Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 Af 6/2025 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Af 6/2025 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci
žalobce
proti
žalovanému
OBIS s.r.o., IČO 62415603
sídlem Uherská 635, Praha 9
zastoupený Mgr. Tomášem Hokrem, LL.M., advokátem
sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1
Odvolací finanční ředitelství, IČO 72080043
se sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2025, č. j. 1457/25/5200-11433-706478,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 5. 6. 2023:
- dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, č. j. 5280190/23/2009-52525-105854, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 570 000 Kč, a současně vznikla žalobci povinnost uhradit penále v částce 114 000 Kč;
- dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, č. j. 5279020/23/2009-52525-105854, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 570 000 Kč, a současně vznikla žalobci povinnost uhradit penále v částce 114 000 Kč (dále také jen „dodatečné platební výměry“).
2. Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutkové okolnosti:
3. Dne 12. 2. 2021 zahájil správce daně kontrolu daně z příjmů právnických osob za období roku 2018 a 2019, a to doručením oznámení o zahájení daňové kontroly, č. j. 509448/21/3001-60562-712379, žalobci. Správce daně následně dne 21. 6. 2022 vydal pod č. j. 3230447/22/3001-60562-712379, Výzvu k prokázání skutečností (dále jen „Výzva“), ve které vyjádřil pochybnosti o tom, zda se žalobcem vykázaná plnění od dodavatele společnosti REXLIGHT s. r. o. (dále jen „REXLIGHT“) fakticky uskutečnila. Správce daně ve Výzvě konstatoval, že žalobce předložil k uplatněným nákladům v celkové výši 6 000 000 Kč faktury a s nimi související dokumenty – seznamy služeb a smlouvu, přičemž se jedná o formální daňové doklady neprokazující faktické uskutečnění deklarovaného plnění. Správce daně provedl výslech jednatele žalobce, pana Z. K., jenž uvedl, že předmětem IT činností, které měl pro žalobce zajišťovat dodavatel REXLIGHT, bylo testování programů, ověřování chybových stavů, úprava dat, parciální programování. Správce daně provedl i výslech jednatele společnosti REXLIGHT, pana R. G., který vypověděl, že práce pro žalobce vykonávala společnost REXLIGHT prostřednictvím subdodavatelů; jednalo se o sběr dat nebo testování programu, ověřování citlivosti programu, korekce dat; dle jednatele společnosti REXLIGHT pro vykonávané práce nebylo potřeba odborného vzdělání, šlo o rutinní zdlouhavou práci – sběr dat. Jednatel společnosti REXLIGHT uvedl, že práce, jejichž odběratelem byl žalobce, prováděly následující subdodavatelé, a to společnost Czech Tax Agency SE, DIČ: CZ28503571 (dále jen „Czech Tax Agency“) za kterou jednala Ing. V. K. a obchodní společnost Royal – Transport s.r.o., DIČ: CZ03255115 (dále jen „Royal – Transport“), za kterou jednal pan L. K.. Správce daně následně provedl výslechy zaměstnanců žalobce a rovněž výslechy jednatelky společnosti Czech Tax Agency, Ing. K., zaměstnance Czech Tax Agency, L. N., a jednatele společnosti Royal – Transport, L. K. Z výpovědí Ing. K., L. N. i L. K. správce daně zjistil, že tito si na konkrétní okolnosti ohledně (subdodavatelského) plnění pro společnost REXLIGHT (např. kdo realizoval odborné práce v oblasti programování aplikací), potažmo pro žalobce, nepamatovali. Byť L. N. uvedl, že všechna zdanitelná plnění pro společnost REXLIGHT byla vykonávána rovněž subdodavatelsky, nepamatoval si konkrétní jména subdodavatelů, jména jejich jednatelů a ani nevěděl, zdali zná žalobce. L. K. rovněž potvrdil, že musel využít služeb subdodavatelů k realizaci plnění pro společnost REXLIGHT, ale taktéž si nepamatoval jejich jména, a navíc za odběratele označil jinou právnickou osobu než žalobce. S ohledem na délku spolupráce se správci daně nejevilo jako pravděpodobné, že si tito na své subdodavatele nevzpomněli. Správce daně shrnul, že Ing. V. K., L. N. i L. K. neznali osoby, které měly předmětné plnění realizovat. Nad to L. K. ve své výpovědi neoznačil jako konečného odběratele plnění žalobce, nýbrž obchodní korporaci E-Solutions s.r.o. (v podrobnostech soud odkazuje na strany 7 až 8 Výzvy, jež je součásti spisového materiálu). Správci daně proto vyvstaly pochybnosti ohledně toho, zda předmětná zdanitelná plnění žalobce fakticky přijal a v jakém rozsahu, a zda byla tato zdanitelná plnění přijata právě od dodavatele REXLIGHT.
4. Správce daně ve Výzvě rovněž uvedl, že převzal do daňového spisu usnesení o zahájení trestního stíhání (viz úřední záznam č.j. 3222292/22), kterým bylo zahájeno trestní stíhání pana R. G. ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V rámci stejného usnesení bylo zahájeno také trestní stíhání Ing. V. K., a L. N., kteří byli obviněni ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Dle zjištění PČR popsaných v usnesení obchodní korporace REXLIGHT zahrnula do účetnictví a kontrolních hlášení, mimo jiné i za kontrolovaná zdaňovací období, fiktivní faktury za plnění, která ve skutečnosti nevznikla. Správce daně uvedl, že závěry PČR korespondují také se správcem daně provedenou analýzou kontrolních hlášení dodavatelsko-odběratelského řetězce. Správce daně ve Výzvě uzavřel, že má důvodné pochybnosti o tom, zda zaúčtované náklady ve výši 6 000 000 Kč na základě přijatých faktur jsou daňově účinnými náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), tj. že se jedná o náklady vynaložené na dosažení, udržení a zajištění zdanitelných příjmů. Vyzval proto žalobce, aby prokázal, že fakticky došlo k uskutečnění plnění deklarovaných na přijatých fakturách od společnosti REXLIGHT.
5. Dne 23. 5. 2023 doručil správce daně žalobci Zprávu o daňové kontrole, č. j. 2896798/23/3001-60562-712379 (dále též „zpráva o daňové kontrole“). Ve zprávě o daňové kontrole správce daně dospěl k závěru, že žalobce v reakci na Výzvu neprokázal, že se deklarované IT služby poskytnuté společnosti REXLIGHT fakticky uskutečnily. Žalobce tak neprokázal oprávněnost zahrnutí předmětných plnění na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v souladu s § 24 odst. 1 ZDP.
6. Následně byly vydány dodatečné platební výměry, a po zamítnutí odvolání žalobce, žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, v němž se ztotožnil se závěry správce daně, že žalobce neunesl své důkazní břemeno a neprokázal, že se deklarované IT služby fakticky uskutečnily. Uvedl, že v návaznosti na vyjádření žalobce k pochybnostem ve Výzvě a na provedené důkazní prostředky v podobě výpovědí zaměstnanců žalobce nedošlo k odstranění pochybností správce daně, naopak pochybnosti o fakticitě deklarovaných plnění se ještě více prohloubily.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
7. V prvním žalobním bodě žalobce předně namítal, že své důkazní břemeno unesl. Uvedl, že dostatečně prokázal dodání správcem daně rozporovaných plnění od společností REXLIGHT, a to i přesto, že z důvodu závažného hackerského útoku v srpnu roku 2019 přišel o veškeré doplňující důkazní prostředky, kterými by mohl sporované plnění prokázat podpůrně. Dle žalobce ovšem i za ztížené důkazní situace své důkazní břemeno unesl, neboť předložil celý řetězec nepřímých důkazů, který vylučuje učinit jakýkoliv jiný závěr, než že plnění pro koncové odběratele žalobce realizoval subdodavatel. Přičemž nemohlo jít o jiný subjekt než společnost REXLIGHT, která za tyto práce obdržela peněžitou odměnu na základě uzavřené smlouvy. Žalobce zdůraznil, že převážná část plnění od společnosti REXLIGHT se týkala zakázek jeho hlavního odběratele Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“). Mezi další zákazníky žalobce patří i další obce, např. Bechyně, Černošice, Úvaly, Žamberk a další. Uvedl, že rozsáhlé zakázky odběratelů žalobce byly v prověřovaných zdaňovacích obdobích bezezbytku splněny, což dle žalobce považují za prokázané jak správce daně, tak žalovaný. O tom dle žalobce svědčí i skutečnost, že správce daně ani žalovaný nic nenamítají proti vyměření daně z těchto dodávek. Uvedené zakázky přitom byly jednak časově velmi náročné, a jednak vyžadovaly odbornou expertízu, kterou téměř žádný z pracovníků žalobce neuměl. Dle žalobce tak nade vší pochybnost vyplývá, a to i z provedených svědeckých výpovědí, že neměl vlastní personální kapacity k tomu, aby mohl zakázky (prokazatelně uskutečněné) pro své odběratele sám realizovat. Žalobce v této souvislosti uvedl, že plnění byla žalobci řádně dodána na základě uzavřené smlouvy se společností REXLIGHT a následně fakturována; fakturované částky byly poté žalobcem prokazatelně uhrazeny na bankovní účet REXLIGHT. Dále žalobce uvedl, že spolupráci se společností REXLIGHT potvrdil i jednatel společnosti v rámci svého výslechu, což žalobce považuje za zásadní důkaz, který ovšem daňové orgány přehlíží. Dle žalobce i zástupci subdodavatelských společností Czech Tax Agency a Royal – Transport potvrdili spolupráci se společností REXLIGHT. Skutečnost, že se správce daně nedokázal dopátrat konkrétních fyzických osob, které práce provedly, není otázkou unesení důkazního břemene žalobce. Jde o skutečnosti, které jsou záležitostí dodavatele a na které žalobce nemá vliv. Přístup do interního systému žalobce byl svěřen společnosti REXLIGHT, tato jej musela využívat prostřednictvím konkrétních pracovníků, které na práci zajistila. Žalobce neměl důvod se s těmito osobami blíže seznamovat a jakkoliv je identifikovat, nejedná se o informace, které by byly běžné v rámci obchodních vztahů.
8. Žalobce poukázal na nelogičnost závěrů daňových orgánů, dle nichž žalobce měl platit dodavateli nemalé částky za práce, které tento dodavatel vůbec neprováděl a údajně je měli provést vlastní pracovníci žalobce. Takové úvahy žalobce označil za nesmyslné a odporující provedenému dokazování.
9. Ve druhém žalobním bodě žalobce podrobněji rozvedl námitku ohledně jeho personálních kapacit a nemožnosti splnit zakázky svých odběratelů za pomoci vlastních pracovníků. Žalobce uvedl, že měl v letech 2018 a 2019 stabilně dva zaměstnance Z. K. (jednatele žalobce) a M. F. Dále u žalobce po delší dobu v roce 2018 působili J. V. a K. K., a externě P. A. V případě P. A. nebylo sporu o tom, že neměla odbornou kapacitu pro to, aby mohla požadavky zákazníků řešit, jejím úkolem bylo zapisování požadavků do interního systému žalobce. U J. V. rovněž není dle žalobce sporu o tom, že se podílel na vkládání požadavků do interního systému, ale nepodílel se na řešení požadavků pro MHMP. V případě K. K. není sporu o tom, že jako programátor měl odbornou kapacitu pro to, aby se na řešení požadavků podílel, žalobce nicméně již v řízení před správními orgány uvedl, že K. K. řešil pouze některé požadavky v rámci 2 z celkových 10 modulů systému žalobce. Jeho činnost tedy doplňovala služby, které byly žalobci poskytnuty společnosti REXLIGHT. Ani Z. K., jenž je jednatelem žalobce, ani M. F. neměli odbornou kvalifikaci, která byla pro řešení požadavků MHMP nutná. Z. K. sice poskytoval služby MHMP relativně dlouhou dobu, ovšem s ohledem na neznalost programovacích jazyků byl schopen vyřizovat pouze jednoduché požadavky. Žalobce uvedl, že nepopírá, že M. F. je jakožto dlouhodobý zaměstnanec schopen díky znalosti softwaru některé jednodušší požadavky vyřešit sám, náplní jeho práce u žalobce ovšem byl příjem a úvodní analýza požadavků MHMP a jejich zadání do interního systému žalobce. Dle žalobce tak z provedeného dokazování (výpovědí jeho zaměstnanců) jednoznačně vyplynulo, že požadavky MHMP musely být řešeny subdodavatelsky, jinak by žalobce nebyl schopen je včas vyřešit a plnit závazky ze smlouvy s MHMP.
10. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že požadavky správce daně a žalovaného představují nedůvodné přepínání důkazního břemene žalobce. Daňové orgány dle žalobce po něm požadovaly prokázání takových informací, které žalobce nebyl povinen si obstarávat. Konkrétně požadovaly, aby žalobce objasnil, kdo a na základě jakého vztahu za dodavatele REXLIGHT předmětné plnění realizoval, ačkoliv takové informace žalobce není povinen shromažďovat, a navíc se jedná o citlivé obchodní informace. Dle žalobce se daňové orgány měly spokojit s řetězcem nepřímých důkazů předložených žalobcem, další požadavky považoval za nepřiměřené. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 54 Af 1/2024-51, na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 Af 5/2015-82, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Afs 304/2018-42.
11. Žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 4. 2025 odmítl veškeré žalobní námitky a zopakoval, že žalobce v daňovém řízení neprokázal přijetí zdanitelných plnění odpovídající doloženým daňovým dokladům. Co se týče daňových dokladů, na které poukazoval žalobce, žalovaný předně upozornil, že v nich není konkretizován předmět a rozsah fakturovaných plnění. Samotná smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a společností REXLIGHT (dále též „smlouva“), na kterou je sice ve fakturách odkazováno, je poměrně stručná a obsahuje toliko obecná ujednání. Ze smlouvy a ani z dalších žalobcem předložených listin není zřejmé, na jakých telefonních číslech a zda vůbec byla poskytována tzv. hot-line podpora; ve smlouvě totiž nejsou uvedena telefonní čísla, prostřednictvím kterých by měla probíhat. Ze smlouvy a ani z daňových dokladů tak není zřejmé, jaká konkrétní plnění a v jakém rozsahu byla na jejich základě žalobci poskytnuta; naopak některé údaje v nich obsažené, resp. jejich absence, vyvolávají další pochybnosti o realizaci plnění. K tvrzení žalobce o zahrnutí dalších subjektů do (sub)dodavatelského řetězce, žalovaný uvedl, že by to samo o sobě pochybnosti nevzbuzovalo, ale zjištěná absence jakéhokoliv povědomí o subdodavatelích společnosti REXLIGHT a odborných kvalitách těchto společností či jejich zaměstnanců již pochybnosti vzbuzuje. Žalovaný uvedl, že svědecká výpověď (nyní již bývalého) jednatele společnosti REXLIGHT, R. G., taktéž neprokázala fakticitu plnění; naopak prohloubila pochybnosti správce daně – a to jednak skrze nekonkrétnost a současně skrze rozpory s výpovědí jednatele žalobce, Z. K., neboť tyto se zásadním způsobem rozchází v tvrzeních o tom, co bylo obsahem předmětu poskytovaného plnění. Výslechy (bývalých) jednatelů subdodavatelů rovněž nevedly k prokázání fakticity plnění mezi společností REXLIGHT a žalobcem, nýbrž vyvolaly pochybnosti správce daně o realizaci subdodavatelského plnění pro společnost REXLIGHT. Jak výslech (bývalé) jednatelky společnosti Czech Tax Agency, Ing. V. K., tak výslech obchodního ředitele této společnosti, pana L. N., totiž fakticitu plnění pro žalobce neprokázaly. Ani jeden ze svědků si nepamatoval konkrétní aspekty spolupráce, např. předávání požadavků, fungování tzv. hot-line, řešení kybernetické bezpečnosti, ochrany dat apod. L. N. navíc zcela opominul existenci systému ESO, kde tyto požadavky měly být dle sdělení jednatele žalobce řešeny; taktéž uvedl, že žádná hesla ani přístupové údaje předávány nebyly, čímž je však popřena možnost účasti na předmětném plnění. V podrobnostech žalovaný odkázal na str. 8 až 10 Zprávy o daňové kontrole a příslušné protokoly výslechu svědků (úřední záznam ze dne 20. 6. 2022, č. j. 3222292/22/3001-65062-712379). Stejně tak výpověď jednatele společnosti Royal – Transport s.r.o., druhého z údajných (sub)dodavatelů společnosti REXLIGHT, L. K., neprokázala fakticitu plnění ze strany společnosti REXLIGHT pro žalobce a vyvolala naopak další pochybnosti.
13. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že ani z provedených svědeckých výpovědí zaměstnanců žalobce nevyplývá, že žalobci bylo poskytnuto deklarované plnění ze strany společnosti REXLIGHT, žalovaný v podrobnostech odkázal na jednotlivé protokoly o výslechu svědků. J. V., uvedl, že mu není známo, že by požadavky na supportu řešil někdo, kdo není zaměstnancem žalobce, rovněž uvedl, že nezná ani společnost REXLIGHT, ani R. G. K. K. také uvedl, že neví o tom, že by měl žalobce na řešení požadavků dodavatele; na otázku ohledně společnosti REXLIGHT uvedl, že mu není známa. Žalovaný konstatoval, že jediným ze zaměstnanců žalobce, který ve své svědecké výpovědi tvrdil, že žalobce musel mít nějaký externí subjekt na řešení požadavků pro MHMP, byl M. F., ani ten ovšem dodavatele výslovně nejmenoval. K tvrzení žalobce ohledně potřeby odborné kvalifikace žalovaný poukázal na výpověď zaměstnance K. K., který uvedl: „většina případů na supportu týkala modulu TED, většinou se nejednalo o složité případy, takže se řešily rovnou při jejich nahlášení“. Rovněž jednatel REXLIGHT, R. G., ve své svědecké výpovědi uvedl, že osoby řešící požadavky nemusely mít odborné znalosti. Žalovaný uzavřel že z provedeného dokazování v rámci daňové kontroly, resp. ze svědeckých výpovědí (bývalých i současných) zaměstnanců žalobce a jejich vyhodnocení ve vzájemných souvislostech s dalšími důkazními prostředky tak rozhodně nevyplývá, že by žalobci bylo poskytnuto plnění ze strany společnosti REXLIGHT či jakéhokoliv jiného subjektu.
14. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že by přepínal důkazní břemeno nebo požadoval po žalobci prokázat uskutečnění plnění s absolutní jistotou. Shrnul, že žalobce věrohodné informace svědčící o standardní obchodní spolupráci, zejména o uskutečnění předmětných plnění nepředložil, přestože se jednalo pro něj o významnou zakázku dosahující souhrnné hodnoty 6 milionů Kč. Žalobcem předestřená auditní stopa dle žalovaného rozhodně nepředstavuje ucelený a nenarušený řetězec důkazů prokazujících přijetí plnění od společnosti REXLIGHT. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
15. Žalobce v replice ze dne 12. 6. 2025 zopakoval žalobní argumentaci a znovu akcentoval, že daňové orgány měly zohlednit skutečnost, že z důvodů hackerského útoku přišel o množství důkazních prostředků, které by jinak doložil. Přesto byl přesvědčen, že své důkazní břemeno v daňovém řízení unesl.
III.
Posouzení žaloby
16. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.
17. O věci soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Veškeré listiny, na které obě strany odkazovaly, a ze kterých soud při rozhodování vycházel byly součásti správního spisu, přičemž správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008–117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS).
18. Žaloba není důvodná.
19. Klíčovým v dané věci je posouzení otázky, zdali žalobce prokázal oprávněnost zahrnutí sporných daňových plnění do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmu, resp. že se jím deklarované IT služby fakticky uskutečnily.
20. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:
21. Podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 30. 4. 2025: „Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichž uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy“.
22. Soud předně konstatuje, že ne každý výdaj (náklad) může obstát jako výdaj daňově uznatelný. Daňový subjekt, který výdaj zanese do svého účetnictví a následně do daňového přiznání, je povinen v případě pochybností prokázat, že jej skutečně vynaložil, a to tím způsobem, který deklaroval na příslušném účetním dokladu, v této souvislosti soud odkazuje např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 Afs 382/2017–48, ze dne 28. 2. 2018; č. j. 9 Afs 30/2007-73, ze dne 31. 5. 2007, v němž NSS výslovně jak shora uvedeno deklaroval, že: „[z] ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů tedy vyplývá, že za výdaje snižující daňový základ poplatníka lze uznat takové výdaje, které poplatník: 1/ skutečně vynaložil, 2/ vynaložil v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů, 3/ vynaložil v daném zdaňovacím období, 4/ o nichž tak stanoví zákon. Nutno konstatovat, že pro posouzení, zda jsou výdaje daňově uznatelné, je sice podstatná jejich souvislost s podnikáním i dosaženým příjmem daňového subjektu (podmínka 2/), nelze však opomíjet i další podmínky stanovené v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Ne každý uplatněný výdaj může obstát jako výdaj daňově uznatelný. Daňový subjekt, který výdaj zanese do svého účetnictví a následně daňového přiznání, je povinen v případě pochybností prokázat, že jej skutečně vynaložil, a to tím způsobem, jakým deklaroval na příslušném účetním dokladu.“ V dané věci byla správcem daně zpochybněna již první výše uvedená podmínka, neboť dospěl k názoru, že žalobcem vykázané plnění spornými fakturami, nebylo prokázáno, neboť faktury, které v daňovém řízení předložil a na nichž byla jako dodavatel napsána společnost REXLIGHT, jako důkaz o uskutečnění deklarovaných výdajů neobstály.
23. Daňové orgány provedly vlastní šetření, ze kterého vyplynuly důvodné pochybnosti ohledně věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných povinných záznamů žalobce (viz shrnutí pochybností zejména v bodě 3. a 4. tohoto rozsudku). Pochybnosti správce daně v dané věci o tom, zdali žalobce přijal plnění od dodavatele REXLIGHT, a tedy výdaje (náklady) skutečně vynaložil, soud vyhodnotil jako zcela oprávněné. Bylo na žalobci, aby prokázal, že k uskutečnění výdajů v deklarované podobě skutečně došlo. Následující postup správce daně, který vyzýval žalobce k prokázání, že se plnění uvedené na daňových dokladech fakticky uskutečnilo, a že dodavatelem byla společnost REXLIGHT, tak byl zcela v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou správních soudů.
K námitce ohledně obsahu provedeného dokazování a unesení důkazního břemene žalobcem
24. Správce daně i žalovaný dospěly v napadeném rozhodnutí k závěru, že žalobce své důkazní břemeno neunesl a neprokázal, že deklarované plnění (IT služby) se fakticky uskutečnilo. Žalobce ovšem namítal, že důkazní břemeno unesl, neboť prokazatelně splnil zakázky svých odběratelů, přičemž mezi hlavního odběratele žalobce patřil MHMP. Žalobce uvedl, že rozsáhlé zakázky jeho odběratelů byly v prověřovaných zdaňovacích obdobích beze zbytku splněny, což dle žalobce považují za prokázané i daňové orgány. K této námitce soud konstatuje, že plnění, která žalobce poskytl svým odběratelům (a která daňové orgány nezpochybnily) nic nevypovídají o faktickém uskutečnění plnění pro žalobce ze strany jeho dodavatele (srov. též rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2021, č. j. 6 Afs 85/2020-51, jehož právní věta zní následovně: „Přestože spolu výdaje a příjmy úzce souvisejí, jedná se o odlišné kategorie, které se prokazují odděleně. Neprokáže-li daňový subjekt část výdajů za subdodávky prací, není možné takové výdaje kvalifikovat jako daňově účinné pouze na základě skutečnosti, že deklarované práce byly provedeny a výše příjmu není sporná. Správce daně je tedy oprávněn považovat příjmy za daňově účinné, zatímco daňovým subjektem deklarované, avšak neprokázané výdaje za subdodavatelské práce nikoli.“). Soud tedy ve světle citovaného rozsudku NSS konstatuje, že pokud daňový subjekt neunese důkazní břemeno ve vztahu k prokázání jím vynaložených výdajů, nemohou být tyto výdaje zohledněny při výpočtu základu daně pouze na základě skutečnosti, že práce pro odběratele žalobce byly provedeny a výše jeho příjmu není sporná (viz též bod 34 výše citovaného rozsudku NSS).
25. Dále žalobce namítal, že předmětná plnění byla žalobci dodána na základě uzavřené smlouvy a následně fakturována, společnost REXLIGHT zahrnula tyto daňové doklady do svých kontrolních hlášení a daňových přiznání, a žalobce fakturované částky uhradil na bankovní účet společnosti REXLIGHT. Dle žalobce tak nelze pochybovat o tom, že dodavatel REXLIGHT své závazky vůči žalobci splnil. K uzavřené smlouvě a vystaveným fakturám soud konstatuje, že se jedná o formální daňové doklady, které samy o sobě neprokazují faktické uskutečnění plnění pro žalobce ze strany společnosti REXLIGHT. Soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 Afs 21/2013–66, ve kterém Nejvyšší správní soud popsal rozložení důkazního břemene následovně: „[d]aňové řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a jednak povinnost toto své tvrzení prokázat (břemeno důkazní). […] Svá tvrzení daňový subjekt prokazuje zejména svým účetnictvím a jinými povinnými evidencemi a záznamy (srov. např. rozsudky NSS ze dne 26. 9. 2012, čj. 8 Afs 14/2012–65, ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/202007–119č. 1572/2008 Sb. NSS, ze dne 16. 7. 2009, čj. 1 Afs 57/2009–83, nebo ze dne 8. 7. 2010, čj. 1 Afs 39/202010–124 I když daňový subjekt předloží formálně bezvadné účetní doklady, správce daně může ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) zákona o správě daní, respektive § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, vyjádřit pochybnosti týkající se věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných povinných záznamů. V tomto ohledu správce daně tíží důkazní břemeno ve vztahu k důvodnosti jeho pochyb. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují „vážné a důvodné pochyby“ (srov. cit. rozsudek čj. 2 Afs 24/2007–119). Správce daně je proto povinen označit konkrétní skutečnosti, na jejichž základě hodnotí předložené evidence jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Jen tak může unést své zákonné důkazní břemeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, čj. 9 Afs 30/2008–86). Pokud správce daně shora uvedené skutečnosti prokáže, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je povinen doložit pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k danému obchodnímu případu, popř. svá tvrzení korigovat. Tyto skutečnosti bude daňový subjekt prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím.“ (pozn. podtržení provedeno soudem). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud i např. v rozsudcích ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Afs 193/2015–70, ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Afs 152/202013–49, ze dne 14. 12. 2016, č. j. 4 Afs 1792016–600, či ze dne 18. 1. 2012, č. j. 1 Afs 75/22011–62 ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 224/2022020–31, s ohledem na citovanou bohatou a ustálenou judikaturu NSS soud konstatuje, že vystavené faktury představují vlastní účetnictví žalobce. Přičemž správce daně v dané věci unesl důkazní břemeno ve vztahu k důvodnosti jeho pochyb, neboť zejména výslechy (viz shrnutí v bodech 3 a 4 rozsudku) prokázal existenci důvodných pochybností ohledně faktického uskutečnění plnění od dodavatelské společnosti REXLIGHT (prostřednictvím subdodavatelů) v deklarované podobě. Tím důkazní břemeno přešlo znovu na žalobce, jenž tak měl uskutečnění tohoto plnění prokázat jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím a vystavenými fakturami. Co se týče smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností REXLIGHT se soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že se jednalo o poměrně obecně formulovanou smlouvu, viz bod 41. napadeného rozhodnutí: „Smlouva obsahuje 8 bodů, ve kterých je ve velmi obecné rovině popsána obchodní spolupráce mezi odvolatelem a dodavatelem REXLIGHT. Společnost REXLIGHT se v předmětné smlouvě zavazuje pro odvolatele zajistit (viz bod 2.1. smlouvy o dílo): a) provozní podporu formou hot-line od 7 do 18 každý den v týdnu na dohodnutých telefonních číslech; b) poskytovat odbornou pomoc, bezprostředně související s funkcionalitou Software a odbornou činností daňového subjektu; c) poskytovat asistenci objednateli v rozsahu max. 100 hodin měsíčně, kdy asistencí je rozuměna konzultace problémů, kontrola funkcionalit Software a provádění úprav a nastavení Software dle požadavků daňového subjektu; d) poskytovat služby daňovému subjektu nad rámec bodu c) na základě oboustranně podepsaných zakázkových listů; e) testovat programové produkty objednatele.“ Přičemž cena díla byla ve smlouvě upravena paušálně, kdy za práce podle bodu 2.1. a), b), c), e) byla stanovena paušální částka 250 000,- Kč bez DPH za měsíc práce. Soud konstatuje, že ze smlouvy o dílo ani z vystavených faktur nevyplývá, jaká konkrétní plnění z výčtu uvedeného ve smlouvě a v jakém rozsahu byla žalobci dodavatelskou společností REXLIGHT fakticky poskytnuta. Nadto ani formálně bezvadná smlouva by nebyla sama o sobě dostatečným důkazem k prokázání faktického uskutečnění plnění. Soud se ztotožnil i s dílčím závěrem žalovaného, že absence některých pro realizaci plnění však zásadních údajů, např. zda byla poskytována hot-line podpora a na jakých telefonních číslech, zavdává další pochybnosti o faktickém uskutečnění plnění.
26. Obdobně jako výše zmíněné formálně bezvadné účetní doklady nemohou faktické uskutečnění plnění prokázat ani kontrolní hlášení a převody plateb na bankovní účet. NSS ke kontrolním hlášením v rozsudku ze dne ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 Afs 2/2024-39, bod 45, uvedl: „[k]asační soud se proto ztotožňuje se závěry krajského soudu a žalovaného, že vykázání šetřených plnění v kontrolních hlášeních neprokazuje faktické uskutečnění zdanitelného plnění deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu, ale pouze skutečnost, že toto plnění bylo formálně vykázáno.“ Ani vykázání deklarovaného plnění dodavatelem žalobce v kontrolních hlášeních tak samo o sobě neprokazuje uskutečnění plnění v deklarované podobě. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i ve vztahu k bankovním převodům, soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2023, č. j. 9 Afs 27/2021 – 30, bod 17: „prokázání uskutečnění určitých platebních transakcí mezi dodavatelem a stěžovatelkou (viz bod 16. napadeného rozsudku) ještě neosvědčuje, že plnění bylo poskytnuto, ani to, že výdaj byl v souvislosti s ekonomickou činností“, rozsudek NSS, č. j. 8 Afs 14/2012-61 ze dne 26. 9. 2012, bod 44: „Výpis z bankovního účtu sice dosvědčuje, že došlo k určité platební transakci, nelze z něj však dovozovat, že společnost poskytla stěžovatelce určité plnění, ani to, že byl tento výdaj vynaložen v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů.“, nebo rozsudek NSS, č. j. 7 Afs 296/2022 – 53 ze dne 29. 1. 2024: „Bankovní výpisy pak potvrzují pouze to, že byly uskutečněny peněžní přesuny od jedné osoby k druhé, nikoli již to, zda za tyto platby byla fakticky poskytnuta též protiplnění v podobě deklarovaného dodání pneumatik“. Z citované judikatury NSS vyplývá, že ani uskutečnění určitých platebních transakcí ještě neosvědčuje, že za tyto platby byla fakticky poskytnuta deklarovaná protiplnění. S výše uvedeným závěrem se soud ztotožňuje a nevidí důvod se od ustálené judikatury NSS v dané věci odchýlit.
27. Soud shrnuje, že neshledal důvodnou argumentaci žalobce, že předmětná sporná plnění tím, že byla dodána na základě uzavřené smlouvy, následně fakturována, a posléze žalobcem uhrazena na bankovní účet, nemohou vyvolat pochybnosti o dodávkách plnění ze strany společnosti REXLIGHT. Jak soud podrobně vysvětlil v bodech 25 a 26 tohoto rozsudku, formálně bezvadné účetní (daňové) doklady, uzavřená smlouva, ani kontrolní hlášení či bankovní převody neprokazují samy o sobě (zejména ve světle zjištěných podstatných pochybností – viz výslechy) faktické uskutečnění plnění dodavatelem v deklarovaném rozsahu. Soud opakuje, že uvedené platí za situace, kdy správce daně označí konkrétní skutečnosti (v dané věci zejména výslechy jednatelů a zaměstnanců žalobce, dodavatelské společnosti a subdodavatelských společností), kterými prokazuje důvodné pochybností, a přenese tak důkazní břemeno zpět na žalobce, což se v daném případě stalo.
28. Dále žalobce namítal, že spolupráci se společností REXLIGHT jednoznačně potvrdil v rámci svého výslechu jednatel REXLIGHT, což žalobce označil za stěžejní důkaz. Uvedl, že zároveň zástupci společnosti Czech Tax Agency a Royal – Transport jako subdodavatele výslovně potvrdili spolupráci se společností REXLIGHT. Dle žalobce skutečnost, že se správce daně nedokázal dopátrat konkrétních fyzických osob není otázkou unesení důkazního břemene žalobcem. Soud k této argumentaci žalobce konstatuje, že jednatel dodavatelské společnosti REXLIGHT, R. G., sice v obecné rovině dodání prací pro žalobce potvrdil, nicméně nedokázal uvést žádné bližší okolnosti ohledně poskytnutého plnění, např. které osoby měly práce vykonat. Daňové orgány rovněž zjistily rozpory mezi výpovědí jednatele REXLIGHT a jednatele žalobce, a to ohledně realizovaného předmětu prací. Konkrétně jednatel žalobce Z. K. uvedl, že předmětem prací bylo testování programů, ověřování chybových stavů, úprava dat, i parciální programování. Oproti tomu jednatel společnosti REXLIGHT ve své výpovědi uvedl, že předmětem prací byl sběr dat nebo testování programu, ověřování citlivosti programu, korekce dat; uvedl, že se jednalo zejména o rutinní zdlouhavou práci – sběr dat, která nevyžadovala odborného vzdělání. Avšak žalobce v žalobě tvrdil, že pro výkon prací bylo třeba odborného vzdělání, toto jeho tvrzení je v rozporu s tím, co uvedl dodavatel žalobce ohledně předmětu plnění, tj. že se jednalo o rutinní práci – sběr dat nevyžadující odborného vzdělání. Kromě výše uvedeného oprávněné pochybnosti vzbuzuje i skutečnost, že dodavatel žalobce REXLIGHT uvedl, že práce poskytoval prostřednictvím subdodavatelů Czech Tax Agency a Royal – Transport. Jednatelé těchto společností při svém výslechu opět pouze v obecné rovině potvrdili, že práce pro společnost REXLIGHT poskytli, nedokázali ovšem uvést nic bližšího k osobám vykonávajícím práce či vůbec k předmětu plnění. Zástupci společnosti Czech Tax Agency a Royal – Transport toliko konstatovali, že práce poskytli rovněž prostřednictvím subdodavatelů, nedokázali ovšem uvést ani název těchto subdodavatelů či dodavatelů. Dokonce jednatel subdodavatelské společnosti Royal – Transport, L. K., označil za konečného odběratele plnění obchodní korporaci E-Solutions s. r. o. a nikoliv žalobce. Ve světle výše uvedeného je nedůvodná argumentace žalobce, že jednatel dodavatelské REXLIGHT potvrdil dodání prací žalobci, a jednatelé subdodavatelských společností Czech Tax Agency a Royal – Transport výslovně potvrdili spolupráci s REXLIGHT. Daňové orgány žalobci nevyčítaly, že nezná konkrétní fyzické osoby, které jednotlivé práce provedly, nýbrž že neprokázal faktické uskutečnění deklarovaných plnění dle jeho tvrzení realizovaných a vykázaných dodavatelskou společností REXLIGHT.
29. Soud shrnuje, že samotná neznalost konkrétních pracovníků ze strany žalobce, či v jakém vztahu k dodavateli žalobce byli, ještě nevylučuje dodání plnění ze strany dodavatele, žalobce však nepředložil žádné důkazy prokazující faktické uskutečnění plnění ze strany dodavatele REXLIGHT dle faktur. Naopak výše popsané skutečnosti spočívající v neznalosti konkrétních pracovníků či rozpory ohledně toho, co bylo předmětem plnění, a rovněž neznalost předmětu plnění ze strany subdodavatelů, k prokázání faktického uskutečnění plnění nikterak nepřispěly, nýbrž prohloubily pochybnosti daňových orgánů. Soud tak má za vyvrácenou argumentaci žalobce, že předložil celý řetězec nepřímých důkazů, který vylučuje učinit jiný závěr, než že deklarovaná plnění žalobci poskytl dodavatel REXLIGHT.
30. Soud doplňuje, že na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce, že v srpnu roku 2019 došlo k napadení sítě žalobce hackerským útokem, a z tohoto důvodu pak žalobce přišel o množství důkazů. Povinnost tvrzení i břemeno důkazní ohledně existence a výše vynaloženého výdaje nese plátce daně. Proto pokud žalobce v daňovém řízení neunese důkazní břemeno, které jej stíhá, znamená to mimo jiné, že se z jím tvrzených skutečností nevychází; přičemž žalobce výslovně v žalobě uvedl, že i přes ztrátu dat je přesvědčen o tom, že fakticitu plnění prokázal (srov. též s rozsudkem NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 2 Afs 11/2013-37, nebo rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2008, č. j. 7 Afs 18/2008–48).
K otázce personálních kapacit žalobce
31. Žalobce ve druhém žalobním bodě rozvedl svou argumentaci ohledně toho, že neměl vlastní personální kapacity, aby mohl zakázky svým odběratelům sám realizovat. Žalobce uvedl, že měl v roce 2018 a 2019 stabilně dva zaměstnance Z. K. (jednatele žalobce) a M. F. Dále u žalobce po delší dobu v roce 2018 působili J. V. a K. K., a externě P. A. P. A. neměla odbornou kapacitu pro to, aby mohla požadavky zákazníků řešit, jejím úkolem bylo zapisování požadavků do interního systému žalobce; J. V. se podílel na vkládání požadavků do interního systému, ale neřešil již požadavky pro MHMP. K. K. jako programátor měl sice odbornou kapacitu pro to, aby se na řešení požadavků podílel, žalobce nicméně již v řízení před správními orgány uvedl, že K. K. řešil pouze některé požadavky v rámci 2 z celkových 10 modulů systému žalobce. Jeho činnost tedy doplňovala služby, které byly žalobci poskytnuty dodavatelem REXLIGHT. Z. K., jednatel žalobce, ani M. F. neměli odbornou kvalifikaci, která byla pro řešení požadavků MHMP nutná. Z. K. sice poskytoval služby MHMP relativně dlouhou dobu, ovšem s ohledem na neznalost programovacích jazyků byl schopen vyřizovat pouze jednoduché požadavky. Žalobce uvedl, že nepopírá, že M. F. je jakožto dlouhodobý zaměstnanec schopen díky znalosti softwaru některé jednodušší požadavky vyřešit sám, náplní jeho práce u žalobce ovšem byl příjem a úvodní analýza požadavků MHMP a jejich zadání do interního systému žalobce. Dle žalobce tak z provedeného dokazování (výpovědí jeho zaměstnanců) jednoznačně vyplynulo, že požadavky MHMP musely být řešeny subdodavatelsky, jinak by žalobce nebyl schopen je včas vyřešit a plnit závazky ze smlouvy s MHMP.
32. Soud k výše uvedené argumentaci žalobce předně konstatuje, že otázka odborných kapacit jeho zaměstnanců a prokázání skutečnosti, že zaměstnanci žalobce sami nebyli schopni veškeré požadavky odběratele žalobce MHMP splnit, opět nijak neprokazuje, že žalobcem deklarované plnění – IT služby byly žalobci poskytnuty jim deklarovaným dodavatelem REXLIGHT. Jak soud konstatoval již v bodě 24 rozsudku, přestože spolu výdaje a příjmy souvisejí, jedná se o odlišné kategorie, které se prokazují odděleně. I kdyby zaměstnanci žalobce neměli odbornou kvalifikaci, aby vyřešili požadavky odběratele žalobce MHMP (přesto žalobce tyto požadavky splnil a měl daňově uznatelné příjmy), pořád zůstává povinností žalobce prokázat uplatněné výdaje za práce dodavatele, tj. i skutečnost že tyto práce se fakticky uskutečnily, provedl je deklarovaný dodavatel, příp. subdodavatel, a to v deklarovaném rozsahu. Okolnosti ohledně odborných kapacit zaměstnanců žalobce nemohou mít (opět samy o sobě) vliv na prokázání skutečnosti, že práce žalobci fakticky poskytl dodavatel REXLIGHT. Soud rovněž dodává, že nevěrohodně působí tvrzení žalobce, že pro vyřešení požadavku MHMP bylo třeba odborných znalostí např. programovacích jazyků, což zaměstnanci žalobce (až na K. K.) neměli, když jednatel REXLIGHT ve své výpovědí uvedl, že pro vykonávané práce nebylo potřeba odborného vzdělání, neboť se mělo jednat toliko o rutinní zdlouhavou práci sběru dat. Rozpor ve výpovědí dodavatele žalobce REXLIGHT s tím, co tvrdí o odborných znalostech potřebných k výkonu plnění žalobce, prohlubuje důvodné pochybnosti správce daně, a potažmo tak nikterak nepřispívá k prokázání faktického uskutečnění plnění.
33. S ohledem na výše uvedené soud neshledal potřebným se podrobně věnovat každé z výpovědí zaměstnanců žalobce ve vztahu k jejich odborným znalostem a náplni práce u žalobce, neboť tyto skutečnosti nejsou způsobilé prokázat faktické poskytnutí plnění pro žalobce dodavatelem REXLIGHT. Soud doplňuje, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval výpověďmi zaměstnanců žalobce, a to v bodě [47] až [64], přičemž dospěl k závěru, že o existenci konkrétních služeb, které by poskytoval žalobci dodavatel REXLIGHT, neměli dle provedených svědeckých výpovědí povědomí ani zaměstnanci žalobce. Soud v tomto směru konkrétně odkazuje na výpověď zaměstnance žalobce J. V. (viz Protokol ze dne 10. 1. 2023, č. j. 17233/23/2208-60562-404808), ve které J. V. uvedl, že mu není známo, že by požadavky na supportu řešil někdo, kdo není zaměstnancem žalobce, rovněž uvedl, že nezná ani společnost REXLIGHT, ani jejího jednatele R. G. Z výpovědí dalšího zaměstnance žalobce K. K. (viz Protokol ze dne 5. 1. 2023, č. j. 9591/23/3001-60562-712379) vyplývá, že K. K. ani nevěděl o tom, že by měl žalobce na řešení požadavků dodavatele; dále uvedl, že stran řešení konkrétních požadavků komunikoval se Z. K., M. F.em, přičemž nikdy nekomunikoval s nikým, kdo nebyl zaměstnancem žalobce. Na otázku ohledně společnosti REXLIGHT uvedl, že mu tato není známa a nikdy o ní neslyšel. M. F. byl jediným zaměstnancem žalobce, který ve své výpovědí (viz Protokol ze dne 24. 8. 2022, č. j. 3892189/22/3001-60562-712379) uvedl, že žalobce musel mít nějakého externího dodavatele na řešení požadavků pro MHMP, ovšem nedokázal dodavatele jmenovat a rovněž uvedl, že společnost REXLIGHT nezná. Soud shrnuje, že ani z výpovědí M. F., ani z výpovědí ostatních zaměstnanců žalobce nelze učinit závěr, že žalobci bylo poskytnuto plnění ze strany společnosti REXLIGHT. Výpovědi zaměstnanců žalobce tudíž neprokazují faktické uskutečnění plnění pro žalobce dodavatelem REXLIGHT. Soud proto shledal i argumentaci žalobce ve druhém žalobním bodě nedůvodnou.
K důkazním požadavkům daňových orgánů
34. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že požadavky správce daně a žalovaného představují nedůvodné přepínání důkazního břemene na žalobce. Daňové orgány dle žalobce po něm požadovaly prokázání takových informací, které nebyl povinen si obstarávat. Konkrétně požadovaly, aby žalobce objasnil, kdo a na základě jakého vztahu za dodavatele REXLIGHT předmětné plnění realizoval, ačkoliv takové informace žalobce není povinen shromažďovat, a navíc se jedná o citlivé obchodní informace. Dle žalobce se daňové orgány měly spokojit s jím předloženým řetězcem nepřímých důkazů, další požadavky již považoval za nepřiměřené. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 54 Af 1/2024-51, na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 Af 5/2015-82, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Afs 304/2018-42.
35. Soud k výše uvedené argumentaci žalobce konstatuje, že tvrzením o předložení řetězce nepřímých důkazů žalobcem se již zabýval v bodech 24 a 25 tohoto rozsudku, námitkou ohledně požadavku na znalost konkrétních osob poskytujících plnění za REXLIGHT se soud rovněž zabýval, a to v bodě 27 tohoto rozsudku. Soud toliko stručně opakuje, že po žalobci nebylo požadováno, aby nesl důkazní břemeno ve vztahu k okolnostem spolupráce či vztahům mezi společností REXLIGHT a jejími subdodavateli. Nicméně správce daně učinil konkrétní zjištění např. zjistil rozpory mezi výpovědi jednatele REXLIGHT a jednatele žalobce ohledně předmětu plnění, neznalost předmětu plnění ze strany subdodavatelů Czech Tax Agency a Royal – Transport, kdy zástupci těchto společností uvedli, že plnění pro REXLIGHT, potažmo pro žalobce, poskytli rovněž prostřednictvím subdodavatelů, ovšem žádné bližší okolnosti o plnění (např. název dodavatelů či subdodavatelů) nedokázali uvést. Správci daně tak vznikly důvodné pochybnosti o faktickém uskutečnění plnění žalobcem deklarovaným dodavatelem. Tímto došlo k přenesení důkazního břemene zpět na žalobce a bylo pak na něm, aby pochybnosti správce daně vyvrátil, tj. prokázal, že se zdanitelné plnění uskutečnilo tak, jak tvrdí. Soud proto neshledal, že by správce daně v nyní posuzovaném případě požadoval po žalobci prokázat zpochybňované plnění s absolutní jistotou či přepínal důkazní břemeno na žalobce.
36. Soud doplňuje, že žalobcem odkazované rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 54 Af 1/2024-51, a Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 Af 5/2015-82, nejsou v této věci přiléhavé, neboť se jednalo o zcela jiné skutkové okolnosti. V nyní posuzované věci správce daně ani žalovaný nepožadovali po žalobci prokázat, že každý jednotlivý požadavek (ze strany MHMP) byl vyřešen dodavatelem REXLIGHT, nýbrž požadovali doložení toho, že požadavky byly skutečně řešeny dodavatelem (jak tvrdil žalobce), a tudíž že plnění se fakticky uskutečnilo. Daňové orgány tak po žalobci požadovaly, aby prokázal plnění s dostatečnou mírou pravděpodobnosti, aby o něm neexistovaly vážné pochybnosti (srov. též s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Afs 304/2018-42: „Po daňovém subjektu nelze ovšem požadovat, aby prokázal svá tvrzení s absolutní jistotou. Postačí, pokud je prokáže s dostatečnou mírou pravděpodobnosti, tzn. tak, aby o nich neexistovaly vážné pochybnosti.“), žalobci se však uskutečnění deklarovaného plnění v dostatečné míře pravděpodobnosti nepodařilo prokázat, přestože doložil určité formální doklady (smlouvu a faktury), ani provedení výslechů zaměstnanců žalobce pochybnosti správce daně nerozptýlilo (naopak jimi byly pochybnosti prohloubeny). Soud tak má argumentaci žalobce ohledně předložení řetězce důkazů prokazujících uskutečnění plnění v dostatečné míře, za nedůvodnou.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
37. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a úspěšnému žalovanému však prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly, proto mu je soud nepřiznal (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 29. září 2026
Mgr. Gabriela Bašná v.r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem provedla S. K.