Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 A 27/2025 - 138

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci

žalobkyně: BENet Praha, spol. s r.o.

sídlem Křesomyslova 284/23, Praha – Nusle

zastoupené advokátem Mgr. Janem Fuksou

sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha – Malá Strana

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Praha – Smíchov

za účasti osoby

zúčastněné na řízení: město Chýně

sídlem Hlavní 200, Chýně

zastoupená advokátem Mgr. Janem Tomaierem

sídlem Černokostelecká 281/7, Praha – Strašnice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. 149587/2024/KUSK-DOP/Svo,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. 149587/2024/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 420 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jana Fuksy, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 15. 3. 2024 k Městskému úřadu Černošice podnět k zahájení řízení o odstranění oplocení a jiných překážek (navážky suti a zeminy), které bránily užívání veřejně přístupné účelové komunikace (dále jen „VPÚK“) na pozemcích parc. č. XA. a parc. č. XB., v katastrálním území X. (všechny dále zmiňované pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území) ve vlastnictví R. R. Pro úplnost soud uvádí, že podle informací z katastru nemovitostí ke dni vydání tohoto rozsudku tyto pozemky vlastnila Z. R. Změna ve vlastnických vztazích ale není pro posuzovanou věc důležitá.

V důsledku pevných překážek měla žalobkyně omezen přístup ke své nemovitosti.

2. Opatřením proti nečinnosti ze dne 25. 4. 2024, č. j. 052944/2024/KUSK-DOP/Svo, žalovaný přikázal Městskému úřadu Černošice zahájit nejpozději do 10 dnů řízení z moci úřední podle , o pozemních komunikacích, o odstranění pevných překážek umístěných na pozemcích parc. č. XA. a parc. č. XB. V opatření žalovaný také uvedl, že podnět posoudil jako důvodný, jelikož původní cesta byla nahrazena alternativou, jež nevykazovala stejné vlastnosti, a především se tak stalo bez vědomí správních orgánů.

3. Městský úřad Černošice zahájil oznámením ze dne 16. 5. 2024, č. j. OSU, řízení o odstranění pevných překážek na pozemní komunikaci na pozemcích parc. č. XA. a XB. Jelikož byl Městský úřad Černošice jako v řízení nečinný, žalovaný mu usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. 092115/2024/KUSK-DOP/Svo, ve smyslu , , věc odňal a přikázal Městskému úřadu Beroun (dále jen „“).

4. Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2024, č. j. MBE/74233/2024/DOPR-MiD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), odstranění oplocení a navážku suti a zeminy na pozemcích parc. č. XA. a parc. č. XB. nenařídil, jelikož se na těchto pozemcích nenacházela VPÚK (výrok I.). Dále nenařídil odstranění navážky suti a zeminy na části pozemku parc. č. XA., neboť se nejednalo o pevnou překážku na VPÚK bránící obecnému užívání (výrok II.). vyšel z toho, že VPÚK původně na pozemcích parc. č. XA. a XB. byla. Přibližně v roce 2017 byly pozemky částečně oploceny a o pár metrů dále na pozemku parc. č. XA. vznikla nová VPÚK. Ta sice nebyla jako původní asfaltová, ale byla zpevněná a vhodná k obecnému užívání vozidly i chodci. Původní VPÚK tak vyšla z užívání a zanikla (důvody pro výrok I. prvostupňového rozhodnutí). Současně neshledal, že by užívání nové VPÚK bránila nějaká překážka (důvody pro výrok II. prvostupňového rozhodnutí). Žalobkyně může využívat novou trasu. Navíc upozornil i na to, že žalobkyně může pro přístup ke svým nemovitostem alternativně využít i pozemní komunikaci v ulici U V.

5. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Upozornila na to, že v průběhu řízení před silničním správním úřadem bylo vydáno osvědčení o existenci VPÚK, jež žalobkyně označila za účelové. Též upozornila na to, že v opatření proti nečinnosti ze dne 25. 4. 2024, jímž žalovaný Městskému úřadu Černošice nařídil zahájit řízení, žalovaný uvedl, že náhradní komunikace neměla stejné vlastnosti jako původní. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že VPÚK (asfaltová) ve své původní trase zanikla. R. R. jejímu užívání bránil nelegálním oplocením. Před neoprávněným oplocením asfaltové VPÚK po ní jezdila nákladní vozidla k žalobkynině skladové hale. Skladová hala nemůže být zásobována z jiných tras. Vzhledem k poměrům v území nemohou nákladní vozidla na pozemních komunikacích vedoucích ke skladové hale manévrovat (vytáčet se a od skladové haly se vracet jinou trasou než oplocenou asfaltovou VPÚK). „Náhradní“ úsek měl zejména za vydatnějších srážek nebo v zimním období podobu nezpevněné plochy se silnou vrstvou bahna.

6. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2025, č. j. 149587/2024/KUSK-DOP/Svo (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného bylo z fotodokumentace ve správním spise patrné, že na pozemku parc. č. XA. a částečně i pozemku parc. č. XB. se nacházela komunikace určená k jízdě vozidel a k chůzi, o šířce cca 4 m a s nestmeleným povrchem. Jejímu užívání žádná překážka nebránila. Podle žalovaného byla sjízdná i za zhoršených klimatických podmínek. Komunikace sloužila k propojení jednotlivých nemovitostí a k napojení na ostatní síť pozemních komunikací. Naplňovala tedy zákonné znaky VPÚK. Bylo i doloženo, že vlastník pozemků souhlasil s jejich užíváním jako VPÚK a nijak takovému užívání nebránil. V řízení nebylo prokázáno, že by ve vztahu k žalobkynině nemovitosti tato komunikace nenaplňovala podmínku nutné komunikační potřeby. Žalobkyně měla přístup ke svým nemovitostem i z pozemních komunikací z ulice U V. a z ulice S. Pozemek parc. č. XB. byl oplocen na základě územního souhlasu v polovině roku 2016, kdy žalobkyně v lokalitě nevlastnila žádné nemovitosti. Jednalo se o úpravu, která byla provedena legálně. Proti přesunu VPÚK nikdo z jejích uživatelů nebrojil. Proti přesunu začala vystupovat až žalobkyně v roce 2023. To, že zaniklá VPÚK byla lepší kvality, neznamená, že VPÚK, která vznikla místo ní, musí mít úplně stejnou kvalitu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal, že osvědčení o existenci VPÚK vydané Městským úřadem Černošice bylo nezákonné. Na posouzení odvolání to ale nemělo vliv. K poukazu na své závěry v opatření proti nečinnosti ze dne 25. 4. 2024 žalovaný vycházel z toho, jak se situace jevila z žalobkynina podnětu. V průběhu správního řízení byly zjištěny odlišné skutečnosti od tvrzených v podnětu.

7. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého , (dále jen „“), se žalobkyně domáhala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí.

Obsah žaloby a ostatních podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení

8. Žalobkyně v žalobě vysvětlila, že vlastní skladový areál postavený na pozemcích parc. č. st. 22/6, 22/31 a parc. č. 1923. Jedná se o pozemky se způsobem využití pro skladování a zásobování kamionovou dopravou. K tomu je potřebná asfaltová VPÚK nacházející se na pozemku parc. č. XB. Ta vznikla v 50. letech 20. století pro potřeby JZD. Od počátku sloužila pro provoz těžké zemědělské techniky. V současné době je VPÚK vedena v katastru nemovitostí jako druh pozemku ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace. Neoprávněným umístěním oplocení a vybudováním valu znemožnil R. R. užívání asfaltové VPÚK bez zřízení adekvátní náhrady. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by asfaltová VPÚK zanikla. Nikdy nebylo vedeno žádné správní řízení o jejím zrušení, tím tedy nebyly zohledněny oprávněné zájmy jejích uživatelů. Žalobkyně citovala judikaturu, podle které samotné oplocení nemůže způsobit zánik veřejně přístupné účelové komunikace, a to ani plynutím času, kdy komunikace nemohla být pro tuto překážku využívána. Z toho žalobkyně dovodila, že oplocení ani dlouhodobé zamezení přístupu nevedly k automatickému zániku asfaltové VPÚK. Žalobkyně upozornila na to, že po ukončení shromažďování podkladů byl do spisu doplněn územní souhlas k oplocení, včetně žádosti, v níž bylo uvedeno, že na pozemku parc. č. XB. byla vybudována prozatímní komunikace se zhutněným povrchem pokrytým stavebním recyklátem, což neodpovídalo skutkovému stavu. V žádosti bylo uvedeno, že obec, resp. starostka obce souhlasí s oplocením VPÚK. Souhlas s oplocením byl ze strany obce Chýně (osoby zúčastněné na řízení) celou dobu utajován, podle žalobkyně to proto vyvolávalo pochybnosti o tom, jestli k jejímu udělení nedošlo za „vysoce netransparentních“ a potenciálně nezákonných podmínek.

9. Dne 18. 6. 2024 svolal Městský úřad Černošice schůzku, které se zúčastnil i Městský úřad Hostivice, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), který potvrdil, že žádný územní souhlas k oplocení nebyl vydán. Stejně tak předtím osoba zúčastněná na řízení žalobkyni k její žádosti o poskytnutí informací sdělila, že k oplocení nikdy žádný souhlas neposkytla. Žalovaný tudíž neměl vycházet z toho, že oplocení bylo umístěno legálně. Též v době, kde žalobkyně podala podnět k zahájení řízení o odstranění překážek, R. R. neudělil žádný souhlas s „přesunutím“ veřejně přístupné účelové komunikace. Ten byl udělen až dodatečně bez jakéhokoliv správního nebo jiného řízení. Současně předchozí vlastník skladového areálu žalobkyni ujistil, že oplocení bylo umístěno nelegálně. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by náhradní komunikace na pozemku parc. č. XA. byla průjezdná. Pozemek je v katastru nemovitostí veden jako orná půda, na rozdíl od oplocené asfaltové VPÚK na pozemku parc. č. XB., který je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní komunikace. Žalobkyně trvala na tom, že náhradní komunikace není způsobilou alternativou. Reálné užívání této komunikace bylo problematické a v některých obdobích dokonce zcela nemožné, neboť vozidla mohla při jízdě snadno zapadnout a uvíznout.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval že asfaltová VPÚK zanikla v polovině roku 2016. Žalobkyně v lokalitě získala nemovitosti až v roce 2021 a vstoupila do práv a povinností svého předchůdce. Žalobkynin právní předchůdce proti zániku VPÚK a jejímu oplocení nic nenamítal. Přibližně pěti lety užívání tak žalobkynin právní předchůdce schválil oplocení a zánik VPÚK. Další dva roky žalobkyně užívala náhradní VPÚK bez jakákoliv výhrad. Připomněl také rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2025, č. j. -86, který se týkal vybudování cesty ze strany JZD. Podle soudu mohlo jít o jiné než veřejné užívání, například pouze z titulu družstevního užívání zemědělským družstvem. Dále žalobkyně tvrdila, že náhradní komunikace je neprůjezdná, přitom sama do textu žaloby vložila fotografii, na které je na této komunikace zachyceno osobní vozidlo. Nebylo patrné, z čeho žalobkyně dovozovala, že způsob využití pozemků, na kterých je umístěna skladovací hala, je skladování a zásobování kamionovou dopravou. U pozemku parc. č. st. 22/6 je v katastru nemovitostí evidován jako způsob využití „zastavěná plocha a nádvoří“, a u stavby č. p. 197 je uvedeno „zemědělská stavba“. Přesunutá VPÚK je vedena souběžně s původní komunikací. Nejde o žádnou radikální změnu, která by jakkoliv ovlivnila možnosti manévrování vozidel.

11. Žalobkyně v replice uvedla, že existence nebo zánik VPÚK nejsou závislé na vůli vlastníka pozemku, faktickém užívání, pasivitě nebo mlčení dotčených osob nebo na plynutí času. Proto nelze tvrdit, že žalobkynin právní předchůdce zánik VPÚK „konkludentně schválil“. Podle judikatury samotné oplocení nemůže způsobit zánik VPÚK, a to ani plynutím času, kdy komunikace nemohla být pro tuto překážku využívána. Žalobkyně byla toho názoru, že VPÚK může zaniknout pouze na základě formálního rozhodnutí silničního správního úřadu, který musí při jejím rušení současně posoudit a zajistit alternativní řešení veřejného přístupu. Žádné takové řízení v projednávané věci vedeno nebylo. Údajné povolení oplocení navíc vydal stavební úřad, tedy orgán, který k takovému rozhodování nebyl podle zákona o pozemních komunikacích věcně příslušný. Z tohoto důvodu měla žalobkyně územní souhlas za nicotný. Povolení k umístění překážky na pozemní komunikaci může vydat výlučně na základě projednání s vlastníkem komunikace a souhlasem police. Přesunutá VPÚK má podobu bahnitého, nezpevněného a rozježděného terénu. Žalovaný navíc zamlčel nemožnost průjezdu nákladní technikou, což je pro provoz skladové haly zásadní. V řízení, jehož výsledkem byl územní souhlas k oplocení komunikace, ani nebylo navrženo zrušení VPÚK, ale pouze dočasné (provizorní) oplocení a dočasná objížďka. Během místního šetření v průběhu správního řízení nebyly ověřeny manévrovací podmínky, průjezdnost kamionové dopravy, stav povrchu, sklonové poměry ani technické parametry přesunuté VPÚK. Správní orgány proto nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Také způsob udělení souhlasu osoby zúčastněné na řízení s oplocením byl netransparentní – bez projednání se zastupitelstvem, účasti vlastníků sousedních pozemků, policie nebo silničního správního úřadu. Odkaz na rozsudek zdejšího soudu č. j. -86 neměla žalobkyně pro nyní řešenou věc za přiléhavý (skutkové okolnosti tamější věci byly odlišné).

12. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2025 uvedla, že k zániku VPÚK není nutné žádné rozhodnutí. V posuzované věci došlo k zániku VPÚK tak, že vznikla nová VPÚK a původní přestala plnit nutnou komunikační potřebu. Skutečnost, že původní VPÚK nebyla od roku 2016 užívána veřejností, vyplynulo i z leteckých snímků na portálu mapy.com. Žalobkyně nabyla nemovitosti v lokalitě v roce 2021 a musela si být vědoma dopravní situace kolem skladového areálu. Současně si musela být vědoma toho, že původní VPÚK byla jejím vlastníkem oplocena a od roku 2016 nebyla jako VPÚK užívána. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření analyzovala znaky VPÚK a dospěla k závěru, že je přesunutá komunikace splňuje. Z leteckého snímku zachycujícího stav v území mezi lety 2013 až 2015 vyplynulo, že se na pozemku parc. č. XB. nenachází ani historicky nenacházela asfaltová komunikace, alespoň ne v celé délce. Původní VPÚK byla i v letech 2013 až 2015 tvořena uježděným materiálem či štěrkovou navážkou a nezajišťovala lepší dopravní obslužnost. Přesunutá VPÚK je tak srovnatelnou alternativou k původní. Původní VPÚK už v terénu ani fakticky neexistuje a nemá ani napojení na pozemní komunikaci v ulici P. (napojení brání chodník vybudovaný u autobusové zastávky). Nelze po vlastníkovi VPÚK požadovat, aby obnovoval původní komunikace nebo činil jakékoliv stavební úpravy jen proto, že si žalobkyně chce zlepšit uživatelský komfort při přístupu do skladového areálu. Navíc má žalobkyně více možností, jak se do svého skladového areálu dopravit, a to dokonce po zpevněných asfaltových cestách. Žalobkyně také přikládala zbytečně velký význam souhlasu osoby zúčastněné na řízení s oplocením. Z hlediska zániku původní VPÚK a vzniku nové totiž stejně neměl žádnou relevanci.

13. V podání ze dne 14. 1. 2026 žalobkyně uvedla, že pokud někdo VPÚK fyzicky znepřístupní (oplocením nebo navršením zeminy), není možné vycházet z toho, že zanikla z důvodu nevyužívání. Žalobkyně upozornila na to, že kvůli přehrazení původní VPÚK jí nájemce skladovacího areálu vypověděl dne 14. 3. 2024 smlouvu, protože zjistil, že je na VPÚK nově umístěn plot. Zákazníci žalobkynina nájemce se nemohli po vyložení zboží s nákladními vozy napojit opět na pozemní komunikaci v ulici H. Náhradní řešení dopravy nebylo možné. Žalobkyně měla za to, že souhlas osoby zúčastněné na řízení představoval klíčový moment, který „odstartoval“ faktický zánik veřejného užívání původní VPÚK, a to v rozporu se zákonem. Původní VPÚK je i nadále patrná v terénu.

14. V podání ze dne 9. 3. 2026 osoba zúčastněná na řízení upozornila na to, že v době, kdy žalobkynin nájemce vypověděl nájemní smlouvu, již původní VPÚK v terénu neexistovala a současně ani neměla napojení na jiné komunikace. Ze snímků z mapových portálů mělo být zřejmé, že původní VPÚK byla oplocena již v roce 2018. Důvody výpovědi uvedené nájemcem skladového areálu osoba zúčastněná na řízení označila za zjevně nepravdivé.

15. V podání ze dne 1. 9. 2026 žalobkyně uvedla, že snímky z mapových portálů zachycují pouze stav v konkrétním okamžiku jejich pořízení. Nelze z nich dovozovat, že od roku 2016 byla původní VPÚK zatarasena. Stav v území se mohl měnit (oplocení mohlo být po určitou dobu odstraněno, mohla být otevřena brána v pletivu či navezená zemina mohla být přesunuta nebo odstraněna). Oproti tomu žalobkyně považovala výpověď nájemce za konkrétní listinný důkaz vzniklý v bezprostřední souvislosti s reálným provozem areálu, který obsahoval detailní popis příjezdu a odjezdu nákladních vozidel. I další listinný důkaz, souhlas R. R. s přesunutím komunikace ze dne 31. 7. 2024, svědčil o tom, že k definitivnímu zatarasení původní VPÚK došlo později než v roce 2016.

Průběh jednání před soudem

16. Při jednání konaném dne 25. 9. 2026 žalobkyně trvala na tom, že alternativní (přesunutá) cesta není při nepříznivých klimatických podmínkách průjezdná pro kamionovou ani jinou dopravu.

17. Žalovaný odkázal na svá písemná podání. Upozornil na to, že žalobkyně nabyla své nemovitosti v roce 2021, kdy již namísto původní cesty existovala pro přístup k hale plnohodnotná alternativa.

18. Osoba zúčastněná na řízení shrnula obsah svých písemných podání. Také ona upozornila na to, že původní cestu nebylo možné využívat minimálně již od roku 2018 a žalobkyně nabyla skladový areál již v době, kdy byla zahrazena.

19. Soud pro posouzení věci považoval za podstatné závěry správních orgánů, že je možné žalobkynin skladový areál zásobovat také z ulice U V. Soud se proto dotázal žalobkyně, co takové alternativě brání. Žalobkyně vysvětlila, že skladová hala byla postavena v roce 1991 pro potřeby bývalého JZD. V průběhu času byla hala technicky rozdělena na dvě části. Skladová hala byla v době, kdy ji žalobkyně pořídila, rozdělena drátěným pletivem. Jedna část haly byla přístupná z ulice U V., druhá z ulice D. V současné době je hala rozdělena ocelovou konstrukcí s plechovým pokrytím. Pozemek, na kterém se nachází pozemní komunikace v ulici U V., není ve vlastnictví veřejnoprávní korporace. I tam je přístup problematický. Ani na pozemní komunikaci v ulici U V. se kamiony nevytočí, zároveň takový přístup „řeší“ jen zásobování jedné části haly. Poměry ve skladovém areálu nejsou způsobilé k tomu, aby mohl celým areálem (ze severu na jih) projet kamion.

20. Soud při jednání provedl důkaz leteckým snímkem z webu mapy.com lokality mezi pozemními komunikacemi v ulicích H., D. a P. zachycující žalobkynin skladový areál, trasu, po které původně probíhalo zásobování jižní části skladové haly, a přesunutou cestu. Dále provedl letecký snímek z webu maps.google.com zachycující přesunutou i původní cestu, chodník na pozemní komunikaci v ulici Pražská a budovu základní školy. Dále provedl důkaz zobrazením katastrální mapy včetně ortofota zachycující žalobkyniny pozemky parc. č. st. 22/6, 22/31 a parc. č. 1923, pozemky parc. č. XB. a XA. a pozemní komunikaci v ulici U V. Soud provedl i důkaz fotografiemi, jež žalobkyně přiložila k žalobě. Jednalo se o fotografii ze dne 18. 12. 2023 zobrazující stav přesunuté cesty. Na fotografii byla vidět nezpevněná cesta s vyjetými kolejemi. Též o fotografii z místního šetření ze dne 17. 9. 2024. Na fotografii byla patrná původní (po pravé straně) i přesunutá (po levé straně) cesta. Původní měla alespoň částečně asfaltový povrch. Na přesunuté cestě byl vidět osobní automobil. Ostatní navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl (v podrobnostech viz bod 62 tohoto rozsudku).

Posouzení věci soudem

21. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích včas uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

22. Podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka.

23. Předpokladem pro odstranění pevné překážky je skutečnost, že se tato překážka nachází na dálnici, silnici, místní komunikaci či VPÚK. Vyvstanou-li silničnímu správnímu úřadu pochybnosti o veřejnoprávním charakteru dané cesty, posoudí si tuto otázku jako předběžnou, než meritorně rozhodne ve věci odstranění pevné překážky (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2007, č. j. -128, č. 1486/2008 Sb. NSS).

24. V nyní řešené věci měla být pevná překážka umístěna na VPÚK. a žalovaný tedy zkoumali, zda se o takovou komunikaci skutečně jednalo.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

26. Podle § 7 odst. 1 věty první zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

27. Z těchto ustanovení plynou dva nutné znaky VPÚK: (1) charakter dopravní cesty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích určené k užití vozidly nebo chodci je patrný v terénu, tj. jedná se o v terénu patrný koridor, který je jednoznačně identifikovatelný a odlišitelný od okolního prostoru, a jeví známky toho, že je užíván jako dopravní cesta, a (2) jeden ze tří zákonných účelů, tj. musí tedy jít o cestu, která a) slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo b) ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo c) k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Judikatura doplnila další dva znaky, jimiž jsou: (3) souhlas vlastníka pozemků s obecným užíváním a (4) nutná komunikační potřeba (např. rozsudky NSS ze dne 30. 11. 2015, č. j. -14, č. 3371/2016 Sb. NSS, a ze dne 30. 3. 2017, č. j. -85).

28. Aby tedy vznikla VPÚK, musejí být naplněny tyto čtyři kumulativní znaky (souhrnně např. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2017, č. j. -48, body 14 až 17): (1) stálá a v terénu patrná dopravní cesta, (2) která naplňuje zákonný účel, (3) jejíž vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty, a (4) která naplňuje nezbytnou komunikační potřebu.

29. Pro lepší ilustraci poměrů v území soud přikládá katastrální mapu včetně ortofota.

[OBRÁZEK]

30. Červenou šipkou je označena původní cesta, jež měla být znepřístupněna oplocením v severozápadní části pozemku parc. č. XB. a navršenou zeminou v jihovýchodní části pozemků parc. č. XB. a XA. Modrou šipkou je označena přesunutá, resp. nová cesta, která měla původní nahrazovat.

31. Podle silničního správního úřadu i žalovaného původní cesta přestala splňovat charakteristiky VPÚK. Vymizel u ní totiž čtvrtý znak – nutná komunikační potřeba. Vlastník původní cesty ji přesunul na pozemek parc. č. XA.

32. Obecně je přijatelné, aby vlastník pozemků, kterými prochází VPÚK, tuto komunikaci v rámci svých pozemků posunul či odklonil a tím z vlastní vůle vytvořil alternativní cestu a udělil souhlas k jejímu obecnému užívání. Alternativní komunikace musí splňovat všechny pojmové znaky a kvalitativní kritéria pro VPÚK (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2023, č. j. -68, bod 27). Současně, VPÚK vznikají i zanikají ex lege naplněním jejich zákonných znaků (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. -64, bod 77). Případné rozhodnutí správních orgánů o jejich existenci má proto pouze deklaratorní povahu. Soud doplňuje, že pro posouzení (ne)existence VPÚK není ani podstatné, jak je pozemek, na němž se mají tyto komunikace nacházet, veden v katastru nemovitostí, či jak byl evidován v minulosti (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. -66, č. 2012/2010 Sb. NSS, a ze dne 7. 11. 2018, č. j. -52, bod 16). V tomto směru není rozhodná ani evidence tvrzené VPÚK v pasportu komunikací. Evidence účelové komunikace v pasportu pozemních komunikací nemá žádné konstitutivní ani deklaratorní právní účinky. Vlastníkovi pozemku, na němž je v pasportu pozemních komunikací evidována VPÚK, tak pouze na základě této evidence samotné nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2018, č. j. -32, bod 14). Soud ani nesouhlasí se žalobkyní, že by o zániku původní cesty jako VPÚK muselo být vedeno správní řízení, ve kterém by byly projednávány zájmy uživatelů komunikace a jehož výsledkem by bylo konstitutivní rozhodnutí (jak se žalobkyně patrně domnívá v předposledním odstavci na straně 4 žaloby a bodech 30, 35 a 62 repliky).

33. Co se týče zániku VPÚK z důvodu odpadnutí plnění nutné komunikační potřeby, pokud je náhradní cesta vhodnou a dostatečnou komunikační alternativou, může původní cesta jakožto VPÚK ex lege zaniknout (srov. rozsudek NSS č. j. -68, bod 34). Znak nutné komunikační potřeby se zkoumá vždy ve vztahu ke konkrétním dotčeným nemovitostem, pro něž sporná cesta plní roli komunikační spojnice. Ze své podstaty VPÚK slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Je proto nutné zkoumat, zda případná alternativní cesta zajišťuje plnohodnotné komunikační spojení dotčených nemovitostí. Je nutné vzít v potaz i typ stavby či pozemku, jejichž přístupnost je řešena, tedy to, zda je podle povahy zpřístupňovaných nemovitostí vhodná pro stejný typ dopravy (například pouze pěší nebo i pro motorová vozidla, případně vzhledem k poměrům té které věci i pro dopravu nějak specifickou) v potřebném rozsahu. Alternativní cesta nemusí být stejně kvalitní, ale musí v dostatečné míře sloužit stejnému účelu (srov. rozsudky NSS č. j. -14, nebo ze dne 31. 1. 2019, č. j. -70). Například k nezbytné komunikační potřebě ve vztahu k rodinnému domu NSS již v rozsudku ze dne 16. 3. 2010, č. j. -76, uvedl, že předpokladem závěru, že alternativní cesta zajišťuje plnohodnotné komunikační spojení nemovitostí, musí být zejména zjištění, „zda je případná alternativní veřejně přístupná účelová komunikace udržovaná, průjezdná i při špatném počasí a v zimním období, vhodná pro nezbytný obslužný provoz rodinného domu osob zúčastněných na řízení většími vozidly“.

34. Žalobkyně v úvodu žaloby popsala, že vlastní skladový areál nacházející se na pozemcích parc. č. st. 22/6, parc. č. st. 22/31 a parc. č. 1923. Z odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, do kterého žalobkyně vložila letecký snímek se šipkami znázorňujícími zásobování skladového areálu, a mapových snímků provedených k důkazu během jednání před soudem plyne, že problémem je zásobování skladové haly (objektu s č. p. 197), jež je součástí pozemku parc. č. st. 22/6 (o čemž svědčí výpisy z katastru nemovitostí založené ve správním spise). Žalobkyně vysvětlila, že před umístěním pevných překážek na původní cestu probíhalo zásobování haly tak, že zásobovací vozidla přijížděla po ulici H., následně odbočila do ulice D. a po ní pokračovala směrem k jižní části skladové haly. V prostoru před halou vozidlo zacouvalo k zásobovacímu místu. Po dokončení zásobování pokračovalo dále po ulici D., odbočilo do ulice P. a opět se napojilo na ulici H. Trasa zásobovacích vozidel byla v podstatě organizována jako okruh – vozidlo přijelo k hale ze severu, provedlo zásobovací manévr a následně pokračovalo zpět na ulici H., aniž by se vracelo po stejné trase. Právě v úseku ulice D. před napojením na ulici P. (podle mapy v bodě 29 tohoto rozsudku se jedná o ulici, resp. pozemní komunikaci vedoucí od jihozápadu na severovýchod) vznikl spor o to, jestli má být zpřístupněna původní cesta.

35. Podle žalobkyně přes cesta nepředstavuje plnohodnotnou alternativu k původní. Ta měla asfaltový povrch, povrch na přesunuté cestě je podle žalobkyniných tvrzení nezpevněný a při zhoršených klimatických podmínkách nesjízdný.

36. Na základě fotografií ve správním spise a fotografií provedených při jednání před soudem lze porovnat stav původní a přesunuté cesty. Podle fotografií pořízených při místním šetření dne 17. 9. 2024 je přesunutá cesta pokryta zeminou, pouze na jedné fotografii je patrné, že ze zeminy místy vystupuje pravděpodobně stavební recyklát. Na fotografiích jsou patrné i vyjeté koleje, výmoly a větší louže. Na fotografii přesunuté cesty pořízené žalobkyní 18. 12. 2023 je vidět cesta s nerovným hliněným povrchem a vyjetými kolejemi. Stav přesunuté cesty (a s tím související komfort a bezpečnost průjezdu) se tedy podle soudu může výrazně měnit v závislosti na počasí. Při deštích vznikají na povrchu kaluže a v zimním období je její povrch ovlivněn promrzáním a následným rozmrzáním půdy. Fakticky po takové cestě vozidla jezdit mohou a zřejmě i jezdí, neboť jsou na ní stopy pneumatik a na jedné fotografii i osobní automobil. To ale neznamená, že je cesta pro pohyb motorových vozidel také vhodná. Zejména pravidelný provoz těžších nákladní vozidel po takové cestě by mohl být problematický. Osoba zúčastněná na řízení během jednání před soudem uvedla, že fotografie zobrazovaly „extrémní stav“ a alternativní cesta je již více zpevněná. Žalovaný během jednání uvedl, že alternativní cestu představuje „hliněná zpevněná cesta občas s loužemi, která slouží pro průjezd vozidel a průchod pěších“. Popis žalovaného v zásadě odpovídá fotografiím z místního šetření ze dne 17. 9. 2024, snad kromě toho, že podle názoru soudu nelze na základě takových fotografií označit přesunutou cestu za zpevněnou. Jak soud uvedl výše, pouze místy jsou vidět kameny či úlomky stavebního materiálu. Z tvrzení žalovaného ani osoby zúčastněné na řízení v řízení před soudem nevyplynulo, že by přesunutá cesta měla být „zpevněná“ nějak jinak, tedy výrazněji a kvalitněji.

37. Oproti tomu na fotografii z místního šetření ze dne 17. 9. 2024 (jež proběhlo očividně po deštích) je vidět za oplocením i původní cesta. Ta má alespoň ve větší části zpevněný povrch (asfalt), který je rovnější a bez rozsáhlejších míst se stojící vodou. Na základě porovnání stavu původní a přesunuté cesty za shodných klimatických podmínek má soud za to, že přesunutá cesta není plnohodnotnou alternativou způsobilou pro pravidelný průjezd motorovými vozidly.

38. Osoba zúčastněná na řízení v řízení před soudem tvrdila, že ani původní cesta nebyla zpevněná po celé délce. Navíc původní cesta už ani není v terénu patrná a jejímu původnímu napojení na pozemní komunikaci v ulici Pražská brání nově vybudovaný chodník. Také na fotografiích z místního šetření ze dne 17. 9. 2024 je při ústí původní cesty na pozemní komunikaci v ulici P. vidět navršený val zeminy. Místy je původní cesta i nepatrně porostlá vegetací, případně je na ní naváté listí. Na fotografiích ve správním spise přiložených k protokolu o ústním jednání ze dne 8. 10. 2024 (fotografie nejsou datovány, nebyly však pořízeny ve stejný den, neboť zachycují postupující stavební práce na budově základní školy i úpravy pozemků parc. č. XB. a XA.) je na některých fotografiích vidět, že původní cesta za oplocením měla alespoň z převážné části asfaltový povrch. Podle jiných fotografií ale byl asfaltový povrch v rámci úprav na pozemcích parc. č. XB. a XA. odstraněn.

39. Soud upozorňuje na to, že stav komunikace, u níž je spor, jestli je VPÚK, se musí posuzovat před zamezením jejího veřejného užívání (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2012, č. j. -107, bod 17, nebo rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2023, č. j. -50, body 42 a 43). Pro hodnocení znaků VPÚK by proto neměl být rozhodný stav poté, co vlastník užívání cesty zamezil a například ji přeoral, vybudoval na ní val zeminy nebo odstranil původní zpevněný povrch. U fyzického zániku VPÚK musí jít o přirozený proces, kterému se nikdo z uživatelů právní cestou nebrání a jehož výsledkem je pokojný stav (srov. Černínová, M, Černín, K., Tichý, M. Zákon o pozemních komunikacích. Praha: Wolters Kluwer, 2015, dostupný v právním informačním systému ASPI podle právního stavu ke dni 1. 4. 2017, komentář k , marg. č. 2). Dále soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Ze skutečností, jež nastaly později (například na nejnovějších snímcích z webu mapy.com a ortofota z katastrálních mapy, provedených při jednání, není u původní cesty patrný chodník a žalobkyně potvrdila, že k jeho vybudování došlo až po vydání napadeného rozhodnutí), tudíž soud nemůže při posuzování žaloby vycházet.

40. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení během řízení před soudem poznamenali, že původní cesta je zahrazena minimálně od roku 2018 a žalobkyně koupila skladový areál až v roce 2021. Do té doby se neměl zahrazení původní cesty nikdo bránit. Takovou skutečnost soud nepovažuje pro hodnocení toho, jestli původní cesta plní nutnou komunikační potřebu, za významnou. Například ve věci řešené NSS rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. -68, vlastníci nemovitostí v chatové oblasti požádali o deklaraci VPÚK v roce 2020, přičemž k jejímu zahrazení mělo dojít v roce 2004. V mezidobí museli vlastníci nemovitostí v chatové oblasti užívat jinou komunikaci. Přesto NSS v bodě 39 zmíněného rozsudku uvedl, že „[k]e znaku nutné komunikační potřeby lze tedy uzavřít, že jakkoli k nemovitostem za překážkou umístěnou na pozemcích stěžovatelů existoval již v roce 2004 přístup po alternativní komunikaci v ulici S., tato komunikace nepředstavovala (a ani nyní nepředstavuje) adekvátní alternativu k původní cestě na ulici V. Alternativní cesta nezajišťuje dotčeným nemovitostem (nacházejícím se za zahrazením původní cesty stěžovateli) plnohodnotné komunikační spojení; její parametry nepředstavují pro vlastníky dotčených nemovitostí jen ‚snížení pohodlí‘ jejím užíváním, ale zásadní omezení v přístupu k jejich nemovitostem.“

41. Žalobkyně během správního řízení i řízení před soudem též vysvětlovala, proč se zásobovací vozidla nemohou po vyložení nákladu v jižní části skladové haly otočit a vrátit se zpět stejnou trasou v ulici D. – před skladovou halou není dostatečný prostor pro to, aby se zásobovací vozidla otočila (žalobkyně konkrétně uváděla absenci „vytáčecích křivek“). Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že přesunutá cesta je vedena paralelně k původní, proto taková změna neměla vliv na „vytáčecí křivky“. Žalobkyně ale tento problém vztahovala k jinému místu, než původní či přesunuté cestě, a to právě k prostoru před jižní stranou skladové haly. Mělo se jednat o protiargument k tomu, že by se po vyložení nákladu mohla vozidla otočit a vrátit zpět. Z toho, jak se poměry v území jeví z fotografií ve správním spise i provedených při jednání (fotodokumentace z místního šetření dne 17. 9. 2024 a leteckých snímků lokality), na pozemní komunikaci v ulici D. před jižní stranou skladové haly skutečně není dostatečný manipulační prostor pro obrat kamionů o 180°. Navíc je v prostoru obrubník a nájezd k vedlejší skladové hale, část prostoru je tak v jiné výškové úrovni.

42. Nedostatečná kvalita přesunuté cesty pro pravidelný průjezd motorových vozidel (i těžších nákladních) spolu s prostorovým uspořádáním před jižní stranou skladové haly tudíž podporují žalobkynina tvrzení o tom, že pro faktické zajištění zásobování musí vozidla plynule pokračovat v jízdě pozemní komunikací v ulici D. a v jejím závěrečném úseku po původní kvalitnější cestě.

43. To podle soudu ale ještě neznamená, že by původní cesta uspokojovala nutnou komunikační potřebu ke skladové hale v žalobkynině vlastnictví. Byť neobstojí závěr žalovaného, že přesunutá cesta je srovnatelnou alternativou zajišťující žalobkyninu komunikační potřebu, nelze pominout, že napadené rozhodnutí je založeno též na druhém, samostatném důvodu, pro který nepovažoval žalovaný za naplněné všechny znaky VPÚK. Ten spočívá v tom, že přístup žalobkyně ke skladovací hale (a jejímu zásobování) může být zcela zajištěn ze severu, tedy z ulice U V. Pokud by tento samostatný důvod obstál, mohlo by obstát i napadené rozhodnutí. Soud však již nyní konstatuje, že pro tento závěr neobsahuje správní spis (prozatím) dostatek podkladů, jak soud vysvětlí níže. Závěr, který správní orgány v tomto směru učinily, není opřen o dostatečně zjištěný skutkový stav, který se nepodařilo v příslušných mantinelech, které soudu vymezuje zákon, doplnit ani v soudním řízení.

44. V bodě 21 rozsudku č. j. -68 NSS připomněl, že „vznikem veřejně přístupné účelové komunikace dochází k zásahu do vlastnického práva vlastníků pozemků, kterými taková komunikace prochází. Vlastnické právo, přestože je právem základním (y), není právem absolutním a lze jej omezit v případě kolize s jiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu. Konkrétně u veřejně přístupných účelových komunikací v soukromém vlastnictví, musí pro omezení existovat kromě souhlasu vlastníka pozemku i nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba. To zjednodušeně řečeno znamená, že existuje-li jiný způsob, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát přednost tomuto jinému způsobu. Jinými slovy, splnění čtvrtého pojmového znaku nelze shledat, jestliže existuje komunikační alternativa, o níž je možné ještě rozumně uvažovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , N 2/48 SbNU 9, obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, č. j. -48, a ze dne 25. 9. 2014, č. j. -87)“. Dále v bodě 27 uvedl, že „v zájmu naplnění ústavního požadavku na minimalizaci omezení vlastnického práva je posuzování nezbytné komunikační potřeby zcela zásadní“.

45. V dané věci soud považuje omezení vlastnického práva vlastníka pozemků, na nichž se má nacházet původní i přesunutá cesta, za značně intenzivní. V souladu s žalobkyninými tvrzeními by po nich měly (zjevně pravidelně) jezdit kamiony.

46. během místního šetření dne 17. 9. 2024 zjistil, že ke skladové hale se lze dostat i z její severní strany. (na straně 4 prvostupňového rozhodnutí) a žalovaný na (straně 8 napadeného rozhodnutí) poté uvedli, že žalobkyně má přístup k pozemku parc. č. st. 22/6 (jehož součástí je i stavba skladové haly) z ulice U V.

47. Podle fotodokumentace ve správním spise má skladová hala obloukovou konstrukci opláštěnou plechem. Podél bočních stěn haly vede z každé strany komunikace z betonových panelů. Na severní straně (z pohledu ulice U V.) má hala vjezdová vrata a z každé strany skladové haly je vjezdová brána do skladového areálu. Podél východní strany haly je řada skladových kontejnerů. Tyto skutečnosti ukazují na to, že by skladový areál mohl být (jako celek) zásobován pouze pomocí severního přístupu.

48. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí však žalobkyně uvedla, že severní část skladového areálu je zcela autonomní a slouží samostatně. Omezení přístupu do jižní části areálu na základě argumentace přístupem do části severní podle žalobkyně „postrádá logiku a ignoruje skutečnost, že severní a jižní část areálu mají rozdílný účel a provozní specifika“. V podání soudu ze dne 14. 1. 2026 žalobkyně vysvětlila, že hala je rozdělena na dvě oddělené části pronajímané dvěma různým subjektům. Každá má jiný přístup – severní část právě přes ulici U V., jižní část přes ulici D., která navazuje na původní cestu. Tvrzení, že má jiné možnosti přístupu, bylo podle žalobkyně zjednodušující, v praxi totiž nemá. Během jednání před soudem následně uvedla, že hala je rozdělena ocelovou konstrukcí pokrytou plechem, skladový areál není možné celý projet kamionovou dopravou (nájemkyně jižní části skladové haly – společnost O.K. Trans Logistics, s. r. o. – měla alternativu zásobování haly ze severu odmítnout).

49. Nad rámec fotografií z místního šetření ze dne 17. 9. 2024 správní spis neobsahuje podklady, ze kterých by bylo možné ověřit stavebně-technické řešení skladového areálu a uzavřít, zda severní vjezd je, či není způsobilý k obsluze celého areálu, a tedy i jižní části skladové haly. a žalovaný ve svých rozhodnutích pouze vyšli z toho, že přesunutá cesta je vhodnou alternativou (s tím se soud výše neztotožnil) a stručně dodali, že žalobkyně má ke svému areálu i další přístup ze severní strany (ulice U V.). Pouze o fotografie přístupových bran a vrat takové závěry podle soudu opřít nelze. Ani letecké snímky ve správním spise nebo provedené při jednání před soudem neposkytují dostatečnou úroveň detailu pro posouzení „severní alternativy“. V tomto ohledu totiž bylo nutné zkoumat stavebně-technické poměry jak ve vnější části skladového areálu (příjezdové plochy), tak uvnitř skladové haly. Pro posouzení věci se jedná podle soudu o zásadní (stěžejní) otázky, k nimž správní orgány učinily nedostatečné dokazování. Skutkový stav proto vyžaduje zásadní doplnění [ ].

50. Soud si je vědom toho, že NSS obecně uznává, že při posuzování nutné komunikační potřeby není primárně vyloučeno, aby byla zvažována i možnost zřízení nových sjezdů na alternativní cestu, vytvoření nových bran v oplocení nebo „v krajním případě dokonce provést stavební úpravy, které by jim umožnily vstupovat či vjíždět do svých domů z jiného směru než doposud“ (srov. rozsudek NSS č. j. -70, bod 38). To, že byl určitý vjezd užíván (žalobkyně tvrdila, že vjezdy k hale byly kolaudovány v roce 1991 a od té doby aktivně využívány k zásobování kamionovou dopravou), ještě neznamená, že se vjezdové poměry nemohou změnit. V úvahu je potřeba brát i zájem na minimalizaci zásahů do vlastnického práva osob, jejichž pozemky mají být zatíženy VPÚK. Za současných skutkových zjištění soud nemůže porovnat zátěž spočívající v omezení vlastnického práva vlastníka původní cesty a zátěž spočívající v případných stavebně-technických změnách v žalobkynině skladovém areálu (pokud by byly nutné, zda by nepředstavovaly pro žalobkyni nepřiměřený požadavek).

51. Soud pro hodnocení znaku nutné komunikační potřeby naopak nepovažuje za významné, že severní a jižní část skladového areálu mají údajně rozdílné nájemce. Jestliže oddělené fungování jednotlivých částí skladového areálu je dáno soukromoprávními vztahy, které si sám nastavil jejich vlastník, lze podle soudu rozumně uvažovat o tom, aby byly takové vztahy modifikovány a využit přístup přes vlastní areál, namísto omezování vlastnického práva třetích osob. I kdyby žalobkyně pronajímala části haly různým subjektům, může mít skladový areál například vymezen společný manipulační prostor pro pohyb vozidel nebo manipulační techniky (paletových vozíků apod.).

52. Soud shrnuje, že přesunutá cesta nemá vhodný povrch pro pravidelný průjezd motorových vozidel (způsobilost k takovému průjezdu je velmi závislá na klimatických podmínkách). Nejedná se tedy o vhodnou alternativu k původní cestě, jež byla výrazně zpevněnější. Jestli původní nebo přesunutá cesta skutečně tvoří nezbytnou a nenahraditelnou komunikační spojnici, tj. zda je ke spojení žalobkynina skladového areálu s ostatními komunikacemi nutný právě průjezd úsekem ulice D. při napojení na ulici P., musí správní orgány v dalším řízení posoudit na základě doplněného skutkového stavu (srov. bod 49 tohoto rozsudku).

53. Žalobkyně ve svých podáních věnovala značnou část prostoru argumentaci týkající se územního souhlasu s umístěním oplocení, souhlasu osoby zúčastněné na řízení s takovým oplocením a souhlasu R. R. s přesunutím původní cesty.

54. V nyní posuzované věci se soud zabýval (ne)oprávněností umístění překážek na pozemní komunikaci. Jako předběžnou otázku musel řešit, jestli zahrazená cesta skutečně představuje VPÚK (splňuje její definiční znaky). Soud dospěl k tomu, že pro posouzení sporného definičního znaku (nutné komunikační potřeby) neobsahuje správní spis dostatečné podklady. Z tohoto důvodu soud nepovažoval za nutné se nyní podrobněji zabývat okolnostmi umístění oplocení. Proto pouze nad rámec nutného odůvodnění soud uvádí, že součástí správního spisu je i územní souhlas ze dne 6. 6. 2016, č. j. S-SÚ-04407/16-Kr, v němž stavební úřad souhlasil s umístěním oplocení na pozemcích parc. č. XA., XB., XC. a XD. Podle žalobkyně se tento souhlas objevil ve správním řízení až po ukončení dokazování a za „podezřelých okolností“, mohlo se tak jednat o dodatečnou legalizaci oplocení. Územní souhlas přiložil ke svému vyjádření ze dne 9. 11. 2024 k žalobkynině odvolání R. R. Mínil jím oponovat žalobkyniným odvolacím námitkám, že oplocení „se dělo svémocně bez jakýchkoliv řízení a povolení“. Soud nevidí nic podezřelého na tom, že se územní souhlas v řízení „objevil“ (vlastník oplocených pozemků jej přiložil) až ke konkrétní odvolací námitce poukazující na to, že pozemky byly oploceny bez jakéhokoliv povolení. Kromě toho v bodě 49 rozsudku 7. 5. 2020, č. j. -94, NSS uvedl, že „v řízení o odstranění překážky z pozemní komunikace správní orgány hodnotí, zda se nepovolená pevná překážka nachází na veřejně přístupné účelové komunikaci a brání tím jejímu využití. Pokud zjistí, že tomu tak je, nařídí silniční úřad její odstranění bez ohledu na to, zda je či není povolena podle stavebního zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2013, č. j. -191)“ (důraz přidán). Pro posouzení, jestli odstranění pevných překážek mělo nebo nemělo být nařízeno, proto nebylo podstatné, jestli byly oplocení či val zeminy umístěny s ingerencí stavebního úřadu. ani žalovaný nadto soulad umístění tvrzených překážek se stavebněprávními předpisy nepovažovali za nějakou rozhodující skutečnost pro své posouzení. jej v řízení v prvním stupni nezkoumal. Žalovaný k žalobkyniným odvolacím námitkám, v nichž namítala neoprávněnost oplocení, sice na několika místech napadeného rozhodnutí (strany 5, 7 a 9 napadeného rozhodnutí) zmínil, že oplocení bylo umístěno v souladu se zákonem a souhlasem stavebního úřadu, podle soudu se ale nejednalo o rozhodující skutečnost pro výsledné posouzení ze strany žalovaného – tou byla existence alternativních cest (přesunuté cesty a možnost přístupu do areálu ze severní strany).

55. R. R. ke svému vyjádření ze dne 9. 11. 2024 k žalobkynině odvolání přiložil též oznámení o „provizorním“ oplocení pozemků „p. č. XD.,XC.,XB.,XA.“ ze dne 1. 6. 2024 adresované stavebnímu úřadu. V oznámení uvedl, že na pozemku parc. č. XA. je vybudována prozatímní komunikace. Její povrch je pokryt stavebním recyklátem a zhutněn. Trasa této náhradní komunikace je předběžně domluvena s vedením osoby zúčastněné na řízení. Dále je uvedeno, že osoba zúčastněná na řízení s navrženým řešením souhlasí, je zde podepsána starostka a otisknuto kulaté razítko obce. Na straně 5 vyjádření ze dne 14. 1. 2026 v reakci na podání osoby zúčastněné na řízení žalobkyně uvedla, že „[t]vrzení Města Chýně, že souhlas s oplocením původní veřejně přístupné účelové komunikace nebyl pro zánik komunikace relevantní, nelze akceptovat. Právě naopak – tento souhlas, a především způsob, jakým byl udělen, představuje klíčový moment, který odstartoval faktický zánik veřejného užívání této cesty, a to v rozporu se zákonem.“ Z faktického hlediska možná R. R. při započetí se změnami na jeho pozemcích vycházel i z toho, jaké stanovisko k nim zaujala osoba zúčastněná na řízení. Z tohoto hlediska mohlo mít stanovisko osoby zúčastněné na řízení svůj význam. Právní relevanci pro posouzení toho, zda bylo nutné nařídit odstranění pevných překážek na pozemní komunikaci – což je podstatou nyní řešené věci – ale nemělo.

56. Žalobkyně také upozornila na to, že R. R. souhlasil s přesunutím cesty až dodatečně poté, co žalobkyně podala podnět k zahájení řízení o odstranění pevných překážek. Součástí správního spisu je nadepsaná „souhlas vlastníka pozemku s přemístěním komunikace“ ze dne 31. 7. 2024, kterou podepsal R. R. Soud nevidí nic podezřelého nebo nezákonného na tom, jestliže vlastník pozemků v řízení, v němž se mimo jiné řešil i údajný přesun VPÚK, udělil svůj písemný souhlas teprve v průběhu řízení. rozhodoval podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, č. j. -79, bod 27). Vlastník pozemku proto teoreticky může i v průběhu správního řízení VPÚK přesunout a vytvořit alternativu, jež uspokojuje nutnou komunikační potřebu. Dále, vlastník pozemku může obecně projevit svůj souhlas s užíváním komunikace i konkludentně (srov. Černínová, M., Černín, K., Tichý, M., op. cit., komentář k , marg. č. 11). Do té doby mohl například souhlasit s užíváním náhradní trasy veřejností pouze konkludentně a tímto mínil svůj postoj v průběhu řízení jednoznačně vyjasnit.

57. Konečně žalobkyně namítla, že neměla možnost seznámit se ve smyslu před vydáním rozhodnutí s některými podklady . Na straně 5 žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný měl vycházet i z podkladů, „které byly doplněny až po ukončení shromažďování podkladů dne 7. 10. 2024“. Následně zmínila „územní souhlas k danému oplocení včetně žádosti“.

58. Podle správního spisu dne 8. 10. 2024 oznámil žalobkyni, že ukončil shromažďování podkladů a že se s podklady může seznámit a vyjádřit se k nim dne 16. 10. 2024. Následně R. R. k vyjádření k žalobkynině odvolání přiložil oznámení o záměru ze dne 1. 6. 2016, územní souhlas ze dne 6. 6. 2016, situační výkres, výpis z katastru nemovitostí ze dne 2. 6. 1999 a přílohu k rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 25. 3. 2009 o výměně nebo přechodu vlastnických práv (posledně dvě zmíněnéy měly prokazovat, kdy a jak pan R. R. nabyl pozemky parc. č. XA. a XB.). Žalovaný v odvolacím řízení účastníky řízení k seznámení se s podklady pro rozhodnutí ve smyslu opětovně nevyzval.

59. Procesně korektní postup by jistě byl ten, aby odvolací správní orgán odvolatele s vyjádřeními ostatních účastníků řízení k odvolání a přiloženými dokumenty seznámil. Obecně ale platí, že porušení práva účastníka seznámit se s podklady je důvodem ke zrušení správního rozhodnutí, pokud porušení mělo vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. -31, nebo ze dne 29. 1. 2020, č. j. -41, bod 33). Pro úspěšnost námitky nemožnosti se seznámit s podklady je nezbytné, aby žalobce upřesnil podklady, jež neměl k dispozici, a jakým způsobem takové pochybení správního orgánu mohlo ovlivnit vydané meritorní rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. -78, nebo rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2015, č. j. -68). Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem by řádné seznámení se ovlivnilo napadené rozhodnutí. V posuzované věci podle souduy předložené R. R. k vyjádření k odvolání nepředstavovaly podklady, jež by byly způsobilé závěry správních orgánů nějak ovlivnit. Jak soud již zmínil v bodě 54 in fine tohoto rozsudku, napadené rozhodnutí není založeno na přesvědčení žalovaného, že oplocení bylo umístěno v souladu se stavebněprávními předpisy.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

60. Soud uzavírá, že správní orgány svůj závěr o tom, že původní cesta (na pozemcích parc. č. XB. a XA.) není VPÚK ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, tudíž vlastníku pozemku nelze nařídit, aby odstranil nepovolenou pevnou překážku umístěnou na pozemní komunikaci, založily na nedostatečně zjištěném stavu věci. Ve vztahu ke čtvrtému znaku VPÚK (nutné komunikační potřebě) učinily dokazování, ale v nedostatečném rozsahu. Soud proto žalobu shledal důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle Věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). Současně nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť důvody pro postup podle neshledal. Bude na žalovaném, aby věc vyhodnotil a zvolil k tomu adekvátní procesní postup ve smyslu . V dalším řízení je žalovaný vysloveným právním názorem soudu vázán ( ).

61. V dalším řízení žalovaný v souvislosti s naplněním znaku nutné komunikační potřeby posoudí, zda lze i jižní část žalobkynina skladového areálu obsluhovat ze severní strany (pozemní komunikace v ulici U V.). Případně jestli lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby k zajištění takového přístupu provedla ve svém areálu stavebně-technické úpravy (kdyby se ukázaly jako nutné) nebo zásobování jižní části areálu vyřešila jinými způsoby – například za použití manipulační techniky nebo menších vozidel než právě kamionů. Žalobkyně v řízení před soudem také tvrdila, že i přístup k areálu ze severní strany je „problematický“, neboť pozemní komunikace v ulici U V. není ve vlastnictví veřejnoprávní korporace. Žalovaný při hodnocení znaku nutné komunikační potřeby zohlední i vlastnické režimy alternativních přístupových cest. V případě, že by měl být přístup z ulice U V. fakticky jediným přístupem do žalobkynina skladového areálu, může být pozemní komunikace v ulici U V. více zatížena nákladní dopravou a vlastnické právo jejího vlastníka více omezeno, což je podle soudu taktéž potřeba vzít do úvahy.

62. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhované důkazy žalobkyninou žádostí o poskytnutí informací a odpověďmi osoby zúčastněné na řízení ze dne 15. 3. 2023 a 23. 4. 2025, v nichž měla osoba zúčastněná na řízení popřít, že by kdy udělila souhlas s oplocením (tento souhlas měl představovat podpis starostky na oznámení záměru). Dále soud neprovedl navržený výslech Anny Chvojkové (starostky osoby zúčastněné na řízení), R. R. a R. K. (oprávněné úřední osoby, jež vydala územní souhlas s oplocením). Žalobkyně tyto důkazy navrhovala konkrétně k přezkoumání okolností udělení souhlasu stavebního úřadu a osoby zúčastněné na řízení s umístěním oplocení a jejich zákonnosti. Dále žalobkyně přiložila část pasportu komunikací označující pozemek parc. č. XB. Jak soud zmínil v bodě 32 tohoto rozsudku, při posuzování existence VPÚK není evidence v pasportu komunikací rozhodná. Žalobkyně přiložila též zápis ze zasedání zastupitelstva osoby zúčastněné na řízení dne 10. 12. 2025, na kterém se měla starostka osoby zúčastněné na řízení při prezentaci územní studie lokality US 3b vyjádřit tak, že v lokalitě není zajištěn dostatečný průjezd pro motorová vozidla. Tím chtěla žalobkyně podpořit své tvrzení, že technický stav přesunuté cesty není vyhovující. Její stav měl soud již za dostatečně ověřený na základě fotodokumentace ve správním spise a ostatních fotografií provedených při jednání. Z těchto důvodů soud pro nadbytečnost neprováděl ani ostatní snímky (kromě fotografií viz bod 20 tohoto rozsudku) přiložené k podáním účastníků a osoby zúčastněné na řízení, jež měly prokazovat stav původní a přesunuté cesty, případně poměry v lokalitě kolem žalobkynina skladového areálu z leteckého pohledu. Osoba zúčastněná na řízení dále předložila návrh územní studie a tvrdila, že ve skutečnosti územní studie US 3b neměla zahrnovat pozemky s původní nebo přesunutou cestou. Zda a jak se k pozemkům parc. č. XA. a XB. vyjadřuje územní studie soud nepovažuje pro nyní řešenou věc za podstatné, neboť územní studie je plánovacím dokumentem, který existenci zakreslených komunikací nijak závazně neosvědčuje ani nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. -86, bod 51). V žalobě žalobkyně označila jako důkazy též množství listin, jež jsou součástí správního spisu (prakticky označila téměř všechnyy ve správním spise). Správním spisem se dokazování zásadně neprovádí.

63. O náhradě nákladů rozhodl soud podle Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 420 Kč. Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a účelně vynaložené náklady na zastoupení. Náklady za zastoupení sestávají z odměny advokáta za šest úkonů právní služby ve výši 4 620 Kč za úkon: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, repliky, podání ze dne 14. 1. 2026, podání ze dne 1. 9. 2026 a účast na jednání před soudem nepřesahující dvě hodiny [, a , d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Dále podle advokátního tarifu ze šesti paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 450 Kč. Soud naopak nepovažoval za účelně vynaložený náklad soudní poplatek a odměnu za právní zastoupení spojené s neúspěšným návrhem na vydání předběžného opatření. Podle odborné literatury lze soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření zpravidla rovněž považovat za účelně vynaložený náklad, a to ačkoliv samotný návrh na vydání předběžného opatření úspěšný nebyl (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k , marg. č. 2). Žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření a jeho doplnění podrobně vylíčila potíže žáků nové základní školy a jejich rodičů při dopravě z a do školy z důvodu zahrazení původní cesty. V usnesení ze dne 30. 9. 2025, č. j. -87, jímž rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření, soud vysvětlil, že řízení podle nepřipouští podání návrhu ve veřejném zájmu (actio popularis). Žalobkyně k vlastní hrozící vážné újmě jen v návrhu na vydání předběžného opatření v jedné větě v obecnosti namítla, že nemůže obsluhovat svůj areál a hrozí, že ztratí zakázky. Takový návrh zjevně nemohl být úspěšný a náklady na jeho podání nemohly být účelně vynaložené (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2020, č. j. -29, bod 24). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 420 Kč je žalovaný povinen uhradit podle , , užitého na základě , k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku ( ).

64. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, jež jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení ( , ve znění do 31. 12. 2025, a část sedmá, čl. XI, bod 2 ). Soud osobě zúčastněné řízení neuložil žádnou povinnost ani neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 25. září 2026

Lenka Bursíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.