Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 4/2025 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové, Ph.D., a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci

žalobkyně: A4 RELAX s.r.o.

sídlem Dubečská 3131/67, Praha 10

zastoupené advokátkou Mgr. Ing. Veronikou Žánovou

sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje

sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

za účasti: I) R. F.

bytem

zastoupeného advokátem Mgr. Ondřejem Flaškou

sídlem U Černé věže 9, České Budějovice

II) K. F.

bytem

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. KUJCK 129876/2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 28. 2. 2025 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Třeboň (dále jen „“) č. j. METR 146336/2024 BoBl ze dne 14. 8. 2024, jímž bylo dle ustanovení , stavební zákon (dále jen „“), zakázáno užívání stavby žalobkyně v rozporu s jejím účelem užívání, tj. jako ubytovací zařízení.

II. Stručný obsah žaloby

2. Žalobkyně v první řadě namítá, že rozhodnutí správních orgánů nesplňují formální náležitosti správního rozhodnutí.

3. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. -80, namítá, že krátkodobé pronajímání stavby určené k bydlení není samo o sobě v rozporu s jejím stavebněprávním účelem. Brojí proto proti závěru správních orgánů, podle něhož byla posuzovaná stavba užívána jako ubytovací zařízení již proto, že byla nabízena a pronajímána jako celek ke krátkodobému ubytování. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný s její argumentací založenou na uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu řádně nevypořádal.

4. Žalobkyně dále považuje rozhodnutí orgánu prvního stupně za nepřezkoumatelné. Namítá, že jakékoli přezkoumatelné odůvodnění v prvostupňovém rozhodnutí absentuje, když ani závěr rozhodnutí není ničím podložený.

5. Žalobkyně dále namítá, že neuvedl, co bylo obsahem podnětu manželů F. [OZNŘ I) a II), dále také jako „sousedé“] a proč z něj mělo jednoznačně vyplývat, že pokračuje v nepovoleném způsobu užívání stavby. Podle žalobkyně rovněž nevysvětlil, z čeho dovodil, že je stavba dlouhodobě užívána nepovoleným způsobem.

6. Žalobkyně dále v podané žalobě poukazuje na skutečnost, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí rozsáhle věnuje obsahu soukromoprávních smluv, ačkoli je oprávněn posuzovat uvedený stav pouze v mezích stavebněprávních. Namítá, že rozhodnutí správních orgánů jsou založena na výkladu soukromoprávních vztahů, resp. nájemních smluv.

7. Ani argumentaci žalovaného, podle níž je primárním účelem rodinného domu zajištění bytové potřeby, kdežto účelem krátkodobého pronájmu je zejména dosažení rychlého zisku, žalobkyně nepovažuje za opodstatněnou. Namítá, že ekonomický cíl sleduje rovněž dlouhodobý pronájem. Správním orgánům dále vytýká, že nevymezily pojem ubytovacího zařízení ani ubytovací služby a nezabývaly se tím, zda žalobkyně spolu s pronájmem poskytuje nájemcům jakékoli služby tradičně spojené s provozem ubytovacího zařízení. Podle žalobkyně nebylo možné závěr o provozu ubytovacího zařízení založit pouze na internetové inzerci, s níž podle svého tvrzení nemá nic společného, a na sdělení obce Lužnice o odvádění místního poplatku.

8. Žalobkyně proto v podané žalobě navrhuje, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí správních orgánů zruší.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobkyně, vyjádření OZNŘ

9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 16. 4. 2025 setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Námitky proti zákazu krátkodobého pronájmu rodinných domů a jejich inzerce považuje s ohledem na zjištěný skutkový stav za nedůvodné. Za nedůvodnou považuje i námitku nepřezkoumatelnosti. Napadené rozhodnutí přezkoumal podle ; samotný nesouhlas žalobkyně s jeho závěry nepřezkoumatelnost nezakládá.

10. Podle žalovaného kontrolní prohlídka, internetová nabídka na portálech e-chalupy.cz a e-penzion.cz a na webu chalupanaluznici.cz, evidence provozovny ubytovacích služeb od 15. 7. 2019 i úřední záznam Policie České republiky ze dne 19. 8. 2024 prokazují, že objekt byl i po oznámeném ukončení provozovny ke dni 20. 5. 2024 dále nabízen a užíván ke krátkodobým rekreačním pobytům.

11. Závěr o užívání stavby v rozporu s kolaudačním účelem považuje za souladný s metodickými materiály Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2024 a se stanoviskem Veřejného ochránce práv ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 3348/2014/VOP/MKČ. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. -80, podle žalovaného na věc nedopadá, neboť se týkal užívání jednotlivých bytů v bytovém domě, nikoli rodinného domu se třemi byty určenými k poskytování ubytování.

12. Žalovaný s odkazem na uvedené stanovisko Veřejného ochránce práv a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2001, č. j. -30, připouští variabilitu užívání stavby v mezích kolaudačního účelu. V nynější věci však prostorový a časový rozsah krátkodobého ubytování podle něj tyto meze překročil. Závěry citované judikatury považuje za použitelné i za účinnosti nového .

13. Žalobkyně v podané replice ze dne 22. 5. 2025 namítá, že nové tvrzení žalovaného ohledně variability užívání mělo být již součástí rozhodnutí správních orgánů. Dále tvrdí, že se nikdo nezabýval reálnou obsazeností rodinného domu, jakož i neplatností údajů uvedených na webových stránkách.

14. Žalobkyně považuje metodický materiál Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2024, na který odkazuje žalovaný, za rozporný.

15. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že úřední záznam Policie ČR ze dne 19. 8. 2024 byl sepsán až po vyhotovení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobkyně v odvolání namítala nedostatky odůvodnění rozhodnutí, avšak uvedenou vadu dle ní nelze zhojit odkazem na události, které nastaly po vydání rozhodnutí orgánu prvního stupně.

16. Žalobkyně dále uvedla, že správní orgány se nijak nezabývaly výkladem termínu ubytovací služba a naplněním její definice v souladu s ustanovením .

17. Žalobkyně dále odkazuje na , o obsahových náplních jednotlivých živností, které v příloze č. 4 bodě 55 vymezuje ubytovací služby. Nařízení stanoví, že ubytovací službu je možné poskytovat i v rodinném domě, nikoli pouze v ubytovacím zařízení.

18. Závěrem žalobkyně podotýká, že jednala v zákonných mantinelech s ohledem na ustanovení h) , o živnostenském podnikání, dle kterého pronájem nemovitosti, bytů a nebytových prostor není živností, tedy ani ubytovací službou.

19. Právní zástupce OZNŘ I) se k uvedenému vyjádřil podáním ze dne 5. 6. 2025 a ztotožnil se se žalovaným. Popsal, že rodinný dům žalobkyně není užíván v souladu s kolaudačním rozhodnutím a příslušnými zákonnými předpisy, když je využíván jako ubytovací zařízení, penzion či hotel. Dále uvedl, že chování ubytovaných osob narušuje soužití sousedů, jelikož jejich excesy již byly několikrát neúspěšně řešeny Policií ČR.

IV. Posouzení věci krajským soudem

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších zákonů, dále jen „“).

21. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené

22. Žaloba není důvodná.

23. Základní otázkou v této věci je, zda skutečný způsob užívání stavby žalobkyně překročil meze jejího povoleného účelu bydlení natolik, že byly splněny podmínky pro zákaz jejího užívání jako ubytovacího zařízení.

IV.A Z průběhu správního řízení

24. Dne 7. 8. 2023 byl správnímu orgánu prvního stupně doručen podnět sousedů, jehož obsahem bylo prošetření stavby rodinného domu – objektu žalobkyně, který měl být užíván v rozporu s účelem užívání – jako penzion, tj. ubytovací zařízení, ačkoli byl zkolaudován jako rodinný dům.

25. na základě výše uvedeného podání opatřením č. j. METR 13117/2023 BoBl ze dne 7. 8. 2023 předvolal dle žalobkyni k podání vysvětlení na místě stavby a dne 19. 9. 2023 provedl kontrolní prohlídku stavby. Z protokolu sepsaného na místě samém bylo zjištěno, že hospodářská část objektu je užívána jako garáž, kolárna a sklad, ve vlastním objektu se nacházejí tři byty a na pozemku byl zjištěn bazén o ploše cca 65 m².

26. Dne 22. 9. 2023 obdržel prvostupňový orgán písemné vyjádření žalobkyně k jednání ze dne 19. 9. 2023. Uvedla, že objekt je užíván primárně k vlastním účelům bydlení v souladu s účelem, k němuž byl kolaudován; v případech, kdy není k těmto účelům plně využit, jsou některé části objektu využity třetí stranou formou pronájmu. Dále uvedla, že na doméně www.chalupanaluznici.cz jsou chybně uváděny nabízené služby – nabídka nereflektuje skutečně provozované služby, resp. nelze ji považovat za skutkovou podstatu činnosti.

27. Dne 5. 1. 2024 prvostupňový orgán obdržel další oznámení o užívání objektu žalobkyně jako ubytovacího zařízení, na základě kterého vydal opatření č. j. METR 528/2024 BoBl ze dne 10. 1. 2024, kterým žalobkyni vyzval ke zjednání nápravy spočívající v bezodkladném ukončení nepovoleného způsobu užívání stavby. Výzvu žalobkyně převzala dne 11. 1. 2024.

28. V dalším podání sousedů, které prvostupňový orgán obdržel dne 19. 7. 2024, bylo opětovně uvedeno, že rodinný dům je i přes předmětnou výzvu užíván jako ubytovací zařízení, jelikož je stále nabízen k ubytování na doméně www.e-chalupy.cz.

29. Jelikož žalobkyně výzvu prvostupňového orgánu ze dne 10. 1. 2024 nerespektovala, vydal stavební úřad rozhodnutí č. j. METR 146336/2024 BoBl ze dne 14. 8. 2024, kterým nepovolené užívání stavby s odkazem na zakázal. Žalobkyně se proti uvedenému rozhodnutí odvolala prostřednictvím zplnomocněného zástupce dne 23. 8. 2024. Argumentovala v něm shodně jako v řízení před stavebním úřadem a následně i v řízení před Krajským soudem.

30. Odvolání žalovaný zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil, přičemž v bodech č. 1 až č. 4 se na stranách 6 – 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal s jednotlivými uplatněnými odvolacími námitkami.

31. Co se týče úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Obvodního oddělení Třeboň, č. j. KRPC-110628-1/PŘ-2024-020323 ze dne 19. 8. 2024, ten je založen v prvostupňovém správním spise.

32. Z uvedeného úředního záznamu plyne, že policejní hlídka provedla daného dne šetření mezi ubytovanými v objektu žalobkyně a OZNŘ I) a II). Ztotožnila čtyři osoby, které uvedly, že v neděli dne 18. 8. 2024 byly v penzionu krátkodobě ubytovány za účelem rekreačních cyklovýletů s dětmi a téhož večera byly konfrontovány ženou bydlící v sousedním domě č. p. x z důvodu hlučnosti, což však popřely. Následující den se situace opakovala. Uvedly, že dne 19. 8. 2024 ve 2:00 na místo přijela hlídka MěP Třeboň prověřit oznámení o rušení nočního klidu. Strážníci však v jejich chování problém neshledali. Hlídka OO Policie ČR Třeboň poté vyslechla sousedy. OZNŘ I) uvedl, že ubytovaní jim dělají naschvály, pouštějí hlasitou hudbu z reproduktoru a jelikož se před příjezdem hlídky strážníků MěP Třeboň uklidnili, hlídka věc vyřešila domluvou. Jeho tvrzení potvrdila OZNŘ II) i matka OZNŘ I), která disponovala nahrávkami rušení nočního klidu. Na místě se nacházela i starostka obce, která uvedla, že dne 14. 8. 2024 bylo na OÚ Lužnice doručeno vyrozumění o rozhodnutí orgánu prvního stupně, který s okamžitou platností zakázal ubytovací činnost v objektu žalobkyně. Hlídka věc zaevidovala jako přestupek proti občanskému soužití a sdělila, že věc bude s největší pravděpodobností oznámena správnímu orgánu. Tento podnět správní orgán obdržel od Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Obvodního oddělení Třeboň, č. j. KRPC-110628-3/PŘ-2024-020323, dne 28. 8. 2024.

33. Dne 30. 8. 2024 podali sousedé podnět stavebnímu úřadu, že žalobkyně i nadále poskytuje ubytovací služby.

34. Součástí správního spisu je i výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 4. 10. 2023, z něhož je patrné, že žalobkyně měla k živnostenskému oprávnění č. 1 a k předmětu podnikání v oboru ubytovací služby nahlášenou provozovnu s adresou objektu žalobkyně. K zahájení provozování došlo dne 15. 7. 2019 a ukončení činnosti v provozovně bylo oznámeno ke dni 20. 5. 2024. Z kolaudačního rozhodnutí vydaného dne 30. 9. 2002 vyplývá, že se v souladu s , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), povoluje užívání změny stavby domu žalobkyně v obci Lužnice. Podle bodu 4 tohoto rozhodnutí lze stavbu užívat pouze k účelům v něm stanoveným. Evidence provozovny ubytovacích služeb tak představovala jeden z podkladů pro posouzení skutečného způsobu užívání stavby. Ačkoli bylo ukončení činnosti v provozovně oznámeno ke dni 20. 5. 2024, objekt byl podle dalších podkladů i poté nabízen k ubytování, a to i jako celek. Z výpisu živnostenského rejstříku ze dne 16. 10. 2024 dále vyplývá, že provozování ubytovacích služeb bylo zahájeno již dne 30. 3. 2018; datum ukončení činnosti odpovídá dřívějšímu výpisu.

35. Součástí správního spisu je i výtisk z webových stránek www.chalupanaluznici.cz zahrnující nejen ubytovací možnosti objektu, ale i další rekreační možnosti pro hosty – venkovní bazén se slanou vodou, ping-pong, trampolínu a venkovní gril. Na webových stránkách je uvedeno následující: „Nově zrekonstruovaná Chalupa na Lužnici se nachází ve vesničce Lužnice poblíž známého rybníka Rožmberk v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V chalupě jsou plně vybavené apartmány o ploše 95 až 125 m² s kapacitou 6 až 9 osob. Je možné pronajmout si jak jednotlivé apartmány, taky celý objekt pro maximálně 20 osob. Chalupa disponuje vnějším zastřešeným bazénem se slanou vodou, parkováním na pozemku, hernou, krytými terasami u každého apartmánu, samostatným posezením u venkovního krbu a dalším vybavením pro příjemně strávenou dovolenou.“ Součástí je i fotogalerie výše zmíněných apartmánů. Webové stránky obsahují rovněž podmínky pronájmu a výňatek z domovního řádu. Z něj vyplývá, že hosté jsou povinni dodržovat noční klid, při odchodu z objektu vypnout spotřebiče, uzavřít okna a objekt zamknout a odkládat komunální odpad na určená místa. Současně nesmějí zasahovat do instalací a technického vybavení objektu, měnit nastavení technických zařízení ani užívat zařízení chalupy a zahrady k jiným než určeným účelům; vozidla mohou odstavovat pouze na části zahrady vyhrazené k parkování. Z ceníku za ubytování jsou pak zřejmé ceny za týdenní pobyt v apartmánech zahrnující zimní sezonu, letní sezonu, pobyt přes Vánoce a silvestrovský pronájem, a to i za celý objekt. Nabídka tak zjevně cílí na osoby hledající přechodné rekreační ubytování.

36. Součástí spisového materiálu je dále i výtisk z webového portálu www.e–chalupy.cz. Předmětná stavba je nabízena jako objekt číslo 1795 pod názvem Chalupa na Lužnici. Stavební úřad ověřil, že předmětná stavba na uvedené doméně odpovídá adrese objektu žalobkyně. Webové stránky opět popisují vybavenost celého apartmánu, jeho dispozici, rekreační možnosti, výlety v okolí, atrakce a zábavu; nechybí ani ceník za ubytování. Opětovně jsou zde uvedeny sezonní ceny za ubytování.

37. Možnost pronájmu Chalupy na Lužnici je dále zveřejněna na webových stránkách www.e-chalupy.cz, jejichž výtisk je rovněž součástí odvolacího spisu. Popis uvedené inzerce je obdobný jako na stránkách www.chalupanaluznici.cz. Nechybí ani úvod do historie chalupy, podmínky pronájmu či výňatek z domovního řádu. Součástí je i fotogalerie apartmánů či kalendář obsazenosti uvedeného objektu. Dále je součástí spisového materiálu i výtisk z webových stránek e-penziony.cz či živéfirmy.cz, jejichž obsah inzerce je obdobný.

38. Součástí spisového materiálu je rovněž e-mail ze dne 4. 10. 2023, který obsahuje informaci o tom, že žalobkyně obci platí každoročně řádně místní poplatek z pobytu v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce č. 1/2021 o místním poplatku z pobytu.

IV.B Vlastní posouzení věci

39. Dle platí, že stavbu, která vyžaduje povolení, lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí a jen k účelu vymezenému v tomto rozhodnutí. Dle ustanovení platí, že změnu v užívání stavby nebo její části lze na žádost vlastníka stavby povolit povolením změny v užívání stavby, pokud taková změna není podmíněna úpravou stavby vyžadující povolení.

40. Podle stavební úřad může i bez provedené kontroly zakázat užívání záměru, je-li užíván v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy.

41. Podle se rodinným domem rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy slouží bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, nebo třetí nadzemní podlaží ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o 2 metry. Podle téhož zákona se stavbou ubytovacího zařízení rozumí stavba nebo její část pro poskytování ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový dům, rodinný dům ani stavba pro rodinnou rekreaci.

42. Zákonné vyloučení rodinného domu z pojmu stavby ubytovacího zařízení přitom nelze chápat tak, že by tyto stavby nutně musely být stavebně-technicky odlišné, ani tak, že by jakékoli krátkodobé ubytování osob v rodinném domě bez dalšího představovalo porušení jeho povoleného účelu. Obě kategorie se odlišují především účelem a skutečným způsobem užívání stavby. Obdobně Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 5. 2023, č. j. -51, uvedl, že základní rozdíl mezi rodinným domem a stavbou ubytovacího zařízení nespočívá primárně v jejich stavebních dispozicích, nýbrž ve způsobu jejich využití; stavebnětechnicky se přitom nemusí lišit. Rozhodující je proto v nynější věci posouzení, zda zjištěný způsob užívání ještě zůstával v mezích povoleného účelu bydlení.

43. Z citované právní úpravy plyne, že skutečnost, že stavba svým stavebně-technickým uspořádáním a parametry odpovídá rodinnému domu, sama o sobě neprokazuje soulad jejího skutečného užívání s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí. Pro posouzení zákonnosti zákazu podle je rozhodující skutečný způsob užívání stavby a jeho soulad s povoleným účelem bydlení. Označují-li správní orgány nepovolený způsob užívání jako užívání stavby „jako ubytovací zařízení“, je současně třeba zohlednit vymezení tohoto pojmu v . Rozhodující není pouze formální označení stavby, provozovny či smluvních vztahů, nýbrž skutečný obsah provozu. Významnými skutkovými okolnostmi mohou být zejména způsob nabídky ubytování, jeho soustavnost a organizace, střídání ubytovaných osob, rozsah poskytovaných služeb souvisejících s ubytováním a skutečný účel, k němuž jsou jednotlivé části stavby užívány. Ostatně k obdobným východiskům dospěl i Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 3348/2014/VOP/MKČ. Při posouzení, zda byly překročeny meze přípustné variability užívání rodinného domu, zohlednil konkrétní rozsah a povahu krátkodobého ubytování, zejména zda stavba nadále slouží k uspokojování rodinných bytových potřeb, nebo je fakticky využívána převážně, popřípadě jako celek, k přechodnému ubytování. S těmito východisky se krajský soud ztotožňuje a byť byly učiněny k předchozí právní úpravě, jsou stále relevantní (k povaze zpráv Veřejného ochránce práv jako významného, avšak nezávazného interpretačního vodítka srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. -80).

44. Z kolaudačního protokolu ze dne 16. 7. 2002, založeného v přiloženém spisu k rekonstrukci daného objektu, plyne, že objekt je rodinným domem s účelem užívání stavby – bydlení, na což navazuje kolaudační rozhodnutí ze dne 30. 9. 2002.

45. Správní orgány popsaly skutkový stav v rozsahu umožňujícím přezkoumat jejich závěr o skutečném způsobu užívání stavby. Popsaly konkrétní podobu nabídky objektu, jeho vybavení, kapacitu, podmínky pobytu, sezonní ceník i skutečnost, že krátkodobé rekreační pobyty byly fakticky realizovány. Z jejich rozhodnutí je tak seznatelné, z jakých skutkových okolností a právních úvah vycházely. Napadené rozhodnutí je proto přezkoumatelné. Otázkou, zda uvedená skutková zjištění postačují k závěru o užívání stavby v rozporu s povoleným účelem, se krajský soud zabývá níže.

46. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně ohledně nesplnění formálních náležitostí správních rozhodnutí a konstatuje, že rozhodnutí po formální stránce vyhovují úpravě . Obsahují výrokovou část, odůvodnění a poučení. Ostatně žalobkyně ani neuvádí, jaké formální náležitosti by tato rozhodnutí neměla naplňovat. Výroky rozhodnutí korespondují s odůvodněním, ve kterém správní orgány uvádějí, z jaké právní úpravy vycházejí, na základě jakých podkladů rozhodly a jak v kontextu právní úpravy hodnotí skutkový stav; reagují rovněž na námitky účastníků. To, že žalobkyně se závěry správních orgánů nesouhlasí, nevede k jejich nepřezkoumatelnosti.

47. Důvodná není ani námitka žalobkyně, podle níž nebylo zřejmé, co bylo obsahem podnětu sousedů. Podnět ze dne 7. 8. 2023 podaný správnímu orgánu sousedy popisuje žalovaný na straně 2 napadeného rozhodnutí. Krajský soud na něj odkazuje a podotýká, že jeho obsah je zřejmý – prošetření stavby rodinného domu, který měl být užíván v rozporu s jejím účelem užívání jako penzion, tj. ubytovací zařízení.

48. Není důvodná ani námitka žalobkyně založená na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. -80. Nejvyšší správní soud v něm uvedl, že „[n]evybočí-li způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebněprávními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle in fine z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt pronajímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další doprovodné služby“. Z citovaného rozsudku neplyne, že krátkodobé pronajímání prostor určených k bydlení nemůže za žádných okolností představovat užívání v rozporu s povoleným účelem. Rozhodující je, zda konkrétní způsob užívání ještě odpovídá povaze a stavebněprávnímu určení stavby. V nynější věci se skutková zjištění správních orgánů neomezovala pouze na samotnou krátkodobost jednotlivých pobytů. Z jejich zjištění plyne soustavná veřejná nabídka tří plně vybavených apartmánů i celého rodinného domu s kapacitou přibližně 20 osob, zaměřená na rekreační pobyty, se sezonním ceníkem, kalendářem obsazenosti a dalším rekreačním vybavením; skutečná realizace krátkodobých rekreačních pobytů byla rovněž prokázána. Právě celkový rozsah, organizovanost a podoba tohoto užívání jsou okolnostmi, které je třeba z hlediska závěrů citovaného rozsudku hodnotit a které v nynější věci svědčí o překročení mezí povoleného účelu bydlení.

49. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že závěr správního orgánu prvního stupně nebyl podložen. Jeho odůvodnění je stručné, prvostupňové a odvolací rozhodnutí však tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Žalovaný doplnil popis rozhodných podkladů i úvahu, z níž dovodil, že daná stavba byla užívána v rozporu s jejím povoleným účelem, tedy jako ubytovací zařízení. Žalobkyně měla před vydáním napadeného rozhodnutí možnost seznámit se s doplněnými podklady a vyjádřit se k nim. Stručnost prvostupňového rozhodnutí proto v posuzované věci nezpůsobila nepřezkoumatelnost výsledného správního rozhodnutí.

50. K námitce žalobkyně uplatněné v replice proti použití úředního záznamu Policie České republiky krajský soud uvádí, že žalobkyně měla možnost se s tímto podkladem seznámit před vydáním napadeného rozhodnutí. Úřední záznam byl pořízen až po vydání prvostupňového rozhodnutí, a mohl jej proto jako podklad hodnotit až žalovaný v odvolacím řízení. Žalovaný dále doplnil správní spis o podklady týkající se stavebněprávního určení objektu a o sdělení obce k placení místního poplatku z pobytu. Ačkoli ve výzvě podle ze dne 20. 12. 2024 výslovně označil pouze podklady, které sám doplnil, umožnil žalobkyni seznámit se s aktuálním obsahem správního spisu. Její zástupce této možnosti dne 8. 1. 2025 využil a do spisu nahlédl. Úřední záznam byl v té době součástí spisu, žalobkyně se s ním tedy mohla seznámit a vyjádřit se k němu. Žalovaný proto nepochybil, jestliže při rozhodování vycházel i z úředního záznamu Policie České republiky. Tento podklad přitom doplnil již existující soubor podkladů o přímé zjištění faktické realizace krátkodobého rekreačního pobytu a žalovaný jej mohl v odvolacím řízení hodnotit spolu s ostatními podklady.

51. Skutkové závěry správních orgánů mají dostatečnou oporu v podkladech založených ve správním spise. Dům byl inzerován k rekreaci jako celek i po jednotlivých jednotkách. Jednalo se o ucelenou on-line prezentaci na několika relevantních serverech.

52. Žalobkyně namítá, že závěr správních orgánů nemohl být založen pouze na reklamě na blíže neoznačeném webovém portálu, s nímž podle svého tvrzení nemá nic společného, a na sdělení obce Lužnice o odvádění místního poplatku. Správní orgány však svůj závěr nezaložily pouze na těchto podkladech, nýbrž na souboru vzájemně souladných zjištění. Informaci o placení místního poplatku z pobytu žalovaný hodnotil pouze jako jeden z dílčích podkladů, které ve vzájemné souvislosti potvrzovaly poskytování krátkodobých úplatných pobytů, nikoli jako samostatný důkaz, že je stavba užívána jako ubytovací zařízení.

53. Správní orgány vycházely z inzerce na portálu e-chalupy, ze soukromých webových stránek www.chalupanaluznici.cz, z prezentace na dalších webových stránkách i z odkazu na ubytování na webu obce Lužnice. Údaje o objektu a kontaktní údaje se v těchto zdrojích shodovaly. Tyto podklady korespondovaly se zjištěními Policie České republiky, podněty sousedů, protokolem o místním šetření a výstupy z veřejných rejstříků, zejména s evidencí provozovny ubytovacích služeb. Do tohoto souboru zjištění zapadala také informace o placení místního poplatku z pobytu. Z uvedených podkladů ve vzájemné souvislosti vyplývá soustavné poskytování krátkodobých pobytů za účelem rekreace. Obecná tvrzení žalobkyně, že šlo o krátkodobé pronájmy souladné s právní úpravou a že údaje na webových stránkách nebyly správné, tento skutkový závěr nezpochybňují, neboť obsah jednotlivých prezentací se vzájemně shodoval a korespondoval s dalšími nezávislými podklady ve správním spise.

54. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány založily svá rozhodnutí na výkladu soukromoprávních vztahů, zejména nájemních smluv. Této námitce krajský soud nepřisvědčil. Žalovaný sice k odlišení bydlení a přechodného ubytování poukázal také na úpravu nájmu bytu a smlouvy o ubytování v , svůj závěr však nezaložil na právní kvalifikaci jednotlivých smluv. Rozhodující pro něj byl faktický způsob užívání stavby posuzovaný podle stavebněprávních předpisů. Soukromoprávní označení smluv ani způsob, jakým strany své vztahy upravily, proto nebyly určující; mohly představovat pouze jednu z indicií skutečného způsobu užívání stavby. Jak ostatně uvádí i žalovaný, právní vztahy nejsou předmětem posouzení této věci: „[s]tavební úřad totiž neposuzoval nájemní vztahy, tyto byly pouze indikátorem užívání stavby v rozporu s povoleným účelem.“

55. Na stavebněprávním posouzení věci nic nemění ani skutečnost, že ubytovací služby lze podle živnostenských předpisů poskytovat také v rodinném domě. Vymezení obsahu živnosti samo o sobě neurčuje, zda je konkrétní způsob užívání stavby v souladu s jejím povoleným stavebněprávním účelem. Stejně tak není rozhodné, že prostý pronájem nemovitostí není živností. Předmětem řízení nebylo posouzení splnění podmínek živnostenského podnikání, nýbrž skutečný způsob užívání stavby z hlediska stavebního práva.

56. K námitce žalobkyně, podle níž mělo být hledisko variability užívání obsaženo již v rozhodnutích správních orgánů, krajský soud uvádí, že žalovaný sice v napadeném rozhodnutí pojem přípustné variability užívání výslovně nepoužil, obsahově se však zabýval tím, zda zjištěný způsob užívání ještě odpovídal povolenému účelu bydlení. Vycházel přitom z přechodného rekreačního charakteru pobytů a z toho, že ubytované osoby v objektu neuspokojovaly svou bytovou potřebu. O překročení mezí povoleného účelu bydlení přitom nesvědčila samotná krátkodobost jednotlivého pobytu ani pouhá internetová inzerce, nýbrž souhrn správními orgány zjištěných skutečností. Veřejnosti byly soustavně nabízeny všechny tři plně vybavené apartmány i celý objekt s kapacitou přibližně 20 osob, a to k rekreačním pobytům v různých sezonních obdobích, s vlastním ceníkem, kalendářem obsazenosti, podmínkami pobytu a rekreačním vybavením. Skutečnost, že takto koncipovaná nabídka byla také fakticky realizována, potvrzuje zjištění Policie České republiky o krátkodobém pobytu osob ubytovaných za účelem rekreace. Ve vzájemné souvislosti tato zjištění prokazují, že nešlo pouze o jednotlivé případy krátkodobého přenechání prostor k přebývání, nýbrž o soustavně organizované využívání všech tří apartmánů, popřípadě celého objektu, k přechodným rekreačním pobytům veřejnosti. Takový způsob užívání již svým rozsahem a povahou neodpovídal povolenému účelu bydlení v rodinném domě. Za tohoto souboru vzájemně se podporujících zjištění nebylo pro posouzení konkrétní věci nezbytné zjistit přesný počet jednotlivých uskutečněných pobytů ani vypočítat průměrnou obsazenost objektu.

57. Obecné tvrzení žalobkyně o rozpornosti metodického materiálu Ministerstva pro místní rozvoj nemůže zákonnost napadeného rozhodnutí zpochybnit. Žalobkyně neuvádí, v čem konkrétně tvrzený rozpor spatřuje; krajský soud navíc svůj závěr neopírá o tento metodický materiál, nýbrž o právní úpravu a skutková zjištění obsažená ve správním spise.

58. Důvodná není ani námitka absence vymezení ubytovacího zařízení a služeb spojených s ubytováním. Podle se stavbou ubytovacího zařízení rozumí stavba nebo její část pro poskytování ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový dům, rodinný dům ani stavba pro rodinnou rekreaci. Z jazykového znění tohoto ustanovení plyne, že poskytování služeb spojených s ubytováním představuje samostatný prvek zákonné definice, který nelze pominout. Zákon však konkrétní druh ani minimální rozsah těchto služeb nevymezuje. Jak upozorňuje i komentářová literatura, uvedená definice navazuje na , v níž byly související služby u jednotlivých druhů ubytovacích zařízení vymezeny rozdílně (srov. Křižánková, M. a kol. in Bursíková, L. a kol. . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 172–173). Služby spojené s ubytováním proto nelze bez dalšího ztotožňovat pouze se stravováním, recepčními službami či průběžným úklidem typickým pro hotelový provoz.

59. V nynější věci správní orgány nepopsaly pouhé přenechání prostor jiné osobě. Zjistily soustavnou veřejnou nabídku tří plně vybavených apartmánů, popřípadě celého objektu, k rekreačním pobytům, se stanovenými podmínkami pobytu, sezonním ceníkem, kalendářem obsazenosti a možností využívat společné rekreační zázemí. S takto organizovaným poskytováním plně vybaveného ubytovacího a rekreačního zázemí opakovaně se střídajícím hostům je z povahy takového provozu spojeno alespoň jeho základní provozní zajištění. Takto zjištěná podoba provozu proto podle krajského soudu umožňuje dovodit rovněž prvek služeb spojených s ubytováním, byť pouze v podobě základního provozního zajištění takto poskytovaného ubytovacího a rekreačního zázemí. Krajský soud tím nedovozuje poskytování konkrétní služby, kterou správní orgány nezjistily, nýbrž hodnotí právní význam jimi zjištěné a popsané podoby poskytovaného plnění jako celku.

60. Krajský soud uzavírá, že rozsah a intenzita užívání stavby, její ubytovací kapacita, způsob veřejné prezentace, sezonní ceník a organizovaná podoba provozu plně vybaveného rekreačního objektu ve spojení s prokázaným pobytem osob ubytovaných za účelem rekreace překročily meze přípustné variability užívání rodinného domu k bydlení. Zjištěný způsob užívání stavby tak odpovídal soustavnému poskytování ubytování veřejnosti a služeb s ubytováním spojených, tedy účelu odlišnému od bydlení v rodinném domě. Takové užívání nebylo v souladu s povoleným účelem stavby. Byly proto splněny podmínky pro zákaz tohoto užívání podle .

V. Závěr a náklady řízení

61. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle věty první Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

63. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení soud rozhodl podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, které se na nynější řízení použije podle čl. XI bodu 2 Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jim vznikly náklady, a nebyl podán ani návrh na přiznání náhrady dalších nákladů z důvodů zvláštního zřetele hodných. Proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 30. září 2026

Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: G. K.