Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
44 A 22/2026 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
44 A 22/2026 - 30
10
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Milanem Tauberem ve věci
žalobce: Y. V., narozen XXX
státní příslušnost Ukrajina
zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Štanglem
sídlem Zárubova 4, Praha 4
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2026, č. j. OAM-3741-6/ZR-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu a obsah žaloby
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým byla podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost jeho zaměstnanecké karty a současně mu byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
2. V žalobě uvedl, že na území České republiky pobývá nepřetržitě od roku 2019 na základě zaměstnanecké karty, jejíž platnost byla prodloužena do 31. 3. 2027. Je ženatý a jeho manželka pobývá na území České republiky na základě pobytového oprávnění odvozeného od jeho pobytového statusu. Řízení o zrušení zaměstnanecké karty bylo zahájeno z moci úřední na podkladě pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, jímž byl žalobce uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku. Za tento skutek mu byl uložen peněžitý trest a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 26 měsíců. Žalobce zdůraznil, že mu nebyl uložen trest odnětí svobody a způsobená škoda byla nízká.
3. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Především tvrdí, že žalovaný porušil právo Evropské unie tím, že při rozhodování o zrušení zaměstnanecké karty nezohlednil zásadu proporcionality. Poukázal na to, že zaměstnanecká karta představuje jednotné povolení k pobytu a zaměstnání ve smyslu unijní právní úpravy, a proto bylo třeba posoudit přiměřenost zásahu do jeho práv, zejména s ohledem na ochranu soukromého a rodinného života garantovanou Listinou základních práv Evropské unie. Podle žalobce je požadavek proporcionality výslovně vyjádřen i ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1233 ze dne 24. dubna 2024 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (přepracované znění) (dále jen „směrnice o jednotném postupu“). Dovozuje proto, že žalovaný byl povinen přihlédnout ke konkrétním okolnostem jeho případu a posoudit přiměřenost odnětí pobytového oprávnění.
4. Dále žalobce namítl, že žalovaný nezohlednil dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zdůraznil, že v České republice dlouhodobě žije, pracuje a vytvořil si zde rodinné zázemí. Zrušení jeho zaměstnanecké karty podle něj přímo ohrožuje i pobytové oprávnění jeho manželky, které je odvozeno od jeho pobytového statusu, a může vést k zásadnímu narušení jejich rodinného života. Má za to, že žalovaný byl povinen proporcionalitu zásahu posoudit, přestože v řízení z jeho strany nebyla tato otázka výslovně otevřena.
5. V této souvislosti žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného založenou na jeho údajné procesní pasivitě. Uvedl, že oznámení o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí mu bylo doručeno fikcí, a s podklady se proto fakticky neseznámil. Současně poukázal na judikaturu správních soudů, podle níž lze žalobní námitky uplatnit i tehdy, nebyly-li vzneseny již ve správním řízení. Podle žalobce navíc nelze procesní pasivitou účastníka odůvodnit neaplikaci přímo závazných norem mezinárodního a unijního práva.
6. Žalobce dále namítl nepřiměřenost napadeného rozhodnutí vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu, za nějž byl odsouzen. Zdůraznil, že se jednalo o přečin, tedy nejméně závažnou kategorii trestných činů, za který mu nebyl uložen trest odnětí svobody. Podle jeho názoru žalovaný mechanicky aplikoval zákonný důvod pro zrušení pobytového oprávnění, aniž by hodnotil konkrétní okolnosti případu, zejména délku jeho pobytu v České republice, míru integrace, rodinné vazby a závažnost protiprávního jednání.
7. Žalobce rovněž brojí proti závěru žalovaného týkajícímu se možnosti jeho návratu na Ukrajinu. Uvedl, že žalovaný sám připustil existenci válečného konfliktu v zemi původu, přesto dospěl k závěru, že vycestování není nemožné. Podle žalobce je takový závěr v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i s aktuální bezpečnostní situací na Ukrajině. Má za to, že stanovení lhůty k vycestování je s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt nepřiměřené a může být v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
8. Konečně žalobce zdůraznil, že zrušení jeho zaměstnanecké karty bude mít závažné důsledky nejen pro něj samotného, ale i pro jeho manželku. Podle jeho názoru žalovaný dostatečně nevyhodnotil skutečnost, že její pobytové oprávnění je na jeho pobytu závislé, a nezabýval se reálnými dopady rozhodnutí na zachování rodinného života. Tvrdí, že s ohledem na délku pobytu v České republice, rodinné poměry, pracovní integraci a situaci v zemi původu je zásah do jeho pobytového postavení nepřiměřený.
9. V návaznosti na shora uvedené žalobce soudu navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, jakož i aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.
II.
Vyjádření žalovaného k podané žalobě
10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že napadeným rozhodnutím zrušil žalobci zaměstnaneckou kartu podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu pravomocného odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin. Připomněl, že žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu v Karviné uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že po požití alkoholu řídil motorové vozidlo, přičemž byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení, způsobil dopravní nehodu a majetkovou škodu. Za tento čin mu byl uložen peněžitý trest a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 26 měsíců.
11. Žalovaný uvedl, že se s žalobní argumentací neztotožňuje. Zdůraznil, že vydání napadeného rozhodnutí bylo přímým důsledkem vlastního protiprávního jednání žalobce, který se dopustil úmyslné trestné činnosti. Podle žalovaného žalobce účelově zaměňuje příčinu a následek, neboť nepříznivé dopady rozhodnutí jsou důsledkem jeho vlastního jednání. Současně odmítl tvrzení, že by šlo o bagatelní delikt, když žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu v takové míře, že představoval nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu.
12. K námitce porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žalovaný uvedl, že žalobce v průběhu správního řízení žádné konkrétní skutečnosti svědčící o nepřiměřeném zásahu do soukromého či rodinného života neuplatnil. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je čl. 8 Úmluvy aktivován teprve tehdy, pokud cizinec konkrétně namítne nepřiměřenost zásahu a předloží tvrzení způsobilá takovou ochranu vyvolat. Podle žalovaného v průběhu správního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by rodinní příslušníci žalobce byli na jeho přítomnosti závislí například ze zdravotních nebo obdobně závažných důvodů. Poukázal rovněž na skutečnost, že manželka žalobce byla evidována na odlišné adrese, z čehož dovozoval, že s ním pravděpodobně nesdílí společnou domácnost.
13. Žalovaný dále uvedl, že manželka žalobce má možnost požádat o samostatné pobytové oprávnění a že oba manželé mohou nadále realizovat rodinný život i ve své domovské zemi. Zdůraznil, že žalobce byl po celou dobu správního řízení pasivní a neuvedl žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí správního orgánu. Odkázal přitom na zásadu vigilantibus iura scripta sunt a na judikaturu správních soudů, podle které soudní přezkum nemá sloužit k nahrazování procesní aktivity účastníka řízení. Námitku, že se žalobce neseznámil s podklady rozhodnutí, považuje za nedůvodnou, neboť žalobce osobně převzal oznámení o zahájení řízení a byl si vědom jeho předmětu.
14. K tvrzené nepřiměřenosti rozhodnutí s ohledem na závažnost trestného činu žalovaný uvedl, že hodnocení konkrétních okolností trestné činnosti přísluší orgánům činným v trestním řízení. Zrušení pobytového oprávnění podle jeho názoru nepředstavuje další trest, ale zákonem předvídaný důsledek pravomocného odsouzení. Nadto upozornil, že žalobce byl již v minulosti odsouzen za jinou úmyslnou trestnou činnost a že byl postihován i za přestupky. Podle žalovaného proto žalobce neposkytuje záruku, že se v budoucnu zdrží dalšího protiprávního jednání, a představuje riziko pro veřejný pořádek.
15. Ve vztahu k námitkám týkajícím se bezpečnostní situace na Ukrajině žalovaný uvedl, že existence ozbrojeného konfliktu sama o sobě neznamená nemožnost zrušení zaměstnanecké karty osobě, která se dopustila úmyslné trestné činnosti. Zdůraznil, že napadeným rozhodnutím nebyla žalobci uložena povinnost vrátit se na Ukrajinu, nýbrž pouze povinnost vycestovat z území České republiky. Bylo proto na žalobci, aby si zvolil stát, do něhož vycestuje, případně aby usiloval o získání jiného pobytového oprávnění. Z těchto důvodů žalovaný nepovažoval za dotčenou ani zásadu non-refoulement.
16. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tvrzením žalobce o jeho vysoké míře integrace do české společnosti. Uvedl, že za dostatečně integrovaného nelze považovat cizince, který se opakovaně dopouští trestné a jiné protiprávní činnosti. Takové jednání podle žalovaného svědčí spíše o neúctě k hostitelské společnosti. Zdůraznil, že při rozhodování bylo nutno dát přednost ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti obyvatel České republiky před soukromými zájmy žalobce.
17. Závěrem žalovaný poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž neexistuje základní právo cizince na pobyt na území cizího státu a stát je oprávněn regulovat vstup a pobyt cizinců na svém území. Uvedl, že napadené rozhodnutí žalobci nezakazuje budoucí vstup do České republiky ani do jiných členských států Evropské unie a že žalobce může své rodinné a společenské vazby udržovat i prostřednictvím bezvízového styku nebo případnou budoucí žádostí o nové pobytové oprávnění. Proto považoval zásah do soukromého a rodinného života žalobce za přiměřený.
18. S ohledem na uvedené žalovaný setrval na stanovisku, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
III.
Posouzení žaloby Městským soudem v Praze
19. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
20. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná z procesních stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas.
21. Žaloba není důvodná.
22. Podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže státní orgán zasáhnout do výkonu práva na soukromý a rodinný život kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti mimo jiné v zájmu předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo práv a svobod jiných.
23. Podle čl. 8 odst. 2 směrnice o jednotném postupu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání, změnu nebo obnovení jednotného povolení nebo rozhodnutí o jeho odnětí zohlední zvláštní okolnosti případu a respektuje zásadu proporcionality v souladu s unijním a vnitrostátním právem. Zaměstnanecká karta žalobce představuje jednotné povolení ve smyslu této směrnice a rozhodnutí o zrušení její platnosti je rozhodnutím o jeho odnětí. Podle čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Omezení tohoto práva musí splňovat podmínky čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, zejména musí být při dodržení zásady proporcionality nezbytné a skutečně odpovídat cíli obecného zájmu nebo potřebě ochrany práv a svobod jiných.
24. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zruší Ministerstvo vnitra platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.
25. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců zruší Ministerstvo vnitra platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37.
26. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku jeho pobytu na území, věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu původu. Účastník řízení je povinen poskytnout správnímu orgánu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti. Ustanovení § 174a odst. 3, podle něhož správní orgán posuzuje přiměřenost pouze v případech, kdy tak zákon výslovně stanoví, nemůže vyloučit povinnost individualizovaného posouzení vyplývající z čl. 8 odst. 2 směrnice o jednotném postupu, z čl. 7 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a z čl. 8 Úmluvy. Kritéria uvedená v § 174a odst. 1 současně představují vhodné vodítko pro toto posouzení.
27. Žalobce namítá, že žalovaný rozhodl mechanicky pouze na základě jeho odsouzení, aniž zohlednil konkrétní závažnost trestného jednání, délku a povahu jeho pobytu, pracovní a společenskou integraci, manželství, odvozené pobytové oprávnění manželky a bezpečnostní situaci na Ukrajině. Dále nesouhlasí s tím, že žalovaný přičetl rozhodující význam jeho procesní pasivitě, a tvrdí, že s ohledem na situaci v zemi původu mu neměla být vůbec stanovena povinnost vycestovat z území České republiky.
28. Nepřiměřenost napadeného rozhodnutí dovozuje žalobce z nízké závažnosti spáchaného trestného činu a nízké výše způsobené škody. Nedostatečné posouzení přiměřenosti považuje žalobce za rozporné s evropským právem, konkrétně s čl. 8 odst. 2 směrnice o jednotném postupu.
29. Mezi účastníky není sporné a ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Tím byla naplněna hypotéza § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Při posouzení samotné existence tohoto zákonného důvodu žalovanému nepříslušelo uvážit, zda byl konkrétní trestný čin natolik závažný, aby mohl vést ke zrušení zaměstnanecké karty. Uvedená ustanovení v tomto směru zakládají vázané, nikoli diskreční rozhodování. Tomu odpovídají také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-47, a ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26.
30. Vázanost žalovaného při zjišťování zákonného důvodu však neznamená, že pravomocné odsouzení bez dalšího předurčuje výsledek věci bez ohledu na konkrétní dopady rozhodnutí. Článek 8 odst. 2 směrnice o jednotném postupu výslovně požaduje zohlednění zvláštních okolností případu. Tento požadavek nelze nahradit pouze abstraktní úvahou, že obecnou přiměřenost zákonného důvodu již posoudil zákonodárce. Takové obecné poměření odůvodňuje legitimitu zákonného důvodu, nikoli nezbytně přiměřenost jeho použití v každém jednotlivém případě. Žalovaný proto musel posoudit, zda zrušení zaměstnanecké karty žalobce s ohledem na všechny relevantní okolnosti sleduje legitimní cíl, je k jeho dosažení vhodné a nezbytné a nezpůsobuje žalobci a jeho rodině újmu nepřiměřenou sledovanému veřejnému zájmu. Vedlo-li by zrušení karty v konkrétním případě k nepřiměřenému výsledku, nebylo by možné ji zrušit pouze s odkazem na kategorické znění vnitrostátního zákona.
31. Při posuzování váhy veřejného zájmu soud zohlednil konkrétní povahu žalobcova jednání. Žalobce po vědomém požití alkoholu řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, způsobil dopravní nehodu a majetkovou škodu. Takové jednání vytváří závažné nebezpečí pro život a zdraví dalších účastníků silničního provozu. Trestný čin podle § 274 trestního zákoníku je ohrožovacím trestným činem a jeho závažnost proto není dána pouze výší skutečně způsobené škody nebo tím, zda došlo k újmě na zdraví. Ve prospěch žalobce soud zohlednil, že šlo o přečin, že nedošlo k újmě na zdraví, způsobená majetková škoda byla nízká a žalobci nebyl uložen trest odnětí svobody. Tyto skutečnosti však s ohledem na povahu vytvořeného nebezpečí nečiní žalobcovo jednání bagatelním. O jeho nikoli zanedbatelné závažnosti svědčí rovněž uložení zákazu řízení motorových vozidel na dobu 26 měsíců. Soud proto uzavírá, že ačkoli nejde o trestnou činnost nejzávažnějšího druhu, veřejný zájem na ochraně života, zdraví a bezpečnosti silničního provozu má v posuzované věci značnou váhu.
32. Žalobce dále namítá, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil dopady napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. To ilustruje na tom, že pobytový titul jeho manželky je odvozený od pobytového titulu žalobce.
33. Zrušení již existující zaměstnanecké karty spojené s povinností vycestovat představuje zásah do soukromého života žalobce a může zasáhnout také do jeho rodinného života. Povinnost správního orgánu se těmito dopady zabývat není závislá výlučně na tom, zda cizinec ve správním řízení výslovně odkázal na čl. 8 Úmluvy nebo použil pojem proporcionalita. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, posuzuje správní orgán přiměřenost vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze správního spisu nebo ji cizinec tvrdí. V projednávané věci byly ze spisu patrné nejméně délka žalobcova pobytu, jeho zaměstnání, existence manželství a skutečnost, že pobytové oprávnění manželky bylo odvozeno od pobytového postavení žalobce. Již tyto okolnosti vyžadovaly individuální posouzení.
34. Současně platí, že hloubka a podrobnost posouzení závisejí také na množství a kvalitě informací, které cizinec správnímu orgánu poskytne; srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2026, č. j. 2 Azs 102/2026-41. Žalobce byl povinen poskytnout součinnost zejména ohledně okolností, které mohl znát pouze on, například ohledně konkrétní podoby soužití s manželkou, délky a intenzity jejich rodinného života, případné osobní, zdravotní nebo ekonomické závislosti, pracovních a společenských poměrů manželky a konkrétních překážek společného přesídlení. Procesní pasivita žalobce tedy nezbavovala žalovaného povinnosti posoudit skutečnosti patrné ze spisu, omezovala však rozsah, v němž mohl žalovaný hodnotit další, blíže neuvedené osobní okolnosti.
35. Uvádí-li žalobce, že se neseznámil s výzvou k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, protože ta mu byla doručena fikcí, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalovaného. Žalobce si osobně převzal oznámení o zahájení správního řízení, v němž bylo uvedeno, že s ním žalovaný zahájil řízení ohledně zrušení jeho zaměstnanecké karty, protože byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalobce tak musel vědět, že s ním žalovaný vede toto řízení. Výzvu k seznámení s podklady rozhodnutí žalobce nepřevzal, přestože byla poštou připravena k vyzvednutí a v žalobcově místě pobytu bylo zanecháno poučení. Žalobce tak měl možnost seznámit se s podklady rozhodnutí; skutečnost, že tak neučinil lze klást k tíži pouze jemu.
36. Žalobce má pravdu v tom, že může v žalobě uplatnit také hmotněprávní důvody, které neuplatnil již ve správním řízení; tomu odpovídá usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62. Je však třeba rozlišovat mezi věcným přezkumem zákonnosti rozhodnutí a výtkou vůči procesnímu postupu žalovaného. Žalovanému nelze vytýkat, že se ve svém rozhodnutí nevypořádal s konkrétními skutečnostmi, které žalobce ve správním řízení neuvedl a které nebyly patrné ani ze spisu. Soud je nicméně povinen nově uplatněnou hmotněprávní námitku věcně posoudit na základě skutkového stavu existujícího v době správního rozhodnutí. Neprokázaná nebo pouze hypotetická tvrzení o dalších osobních dopadech sama o sobě nemohou založit nezákonnost napadeného rozhodnutí.
37. Na straně žalobce soud zohlednil, že na území České republiky oprávněně pobývá od roku 2019, dlouhodobě zde pracuje a vytvořil si zde pracovní a určité společenské zázemí. Zrušení zaměstnanecké karty, jejíž platnost měla jinak trvat do 31. 3. 2027, je intenzivnějším zásahem než neprodloužení oprávnění po skončení jeho platnosti. Žalobce však neuvedl a nedoložil konkrétní skutečnosti svědčící o mimořádně silné společenské nebo kulturní integraci nad rámec několikaletého legálního pobytu a zaměstnání. Soud přesto délce legálního pobytu, pracovnímu zapojení a zbývající době platnosti karty přiznal při poměřování reálnou váhu.
38. Soud dále zohlednil manželství žalobce a skutečnost, že pobytové oprávnění jeho manželky je odvozeno od jeho pobytového postavení. Napadeným rozhodnutím sice nebylo přímo rozhodnuto o pobytovém oprávnění manželky, zrušení žalobcovy zaměstnanecké karty však může mít na další trvání jejího pobytu podstatný nepřímý dopad. Samotná evidence manželů na rozdílných adresách nepostačuje k závěru, že mezi nimi neexistuje rodinný život, a soud na takovém závěru své rozhodnutí nezakládá. Žalobce však neuvedl bližší údaje o délce a konkrétní podobě společného soužití, netvrdil existenci nezletilých dětí ani zvláštní zdravotní, osobní nebo ekonomickou závislost manželky na jeho přítomnosti. Neuvedl ani konkrétní okolnosti, které by vedle obecné bezpečnostní situace na Ukrajině znemožňovaly manželům uskutečňovat rodinný život společně mimo území České republiky. Soud nepovažuje za rozhodující pouhou hypotetickou možnost, že manželka získá samostatné pobytové oprávnění, ani možnost krátkodobých návštěv v bezvízovém styku. Podstatné je, že nebyla tvrzena ani prokázána taková intenzita zásahu do rodinného života, která by sama o sobě převážila nad sledovaným veřejným zájmem.
39. Po společném zvážení všech uvedených okolností soud dospěl k závěru, že zásah je přiměřený. Ve prospěch žalobce svědčí délka legálního pobytu od roku 2019, pracovní integrace, existence manželství, odvozené pobytové oprávnění manželky, zbývající doba platnosti zaměstnanecké karty a obtížná bezpečnostní situace v zemi původu. Proti tomu stojí závažný veřejný zájem na ochraně života a zdraví účastníků silničního provozu, který žalobce významně narušil vědomým řízením motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, při němž způsobil dopravní nehodu. Nízkou škodu, absenci újmy na zdraví, kvalifikaci skutku jako přečinu a neuložení trestu odnětí svobody soud zohlednil, nepovažuje je však za okolnosti, které by s ohledem na vytvořené nebezpečí převážily nad veřejným zájmem.
40. To je navíc akcentováno skutečností, že žalobce byl již v minulosti trestán za přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 3 T 21/2024. Jedná se sice o již zahlazené odsouzení, nicméně správní orgán (a tedy i správní soud) při přiměřené aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 9 Azs 90/2019-32, směl přihlédnout i k tomuto již zahlazenému odsouzení jako k podpůrnému argumentu při vyhodnocování přiměřenosti zrušení žalobcova pobytového oprávnění. Zároveň zahlazené odsouzení nebylo v nyní posuzované věci jedinou, ani rozhodující skutečností, pro kterou bylo zrušeno žalobcovo pobytové oprávnění (k závěru, že již zahlazené odsouzení nemůže být jediným důvodem zrušení pobytového oprávnění viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Azs 25/2014-48). Soud proto shrnuje, že skutečnost opakovaného páchání trestné činnosti vypovídá o přístupu žalobce k dodržování právních předpisů ČR a hovoří v neprospěch jeho tvrzení o jeho integraci do české společnosti.
41. Na straně žalobce současně nebyly tvrzeny ani ze spisu zjištěny nezletilé děti, zvláštní osobní nebo zdravotní závislost, konkrétní nemožnost zachování rodinného soužití ani mimořádně intenzivní soukromé vazby, jejichž přerušení by vedlo k neúnosnému následku. Z napadeného rozhodnutí je přitom patrné, že žalovaný nezůstal pouze u samotné existence odsouzení, nýbrž identifikoval a poměřil jemu známé pobytové a rodinné poměry žalobce. Rozsah jeho odůvodnění odpovídal míře konkrétnosti informací dostupných ve správním řízení. Požadavky čl. 8 odst. 2 směrnice o jednotném postupu, čl. 7 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 8 Úmluvy proto byly splněny.
42. Konečně žalobce namítá, že s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině mu neměla být vůbec stanovena povinnost vycestovat z území České republiky. Má za to, že již samotné uložení této povinnosti je nepřiměřené a může být v rozporu se zásadou non-refoulement.
43. Ani této námitce soud nepřisvědčil. Je-li platnost zaměstnanecké karty zákonně a přiměřeně zrušena, ukládá § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců žalovanému, aby současně stanovil lhůtu k vycestování; žalovaný tedy nemá samostatný prostor rozhodnout, že povinnost vycestovat vůbec neuloží. Praktické důsledky této povinnosti však musí být zahrnuty již do celkového posouzení proporcionality zrušení zaměstnanecké karty, což žalovaný i soud učinili. Napadené rozhodnutí žalobci skutečně ukládá povinnost opustit území České republiky, neurčuje však Ukrajinu jako stát návratu a samo o sobě nepředstavuje rozhodnutí o nuceném navrácení do konkrétního státu ani rozhodnutí o správním vyhoštění. Obecná existence ozbrojeného konfliktu na Ukrajině proto sama o sobě nečiní stanovení povinnosti vycestovat nezákonným; srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Azs 74/2025-53. Žalobce neuvedl individuální okolnosti, z nichž by plynulo, že již samotné napadené rozhodnutí nevyhnutelně povede k jeho navrácení do místa, kde mu hrozí skutečné nebezpečí zacházení odporujícího mezinárodním závazkům České republiky. Případná nemožnost vycestování nebo nuceného návratu je chráněna jinými zákonnými instituty, např. podle § 33, § 120a a § 179 zákona o pobytu cizinců či institutem mezinárodní ochrany. Bezpečnostní situaci na Ukrajině soud současně zohlednil jako okolnost zvyšující závažnost praktických důsledků rozhodnutí v celkovém testu proporcionality. Ani ve spojení s ostatními poměry žalobce však nepřevážila nad výše vymezeným veřejným zájmem.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
44. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve věci úspěšný, podle obsahu spisu mu však nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 30. září 2026
Milan Tauber v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.