Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Ad 3/2026 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobce: J. B., narozený dne

bytem

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2026, čj. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2026, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 8. 2025, čj. X, dle a , o důchodovém pojištění, žalobci ode dne 20. 5. 2025 zvýšila invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 11. 6. 2025, dle něhož žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost celkově o 60 %. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky.

2. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovy námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 21. 8. 2025 potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 5. 1. 2026, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost celkově o 60 %.

II. Žaloba

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 19. 2. 2026 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí vychází z posudku ze dne 5. 1. 2026, s nímž nesouhlasí. Podle uvedeného posudku poklesla žalobcova pracovní schopnost o 60 %, a proto nesplňuje podmínky invalidity třetího stupně. Žalobce namítá, že závažnost a funkční důsledky jeho zdravotního postižení odpovídají poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, a tedy invaliditě třetího stupně.

5. V žalobě konkrétně uvádí, že trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož podstatou je přetrvávající neurologické postižení, zejména lehká spastická kvadruparéza se zhoršenou chůzí a výrazným funkčním omezením levé horní končetiny. Poukazuje především na dlouhodobou nemožnost vykonávat manuální činnost levou rukou, poruchu chůze a velmi omezenou mobilitu s nutností používat francouzské hole. Zdůrazňuje rovněž trvalý a nevratný charakter svého zdravotního stavu, jeho dlouhodobou stabilitu a absenci reálné prognózy zlepšení.

6. Zásadní pochybení spatřuje žalobce ve vnitřní rozpornosti a nepřesvědčivosti posudku ze dne 5. 1. 2026. Posudek na jedné straně konstatuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a závažná neurologická a pohybová omezení, na druhé straně však bez přesvědčivého odborného odůvodnění stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti pouze na 60 %. Z posudku podle žalobce není patrné, jak byla jednotlivá funkční omezení hodnocena z hlediska jeho reálného pracovního uplatnění, proč míra poklesu pracovní schopnosti nedosahuje alespoň 70 % ani jakým způsobem byla použita příslušná položka přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

7. Žalobce dále namítá, že posudek se omezuje převážně na výčet diagnóz, aniž by obsahoval konkrétní a podrobné posouzení jejich funkčních dopadů na jeho schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v běžných pracovních podmínkách. Podle žalobce přitom nejsou rozhodující samotné diagnózy, nýbrž skutečný dopad zdravotního stavu na pracovní schopnost pojištěnce. Posudek se podle něj dostatečně nevypořádal ani s trvalostí jeho omezení, dlouhodobou stabilizací zdravotního stavu bez reálné prognózy zlepšení a jejich dopadem na jeho další pracovní uplatnění.

8. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že se žalovaná bez dalšího ztotožnila se závěry uvedeného posudku, aniž by samostatně posoudila funkční následky jeho zdravotního postižení a řádně se vypořádala s jeho námitkami. Současně tvrdí, že nevypořádáním trvalého charakteru zdravotního postižení a absence reálné prognózy zlepšení byla porušena zásada materiální pravdy podle . Závěr o tom, že žalobce není invalidní ve třetím stupni, proto podle něj nebyl náležitě odůvodněn.

9. Jako důkaz žalobce označil: zdravotnickou dokumentaci, posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (má patrně na mysli IPZS) ze dne 5. 1. 2026, napadené rozhodnutí žalované, posudek o invaliditě, rozhodnutí o invalidním důchodu ze dne 21. 8. 2025, podání označené jako odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 9. 2025, rozhodnutí o průkazu osoby se zdravotním postižením, rozhodnutí o příspěvku na péči a průkaz válečného veterána.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Současně požadoval, aby žalovaná v dalším řízení opatřila nové posouzení jeho zdravotního stavu jinou posudkovou komisí, která se řádně a přezkoumatelně vypořádá s funkčními dopady jeho zdravotního postižení.

III. Vyjádření žalované

11. Žalovaná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o odborný posudek o invaliditě ze dne 5. 1. 2026, kterým je vázána a který podle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 8k přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. S ohledem na vliv tohoto postižení na schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat byla tato hodnota podle § 3 odst. 2 uvedené vyhlášky zvýšena o 10 procentních bodů na celkových 60 %.

12. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Žalovaná uzavřela, že na svém rozhodnutí trvá.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle

14. Žaloba je důvodná.

15. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, které po úvaze nepřisvědčil. Krajský soud připouští, že napadené rozhodnutí podrobněji např. nerozvádí dopad jednotlivých funkčních omezení žalobce na jeho pracovní schopnost (§ 39 odst. 3 a 4 zákona o důchodovém pojištění). Tato okolnost v soudu vyvolala pochybnost o dostatečnosti jeho odůvodnění, nikoli však takovou, která by vedla k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí jako takového. Žalovaná totiž označila rozhodující zdravotní postižení, podřadila je pod konkrétní položku přílohy vyhlášky o posuzování invalidity,

16. uvedla základní míru poklesu pracovní schopnosti a důvod jejího zvýšení a současně poznamenala, že zdravotnická dokumentace neprokazuje kvadruparézu středně těžkou či těžkou ani jiné těžší funkční postižení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto patrné, na základě jakých podkladů a úvah žalovaná dospěla k závěru o invaliditě druhého stupně. Rozhodnutí tedy soudní přezkum umožňuje. Případné nedostatky v posouzení konkrétních dopadů zdravotního postižení do pracovní schopnosti žalobce jsou otázkou úplnosti a správnosti posudkového hodnocení, nikoli nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

17. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se jedná převážně oy obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). S ohledem na níže vyložené důvody rozhodnutí pak nebylo zapotřebí provádět dokazování účastnickým výslechem, žalobcovou zdravotní dokumentací (ostatně značné množství lékařských zpráv se ve správním spisu již nachází), popřípadě jinými žalobcem navrženými důkazy.

18. Krajský soud pro účely posouzení věci obstaral coby důkaz protokoly o jednání ze dnů 15. 7. 2026 a 12. 8. 2026 a posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 8. 2026. Z nich plyne, že žalobce byl při prvním jednání posudkové komise přítomen, při druhém nikoliv. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialistů z oboru neurologie. Posudková komise vycházela ze záznamů ve zdravotní kartě ošetřujícího praktického lékaře a dalších žalobcem doložených lékařských zpráv. Žalobce se též při prvním jednání posudkové komise podrobil vyšetření.

19. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla v době vydání napadeného rozhodnutí u žalobce cervikopatie. To odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII oddílu E položce 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50-70 %. Posudková komise s ohledem na tíži postižení žalobce a s ohledem na vývoj jeho stavu zvolila horní hranici, tj. 70 %. Zároveň konstatovala, že nejde o stav, kdy by výkon výdělečné činnosti žalobce vyžadoval zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

20. Krajský soud spolu s přípisem ze dne 1. 9. 2026 zaslal účastníkům protokoly o jednání a posudek posudkové komise na vědomí a k případnému vyjádření ve lhůtě dvou týdnů; žádné vyjádření neobdržel.

21. Pokud jde o žalobcem předložené lékařské zprávy, pak ty měla k dispozici i posudková komise a zohlednila je.

22. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“

23. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, čj. -46). Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahujeli posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

24. Žalobce uplatněnými žalobními body v podstatě zpochybňuje provedená posudková hodnocení s tím, že neodpovídají jeho faktickému zdravotnímu stavu ani doložené zdravotnické dokumentaci. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná.

25. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.

26. Krajský soud vyšel především z uvedeného posudku posudkové komise, jehož závěry jsou popsány shora. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu na základě kompletní zdravotnické dokumentace, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila a zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 70% pokles jeho pracovní schopnosti, což odpovídá třetímu stupni invalidity.

27. Jakkoliv se posudek posudkové komise, co do podřazení základního zdravotního postižení žalobce rozchází s posudkem IPZS ze dne 5. 1. 2026, je krajský soud toho názoru, že posudková komise smysluplně vysvětlila zařazení zdravotního postižení žalobce do shora uvedené příslušné kapitoly vyhlášky o posuzování invalidity (cervikopatii, tedy postižení krční páteře a krční míchy, projevující se spastickou kvadruparézou s výraznějším postižením levostranných končetin, poruchami citlivosti a významným omezením hybnosti a chůze) a rovněž konstatovala neschopnost pracovního zařazení žalobce, která je dle komise „zřejmá jednoznačně“.

28. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce v důsledku jeho zdravotního postižení činí 70 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidní ve třetím stupni invalidity. Tato skutečnost postačuje ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť toto vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu.

29. Pokud žalobce požadoval, aby soud žalované uložil opatřit nové posouzení jeho zdravotního stavu jinou posudkovou komisí, soud takový samostatný výrok nevyslovil. Potřeba nového nezávislého posouzení byla totiž naplněna již v soudním řízení opatřením posudku posudkové komise ze dne 12. 8. 2026, z něhož soud při rozhodování vycházel. Případné důsledky tohoto posudkového závěru pro další řízení žalované vyplývají ze závazného právního názoru vysloveného v tomto rozsudku.

V. Závěr a náklady řízení

30. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil ( ) a věc jí vrátil k dalšímu řízení ( ). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána ( ); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí ( ).

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Žalobce sice byl ve věci úspěšný, avšak v řízení nebyl zastoupen a z obsahu spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady vznikly. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal.

33. Žalovaná, která neměla v řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 30. září 2026

JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. M.