Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 A 84/2025 - 124.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 84/2025 - 124
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci
žalobce: „HORTUS MORAVIAE z. s.“, IČO: 22672672
sídlem Na Dílech 156/3, Vážany, 767 01 Kroměříž
zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D.
sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor
adresa pro doručování: Masarykovo náměstí 20, 254 01 Jílové u Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí
sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10
za účasti osoby
zúčastněné na řízení: 1) Město Kroměříž
sídlem Velké náměstí 115/1, 767 01 Kroměříž
2) BIOTREND MORAVA s.r.o.
sídlem Petřivalského 584/1, 750 02 Přerov
3) L. K.
4) P. T.
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. MZP/2025/240/816, sp. zn. ZN/MZP/2023/240/243,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
I. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a osob zúčastněných na řízení 1), 3) a 4) a potvrdil správnost rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 11. 2. 2025, č.j. KUZL 15455/2025, sp. zn. KUSP 101996/2024 ŽPZE-VU, kterým byl podle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, dále též „zákon o EIA“), vydán závěr zjišťovacího řízení, že záměr [jeho oznamovatelem je BIOTREND MORAVA s.r.o. – osoba zúčastněná na řízení 2)] s názvem „Cihelna Vážany – sanace a likvidace vytěženého ložiska – dokončení I. etapy a provedení II. etapy“ nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nepodléhá posouzení podle zákona o EIA.
2. Záměr „Cihelna Vážany – sanace a likvidace vytěženého ložiska – dokončení I. etapy a provedení II. etapy“ je záměrem uvedeným v příloze č. 1 k zákonu o EIA kategorie II., bod č. 56: „Zařízení k odstraňování nebo využívání ostatních odpadů s kapacitou od stanoveného limitu“ a bod č. 79: „Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou navržené povrchové těžby od stanoveného limitu (b). Povrchová těžba nerostných surovin na ploše od stanoveného limitu (a) nebo s kapacitou od stanoveného limitu (b). Těžba rašeliny od stanoveného limitu (c)“.
3. Předmětem záměru je provést sanaci vytěženého dobývacího prostoru, ve kterém byla v minulých letech prováděna těžba cihlářských hlín v bývalém DP Vážany. Těžbou zde vznikla těžební jáma na celkové ploše cca 7 ha. Dno těžební jámy se v nejhlubších místech nachází na kótě cca 177 m n. m. a oproti okolnímu terénu je zahloubeno až o 27 m. Nejhlubší partie těžební jámy jsou vyplněny důlní vodou, která se nachází na ploše cca 2 ha a dosahuje hloubky až 10 m. V severovýchodní části dobývacího prostoru se nachází skládka TKO města Kroměříž, jejíž čelní svah upadá do dobývacího prostoru a je z velké části smáčen důlní vodou, z čehož vyplývají rizika porušení těsnosti krycích vrstev čela skládky a možného vzniku havarijní situace. Druhá etapa likvidace hliniště v DP Vážany přímo naváže na předešlou I. etapu likvidace. Celková zbývající plocha II. etapy likvidace je cca 63 000 m2 a celkový potřebný objem materiálu k provedení zásypu hliniště až po úroveň okolního terénu bude činit cca 622 154 m3. Cílem záměru ve II. etapě je provést sanaci formou vyplnění a stabilizací dobývacího prostoru inertními odpady (zemina a kamení + cihla) s ponecháním dobývacího prostoru v této etapě jako mírné suché terénní deprese s menší vodní plochou (jezírkem). Součástí sanace bude i likvidace důlních vod. Práce budou prováděny jako hornická činnost dle zákona č. 61/1988, o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. V případě předkládaného záměru se hornickou činností provede sanace celého prostoru vyplněním inertním odpadem (zeminou a cihlou), nebude se již jednat o další těžbu, ale pouze o likvidaci dobývacího prostoru. Zároveň je v oznámení posouzena změna a stanovení způsobu následné finální rekultivace. Z hlediska možné kumulace vlivů je zde vzhledem k charakteru prací možná kumulace záměru s veřejnou dopravou na blízkých silnicích, která je pro potřeby posuzování vlivů záměru zahrnuta v hodnotách imisního a hlukového pozadí. V dosahu lokality posuzovaného záměru se nachází záměr „Lokalita Hanácká pole Kroměříž“, kde je plánována výstavba pro bydlení. Tento záměr se nachází severně od DP Vážany. Dále je možné uvažovat kumulativní vlivy vyvolané kontaktem dobývacího prostoru se skládkou TKO města Kroměříž, zde je však souběh řešení svahu skládky se zbytkem dobývacího prostoru z pohledu nutnosti odstranit rizika a z technických, časových i ekonomických hledisek nutný.
4. Oznámení vlivů tohoto záměru na životní prostředí byla zveřejněna ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o EIA dne 2. 12. 2024 na úřední desce Krajského úřadu Zlínského kraje.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
5. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení [§ 65 s. ř. s. ve spojení s § 9d odst. 1 a § 3 písm. i) zákona o EIA; § 68 a § 70 s. ř. s.], žalobce navrhuje soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.
6. Žalobce předně považuje napadené rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to pro jeho rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, stejně jako nelze z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu seznat, jakými námitkami se zabýval a jak se s nimi vypořádal. Ačkoliv je napadené rozhodnutí poměrně dlouhé, faktická argumentace žalovaného je obsažena v zásadě na pěti stranách. Dle názoru žalobce ale nedostatečným způsobem reaguje na jeho odvolací námitky.
7. Žalobce rovněž namítá, že krajský úřad se dopustil procesního pochybení, neboť v průběhu řízení oznamovatel záměru do správního spisu doložil vyjádření obvodního báňského úřadu ze dne 2. 4. 2025. O existenci tohoto vyjádření se žalobce dozvěděl až z napadeného rozhodnutí, neměl tedy možnost se s ním seznámit, ani na něj adekvátně reagovat. Vyjádření je přitom poměrně důležitý dokument v nyní projednávané věci, bezpochyby se jednalo o podklad pro vydání napadeného rozhodnutí.
8. Žalobce dále polemizuje s tím, jak vnímají správní orgány povahu rozhodnutí ukončujícího zjišťovací řízení. Žalobce souhlasí se žalovaným do té míry, že závěr zjišťovacího řízení má pouze „procesní“ závaznost, tj. závazným způsobem určuje, zda je třeba provést plné posouzení záměru v procesu EIA a v jakých ohledech má být dokumentace podrobněji rozpracována. Ovšem v případě, kdy správní orgán rozhodne o tom, že záměr nemá vliv na životní prostředí podle § 7 odst. 6 zákona o EIA, žalobce údajnou procesní povahu rozhodnutí považuje minimálně za spornou.
9. Za jednu ze stěžejních námitek žalobce považuje námitku ohledně nezákonnosti a věcné nesprávnosti závěrů souvisejících s hodnocením EIA. Žalovaný totiž učinil nesprávný závěr o tom, že záměr nebude mít vliv na životní prostředí, protože jej řádně neposoudil dle kritérií stanovených v § 7 odst. 2 a 3 zákona o EIA. K tomu žalobce zejména poukazuje na rozsah záměru a jeho umístění, včetně rizik, která mohou realizací záměru vzniknout. Žalobce si nechal zpracovat odborné vyjádření od autorizované osoby (Ing. J. P.), z něhož vyplývá, že vzhledem k typu záměru, dlouhodobě řešeným a nedokončeným předchozím posouzením a nedůvěře města, na jehož území se záměr nachází, stejně tak veřejnosti zastoupené spolkem, je v tomto případě nezbytné provést komplexní posouzení záměru, jehož závěrem je vydání Stanoviska, které stanoví závazné podmínky pro realizaci posuzovaného záměru. Žalobce dále uvádí jednotlivé aspekty záměru, které nebyly posouzeny dostatečně tak, aby žalovaný měl ucelený obrázek o naplnění zákonem požadovaných kritérií, konkrétně dobu záměru; dopravu navážky a hluk spojený s dopravou; kontrolu navážky; likvidaci důlních vod a vliv na spodní vody; nedostatečná technická opatření.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
10. Žalovaný uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť jeho úkolem jako odvolacího orgánu nebylo znovu nahrazovat odůvodnění správního orgánu prvního stupně, nýbrž posoudit jeho zákonnost, správnost a vypořádat odvolací námitky. Má za to, že všechny námitky žalobce řádně vypořádal, přičemž žalobce ani konkrétně neoznačil, které jeho argumenty měly zůstat bez reakce. K tvrzenému procesnímu pochybení žalovaný uvádí, že vyjádření Obvodního báňského úřadu ze dne 2. 4. 2025 nebylo podkladem prvoinstančního rozhodnutí, neboť vzniklo až po jeho vydání a do spisu se dostalo pouze jako příloha vyjádření účastníka odvolacího řízení. Napadené rozhodnutí se o tento dokument neopírá a z právní úpravy nevyplývá povinnost zasílat takové podklady ostatním účastníkům řízení.
11. Pokud jde o povahu závěru zjišťovacího řízení, žalovaný odmítá, že by se jednalo o meritorní rozhodnutí. Zdůrazňuje, že zjišťovací řízení není správním řízením ve smyslu správního řádu a rozhodnutí podle § 7 odst. 6 zákona o EIA samo o sobě nezakládá ani nemění práva či povinnosti dotčených osob. Upozorňuje současně, že negativní závěr zjišťovacího řízení nepředstavuje povolení záměru a otázky ochrany životního prostředí budou dále posuzovány v navazujících povolovacích řízeních, zejména v řízeních podle předpisů horního, odpadového a vodního práva.
12. K meritu věci žalovaný setrvává na závěru, že záměr nebude mít významný vliv na životní prostředí a nebylo proto nutné jeho další posuzování podle zákona EIA. Nesouhlasí s názorem odborného vyjádření Ing. P., podle něhož je nezbytné vést plný proces EIA. Poukazuje na to, že současný záměr se podstatně liší od dříve posuzovaných variant, a nelze proto mechanicky vycházet z výsledků předchozích řízení. Dále zdůrazňuje, že oznámení záměru bylo podloženo řadou odborných studií a obsahuje soubor opatření k prevenci a omezení negativních vlivů. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvádí, že tato opatření jsou nedílnou součástí záměru a mohou být zohledněna již ve zjišťovacím řízení.
13. Ve vztahu k jednotlivým námitkám žalobce žalovaný uvádí, že případné prodloužení doby realizace záměru samo o sobě nečiní vlivy záměru významnými, neboť odborné podklady prokázaly, že imisní a hlukové zatížení zůstane v zákonných limitech. Za dostatečné považuje rovněž posouzení dopravních vlivů a kumulativních účinků, přičemž požadavek na zahrnutí dalších vzdálenějších záměrů pokládá za nepřiměřený.
14. Žalovaný dále zdůrazňuje, že otázky kontroly naváženého odpadu, technického zabezpečení staveniště, nakládání s důlními vodami či ochrany podzemních vod budou podrobně řešeny v navazujících povolovacích řízeních na základě specializovaných odborných podkladů. Podle jeho názoru zjišťovací řízení poskytlo dostatečný podklad pro závěr o nevýznamnosti vlivů záměru, zatímco detailní technické řešení náleží příslušným specializovaným správním orgánům. Totéž platí pro otázku variantního řešení, neboť příslušný úřad je povinen posoudit záměr v podobě předložené oznamovatelem a zpracování dalších variant může pouze doporučit v případě, že by shledal potřebu plného procesu EIA.
15. Žalovaný proto uzavírá, že prvoinstanční rozhodnutí bylo zákonné, řádně odůvodněné a opřené o dostatečné odborné podklady, přičemž odvolací námitky žalobce byly náležitě vypořádány. Navrhuje proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
IV. Replika žalobce; vyjádření osob zúčastněných na řízení a další podání
16. Žalobce ve své replice i nadále setrvává na svých žalobních tvrzeních, přičemž vyjádření žalovaného k nim nepovažuje za dostačující a v mnoha ohledech ani za správná. Žalobce také trvá na svém tvrzení, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že žalovaný učinil nesprávný závěr o tom, že záměr nebude mít vliv na životní prostředí, protože jej řádně neposoudil dle kritérií stanovených v zákoně EIA. Žalobce se také neztotožňuje s tím, že havárie se v EIA řeší jen v omezené míře.
17. Osoba zúčastněná na řízení 2) ve svém vyjádření navrhuje žalobu zamítnout, neboť žalobní námitky považuje za nedůvodné. Argumentaci přitom zakládá na premise, že realizace záměru, kdy dochází k odstranění důsledků těžby, nemůže svými vlivy danou lokalitu negativně ovlivnit. Jeho realizací naopak dojde ke zlepšení stavu území. Současně pak zpochybňuje motivaci žalobce vést soudní řízení, když i z odborného stanoviska Ing. P. vyplývá, že odstranění dosavadního ekologického rizika dokončením rekultivace dobývacího prostoru je nezbytné, přičemž město Kroměříž aktivně vystupuje se svými požadavky na podobu rekultivace, na rozdíl od žalobce, který účast na jednáních odmítá. Nad rámec toho poukazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí ze dne 23. 2. 2026, č. j. KUZL 20185/2026, kterým krajský úřad povolil provoz zařízení k využití odpadů pro zasypávání dobývacího prostoru Vážany v rámci dokončení etapy I. (likvidace dobývacího prostoru) a provedení etapy II. (likvidace dobývacího prostoru), což jen stvrzuje zákonnost záměru.
18. Osoba zúčastněná na řízení 3) ve svém vyjádření podporujícím žalobní argumentaci poukazuje na negativní vlivy způsobené realizací záměru, zejména s ohledem na blízkost s hustě obydlenou zónou. Přitom umístění záměru v těsné blízkosti obytné zástavby je klíčovým kritériem podle zákona o EIA.
19. Žalobce i žalovaný v reakci na uvedená vyjádření setrvali na svých stanoviscích i podpůrné argumentaci.
V. Posouzení věci soudem
20. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
21. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, rozhodnutí správních soudů jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz]. Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). Konstatování nepřezkoumatelnosti by mělo ovšem být vyhrazeno opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečností (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, odst. [29]).
22. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, stejně jako nelze z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu seznat, jakými námitkami se zabýval a jak se s nimi vypořádal. Žalobce mimo jiné poukazuje i na specifickou povahu rozhodnutí v rámci zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 6 zákona o EIA.
23. Podle § 7 odst. 2 zákona o EIA u záměrů a změn záměrů uvedených v § 4 odst. 1 písm. c) téhož zákona je cílem zjišťovacího řízení zjištění, zda záměr nebo jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými mít významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a tedy podléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto zákona.
24. Podle § 7 odst. 3 zákona o EIA zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení a provádí se podle kritérií uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Při určování, zda záměr nebo změna záměru může mít významné vlivy na životní prostředí, přihlíží příslušný úřad vždy k povaze a rozsahu záměru a jeho umístění, okolnosti, zda záměr nebo změna záměru svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu v příloze č. 1 k tomuto zákonu kategorie II, a obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčené veřejnosti, dotčených orgánů a dotčených územních samosprávných celků.
25. Podle § 7 odst. 5 zákona o EIA platí, že pokud dojde příslušný úřad k závěru, že záměr má být posuzován podle tohoto zákona, vydá o tom odůvodněný písemný závěr. Pokud naopak dojde k závěru, že záměr nebo jeho změna nebudou posuzovány podle tohoto zákona, tedy k negativnímu závěru zjišťovacího řízení, vydá o tom podle § 7 odst. 6 téhož zákona rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Rozhodnutí dle § 7 odst. 6 zákona o EIA, podle něhož záměr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí, je správním rozhodnutím, které by mělo být řádně odůvodněno.
26. Jak ovšem NSS zdůraznil v rozsudku ze dne 14. 9. 2023, č. j. 4 As 254/2022-44, „ve zjišťovacím řízení vychází příslušný úřad primárně z údajů obsažených v oznámení záměru. To plyne z § 7 odst. 3 věty první zákona EIA, podle níž se zjišťovací řízení zahajuje na podkladě oznámení. Příslušný úřad tedy posuzuje záměr v takové podobě (kapacita, umístění, další parametry atp.), v jaké mu byl oznamovatelem předložen.“ Příslušný úřad je samozřejmě povinen přistupovat k obsahu oznámení kriticky a přihlížet i k dalším skutečnostem [viz zejm. § 7 odst. 3 písm. c) zákona EIA].
27. Pokud žalobce kritizuje, že klíčová část napadeného rozhodnutí není vyčerpávající a nereaguje na všechny vznesené argumenty a je spíše parafrázováním argumentace jiných subjektů, krajský soud k tomu dodává, že tato skutečnost odráží právě onu specifickou povahu rozhodnutí dle § 7 odst. 6 zákona o EIA, kdy příslušný úřad vychází primárně z údajů obsažených v oznámení záměru. Je však třeba rozlišovat mezi popisem záměru vymezujícím předmět řízení a zjišťováním jeho možných vlivů. Proto část odůvodnění sice tvoří rekapitulace záměru, ale rovněž také kritické zhodnocení dílčích aspektů plynoucích z obsahu posuzovaného záměru. Za nepřípadnou pak krajský soud považuje výtku žalobce, že vlastní posouzení klíčové otázky, zda záměr má či nemá významný vliv na životní prostředí, je učiněno pouze v jedné obecné spekulativní větě. Jak vyplývá z obsahu prvostupňového rozhodnutí, krajský úřad se posouzení klíčové otázky významného vlivu záměru na životní prostředí zabýval dle krajského soudu velmi důkladně a své závěry podrobně (na str. 67 až 71 rozhodnutí) zdůvodnil.
28. Za přezkoumatelné pak krajský soud hodnotí i žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, který sice ve značné míře při vypořádání odvolacích námitek odkazoval na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nicméně tento postup není vadou, jak tvrdí žalobce, neboť rozhodnutí prvostupňového orgánu i odvolacího orgánu je třeba nazírat jako na jeden celek, a v tomto ohledu působí zcela přesvědčivě. Ve zbylé míře pak žalovaný reagoval sice obecným konstatováním, nicméně v reakci na obecné odvolací námitky žalobce, a proto ani zde nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že by žalovaný rezignoval na svoji zákonnou povinnost a napadené rozhodnutí zatížil zásadní vadou.
29. Žalobce dále namítá, že krajský úřad se dopustil procesního pochybení, neboť v průběhu řízení oznamovatel záměru do správního spisu doložil vyjádření obvodního báňského úřadu ze dne 2. 4. 2025, čímž porušil § 36 odst. 3 správního řádu, který stanoví povinnost dát účastníkům možnost seznámit se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a adekvátně na ně reagovat.
30. K tomu krajský soud předně podotýká, že zjišťovací řízení není správním řízením. Prvním úkonem v řízení je v případě negativního závěru zjišťovacího řízení až rozhodnutí podle § 7 odst. 6 zákona o EIA. Do té doby se ustanovení správního řádu o správním řízení nepoužijí a úkony prováděné příslušným úřadem ve zjišťovacím řízení je třeba považovat za faktické postupy upravené zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 10. 2018, č. j. 8 As 21/201866, bod 23, nebo ze dne 1. 10. 2025, č. j. 6 As 98/2025-36). Nadto se krajský soud ztotožňuje s názorem žalovaného, že zmíněné vyjádření báňského úřadu ze dne 2. 4. 2025 je adresováno oznamovateli a nejedná se o vyjádření uplatněné ve zjišťovacím řízení. Je zcela evidentní, že toto vyjádření nemohlo být podkladem pro prvostupňové rozhodnutí vydané dne 11. 2. 2025. Ve spisu se nachází jako příloha doplnění vyjádření účastníka řízení k podanému odvolání, které bylo žalovanému doručeno dne 25. 4. 2025. Jako takové bylo zmíněno žalovaným v napadeném rozhodnutí, když popisoval obsah vyjádření. Rozhodně se ovšem nejedná o podklad rozhodnutí žalovaného, který jeho obsah v odůvodnění nijak (ani implicitně) nereflektuje.
31. Pokud jde o meritorní námitky žalobce zpochybňující negativní závěr zjišťovacího řízení krajského úřadu (aprobovaný žalovaným v odvolacím řízení) ve smyslu § 7 odst. 6 zákona o EIA, krajský soud k nim předně uvádí, že obsahově se jedná v podstatě o totožné námitky, které žalobce uplatnil již v průběhu zjišťovacího řízení a zejména pak ve svém odvolání.
32. Krajský soud považuje za žádoucí předně poukázat na samotnou podstatu zjišťovacího řízení, neboť i tuto otázku žalobce v podané žalobě nastoluje.
33. V rámci procesu posuzování vlivů (EIA) se rozlišují dva typy záměrů: a) záměry vždy podléhající posouzení, které jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona EIA jako kategorie I, a b) záměry vyžadující zjišťovací řízení, v němž se posoudí, zda záměr bude dále posuzován-tzv. screening. Tyto záměry jsou uvedeny v téže příloze jako kategorie II. Zařazení záměrů do uvedených kategorií probíhá na základě kritérií stanovených v uvedené příloze (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2019, č. j. 5 As 167/2019-44). Správné zařazení záměru dle přílohy č. 1 zákona o EIA do jednotlivých kategorií, resp. položek je tedy podstatné pro určení toho, zda u daného záměru má bez dalšího proběhnout podrobné posouzení dle uvedeného zákona (kategorie I), nebo nejprve zjišťovací řízení dle § 7 odst. 2 tohoto zákona (kategorie II), a jaký správní orgán (zda krajský úřad, nebo Ministerstvo životního prostředí) má posouzení či zjišťovací řízení provést (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 12. 2020, č. j. 1 As 276/2020-96).
34. Krajský soud v této souvislosti poukazuje i na závěry rozsudku NSS ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1 As 111/2024-66, který zdůraznil, že v rámci zjišťovacího řízení je nutné mít na paměti i základní zásady ochrany životního prostředí. V souladu s čl. 191 Smlouvy o fungování Evropské unie má být unijní politika v oblasti životního prostředí, s přihlédnutím k rozdílné situaci v jednotlivých regionech, zaměřena na vysokou úroveň ochrany a založena na zásadách obezřetnosti a prevence. Obdobně čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie usiluje zejména o vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2016, C–444/15, Associazione Italia Nostra Onlus, bod 42). Jak uvedl Soudní dvůr, „z textu této směrnice může být dovozeno, že její působnost je rozsáhlá a její cíl velmi široký“ přičemž „jejím hlavním cílem je, aby ještě před vydáním povolení byly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, posouzeny z hlediska jejich vlivů“ (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 9. 2004, C–227/01, Komise proti Španělsku, body 46 a 47 a judikatura tam citovaná). K tomu je nutné vzpomenout obecný princip předběžné opatrnosti (§ 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí), který je ekvivalentem uvedených unijních požadavků na prevenci a obezřetnost. Ten se uplatňuje ve všech procesech týkajících se životního prostředí. Má–li „tedy správní orgán sebemenší pochybnosti v tom směru, že by snad záměr významný negativní vliv na životní prostředí mít mohl, měl by vždy dát přednost provedení zjišťovacího řízení“; tyto pochybnosti mohou vznikat na základě nedostatečných nebo nejasných údajů od oznamovatele, nedostatku vědeckých informací anebo i z pochybností dotčené veřejnosti, které nebude správní orgán schopen přesvědčivě vyvrátit (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019 – 70, č. 4038/2020 Sb. NSS, bod 27, nebo ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 As 198/2023-54).
35. Ze shora citovaných ustanovení zákona o EIA plyne, že cílem zjišťovacího řízení (i se zohledněním principu předběžné opatrnosti) je primárně určit, zda má být daný záměr, s ohledem na svůj dopad na životní prostředí, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, dále posouzen v procesu EIA, a tedy, zda se v tomto procesu bude pokračovat, nebo zda záměr nemůže mít významné negativní vlivy na životní prostředí, takže není třeba v procesu EIA pokračovat (srov. cit. rozsudek NSS č. j. 7 As 198/2023-54). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 8 As 21/2018-66, uvedenou úpravu shrnul tak, že „zjišťovací řízení se u záměrů uvedených v § 7 odst. 2 zákona o EIA zaměřuje primárně na to, zda konkrétní záměr bude nebo nebude, s ohledem na svůj dopad na životní prostředí, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, posuzován podle tohoto zákona. Za tím účelem je příslušný úřad povinen přihlížet i k obdrženým vyjádřením dotčené veřejnosti [§ 7 odst. 3 písm. c) citovaného zákona].“ Jak přitom plyne z odborné literatury, „závěr zjišťovacího řízení je podkladem pro příslušná povolovací řízení, a pokud by správní orgán v žádosti o vydání rozhodnutí (jejíž přílohou je závěr zjišťovacího řízení) identifikoval podstatné změny oproti záměru, který byl předmětem zjišťovacího řízení, měl by řízení přerušit a vyzvat žadatele k doplnění žádosti – toto doplnění může podle okolností konkrétního případu spočívat buď v novém závěru zjišťovacího řízení, nebo dokonce ve stanovisku EIA.“ (srov. Dvořák, L. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí: komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018).
36. Cílem zjišťovacího řízení tedy není stanovit podmínky provedení či provozování záměru, ale zjistit, zda může mít významný vliv na životní prostředí, a to včetně navržených opatření, která jej mají zmírnit na přijatelnou mez. V souvislosti s polemikou žalobce a žalovaného ohledně povahy zjišťovacího řízení a v něm přijatého rozhodnutí je nutno dále zdůraznit, že předmětem zjišťovacího řízení není posouzení přípustnosti záměru ani z hlediska veřejnoprávních limitů upravených v dílčích právních předpisech, jejichž účelem je ochrana jednotlivých složek životního prostředí či veřejného zdraví. Splnění právně závazných limitů je předmětem zvláštních povolovacích a schvalovacích řízení, ať již jde o řízení dle stavebního zákona, zákona o ochraně přírody, popř. jiných právních předpisů (mezi účastníky řízení není spornou skutečnost, že záměr bude muset zohlednit i podmínky stanovené v zákoně o hornictví v řízení o povolení hornické činnosti před příslušným báňským úřadem), přičemž v těchto řízeních je třeba předložit aktuální a správně zpracované odborné podklady. Negativní závěr zjišťovacího řízení, tj. rozhodnutí o tom, že závěr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí, nikterak nepředjímá postup správních orgánů v těchto dílčích řízeních a nemá žádný vliv na jejich rozhodnutí. Jinými slovy platí, že negativní závěr zjišťovacího řízení neznamená, že v povolovacích řízeních (zejm. řízení územním a stavebním) nemohou být ze strany dotčených orgánů vzneseny podmínky pro realizaci záměru, které se stanou závaznou součástí příslušných povolovacích aktů. (srov. citovaný rozsudek NSS č. j. 4 As 254/2022-44). Veřejnost, zejména občané přímo dotčení záměrem, mají pak možnost jejich činnost kontrolovat, případně se stát i účastníky povolovacích řízení.
37. Žalobce pak v žalobě rozporuje dílčí závěry krajského úřadu, v nichž posuzoval jednotlivé aspekty záměru, které ovšem dle žalobce nebyly posouzeny dostatečně, a to konkrétně dobu záměru; dopravu navážky a hluk spojený s dopravou; kontrolu navážky; likvidaci důlních vod a vliv na spodní vody; nedostatečná technická opatření.
38. Jak již krajský soud konstatoval výše, ve zjišťovacím řízení vychází příslušný úřad primárně z údajů obsažených v oznámení záměru, přičemž jeho úkolem je přistupovat k obsahu oznámení kriticky, přihlížet i k dalším skutečnostem, a především identifikovat možné významné vlivy na životní prostředí, důkladně je posoudit a v rozhodnutí uvést odbornou úvahu, z níž najisto vyplývá, že ten který vliv na životní prostředí není významný. V kontextu těchto východisek krajský soud nemůže přisvědčit námitce žalobce, že by krajský úřad uvedeným požadavkům v nyní projednávaném případě nedostál.
39. Krajský soud nepovažuje za nezbytné zde podrobně rekapitulovat jednotlivé dílčí závěry v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, v nichž se krajský úřad vypořádal s identifikovanými možnými vlivy záměru na životní prostředí a dostatečným a přesvědčivým způsobem (s oporou v odborných podkladech) zdůvodnil, proč je nepovažuje za natolik významné, aby zvrátily negativní stanovisko v rámci zjišťovacího řízení. Uvedené platí tím spíše, že žalobce v žalobě (ani v odvolání) ničeho nového nepřináší. Na tom nic nemění ani odborné vyjádření od autorizované osoby, které na základě shodných podkladů ze správního spisu dochází k opačnému (s žalobcem shodnému) závěru než krajský úřad. V tomto ohledu je krajský soud hodnotí spíše jako podklad pro žalobní argumentaci než relevantní listinný důkaz.
40. Žalobce obecně namítá nezákonnost postupu krajského úřadu a porušení citovaného § 7 odst. 2 a odst. 3 zákona o EIA. V souladu s § 7 odst. 3 zákona o EIA má krajský úřad povinnost přihlížet rovněž k obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčené veřejnosti, dotčených orgánů a dotčených územních samosprávných celků a případným výsledkům jiných environmentálních hodnocení podle příslušných právních předpisů. Všechny uvedené podklady, a to jak ze strany oznamovatele (odborné studie byly doloženy jako přílohy oznámení), tak vyjádření obdržená ve zjišťovacím řízení krajský úřad při formulování uvedených závěrů ve svém rozhodnutí dle krajského soudu dostatečně zohlednil. Nadto dne 10. 1. 2025 provedl místní šetření za účelem zjištění aktuální situace na lokalitě (viz zápis ze dne 14. 1. 2025 založený ve správním spisu). Hodnocení vlivů záměru na ovzduší bylo provedeno autorizovanou osobou v rozptylové studii; hodnocení hlukové zátěže v hlukové studii, které se žalobce pokouší negovat pouze toliko obecnými nesouhlasnými námitkami z hlediska únosnosti dopravy při navážení odpadu. V rámci přípravy záměru byly získány i kvalitativní parametry toků Zacharky a Moravy a také zhodnocena kvalita důlní vody; k biologickému posouzení si krajský úřad vyžádal i stanovisko NATURA 2000 od dotčeného orgánu ochrany přírody, z níž ostatně nevyplývá požadavek na variantní řešení záměru podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a proto nebylo chybou krajského úřadu, pokud nepožadoval po oznamovateli variantní řešení záměru, jak namítal žalobce. Pro posouzení stability svahu skládky TKO, který upadá do dobývacího prostoru a je smáčen důlní vodou, si krajský úřad předně vyžádal odborné vyjádření Českou geologickou službu ze dne 10. 2. 2025, z něhož plyne, že současný stav není vzhledem k uvedeným rizikům dlouhodobě udržitelný a jako jediné účinné řešení se tak potvrzuje provedení záměru, tj. odčerpání důlní vody z dobývacího prostoru a stabilizace celého prostoru inertními materiály, a především izolace svahu skládky zásypem zeminami s nízkým koeficientem propustnosti.
41. K žalobní námitce ohledně vypuštění důlních vod má krajský soud za to, že krajský úřad se i s tímto aspektem důkladně vypořádal ve zjišťovacím řízení (str. 42-43 rozhodnutí). Předložené odborné podklady neprokázaly nemožnost odvádění důlních vod do Zacharky, a to jak z hlediska jejich kvantity, tak i kvality. Oznamovatel nadto navrhnul opatření k odvádění důlních vod (přerušení čerpání při vysokých stavech na Zacharce), které bude uplatněno v rámci realizace záměru a rovněž jej vezme v potaz příslušný vodoprávní úřad při vydání povolení k odvádění důlních vod do vod povrchových s tím, že bude řešeno jeho konkrétní technického provedení (opatření vyplývá ze studie Hodnocení rizika ze dne 24. 10. 2024, které zpracovala odborně způsobilá osoba a je založena ve správním spisu).
42. Záměr navrhuje rovněž provedení řady preventivních opatření, nicméně žalobce je považuje za nedostačující. K tomu krajský soud dodává, že podle přílohy č. 3 kapitoly D bodu 4. zákona o EIA je jednou z náležitostí oznámení záměru charakteristika opatření k prevenci, vyloučení a snížení všech významných nepříznivých vlivů na životní prostředí a popis kompenzací, pokud je to vzhledem k záměru možné. Z uvedeného tedy vyplývá, že nedílnou součástí oznámení záměru jsou rovněž opatření k minimalizaci významných nepříznivých vlivů záměru na životní prostředí. Součástí zjišťovacího řízení je tak rovněž vyhodnocení otázky, zdali jsou oznamovatelem navržená opatření způsobilá tento nepříznivý vliv kompenzovat. V opačném případě by došlo k popření smyslu výše citované části zákona EIA. Jinak řečeno by navržení předmětných opatření nemělo na závěr zjišťovacího řízení žádný vliv, byť mají sloužit právě ke zmírnění významného negativního vlivu na životní prostředí, který je právě ve zjišťovacím řízení ověřován. Těmito opatřeními je následně vázán sám oznamovatel právě proto, že je navrhl v oznámení záměru. V případě, že by navržená opatření oznamovatel následně z dokumentace k záměru vypustil, případně je při následné realizaci záměru nedodržel, došlo by ke změně záměru podléhajícího zjišťovacímu řízení, k němuž nebyl vydán příslušný závěr zjišťovacího řízení (srov. citovaný rozsudek NSS č. j. 4 As 254/2022-44).
43. Krajský soud proto s ohledem na výše uvedené shrnuje, že bylo povinností krajského úřadu v rámci zjišťovacího řízení vyhodnotit oznámení záměru a jeho případný významný negativní vliv na životní prostředí jako celek, a to včetně navržených opatření k prevenci, vyloučení a snížení všech významných nepříznivých vlivů. Jinými slovy, součástí posouzení oznámení záměru ve zjišťovacím řízení je rovněž vyhodnocení otázky, zdali jsou navržená ochranná, zmírňující a kompenzační opatření vhodná a způsobilá zmírnit jinak významný negativní vliv na životní prostředí. I této povinnosti krajský úřad v nyní projednávané věci dostál, a proto nelze přisvědčit námitce žalobce, že by předmětná opatření byla nedostatečná. Uvedené hodnocení platí i ke konkrétně zpochybňovanému opatření v podobě kontroly provozu zařízení a navážení odpadů, tím spíše, že rozsah monitoringu navržený v oznámení byl nastaven v souladu s nařízením vlády č. 401/2015 Sb. Případné zpřísnění navrženého monitoringu pak bude zcela v gesci příslušného vodoprávního orgánu, nejedná se tedy o předmět zjišťovacího řízení.
44. Pokud žalobce namítá, že záměr neposkytuje dostatečné záruky ohledně doby trvání, i s touto námitkou se krajský úřad dostatečně vypořádal, byť lze vyslovit pochybnosti nad jeho dílčím závěrem, že prodloužení doby trvání nepovede k delšímu trvání negativních vlivů. Pokud by se termín realizace prodloužil, budou vlivy záměru působit déle. Stanovení požadavku na poskytnutí záruk trvání záměru ovšem nejsou předmětem zjišťovacího řízení. V něm krajský úřad posoudil otázku délky trvání v kontextu obsahu záměru, kde doba realizace je v oznámení specifikována, a to ve dvou variantách – v maximální možné navážce, kdy by tak navážení materiálu trvalo cca 2,5 roku, a v navážce reálné, kdy je doba zavážení plánována na 5 let, přičemž vlivy záměru jsou posouzeny pro maximální možné zatížení území. Takové hodnocení považuje krajský soud za dostačující.
VI. Závěr a náklady řízení
45. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.
46. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
47. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud plnění žádné povinnosti neuložil, krajský soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim v souvislosti s plněním povinnosti, uložené soudem, žádné náklady nevznikly, a soud neshledal pro to ani jiný důvod zvláštního zřetele.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 25. září 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu