Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
66 Ad 1/2026 - 38.pdf
PDF · 0 B
No categories available
66 Ad 1/2026 - 38
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: R. O.
zast. Mgr. Antonínem Menzelem, advokátem
se sídlem Jírovcova 1863/1, České Budějovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2025, čj. X,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 11. 2025, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 404,10 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované
1. Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 7. 2025, čj. X, kterým byla podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žalobcova žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce uvádí, že předchozí řízení je stiženo značnými vadami spočívajícími v nedostatečném přezkoumání zdravotního stavu žalobce. To mělo za následek vydání nesprávného a nezákonného rozhodnutí. Dle žalobce jsou rozhodnutí obou správních orgánů nepřezkoumatelná. Bez fyzického vyšetření žalobce byl v krátké lhůtě dvakrát po sobě vysloven takový závěr, aby žalobce zůstal pod prahem nároku na invaliditu druhého stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti byla dle žalobce stanovena nesprávně. Posudkoví lékaři bagatelizovali degradující zdravotní stav žalobce související s pokročilou fází diagnostikované Parkinsonovy nemoci (degradace jak po stránce fyzické, tak duševní). Nebylo přihlédnuto k vlivům dalších zdravotních postižení, kterými jsou diabetes druhého typu a hyperplazie prostaty.
3. Žalobce vykonává profesi marketingového specialisty, přičemž výkon profese mu ztěžuje výrazná koktavost, zadrhávání, inkontinence, zvýšená únava po medikaci. Tyto okolnosti nebyly zhodnoceny.
4. Prognóza nemoci je negativní, bude docházet k degradaci zdravotního stavu. Nejeví se žádná možnost stabilizace zdravotního stavu či jeho zlepšení.
5. Žalobce namítá, že žalovaná setrvale odmítá provést jeho osobní vyšetření, ač se jej žalobce opakovaně domáhá. Žalobce tak požádal, aby byl v řízení před soudem vyšetření konziliem odborných lékařů.
6. Žalobce dále navrhl, aby stanovený pokles pracovní schopnosti o 40 %, jak jej stanovili posudkoví lékaři ve správním řízení, byl navýšen o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), čímž by byly zohledněny sekundární nežádoucí efekty jeho onemocnění na výkon jeho profese.
7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).
II. Podstatný obsah správních spisů
8. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce byl poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně z důvodu poklesu jeho pracovní schopnosti o 40 % (kapitola VI., položka 3b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity). Dne 2. 6. 2025 požádal žalobce o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
9. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 17. 7. 2025 byl žalobce shledán nadále invalidním pro invaliditu prvního stupně pro zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 40 %.
10. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 28. 7. 2025 rozhodnutí, kterým byla žalobcova žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta s tím, že je nadále poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.
11. Dne 4. 11. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce byl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidním podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 40 %; důvody pro navýšení nebyly shledány.
12. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku o tom, proč v případě žalobce nelze indikovat vyšší než první stupeň invalidity.
III. Posudek posudkové komise MPSV
13. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 12. 8. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobce. Žalobce byl vyšetřen odborným neurologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.
14. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce, přičemž bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí Parkinsonova nemoc.
15. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 až 60 %. Posudková komise uvedla, že klinická symptomatologie odpovídá parciálně položce 3b i 3c. S ohledem na dysfunkci řečovou a mikrografii, které výrazně limitují žalobcovu kancelářskou profesi, byla zvolena proklientsky položka 3c. Žalobce netrpí depresemi, porucha hybnosti je lehká, proto byla zvolena dolní hranice taxačního rozpětí, a to 50 %. Volbu horní hranice taxace neindikuje klinická symptomatologie ani pracovní adaptace žalobce. Funkční postižení neodpovídá položce 3d. Ostatní poruchy zdravotního stavu nejsou spojeny s funkčním postižením indikujícím invalidizaci.
16. Posudková komise tak nemohla potvrdit závěry z posudkových jednání Institutu. Změnu data invalidity stanovila posudková komise k datu podání žádosti, a to ke dni 2. 6. 2025. K tomuto datu totiž již bylo hodnocené funkční postižení jednoznačně přítomno. Zlepšení zdravotního potenciálu není reálné, a proto nebyla stanovena kontrolní lékařská prohlídka.
17. Žalobce se písemně vyjádřil k posudku posudkové komise, který považuje za objektivní a přezkoumatelný, přičemž ocenil, že byl vyšetřen fyzicky. Žalobce setrval na své žalobě a navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.
IV. Právní hodnocení krajského soudu
18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
19. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
20. Žaloba je důvodná.
21. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
22. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011–43).
23. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).
24. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 12. 8. 2026. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen a byl vyšetřen odborným neurologem. Posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.
25. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru.
26. Z tohoto posudku vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí Parkinsonova nemoc.
27. Posudková komise přehodnotila závěry lékařů obou stupňů Institutu co do závažnosti rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž ji zhodnotila tak, že jde o středně těžké funkční postižení podle kapitoly VI., položky 3c s taxací poklesu pracovní schopnosti o 50 až 60 %. Z klinické symptomatologie zdravotního stavu žalobce tak, jak jej posudková komise zhodnotila, plyne, že jsou naplněna posudková kritéria pro středně těžké funkční postižení podle položky 3c kapitoly VI., neboť žalobcův stav byl hraniční mezi položkami 3b a 3c, a proto posudková komise zvolila položku pro středně těžké postižení především s ohledem na řečovou dysfunkci a mikrografii, které žalobce výrazně omezují při jeho kancelářské profesi.
28. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti v rozsahu 50 %, a to na dolní hranici taxačního rozmezí, neboť přihlédla k tomu, že žalobce netrpí depresemi a porucha hybnosti je lehká.
29. Posudková komise MPSV tak na rozdíl od lékařů Institutu zhodnotila závažnost rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a pokles jeho pracovní schopnosti odlišně s tím, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě druhého stupně.
30. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí.
31. Invalidita druhého stupně je dle posudkové komise dána od 2. 6. 2025, tj. k datu podání žádosti o změnu výše invalidity. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale, neboť zlepšení pracovního potenciálu je nereálné.
32. Závěrem se pouze doplňuje, že žalobce namítal, že nebyl přizván k vypracování posudků Institutu. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na místě vyšetřen odborným neurologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí.
33. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení stupně závažnosti rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
34. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobce nové rozhodnutí o jeho námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.
35. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta.
36. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
37. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné vyjádření ze dne 10. 9. 2026 – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 3 194,10 Kč. Celkem jde tedy o částku 18 404,10 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice dne 30. září 2026
Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.