovaný na základě místního šetření dospěl k závěru, že se v daném místě nachází 4 dopravní značky B28 s dodatkovou tabulkou „mimo zásobování“. V odkazu obsaženém v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného na str. 3 ze stránky mapy.cz jsou však zobrazeny pouze 2 dopravní značky B28 s dodatkovou tabulkou „mimo zásobování“ a jedna dopravní značka B28 bez dodatkové tabulky.

30. Žalovaný současně vyšel z toho, že dopravní značení B 28 bylo v označeném místě zachyceno již v roce 2013, a připustil možnost ještě staršího původu značení. Z napadeného rozhodnutí ani ze správního spisu není patrné, proč bylo za této situace šetření časově popsané pouze slovy „až do roku 2018“ dostatečné pro závěr, že povinný subjekt hledaným dokumentem v době vyřízení žádosti nedisponoval.

31. Soud tím neukládá povinnému subjektu, aby vyhledával jednotlivě za každý rok od otevření obchodního centra nebo prověřil každý myslitelný zdroj. Podklady však musí umožnit přezkoumat, zda rozsah šetření odpovídal povaze historického dokumentu a konkrétním údajům, které měl povinný subjekt k dispozici.

32. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. -30, plyne, že při posuzování faktické dispozice informací nelze bez dalšího pominout konkrétně známý a reálně dostupný zdroj, v němž se požadovaná informace může nacházet. V nynější věci žalovaný sám označil jiné stanovení dopravního značení, v němž jsou předmětné značky zachyceny jako již existující. Jeho význam pro další vyhledávání však v napadeném rozhodnutí nevyhodnotil.

Tvrzená skartace

33. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že skartaci hledaného dokumentu lze s ohledem na stáří dopravního značení a tvrzenou pětiletou skartační lhůtu předpokládat.

34. Uplynutí skartační lhůty samo neprokazuje, že konkrétní dokument nebo identifikovatelný soubor dokumentů prošel skartačním řízením a byl zničen. Uplynutí lhůty je pouze jedním z předpokladů, za nichž může být dokument do skartačního řízení zařazen.

35. Závěr o současném nedisponování lze podle okolností dostatečně prokázat i bez individualizovaného skartačního protokolu. Vyžaduje však konkrétní a přiměřeně zachycené vyhledávání v relevantních zdrojích. Takové vyhledávání není v nynější věci ze správního spisu přezkoumatelné.

36. Správní spis neobsahuje ani konkrétní podklad, z něhož by bylo možné ověřit, že tvrzená pětiletá skartační lhůta dopadala právě na hledaný dokument nebo na věcnou skupinu, do níž by měl hledaný dokument náležet.

37. Soud nečiní závěr, že dokument nebyl skartován nebo že jeho případná skartace byla nezákonná. Vytýká žalovanému pouze to, že žalovaný použil předpokládanou skartaci jako podporu závěru o současném nedisponování, aniž jsou podklady této úvahy ze správního spisu zjistitelné.

Jiné stanovení dopravního značení

38. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že povinný subjekt disponuje jiným stanovením dopravního značení, v jehož grafické příloze jsou předmětné značky zachyceny jako stávající a ponechávané. Teprve ve vyjádření k žalobě uvedl, že tento dokument pochází z roku 2024.

39. Samotné zachycení dopravního značení jako stávajícího neprokazuje datum vzniku, právní formu ani původce aktu, kterým bylo značení původně stanoveno. Z předložených podkladů současně není zjistitelné, zda stanovení z roku 2024 nebo jeho podkladový spis obsahuje odkaz na starší akt.

40. Jednoduchým úkonem (viz § 11b informačního zákona) může být podle okolností použití známého identifikátoru k dohledání existujícího dokumentu v evidenci, kterou má povinný subjekt k dispozici. Samotný identifikátor však není kopií historického dokumentu a neprokazuje, že se jeho úplný obsah zachoval.

41. Žalovaný měl význam uvedeného dokumentu vyhodnotit jednak pro rozsah dalšího vyhledávání, jednak pro posouzení, zda lze požadovanou informaci získat jednoduchými úkony z jiných informací, které povinný subjekt má.

42. Soud nepředjímá, zda stanovení z roku 2024 obsahuje údaj umožňující starší akt dohledat ani zda z něj lze požadovanou informaci získat.

Možný historický původce

43. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že podle dřívější právní úpravy mohl místní úpravu provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci stanovit její vlastník se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a po předchozím písemném stanovisku policie.

44. Správní spis však neobsahuje zjištění o právní kategorii komunikace v rozhodné době, tehdejším vlastníkovi komunikace ani době stanovení dopravního značení. Uvedená varianta proto zůstala pouze hypotetickou možností.

45. Pro hodnocení argumentu o možném historickém původci je podpůrně použitelný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. -60. V uvedené věci šlo o žádost o historickou zřizovacíu a statut z roku 1992. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, který vycházel mimo jiné ze závěru o historickém původci požadovaných listin a o jejich nedohledání. Závěr o historickém původci a případném právním nástupnictví nelze založit bez odpovídajícího posouzení dobové právní úpravy a konkrétních skutkových okolností.

46. Žalovaný možnost jiného historického původce podrobněji rozvinul až ve vyjádření k žalobě. V tomto vyjádření také poprvé uvedl, že jiné stanovení dopravního značení pochází z roku 2024. Vyjádření k žalobě může rozvést procesní obranu žalovaného, nemůže však nahradit chybějící skutková zjištění nebo rozhodovací důvody napadeného rozhodnutí.

Povinnost požadovanou informaci mít

47. Žalobce dovozuje povinnost povinného subjektu mít požadovaný dokument především z toho, že dopravní značení je dosud umístěno a je uplatňováno vůči účastníkům silničního provozu.

48. Samotná existence dopravního značení však neprokazuje, že právě povinný subjekt vydal hledaný písemný akt nebo že je povinen jeho vyhotovení uchovávat bez časového omezení.

49. Trvající účinky dopravní regulace mohou být okolností významnou pro posouzení potřebnosti konečného správního aktu. Podle může každý nahlížet do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění u správního orgánu, který opatření vydal. Z uvedeného ustanovení však nelze v nynější věci bez dalšího dovodit, že hledanouu musí mít právě Městský úřad Šlapanice. Nebylo zjištěno, kdy a v jaké právní formě měl hledaný akt vzniknout, kdo jej vydal ani zda povinný subjekt je jeho vydavatelem nebo právním nástupcem vydavatele. Stejně tak nelze pouze z obecného údaje o pětileté skartační lhůtě dovodit, že případná povinnost požadovanou informaci mít zanikla.

50. Soud proto definitivně nerozhoduje, zda povinnému subjektu ze zákona vyplývala povinnost požadovanou informaci mít. Již nedostatečné zjištění, zda jí fakticky disponoval, brání závěru, že byly splněny podmínky odmítnutí podle § 11b informačního zákona.

51. Bude-li v dalším řízení zjištěno, že povinnému subjektu ze zákona vyplývala povinnost požadovanou informaci mít a že existující kopie byla předána konkrétnímu subjektu, bude nutné posoudit možnost jejího opětovného opatření. Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2015, č. j. -30. V uvedené věci šlo o dokumentaci, kterou obec předala jinému konkrétnímu orgánu, a zároveň byla zjištěna povinnost obce tuto dokumentaci mít.

52. Z citovaného rozsudku neplyne obecná povinnost oslovit každého hypotetického držitele informace. Takový postup předpokládá konkrétní právní nebo skutkovou vazbu mezi hledanou informací a jiným subjektem.

Postup žalovaného v odvolacím řízení

53. Z ust. § 16 odst. 4 informačního zákona vyplývá, že není-li z napadeného rozhodnutí, spisu nebo vlastní činnosti nadřízeného orgánu zřejmé, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti, vyzve nadřízený orgán povinný subjekt k doplnění spisu. Nadřízený orgán seznámí žadatele s doplněním a umožní mu, aby se k němu ve lhůtě stanovené zákonem vyjádřil.

54. Žalovaný již ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2025, č. j. JMK 44046/2025, uvedl, že z tehdejších podkladů nebylo zřejmé, kdy a jakým stanovením byla místní úprava provozu provedena ani zda má povinný subjekt požadovanouu mít. Po novém vyřízení žádosti byly podklady doplněny o rozhodnutí povinného subjektu a předkládací zprávu. Ani z těchto písemností však nebylo zjistitelné, které konkrétní zdroje byly prověřeny, podle jakých údajů bylo vyhledáváno ani na jakém konkrétním podkladu spočívalo tvrzení o skartaci. Žalovaný proto nemohl prvostupňové rozhodnutí bez dalšího potvrdit. Měl postupem podle informačního zákona zajistit doplnění spisu tak, aby bylo možné ověřit naplnění podmínek tohoto zákona.

Vztah k rozsudku č. j. -37

55. Soud vzal v úvahu i existenci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2026, č. j. -37. Také citovaná věc se týkala žádosti o písemný podklad k dopravní značce B 28 s dodatkovou tabulkou „Mimo zásobování“ v ulici U Dálnice 777 a argumentace historickým stářím značení a pětiletým skartačním režimem. Žaloba byla zamítnuta. Proti rozsudku byla podána kasační stížnost, o níž je podle veřejného záznamu vedeno řízení u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Podání kasační stížnosti samo o sobě nemění skutečnost, že uvedený rozsudek představuje relevantní rozhodnutí téhož soudu ve skutkově blízké věci. Soud se proto jeho argumentací zabýval.

56. Rozsudek č. j. -37 vycházel z obsahu správního spisu vedeného v tamní věci. Posouzení dostatečnosti vyhledávání závisí na konkrétních podkladech obsažených v příslušném správním spise. V nynější věci správní spis neobsahuje konkrétní údaj o tom, které elektronické nebo listinné evidence, spisy či spisovny povinný subjekt prověřil. Navíc v nyní projednávané věci žalovaný na základě místního šetření dospěl k závěru, že se v daném místě nachází 4 dopravní značky B28 s dodatkovou tabulkou „mimo zásobování“. V odkazu obsaženém v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného na str. 3 ze stránky mapy.cz jsou však zobrazeny pouze 2 dopravní značky B28 s dodatkovou tabulkou „mimo zásobování“ a jedna dopravní značka B28 bez dodatkové tabulky (viz odst. 29 shora).

57. Odlišný výsledek není založen na požadavku absolutně prokázat neexistenci dokumentu ani na požadavku vždy předložit individualizovaný skartační protokol. Je založen na konkrétním obsahu správního spisu v nynější věci.

58. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , plyne, že se soud může odchýlit od svého dřívějšího právního názoru, zejména nejde-li o judikaturu ustálenou. V právně a skutkově srovnatelné věci však musí relevantní předchozí rozhodovací praxi zohlednit a případný odlišný právní závěr přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnit. Soud proto výslovně vymezil skutkový rozdíl, z něhož při posouzení nynější věci vychází.

Povaha zjištěné vady

59. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, proč žalovaný odvolání zamítl. Vyšel z tvrzení povinného subjektu o nedohledání dokumentu, z historického snímku zachycujícího dopravní značení v roce 2013 a z předpokladu skartace založeného na tvrzené pětileté skartační lhůtě.

60. Základní rozhodovací úvaha žalovaného je proto srozumitelná. Její nosný skutkový závěr, že povinný subjekt požadovanou informací fakticky nedisponuje, však nemá ve správním spise dostatečnou oporu. Ze správního spisu nelze zjistit konkrétní rozsah a způsob vyhledávání. Historický snímek může dokládat přítomnost dopravního značení v určité době, nikoli existenci, právní formu, původce, evidenci nebo skartaci písemného podkladového aktu. Chybějící podklad nenahrazuje ani obecný údaj o pětileté skartační lhůtě.

61. Je-li rozhodovací úvaha srozumitelná, avšak její nosný skutkový závěr nemá oporu ve správním spise, jde o vadu podle Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle citovaného ustanovení.

62. Zrušení napadeného rozhodnutí neznamená, že hledaný dokument existuje, že jej vydal povinný subjekt, že jím povinný subjekt disponuje nebo že byl nezákonně skartován. Znamená pouze, že dosavadní závěr o faktickém nedisponování nebyl dostatečně podložen.

Informační příkaz

63. Podmínky pro vydání informačního příkazu podle § 16 odst. 6 informačního zákona nejsou splněny. Ze správního spisu nelze uzavřít, že hledaný dokument vznikl, že se zachoval, že jej má povinný subjekt k dispozici nebo že jej může získat jednoduchými úkony z jiných informací, které má. Soud proto nemůže postavit najisto, že nejsou dány důvody pro odmítnutí žádosti.

64. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2020, č. j. -30, č. 4020/2020 Sb. NSS, je předpokladem vydání informačního příkazu dostatečně zjištěný skutkový stav. Je-li rozhodnutí správního orgánu zatíženo vadou podle , tedy skutkový stav nemá oporu ve spise, je s ním v rozporu nebo vyžaduje rozsáhlé či zásadní doplnění, nelze bez dalšího povinnému subjektu nařídit, aby požadovanou informaci poskytl. Rozsudek vykládal tehdejší informačního zákona, který obsahově odpovídá nynějšímu .

65. Odlišná byla věc posouzená rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2026, č. j. -33. V ní bylo zjištěno, že požadovaná informace existuje v konkrétním správním spise povinného subjektu, který byl pouze dočasně předán jinému orgánu. Nejvyšší správní soud proto mohl vydat informační příkaz.

66. V nynější věci existence ani konkrétní umístění požadované informace prokázány nejsou. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému, aniž povinnému subjektu uložil požadovanou informaci poskytnout.

V. Závazný právní názor pro další řízení

67. V dalším řízení žalovaný postupem podle § 16 odst. 4 informačního zákona zajistí doplnění podkladů potřebných pro posouzení podmínek § 11b tohoto zákona.

68. Z doplněných podkladů musí být v míře odpovídající povaze hledané informace, způsobu vedení příslušné agendy a konkrétním dostupným indiciím zjistitelné:

a) které relevantní zdroje byly prověřeny,

b) podle jakých dostupných údajů bylo vyhledáváno,

c) jaký byl časový rozsah vyhledávání,

d) jaký byl výsledek provedeného šetření.

69. Soud neukládá povinnému subjektu prověřit každý hypoteticky představitelný zdroj ani vyhotovit samostatnouu formálně označenou jako protokol o vyhledávání. Rozsah šetření musí být přiměřený povaze požadované informace a konkrétním okolnostem dané věci.

70. Bude-li žalovaný nadále vycházet ze skartace, objasní podklad, z něhož dovozuje vztah tvrzeného skartačního režimu k hledanému dokumentu nebo k věcné skupině, do níž měl dokument náležet. Samotné stáří dopravního značení a obecný údaj o pětileté skartační lhůtě neprokazují skutečné provedení skartace.

71. Žalovaný vyhodnotí význam jiného stanovení dopravního značení zmíněného v napadeném rozhodnutí pro směr dalšího vyhledávání. Samostatně posoudí, zda lze z informací, které má povinný subjekt k dispozici, jednoduchými úkony získat právě požadovanou informaci. Soud nepředjímá obsah tohoto stanovení ani možnost dohledat podle něj historický akt.

72. Bude-li žalovaný vycházet z možnosti jiného historického původce, opře tuto úvahu o konkrétní skutkové a právní okolnosti relevantní pro určení původce. Soud neukládá prověřovat všechny hypoteticky možné historické varianty.

73. Bude-li zjištěno, že povinnému subjektu ze zákona vyplývala povinnost požadovanou informaci mít a že existující kopie byla předána konkrétnímu subjektu, žalovaný posoudí možnost jejího opětovného opatření. Soud neukládá povinnému subjektu vytvořit nový dokument nahrazující nedochovaný autentický historický akt ani rekonstruovat jeho úplný původní obsah z nepřímých údajů.

74. S doplněnými podklady žalovaný žalobce seznámí a umožní mu vyjádřit se postupem podle § 16 odst. 4 informačního zákona.

75. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný podle v dalším řízení vázán.

V. Náklady řízení

76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto vůči žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady právního zastoupení. Zástupce žalobce učinil dva úkony právní služby podle a d) , advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepsání žaloby. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí podle bodu 5 advokátního tarifu 4 620 Kč. Za dva úkony proto žalobci náleží odměna ve výši 9 240 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle advokátního tarifu, za dva úkony tedy 900 Kč. Náklady právního zastoupení bez daně z přidané hodnoty činí 10 140 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náhrada nákladů právního zastoupení se proto zvyšuje o daň ve výši 2 129,40 Kč. Náklady právního zastoupení včetně daně jsou 12 269,40 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč činí celková náhrada nákladů řízení 15 269,40 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. 9. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu