Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
37 Ad 6/2026 - 6.pdf
PDF · 0 B
No categories available
37 Ad 6/2026 - 6
USNESENÍ
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci
žalobce: K. Š.
proti
žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
sídlem Šrobárova 1150 /50, 100 00 Praha 10
o žalobě proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti č. 10367571 -2501064061 ze 17. 7. 2026
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou 11. 9. 2026 a doručenou soudu 14. 9. 2026 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, vydaného 17. 7. 2026 ošetřujícím lékařem MUDr. S. D. O. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady na formuláři „Rozhodnutí do dočasné pracovní neschopnosti (DPN). III. díl. – Hlášení OSSZ o ukončení dočasné pracovní neschopnosti“. Žalobcova pracovní neschopnost trvala od 5. 1. 2025 do 17. 7. 2026.
2. Soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky soudního řízení, včetně toho, zda žaloba směřuje proti aktu, jejž lze ve správním soudnictví věcně přezkoumat.
3. Úvodem soud předesílá, že pro závěr o přípustnosti žaloby je určující skutečný obsah a povaha napadeného aktu, nikoli pouze jeho zákonné označení jako „rozhodnutí“.
4. Podle § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud samy o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Žaloba směřující proti takovému úkonu je nepřípustná podle § 68 písm. e) s. ř. s. a soud ji odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
5. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zahrnuje posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění také posuzování dočasné pracovní neschopnosti. Podle odst. 2 písm. a) toto posuzování provádí ošetřující lékař, popřípadě ve stanovených případech orgán nemocenského pojištění svým lékařem.
6. Podle § 59 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce mimo jiné tehdy, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost,
7. Na postup při nesouhlasu pojištěnce s takovým rozhodnutím se podle § 59 odst. 3 téhož zákona použije právní úprava obsažená v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Podle § 49 odst. 1 písm. b) tohoto zákona činí lhůta pro podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti 3 pracovní dny.
8. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že bylo vydáno ošetřujícím lékařem podle § 59 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění a adresována České správě sociálního zabezpečení jakožto orgánu nemocenského pojištění. Ačkoli formulář obsahuje označení příslušného orgánu nemocenského pojištění a logo České správy sociálního zabezpečení, nejde o rozhodnutí tohoto orgánu podle § 75 zákona o nemocenském pojištění. Jde o III. díl tiskopisu Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, výslovně označený jako hlášení OSSZ o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Jako subjekt, který pracovní neschopnost ukončil, je v něm označen poskytovatel zdravotních služeb a jeho ošetřující lékař. Údaje o správě sociálního zabezpečení určují orgán, jemuž se hlášení zasílá, nikoli orgán, který vydal napadené rozhodnutí.
9. Podstatou napadeného rozhodnutí bylo posouzení, zda aktuální zdravotní stav umožňuje žalobci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost. Takové posouzení je svou povahou odborné a medicínské. A právě proti odbornému závěru o svém zdravotním stavu a jeho funkčních dopadech žalobce v žalobě brojí. Zodpovězení této otázky ovšem nezávisí na právním hodnocení, nýbrž na odborném zhodnocení zdravotní dokumentace, výsledků vyšetření a žalobcova zdravotního stavu. Napadený akt proto splňuje první podmínku kompetenční výluky podle § 70 písm. d) s. ř. s.
10. Napadené rozhodnutí současně samo o sobě nepředstavuje právní překážku výkonu povolání, zaměstnání ani jiné hospodářské činnosti. Jeho účelem není žalobci výkon práce či jiné činnosti právně zakázat. V jeho majetkové nebo sociální sféře se sice může zprostředkovaně projevit, zejména ve vztahu k nemocenskému, avšak to nemění jeho povahu ani z něj nečiní právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo jiné hospodářské činnosti ve smyslu § 70 písm. d) s. ř. s.
11. Tento závěr potvrdil také Nejvyšší správní soud v rozsudku 21 As 186/2025 z 30. 12. 2025, podle nějž rozhodnutí ošetřujícího lékaře o ukončení dočasné pracovní neschopnosti i navazující rozhodnutí krajského úřadu o přezkumu takového rozhodnutí stojí na posouzení zdravotního stavu posuzované osoby. Jde proto zásadně o úkony, jejichž vydání závisí výlučně na medicínském, nikoli právním posouzení. Žaloba v citované věci tak byla odmítnuta
12. Nyní napadený úkon je třeba odlišit od rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 75 zákona o nemocenském pojištění, které je rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. a lze je ve správním soudnictví přezkoumat (srov. rozsudek NSS 6 Ads 247/2018 z 8. 11. 2018). Takové rozhodnutí však musí být vydáno některým z orgánů nemocenského pojištění uvedených v § 81 zákona o nemocenském pojištění, mezi něž ošetřující lékař nespadá. Povaha i dopady tohoto rozhodnutí do sféry pojištěnce jsou odlišné, od čehož se odvíjí také odlišná úprava přípustnosti správní žaloby.
13. Zatímco ukončením pracovní neschopnosti podle § 75 zákona pojištěnec ztrácí nárok na nemocenské ze zákona, a o jeho nároku se tak fakticky rozhoduje. Jedná se o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o právu sociálního zabezpečení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), které nemůže být ze soudního přezkumu vyloučeno. Naproti tomu rozhodnutí podle § 59 odst. 1 zákona nevydává správní orgán, nýbrž ošetřující lékař, a jeho dopady do právní sféry pojištěnce jsou pouze zprostředkované. Pokud pojištěnec nesouhlasí se zastavením výplaty dávky, může do 30 dnů ode dne doručení oznámení o této skutečnosti požádat o vydání rozhodnutí o dávce, v níž uvede důvody nesouhlasu s výsledkem tohoto řízení; podáním této žádosti se zahajuje řízení o dávce (§ 153 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění). Jako předběžnou otázku v tomto řízení si pak správní orgán posoudí také to, zda nadále trvá žalobcova pracovní neschopnost, případně ke kterému datu skončila. Proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení pak lze brojit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Samotné rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti podle § 59 zákona o nemocenském pojištění do základního práva pojištěnce na sociální zabezpečení nezasahuje. Důvody přípustnosti správní žaloby popsané v rozsudku 6 Ads 247/2018 se tak v nynější věci neuplatní.
14. Soud dále posoudil, zda se napadené rozhodnutí navzdory své výlučně medicínské povaze nedotýká žalobcových základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod způsobem, který by podle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 15/12 z 15. 1. 2013 bránil použití dotčené kompetenční výluky. Žalobce však v žalobě netvrdí, že by napadeným rozhodnutím bylo zasaženo některé jeho základní právo. Ze žaloby ani jejích příloh takový zásah nevyplývá. Samotný nesouhlas s odborným závěrem lékaře o zdravotní schopnosti vykonávat dosavadní pojištěnou činnost výjimku z kompetenční výluky nezakládá.
15. Přesto soud podotýká, že i kdyby jeho shora vyslovený závěr nebyl správný a výluka dle § 70 písm. d) s. ř. s. by se na napadené rozhodnutí nevztahovala, žalobu by nebylo možné věcně projednat. Žalobce totiž nevyužil možnost podat návrh na přezkoumání napadeného rozhodnutí podle § 59 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění ve spojení s § 49 zákona o specifických zdravotních službách, ačkoli o tom byl v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti poučen, jak je zřejmé z jeho kopie přiložené k žalobě. O tomto opravném prostředku bránit u soudu. Žaloba proti rozhodnutí ošetřujícího lékaře by byla nepřípustná z důvodu nevyčerpání řádného opravného prostředku v řízení před správním orgánem podle § 68 písm. a) s. ř. s., a tento nedostatek podmínek řízení nelze v průběhu soudního řízení zhojit.
16. Rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti vydané ošetřujícím lékařem je ze soudního přezkumu vyloučeno, proto soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. d) s. ř. s.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se odvíjí od § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
Praha 30. září 2026
JUDr. Vladimír Gabriel Navrátil
soudce