Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Az 21/2026 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce: H. Q. H.

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-789/BA-BA01-BA03-DOP-ZZC-2026 ze dne 3. 7. 2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce podal dne 17. 6. 2026 další opakovanou (již čtvrtou) žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které uvedl, že má ve Vietnamu problémy. Dále také ztratil kontakt s rodinou v Evropě. Následně žalobce při seznámení s podklady pro rozhodnutí uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, neboť chce najít své dítě, které se mu před lety ztratilo. Dostal informaci, že by se mohlo nacházet v Anglii. Jel ho tudíž z Francie do Anglie hledat, byl nicméně zadržen policií. Chtěl žádat o mezinárodní ochranu, byl ale poslán do České republiky, neboť ta měla být příslušná k posouzení jeho žádosti.

2. Žalovaný žádost podle § 11 zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026 zamítl jako nepřípustnou. Žalovaný provedl předběžné posouzení nových okolností podle čl. 55 odst. 3 až 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024 (dále jen „azylové procedurální nařízení“), přičemž dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené důvody nynější žádosti jsou stejné jako ty, které žalobce uváděl již ve svých předchozích žádostech o mezinárodní ochranu. Již v dříve žalobce hovořil o setrvání v České republice do té doby, než najde svou přítelkyni a jejich společné dítě, se kterým po svém zadržení ztratil kontakt. Rovněž uváděl, že je protestantského vyznání a ve Vietnamu byl kvůli tomu pronásledován. Žalovaný uzavřel, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla naposledy posuzována žádost žalobce o mezinárodní ochranu (od května roku 2020) k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu čl. 55 odst. 3 a 5 azylového procedurálního nařízení.

II. Řízení před soudem

3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Měl za to, že v jeho případě nebyl důvod pro posouzení jeho žádosti jako další opakované podle § 11 zákona o azylu. Žalobce o mezinárodní ochranu opětovně žádal kvůli problémům ve Vietnamu. Žalovaný již však dále nezkoumal, jaké problémy žalobce ve Vietnamu má. Žalobce chtěl povahu problémů vysvětlit žalovanému v rámci osobního pohovoru. Formulář, na kterém je v zajišťovacím zařízení žádost o mezinárodní ochranu podávána, vybízí ke zkrácenému popisu povahy důvodů. Z podání žalobce nemohlo být zřejmé, že žádost neobsahuje nové prvky ve smyslu azylového procedurálního nařízení. Žalovaný proto měl provést s žalobcem osobní pohovor, což neučinil. Žalovaný tak porušil ustanovení zákona o azylu, azylového procedurálního nařízení i .

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně zpochybnil, zda byla žaloba podána včas. Z důvodu procesní opatrnosti se vyjádřil i k žalobě, kterou nepovažoval za důvodnou. Žalobce neuvedl nové prvky, pro které by bylo potřeba žádost věcně posoudit. Žalobní argumentaci považoval žalovaný za obecnou. Byť v žalobě žalobce namítl, že měl v úmyslu své problémy ve Vietnamu blíže rozvést až v následném pohovoru, ani v žalobě tyto problémy více nerozvedl.

III. Posouzení věci

5. Předně soud uvádí, že žaloba není opožděná. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 7. 2026. Lhůta 10 dnů pro podání žaloby žalobci uplynula dne 17. 7. 2026 [ zákona o azylu]. Dne 16. 7. 2026 žalobce předal žalobu k poštovní přepravě (viz obálka na č. l. 9 soudního spisu). Žalobce tak podal žalobu v zákonem stanovené lhůtě (viz ).

6. Žaloba není důvodná. Žalobce v další opakované žádosti ze dne 17. 6. 2026 neuvedl nové skutečnosti ve smyslu § 11 zákona o azylu a čl. 55 odst. 3 a 5 azylového procedurálního nařízení. Ze správního spisu pak nevyplynula žádná podstatná změna okolností a žalobce ji ani v řízení před soudem neprokázal.

Opakovanost žádosti a předmět přezkumu

7. V souzené věci nevznikly pochybnosti o tom, že jde o věc další opakované žádosti ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu a čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení. Obsah správního spisu vypovídá o tom, že jde o několikátou neúspěšnou žádost žalobce. Nyní posuzovaná žádost je již čtvrtou v pořadí.

8. Ministerstvo u další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve provede předběžné posouzení nových okolností podle čl. 55 odst. 3 až 5 azylového procedurálního nařízení (§ 11 věty první zákona o azylu).

9. Následná žádost (slovy zákona o azylu „opakovaná žádost“) podléhá předběžnému posouzení, při kterém rozhodující orgán rozhodne, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347 (a), nebo pokud byla předchozí žádost zamítnuta jako nepřípustná, souvisejí s důvodem nepřípustnosti uplatněným v předchozím řízení (b) (čl. 55 odst. 3 azylového procedurálního nařízení). Prvky, které žadatel přednese, se považují za nové, pouze pokud je žadatel nemohl bez vlastního zavinění přednést v souvislosti s dřívější žádostí. Jakékoli prvky, které žadatel mohl předložit dříve, není nutné brát v úvahu, ledaže významně zvyšují pravděpodobnost nepřípustnosti žádosti nebo uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, nebo jestliže předchozí žádost byla zamítnuta jako konkludentně vzatá zpět v souladu s článkem 41 bez věcného posouzení (čl. 55 odst. 5 azylového procedurálního nařízení).

10. Podle čl. 55 odst. 4 azylového procedurálního nařízení se předběžné posouzení provádí na základě písemného podání nebo osobního pohovoru v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II. Od osobního pohovoru lze upustit zejména v případě, kdy je z písemného podání jasné, že žádost neobsahuje nové prvky uvedené v odstavci 3.

11. Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. -65 ze dne 11. 6. 2009). U další opakované žádosti platí obdobné požadavky. Odůvodnění správního rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nepřípustné podle § 11 zákona o azylu, musí obsahovat zdůvodněný závěr, že cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, a nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Změna oproti řízení prvé opakované žádosti spočívá v tom, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro nepřípustnost u další opakované žádosti nebude zpravidla nutné odůvodňovat natolik důkladně jako v případě první opakované žádosti. Pokud by v obou těchto rozhodnutích byly řešeny stejné otázky, nic nebrání odkazu na relevantní části předchozího rozhodnutí (rozsudek NSS č. j. -38 ze dne 3. 10. 2017).

12. Z uvedeného lze dovodit, že v nynějším řízení není rozhodná otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podal svou již čtvrtou žádost o mezinárodní ochranu. Úkolem soudu je pouze přezkoumat, zda žalovaný tuto (další) opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji místo toho neměl znovu věcně posoudit.

13. Na uvedeném nic nemění ani čl. 67 odst. 3 azylového procedurálního nařízení. Podle tohoto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně posouzení případných potřeb mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Povinnost úplného a ex nunc posouzení v kontextu opakované žádosti o mezinárodní ochranu znamená, že pokud by se teprve v řízení před soudem objevily nové prvky, potenciálně relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, které žadatel objektivně nemohl uvést dřív, soud má povinnost se těmito skutečnostmi zabývat. Uvedenou povinnost ale nelze vykládat tak, že by krajský soud při přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti měl místo žalovaného meritorně posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tím by nepřípustně nahrazoval rozhodovací činnost žalovaného (srov. rozsudek KS v Brně č. j. -25 ze dne 29. 3. 2023).

Okolnosti případu žalobce

14. Předně soud uvádí, že žalobce o mezinárodní ochranu žádal v roce 2012, 2017 a 2020. V roce 2012 žádal o mezinárodní ochranu z důvodu snahy legalizovat svůj pobyt na území České republiky, aby zde našel svou přítelkyni a jejich společné dítě. Dále žalobce hovořil o ekonomických problémech ve Vietnamu. V roce 2017 bylo řízení o žádosti žalobce zastaveno podle § 25 písm. j) zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 (žalobce opustil bez povolení pobytové středisko a neoznámil správnímu orgánu adresu, kde se bude nacházet). V roce 2020 pak žalobce ve své žádosti hovořil o tom, že je protestantského vyznání, které je ve Vietnamu zakázáno. Žalobce měl také ve Vietnamu problémy s režimem, byl pronásledován a zadržen. V České republice chtěl pracovat a vychovávat své děti žijící v Německu.

15. Aktuálně žalobce v řízení před správním orgánem uvedl: „Mám problémy ve Vietnamu. Ztratil jsem kontakt s rodinou v Evropě.“ Do protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí pak žalobce uvedl, že má dítě, které se mu před lety ztratilo. Žalobce dostal informaci, že by se mohlo nacházet v Anglii. Odjel tudíž z Francie do Anglie, aby ho našel. Byl ale zadržen policií a poslán do České republiky, proto o mezinárodní ochranu žádá zde. Hlavním důvodem žádosti mělo být nalezení dítěte.

16. Důvody, které žalobce nyní uvádí před soudem, již v rámci svých předchozích žádostí uváděl. V rámci řízení o první podané žádosti v roce 2012 hovořil, že žádá o azyl, aby mohl najít svou přítelkyni a jejich dítě. Co se týče problémů ve Vietnamu, žalobce nijak více nerozvedl, o jaké problémy se jedná. Nečiní tak ani v žalobě. Lze nicméně podotknout, že již v rámci řízení o žádosti podané v roce 2020 žalobce uvedl, že je protestanského vyznání. Rovněž hovořil o pronásledování a zadržení ve Vietnamu.

17. Lze tak shrnout, že žalobce neuvedl nové prvky ve smyslu azylového procedurálního nařízení, které by odůvodňovaly věcné posouzení jeho čtvrté žádosti o mezinárodní ochranu. Mezinárodní ochrana neslouží k tomu, aby si cizinec v České republice legalizoval svůj pobyt, pokud mu nehrozí pronásledování nebo vážná újma. Legalizaci pobytu je třeba řešit prostřednictvím institutů, které poskytuje zákon o pobytu cizinců (z mnohých srov. rozsudky NSS č. j. -94 ze dne 24. 2. 2005, č. j. -49 ze dne 22. 5. 2026, odst. 11).

18. Námitka ohledně neprovedení osobního pohovoru není důvodná. Podle čl. 55 odst. 4 věty druhé azylového procedurálního nařízení lze od osobního pohovoru upustit zejména v případě, kdy je z písemného podání jasné, že žádost neobsahuje nové prvky uvedené v odstavci 3. Z žádosti žalobce přitom bylo jasné, že neobsahuje nové prvky ve smyslu azylového procedurálního nařízení, pro které by bylo potřeba provést osobní pohovor. Žalobce pouze obecně konstatoval, že má problémy ve Vietnamu a že ztratil kontakt s rodinou v Evropě. Nové prvky nevyplývaly ani z protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí, v němž žalobce hovořil o svém dítěti.

19. Na věci nic nemění ani argument žalobce, že formulářová žádost o mezinárodní ochranu vybízí pouze k bodovému a zkratkovitému výpisu důvodů žádosti. Ačkoliv v tomto ohledu lze s žalobcem souhlasit, je nutné zdůraznit, že žalobci byla poskytnuta možnost, aby se seznámil a případně vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí (viz protokol na č. l. 40 správního spisu). Žalobce se nicméně s podklady seznámit nechtěl, nechtěl se k nim tedy ani vyjádřit. Na dotaz žalovaného, zda chce uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žalobce hovořil pouze o svém dítěti. Žádné informace o svých obavách ve Vietnamu neuvedl.

20. V řízení před správním orgánem se ani neobjevily nové prvky, které by významně zvyšovaly pravděpodobnost uznání, že žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347. Co se týče případné zásadní změny situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Žalovaný vycházel mj. z informace OAMP Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025, informace Ministerstva zahraničních věcí Vietnam, Možnosti návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu do vlasti ze dne 10. 3. 2025. Z těchto informací dovodil, že situace se od posuzování poslední žádosti v roce 2020 nezměnila. Oproti skutkové situaci, ze kterých vycházely předchozí žádosti žalobce (a rozhodnutí o nich) tedy nedošlo ke změně, která by byť jen potenciálně mohla naplnit definici nového prvku podle čl. 55 odst. 3 a 5 azylového procedurálního nařízení.

21. Jelikož se jednalo o informace z března a května roku 2025, tedy ke dni rozhodnutí žalovaného o informace více než rok staré, soud pracovně prověřil i aktuální dostupnou informaci o situaci ve Vietnamu z května roku 2026, přičemž z této informace neplyne, že by se situace ve Vietnamu od května roku 2025 změnila. Informace OAMP Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 20. 5. 2026.

Protože nenalezl žádný potenciální zdroj skutkových zjištění ve prospěch žalobce, neprovedl doplnění dokazování těmito informacemi. Prověřenou informaci soud pouze zařadil do soudního spisu a neučinil v nich žádná skutková zjištění (právě proto, že dokazování neproběhlo.

IV. Závěr

22. Žalovaný tedy posoudil rozhodné otázky správně a jeho rozhodnutí netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [§ 33l písm. b) zákona o azylu].

Plzeň 30. září 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.