Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
140 A 7/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
140 A 7/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci
navrhovatele: Obec Liběšice, IČO: 00483095
sídlem Liběšice 89, 439 63 Liběšice
zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kubovičem
sídlem Za Poříčskou bránou 259/11, 186 00 Praha 8
proti
odpůrci: Městský úřad Žatec
sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 16. 7. 2026, č. j. MUZA 37149/2026, jímž byla stanovena přechodná úprava silničního provozu na silnici č. III/22716 v obci Kluček spočívající v omezení pravého jízdního pruhu u č. p. 29 v místě propustku pod silnicí ve směru na Lhotu,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy ze dne 16. 7. 2026, č. j. MUZA 37149/2026 (dále jen „OOP“), jímž byla stanovena přechodná úprava silničního provozu na silnici č. III/22716 v obci Kluček spočívající v omezení pravého jízdního pruhu u č. p. 29 v místě propustku pod silnicí ve směru na Lhotu. Navrhovatel se současně domáhal toho, aby soud uložil odpůrci povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.
Návrh
2. V návrhu navrhovatel konstatoval, že je obcí, na jejímž území se napadené OOP přímo uplatňuje, dotýká se bezpečnosti provozu v zastavěném území obce, výkonu samosprávy a ochrany majetkových a jiných právem chráněných zájmů navrhovatele. Navrhovatel současně tvrdil dotčení svých majetkových práv, neboť existují konkrétní skutkové důvody nasvědčující tomu, že objekt pod komunikací je součástí obecního vodohospodářského systému navazujícího na vodní nádrž a odtokovou trasu ve vlastnictví obce. Závěr odpůrce, že obec vlastníkem dotčeného objektu není, je proto předčasný a nedostatečně podložený.
3. Navrhovatel namítal, že OOP je nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění nevyplývá, proč přes zjištěný havarijní stav postačuje zachovat provoz jedním jízdním pruhem, jakým způsobem byla odborně posouzena zatížitelnost konstrukce, proč nebylo přistoupeno k omezení těžké nákladní dopravy, proč nebylo přistoupeno k omezení šířky vozidel ani proč nebylo zvoleno účinnější fyzické zabezpečení místa. Poukázal na to, že odpůrce se nemohl omezit na prosté převzetí stanoviska správce silnice.
4. Zdůraznil, že odpůrce bez dalšího uzavřel, že dotčený objekt je propustkem jako součást komunikace. Takový závěr je přinejmenším předčasný. Současně § 12 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), stanoví, že je-li konstrukce vozovky uložena přímo na konstrukci jiné stavby, včetně vodního díla, patří mezi součásti komunikace pouze vozovka. Byl toho názoru, že tvrzení odpůrce a správce komunikace, že jde o běžný propustek jako součást silnice, je oslabeno i tím, že podle odborných zjištění obsažených v expertní zprávě ČVUT není předmětný objekt evidován v systému BMS, nemá přiděleno evidenční číslo, nejsou na něm prováděny mostní prohlídky v souladu s ČSN 73 6221 a není k němu k dispozici historická ani stavebně-technická dokumentace. Tato okolnost sama o sobě sice definitivně nevylučuje, že by mohlo jít o propustek, zjevně však brání tomu, aby odpůrce bez dalšího a bez řádného skutkového podkladu kategoricky uzavřel, že jde právě o součást pozemní komunikace, a nikoli o samostatný vodohospodářský objekt či jinou stavbu odlišného právního režimu.
5. Uvedl, že před vydáním napadeného opatření předložil odpůrci konkrétní podnět a odborný podklad, na něž OOP výslovně navazuje. Tyto podklady obsahovaly přesně formulovaná skutková tvrzení a návrhy bezpečnostních opatření. Odpůrce se s nimi věcně nevypořádal. V odůvodnění naopak uvedl, že k ostatním návrhům obce nepřihlíží. Po vydání OOP navrhovatel navíc dne 21. 7. 2026 uplatnil věcné připomínky a podnět k přehodnocení OOP, v nichž podrobně rozvedl důvody, pro které považuje přijatý režim za nedostatečný, zejména z hlediska ochrany majetku obce, závažnosti havarijního stavu, rizik těžké nákladní dopravy, nepřehlednosti místa a potřeby fyzického oddělení uzavřené části vozovky. Odpůrce na tyto připomínky reagoval sdělením č. j. MUZA 38110/2026, avšak setrval na kategorických závěrech o povaze objektu, vlastnictví i dostatečnosti přijaté regulace, aniž by je opřel o přesvědčivý skutkový a právní základ.
Vyjádření odpůrce k návrhu
6. Odpůrce ve vyjádření uvedl, že navrhovatel nebyl vydaným OOP dotčen na hmotných právech ani toto dotčení v návrhu zcela zjevně neprokázal. Vydaným OOP byl pouze lokálně v rozsahu několika metrů omezen provoz v jednom jízdním pruhu na silnici III. třídy v majetku Ústeckého kraje. Vydaným OOP nebylo nijak zasaženo do práv obce jako veřejnoprávní korporace ani nebylo zasaženo do výkonu samosprávy. Z podaného návrhu nevyplývá, jakým konkrétním způsobem částečně omezený silniční provoz na silnici III. třídy (případně která konkrétní stanovená dopravní značka a jak) zasahuje do hmotných práv navrhovatele. Zdůraznil, že navrhovatel se pouze v návrhu obsáhle dovolává ochrany majetkových práv k vodnímu dílu (propustku), ale zároveň sám uvádí, že nemá postaveno najisto, zda je vůbec vlastníkem tohoto údajného vodního díla. Odpůrce k tomu uvedl, že dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích je propustek součástí pozemní komunikace; správce silnice tuto skutečnost nijak nerozporuje. Navrhovatel dle odpůrce nemůže tvrdit ani účinně namítat dotčení majetkových práv ve vztahu k majetku, k němuž nemá doloženo vlastnictví a k němuž existenci svého vlastnického práva relativizuje.
7. Poukázal na to, že posouzení použití konkrétního dopravního opatření ve vztahu k bezpečnosti silničního provozu není v kompetenci navrhovatele, ale Policie ČR, která je garantem bezpečnosti silničního provozu.
8. Poukázal na to, že navrhovatel požaduje napadené OOP zrušit z důvodu, že neomezil v dotčeném místě průjezd nákladní dopravy. Odpůrce k tomuto uvedl, že navrhovatel zastupovaný Mgr. Jiřím Kubovičem a zároveň Mgr. Jiří Kubovič samostatně jako fyzická osoba podávají odpůrci od roku 2024 opakované návrhy na omezení průjezdu nákladní dopravy na silnicích III. třídy v obci Dubčany, Liběšice, Kluček s různým odůvodněním včetně dokládání posudků havarijních stavů budov podél silnic.
Replika navrhovatele
9. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce zdůraznil, že tvrzení navrhovatele v návrhu jsou pro účely aktivní legitimace dostatečná. Podle názoru navrhovatele předmětem řízení je otázka, zda odpůrce řádně, přezkoumatelně a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu odůvodnil, že právě přijatá varianta přechodné úpravy provozu je vzhledem ke zjištěnému technickému stavu objektu dostatečná, nezbytná a přiměřená.
10. Zdůraznil, že významný je § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle něhož se dopravní značky smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Odpůrce tedy nemůže zvolit libovolné řešení pouze proto, že je myslitelné nebo prakticky použitelné; musí být schopen vysvětlit, proč je právě přijatá varianta ve vztahu ke zjištěnému stavu nezbytná, dostatečná a přiměřená. Neměl by se řídit názorem Policie ČR a správce komunikace.
11. Zdůraznil, že expertní zpráva ČVUT podle dosavadního obsahu podkladů konstatuje poškození určité části konstrukce a doporučuje zabránit jejímu dalšímu zatěžování. Jestliže z toho odpůrce dovodil, že jednopruhový režim provozu bez dalších omezení je dostatečný, muselo by být z napadeného OOP dle navrhovatele patrné, na základě jakého odborného nebo technického podkladu dospěl k závěru, že provoz v druhém jízdním pruhu je bezpečný, zda byla posouzena zatížitelnost objektu v novém režimu, zda byla zvažována i jiná variantní opatření a proč nebyla považována za potřebná.
12. Konstatoval, že se odpůrce snaží celý návrh redukovat na tezi, že navrhovatel pouze dlouhodobě usiluje o omezení nákladní dopravy v obci a nyní se toho domáhá znovu jinou cestou. Takové podání věci je účelové a zkreslující.
Posouzení věci soudem
13. O návrhu soud rozhodl v souladu s § 51 odst. s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.
14. Napadené OOP soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé sedmého dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s.
15. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
16. Soud hodnotil aktivní procesní legitimace navrhovatele k podání návrhu. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části „oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.“
17. Lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle níž je třeba rozlišovat mezi aktivní procesní legitimací navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy jako samotnou podmínkou přípustnosti návrhu na straně jedné, a mezi aktivní věcnou legitimací návrhu, tedy otázkou jeho důvodnosti (posuzování aktivní procesní legitimace je součástí hodnocení přípustnosti návrhu, posouzení legitimace věcné je již součástí hodnocení věci samé, viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Případný nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatele k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy vede k odmítnutí návrhu, zkoumání aktivní věcné legitimace je součástí posouzení důvodnosti návrhu.
18. K založení aktivní procesní legitimace je nutno tvrdit, že existují určitá navrhovateli náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze, předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, přičemž platí, že v pochybnostech je nutno přiklonit se k přípustnosti soudní ochrany (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS).
19. V tomto případě soud takové myslitelně tvrzené dotčení práv shledal. Dle názoru soudu totiž může být dotčeno právo navrhovatele coby samosprávného společenství občanů vymezeného území, které má právo spravovat své záležitosti (čl. 100 Ústavy České republiky). Byť obec není dobrovolným ani jednolitým sdružením občanů hájících jeden společný zájem, podle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), platí, že „obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem“. Uložením povinnosti obcím pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů je sledována vlastní podstata samosprávného poslání obcí jako veřejnoprávních korporací (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19 4. 2017, č. j. 7 As 201/201636). Jde tedy o promítnutí ústavního práva na samosprávu (čl. 99 a násl. Ústavy). Je proto přirozené, že se obec hodlá bránit záměru, který může zasáhnout do práv jejích občanů (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 As 264/2017174).
20. Iniciací k vydání napadeného OOP navrhovatel sledoval mimo jiné zajištění bezpečnosti provozu na jeho území, což úzce souvisí s právem na samosprávu a povinností pečovat o potřeby svých občanů. Z tohoto pohledu je aktivní procesní legitimace navrhovatele založena. Otázka aktivní věcné legitimace je otázkou posouzení důvodnosti návrhových bodů, kterým se soud bude věnovat v další části rozsudku.
21. Soud se poté zaměřil na namítanou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
22. Podle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Požadavky na něj kladené lze zjistit na základě přiměřené aplikace § 68 odst. 3 správního řádu (ve spojení s § 174 odst. 1 téhož zákona), podle něhož se v odůvodnění „uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. V odůvodnění opatření obecné povahy tedy nesmějí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS.).
23. V této věci jde o OOP vydané odpůrcem podle § 77 odst. 1 písm. c) a § 78 zákona o silničním provozu. Pro posouzení tohoto opatření a naplnění požadavků na jeho odůvodnění je proto podstatné splnění podmínek § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu. Podle něj platí, že se dopravní značky smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. NSS ve své judikatuře vyslovil, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud tu takový důvod není, jedná se o dopravní značku umístěnou protizákonně (rozsudky ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS; a ze dne 5. 3. 2021, č. j. 5 As 152/2019-50).
24. Při hodnocení souladu napadeného OOP s hmotným právem a se zásadou proporcionality je třeba posuzovat, zda jsou v přezkoumávaném opatření vysvětleny důvody jeho přijetí a také nezbytnost rozsahu a způsobu užití dopravního značení, jak explicitně požaduje citovaný § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu (viz rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 39/2016-47).
25. Podle soudu nelze odůvodnění napadeného OOP hodnotit bez místního kontextu věci. Předmětem tohoto řízení je OOP, jímž byla stanovena přechodná úprava silničního provozu na silnici č. III/22716 v obci Kluček spočívající v omezení pravého jízdního pruhu u č. p. 29 v místě propustku pod silnicí ve směru na Lhotu. Vydaným OOP byl pouze lokálně v rozsahu několika metrů omezen provoz v jednom jízdním pruhu na silnici III. třídy. Toto není mezi účastníky sporné.
26. Soud souhlasí s navrhovatelem v tom, že odůvodnění OOP je značně stručné a zcela jistě by mohlo být detailněji propracované. S ohledem na celkový kontext věci však dle názoru obstojí. Je z něj seznatelné, z jakého důvodu odpůrce přistoupil ke stanovení přechodné úpravy provozu, a vyplývá z něj rovněž legitimní cíl této změny. Z textu OOP i z výkresu, který je jeho nedílnou součástí, je zjevné, že dopravní značení omezuje jízdu toliko v pravém jízdním pruhu v místě propustku na silnici III. třídy v délce několika metrů, a to na základě havarijního stavu tohoto propustku. Již z obecné logiky věci je přitom zřejmé, že toto omezení nutně cílí na zajištění větší bezpečnosti provozu na této pozemní komunikaci. Napadené OOP výslovně uvádí, že „dopravním opatřením omezujícím průjezd vozidel jedním jízdním pruhem bude zamezeno namáhání vozovky v části propustku s narušenými kamennými deskami nosné konstrukce (v délce cca 1,5 metru od obruby chodníku) od projíždějících vozidel“.
27. Soud též poukazuje na Expertní zprávu č. 2600 J 249 z června 2026 zpracovanou ČVUT (dále též „expertní zpráva“) na základě vizuální prohlídky propustku pod komunikací u č. p. 29 v obci Kluček, která byla zpracována na základě objednávky navrhovatele. Dle této zprávy byl konstatován havarijní stav propustku pod silnicí III. třídy s návrhem na zamezení provozu vozidel nad poškozenou částí nosné konstrukce propustku. Expertní zpráva výslovně doporučuje „Bezodkladně osadit dopravní značení, které zamezí jakýkoliv provoz vozidel nad poškozenou částí nosné konstrukce — havarijní stav.“. Odpůrce posoudil žádost o vydání OOP správce silnice ve spojení s výše zmíněnou expertní zprávou a stanoviskem Policie ČR coby dotčeného orgánu. Ze všech dostupných podkladů vyplynulo, že poškozená část nosné konstrukce se nachází v pravém jízdním pruhu v rozsahu přibližně 1,5 m od chodníku a že je nezbytné zamezit provozu vozidel přímo nad touto částí konstrukce. Odpůrce proto na základě všech podkladů vyhodnotil převedení provozu do druhého jízdního pruhu jako opatření způsobilé odstranit bezprostřední riziko dalšího zatěžování poškozené části propustku, přičemž současně zachovává provoz na komunikaci v nejšetrnějším rozsahu. Z předložené expertní zprávy ani z dalších podkladů tudíž nevyplynula potřeba plošného omezení průjezdu nákladních vozidel (např. prostřednictvím betonových zátarasů) ani jiného dopravního značení, jak navrhoval navrhovatel.
28. Lze zdůraznit, že navrhovatel nijak nezpochybnil obsah expertní zprávy ani stanoviska Policie ČR, u něhož pouze poznamenal, že by se jím odpůrce neměl řídit.
29. K významu stanoviska Policie ČR při rozhodování o vydání OOP podle § 77 zákona o silničním provozu se již NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 116/202247. Proti námitkám pouhého převzetí názoru Policie ČR bez řádného odůvodnění uvedl, že je nutné stanovisku přisoudit dostatečnou váhu, jelikož Policie ČR má postavení dotčeného orgánu. Pokud v této věci odpůrce převzal podmínky bezpečnosti provozu stanovené Policií ČR a navrhovatel konkrétně nenamítá, v čem podle něj spočívala jejich nesprávnost, nelze přisvědčit ani této námitce. Stejná situace nastala i v nyní posuzované věci, neboť navrhovatel nenamítal nesprávnost stanoviska Policie ČR. Proto nemůže být důvodná námitka navrhovatele, že odpůrce neměl převzít závěry stanoviska Policie ČR či že se jím neměl řídit.
30. Přijatá bezpečnostní opatření a i přechodná úprava provozu tedy plně odpovídá jak expertní zprávě, tak souhlasnému stanovisku Policie ČR, a má zamezit namáhání vozovky nad postiženým místem propustku. Napadené OOP tedy obsahuje základní důvody pro přijetí přechodné úpravy provozu, které lze bezpečně zjistit z podkladů založených ve spisové dokumentaci. NSS ve své rozhodovací praxi přitom připustil, že konkretizaci důvodů pro stanovení určitého dopravního značení lze ověřit i z dalších podkladů (viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2017, č. j. 2 As 185/201734).
31. Soud dodává, že přechodné dopravní značení č. A6b, č. P8, 3x č. Z4a a č. P7 odpovídá „Zásadám pro přechodné dopravní značení – TP66“ a vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. Ani v tomto směru odpůrce při přijímání OOP nevybočil ze zákonného rámce.
32. Z OOP dle soudu též implicitně vyplývá, že šířka jízdního pruhu v dotčeném místě je zcela dostatečná pro zachování silniční dopravy v původním rozsahu a že není třeba přistupovat k omezení jízdy některých silničních vozidel (např. nákladních). Poškozená část nosné konstrukce se totiž nachází v pravém jízdním pruhu v rozsahu přibližně 1,5 m od chodníku. Zbývající část vozovky, která je, jak plyne z fotodokumentace obsažené ve spisové dokumentaci, v dotčeném místě rovná bez jakýchkoliv propadů a zvlnění, je tedy dostatečně široká, aby umožnila průjezd vozidel v levém jízdním pruhu v současném rozsahu. Nezbytnost omezení nákladní dopravy není obsažena ani ve stanovisku Policie ČR, ani v expertní zprávě, kterou si objednal navrhovatel. Soud proto neshledává žádné pochybení odpůrce v tom, že vycházel z opatření, která navrhovala expertní zpráva a k němuž Policie ČR vydala souhlasné stanovisko.
33. Je proto v souladu s legitimními cíli stanovenými v § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, že odpůrce přistoupil k omezení provozu toliko v jednom jízdním pruhu na silnici III. třídy v souvislosti s instalací dopravního značení, neboť to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.
34. Pokud jde o proporcionalitu OOP, soud zdůrazňuje, že zásah způsobený OOP je opřený o legitimní a zákonem stanovený cíl, kterým je bezpečnost provozu. Již dříve soud uvedl, že omezení provozu přes poškozenou část vozovky toliko v jednom jízdním pruhu zachovává dopravu v místě pro všechny kategorie vozidel; tento zásah je tedy činěn v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším způsobem, který přichází v úvahu. Jakékoli jiné omezení způsobu dopravy, tj. např. zákaz průjezdu nákladních automobilů, by představovalo přísnější regulaci provozu, která nemá oporu v podkladech, z nichž odpůrce vycházel, a nejednalo by se proto o zásah, který by byl činěn v nezbytně nutné míře. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že zásah je činěn nediskriminačním způsobem, neboť se týká všech subjektů stejně. Soud nepochybuje ani o tom, že zásah není projevem libovůle odpůrce, neboť je proveden v souladu se zákonem o silničním provozu a je v souladu s podklady, které měl odpůrce při přijímání OOP k dispozici. Dle názoru soudu zvolené řešení napadeným OOP respektuje požadavek minimalizace zásahu do základních práv a svobod. Napadené OOP tedy z hlediska proporcionality obstojí.
35. Soud zdůrazňuje, že předmětem napadeného OOP je stanovení přechodné úpravy pro zajištění bezpečnosti provozu přes dotčený propustek, jenž je v havarijním stavu. Předmětem řízení OOP tudíž nebylo určení, kdo je vlastníkem předmětného propustku. Otázka vlastnictví propustku je z hlediska napadeného OOP nepodstatná, neboť ať je vlastníkem propustku navrhovatel nebo Ústecký kraj, odpůrce musel OOP vydat za účelem zajištění bezpečnosti provozu bez ohledu na to, kdo je jeho vlastníkem. Z tohoto důvodu odpůrce nemusel zjišťovat a určovat, kdo je vlastníkem propustku, a nemusel k této otázce provádět jakékoliv dokazování a ani nemusel otázku vlastnictví propustku v OOP odůvodňovat, neboť to jde zcela mimo rámec předmětu napadeného OOP. Navíc navrhovatel do doby vydání OOP, tedy v podnětu k vydání OOP, netvrdil, že propustek je v jeho vlastnictví. Nemohou tak být důvodné námitky navrhovatele o nedostatečnosti zjištěného skutkového stavu, o právní povaze propustku či absenci úvah o vlastnictví propustku, neboť to nebylo nezbytnou náležitostí odůvodnění OOP. Smyslem OOP bylo stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích za účelem odstranění rizika provozu nad poškozenou částí propustku.
36. Pokud jde o věcné připomínky navrhovatele ze dne 21. 7. 2026 a sdělení odpůrce k těmto připomínkám ze dne 22. 7. 2026, soud zdůrazňuje, že věcné připomínky navrhovatel uplatnil až po vydání napadeného OOP. Těmito připomínkami, které byly uplatněny po vydání OOP, se soud nemůže zabývat, neboť ten vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.).
37. Soud proto shrnuje, že napadené OOP obsahuje základní důvody pro přijetí přechodné úpravy provozu, je z něj seznatelné, z jakého důvodu odpůrce přistoupil ke stanovení přechodné úpravy provozu, a vyplývá z něj rovněž legitimní cíl této úpravy (bezpečnost provozu) i to, že jde o nejšetrnější způsob přechodné úpravy provozu (je tedy proporcionální). Lze proto akceptovat i toliko stručné vymezení důvodu přijetí přechodné úpravy provozu, která je ze své povahy změnou pouze dočasnou (časově limitovanou). Navrhovatel klade na odůvodnění posuzovaného OOP větší nároky, než požaduje zákon a relevantní soudní judikatura.
38. Žalobcem navržené dokazování napadeným OOP, sdělením Městského úřadu Žatec č. j. MUZA 38110/2026, podnětem navrhovatele ze dne 8. 7. 2026, věcnými připomínkami navrhovatele ze dne 21. 7. 2026 a podnětem k jeho přehodnocení, expertní zprávou ČVUT v Praze, Kloknerova ústavu, č. 2600 J 249, podnětem podle § 55 odst. 4 vodního zákona ze dne 23. 7. 2026, fotodokumentací místa a spisovou dokumentací odpůrce soud ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl, neboť tyto listiny jsou součástí spisové dokumentace, kterou se v soudním řízení správním dokazování neprovádí.
39. Soud dle § 52 odst. 1 s. ř. s. k návrhu navrhovatele neprovedl pro nadbytečnost dokazování též sdělením Městského úřadu Žatec ze dne 27. 4. 2026, č. j. MUZA 20964/2026, listinami prokazujícími vlastnictví vodní nádrže a navazující stoky, resp. odtokové trasy obcí Liběšice, a katastrálními a situačními podklady, neboť pro rozhodnutí soudu byla zcela dostačující odpůrcem předložená spisová dokumentace.
40. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil návrh navrhovatele v mezích návrhových bodů jako nedůvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.
41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl ve věci úspěch a naopak odpůrce v řízení úspěšný byl. Jelikož však odpůrce žádné náklady neuplatňoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 29. září 2026
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.