Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Az 19/2026 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce: H. Y.

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-791/DS-D04-D05-2026 ze dne 30. 6. 2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím rozhodl o přemístění žalobce do Řecké republiky podle čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. 5. 2024 (dále též „nařízení o řízení azylu a migrace“ nebo „AMMR“). Dospěl k závěru, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je Řecká republika.

II. Řízení před soudem

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že žalovaný chybně vyloučil aplikovatelnost čl. 25 až 33 nařízení o řízení azylu a migrace. Žalobce měl za to, že státem příslušným k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu je Německo, neboť právě v Německu je žalobce žadatelem o mezinárodní ochranu. Žalovaný tak měl postupovat podle čl. 35 odst. 1 nařízení o řízení azylu a migrace. Na žalobcův případ se vztahovalo přechodné opatření v čl. 84 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace. Podle tohoto opatření se členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla zaregistrována před 1. 7. 2026, určí v souladu s kritérii, která jsou stanovena v nařízení (EU) č. 604/2013 (tzv. „nařízení Dublin III“). V tomto ohledu žalobce poukázal na rozdíl mezi nařízeními, konkrétně čl. 24 nařízení o řízení azylu a migrace a čl. 7 (konkrétně s odst. 3) již zrušeného nařízení Dublin III. I pokud by k posouzení žádosti bylo příslušné Řecko, přemístění by s ohledem na čl. 16 odst. 3 nařízení o řízení azylu a migrace nemohlo proběhnout. Je dlouhodobě judikatorně podloženo, že v případě žadatelů o mezinárodní ochranu v Řecku se vyskytují problémy spojené s porušováním základních práv. V Řecku existují systémové potíže a nedostatky ve věcech přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu.

3. Dále žalobce zdůraznil nedostatek zdravotní péče v kontextu jeho zdravotní situace. Žalobce trpí sexuálně přenosnou infekcí, která nebyla v Řecku bez jeho viny léčena. To lze přičíst kritickému nedostatku lékařské péče dostupné pro žadatele o mezinárodní ochranu v Řecku.

4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, ve vyjádření shrnul průběh správního řízení a závěry, k nimž dospěl.

III. Procesní úvahy soudu

Přípustnost námitek žalobce

5. Podle čl. 85 nařízení o řízení azylu a migrace se toto nařízení použije ode dne 12. 6. 2026. Soud vychází z konsolidovaného znění po opravě 2025/90929 vyhlášené v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 11. 2025.

Téhož dne bylo podle čl. 83 zrušeno nařízení Dublin III. Od toho okamžiku se zásadně uplatňuje procesní i hmotněprávní režim nařízení o řízení azylu a migrace; výjimkou je pouze uplatnění pravidel určení příslušnosti podle nařízení Dublin III v případě žádostí registrovaných před 12. 6. 2026 (čl. 84 odst. 2 AMMR).

6. Bez ohledu na datum registrace žádosti o mezinárodní ochranu se tedy od 12. 6. 2026 uplatňují procesní pravidla nařízení o řízení azylu a migrace. Soud se ztotožnil s přesvědčivým odůvodněním usnesení Správního soudu v Brémách sp. zn. ze dne 27. 7. 2026, dostupné na https://caselaw.euaa.europa.eu/pages/viewcaselaw.aspx?CaseLawID=6135 a https://www.asyl.net/rsdb/m34350, a odkazuje na něj.

Krajský soud to nepovažuje za (výjimečně) nepřípustné uplatnění tzv. nepravé retroaktivity procesních norem, protože tím je od dne účinnosti srovnán procesní režim pro nově i dříve zahájená řízení.

7. Nařízení o řízení azylu a migrace v čl. 43 odst. 1 vymezuje rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o přemístění. Ten je omezen na posouzení:

a) zda by přemístění s sebou neslo riziko nelidského či ponižujícího zacházení s dotčenou osobou ve smyslu článku 4y základních práv EU;

b) zda po rozhodnutí o přemístění nastaly okolnosti, které jsou rozhodující pro správné uplatňování tohoto nařízení;

c) zda došlo k porušení článků 25 až 28 a článku 34 v případě osob převzatých podle čl. 36 odst. 1 písm. a).

8. Stručně řečeno, výklad a uplatnění pravidel příslušnosti nejsou předmětem soudního přezkumu, ledaže je dána výjimka výslovně stanovená v čl. 43 odst. 1 nařízení. V případě žalobce ovšem předpoklady výjimek splněny nejsou:

9. Neuplatní se čl. 43 odst. 1 písm. c) nařízení, protože žalobce není osobou převzatou podle čl. 36 odst. 1 písm. a) nařízení.

10. Žalobce se dovolával přezkumu podle čl. 43 odst. 1 písm. b) nařízení: namítal, že byl možná zaregistrován jako žadatel o mezinárodní ochranu ve Spolkové republice Německo. Z toho však neplyne, že by tato otázka měla být předmětem přezkumu. Žalobce jednak pozdější registraci v Německu nedoložil (tj. nejde o prokázanou okolnost pozdější než rozhodnutí o příslušnosti), jednak se na jejím domnělém základu dovolával uplatnění diskrečního ustanovení čl. 35 odst. 1 nařízení. V tom se zjevně mýlí. Čl. 35 odst. 1 nařízení se týká diskrečního převzetí příslušnosti Českou republikou, nikoliv Německem. I kdyby však byly splněny podmínky umožňující diskreční převzetí příslušnosti, pouhá možnost převzetí příslušnosti není otázkou správnosti uplatňování nařízení. Podstata převzetí příslušnosti na základě diskrece spočívá právě v tom, že správné jsou obě varianty: jak určení příslušnosti podle čl. 16 odst. 1 nebo převzetí příslušnosti podle čl. 35 odst. 1 nařízení.

11. Zbylé námitky žalobce směřující proti určení Řecka jako příslušného státu a proti výkladu pravidel určení příslušnosti pak nespadají mezi otázky výslovně jmenované čl. 43 odst. 1 nařízení, a proto vůbec nepodléhají soudnímu přezkumu.

Záruka plného soudního přezkumu

12. Soud zvážil problematičnost tohoto ustanovení z hlediska y základních práv EU a dospěl k závěru, že v okolnostech případu žalobce nevyvstávají závažné pochybnosti o souladu nařízení s y základních práv EU.

13. Problém by nepochybně nastal, pokud by se námitky žalobce týkaly práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž účinná ochrana musí být zaručena ( Úmluvy). Stejně tak by problém nastal, pokud by námitky žalobce týkaly práv zaručenýchu základních práv EU. Námitky žalobce se týkaly pouze správnosti použití pravidel určení příslušnosti; žalobce neuplatňoval žádné své základní právo či svobody. Potud tedy nevzniká kolize s Úmluvou čiu EU.

14. Tím se však problém nevyčerpává: y základních práv EU zaručuje účinné prostředky nápravy před soudem pro (veškerá) práva a svobody zaručená právem Unie. Žalobci tedy stačí uplatnit jakákoliv (subjektivní) práva zaručená právem Unie, nikoliv jen práva základní, a jejich ochrana by měla být zaručena.

15. Tuto otázku soud tedy zvážil a dospěl k závěru, že žalobce rozporoval objektivní pravidla příslušnosti, která sama o sobě subjektivní práva nezakládají.

16. Z rozsudku Soudního dvora ve věci C-63/15 Mehrdad Ghezelbash ze dne 7. 6. 2016 plyne, že soudní přezkum uplatnění pravidel příslušnosti byl v případě nařízení Dublin III zajištěn na základě čl. 27 odst. 1 ve spoj. s 19. recitálem. To znamená, že teprve z těchto konkrétních ustanovení konstruujících zapojení cizince do procesu uplatňování nařízení, vyplývalo jeho subjektivní právo zpochybnit správnost výkladu a uplatnění pravidel příslušnosti. Takovou konstrukci nařízení o řízení azylu a migrace neobsahuje, naopak ve srovnání s nařízením Dublin III rozsah přezkumu výrazně omezuje. Nařízení tak cizinci v tomto ohledu nezakládá subjektivní právo na správnost uplatnění pravidel určení příslušnosti ani na soudní kontrolu jejich uplatňování. Pravidla určení příslušnosti jsou tedy pravidla objektivního práva.

17. Rozsah možného přezkumu v nynější věci proto nevyvolává pochybnosti o souladu su základních práv EU. Přípustné jsou tedy pouze námitky žalobce vůči možnosti přemístění do Řecka kvůli riziku nelidského či ponižujícího zacházení.

IV. Posouzení věci

18. Žaloba není důvodná.

19. Námitky žalobce vůči určení příslušného státu jsou nepřípustné. Námitky vůči možnosti přemístění do příslušného státu jsou nedůvodné. Žalovaný vyšel z relativně aktuální zprávy o stavu azylového řízení a přijímacích podmínkách v Řecku; nic nevypovídá o tom, že by tamní podmínky byly pro žalobce neakceptovatelné. Namítanou pohlavní nemoc žalobce neosvědčil ani blíže nepopsal, takže není dán důvod zranitelnosti, který by kritéria posouzení měl nějak změnit.

Podmínky v Řecku

20. Kritériem přezkumu je, zda by žalobce v důsledku přemístění do příslušného členského státu čelil reálnému riziku porušení svých základních práv formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv EU ( nařízení AMMR).

21. Při posuzování závažnosti tvrzených nedostatků azylového řízení a podmínek přijetí je nutno vycházet z jejich skutečných důsledků pro žalobce. Takové riziko musí dosahovat obzvláště vysoké míry závažnosti. Je-li tvrzené riziko spojováno s podmínkami přijetí, je třeba posoudit zejména to, zda by se žalobce nezávisle na své vůli a osobní volbě v důsledku nezájmu orgánů příslušného státu mohl ocitnout ve stavu silné materiální deprivace. Muselo by jít o situaci, v níž by žalobce nemohl uspokojovat své nejzákladnější potřeby, zejména potřebu jídla, hygieny a ubytování, a tím by byla dotčena jeho lidská důstojnost nebo tělesné či duševní zdraví. Samotné dílčí nedostatky azylového systému, nejistota ohledně životních podmínek nebo jejich zhoršení proto bez dalšího nepostačují. Zohledňují se i individuální rizika, např. nepříznivý zdravotní stav, zranitelnost apod. (srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C163/17 Jawo ze dne 19. 3. 2019, odst. 90–95).

22. Vážné riziko porušení y základních práv EU a Evropské úmluvy není dáno již tehdy, když nelze bezpečně určit, zda je v případě předání zajištěno uspokojení základních potřeb. Toto riziko je dáno teprve v případě, že uspokojení některé z těchto potřeb s přiměřenou pravděpodobností nelze očekávat (srov. rozsudek německého Spolkového správního soudu sp. zn. ze dne 23. 10. 2025).

23. Žalovaný vycházel z informace OAMP o řeckém azylovém systému ze dne 28. 4. 2025, která byla v době rozhodnutí žalovaného aktuální českou informací o zemi transferu ve spoj. se sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu o stavu řízení migrace v pevninském Řecku ze dne 4. 4. 2025. Komise v něm dospěla k závěru, že v azylovém a přijímacím systému pevninského Řecka nejsou systémové nedostatky, které by zakládaly riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv EU. Přemístění do Řecka proto mají probíhat stejně jako do ostatních členských států, bez požadavku na individuální záruky.

24. Toto sdělení zaznamenává dílčí nedostatky a přerušení některých služeb, zejména v oblasti tlumočení, dopravy, právní a peněžní pomoci. Zabývá se rovněž přijímacími kapacitami, zdravotní péčí, ochranou zranitelných osob a nezletilých bez doprovodu i fungováním azylového řízení. Tyto okolnosti Komise nepovažovala za nedostatky takové intenzity, aby vedly k silné materiální deprivaci.

25. Z informace OAMP ze dne 28. 4. 2025 (str. 6–7) plyne, že

Ve druhé polovině roku 2023 se střediska na ostrovech v Egejském moři začala opět potýkat s přeplněností z důvodu zvýšeného počtu nově příchozích. Podmínky ve střediscích zůstávaly podprůměrné, ve výjimečných případech až nelidské. Hlavní problém představovalo zejména nestabilní elektrické připojení, výpadky dodávek vody a nedostatek zdravotnického personálu. Obecně lepší situace převládala v ubytovacích zařízeních na pevnině v porovnání se situací na ostrovech v Egejském moři, nikoliv však zásadně. Přijímací podmínky se od roku 2015 výrazně zlepšily a lze je obecně považovat za uspokojivé. Nedostatky byly zaznamenány zejména v přístupu k některým službám (např. tlumočení, vzdělání, zdravotní péče) či k právní pomoci. Omezený přístup ke službám byl mnohdy způsoben umístěním středisek v odlehlých oblastech.

Žadatelé mají nárok na materiální pomoc ve stejné výši bez ohledu na typ řízení. V praxi se odvíjí od finančních zdrojů žadatele a od případného zaměstnání. Základní plnění pro jednoho žadatele dosahovalo 150 € / měsíc, 75 € / měsíc za předpokladu zajištění ubytování. Nicméně úřady při stanovení výše měsíční finanční pomoci berou v potaz i rodinnou situaci, … Omezení nebo ukončení plnění se nesmí dotknout přístupu k lékařské péči a žadatel musí i po takovém kroku úřadů mít přístup k přijatelnému životnímu standardu. Současně musí vzít úřady v potaz individuální situaci žadatele a případnou zranitelnost.

Žadatelé mají právo na lékařskou péči ve stejném rozsahu jako řečtí občané se zdravotním pojištěním, a to i v případě, kdy je jim snížena/odebrána finanční/hmotná pomoc. Nicméně reálný přístup k lékařské péči je omezen kvůli celkovému tlaku na řecký zdravotnický systém, např. kvůli desetiletí trvajícím úsporným opatřením nebo nedostatku překladatelů, a jeho nedostatečným personálním kapacitám. Od července 2024 je přístup k lékařské péči posílen v rámci projektu Hippokrates, jenž podporuje rozmístění zdravotnických pracovníků ve všech otevřených ubytovacích střediscích v pevninském Řecku.

26. Obsah těchto relativně aktuálních dokumentů v otázce obecné situace v Řecku žalobce nijak konkrétně nerozporoval, odkazoval pouze na dřívější judikaturu týkající se situace v Řecku. Oproti tomu však žalobce konkrétně tvrdil nedostatek lékařské péče s odkazem na nízkou úroveň, potažmo nedostatek péče na řeckých ostrovech.

27. Z hlediska hodnocení situace se soud proto v zásadě ztotožnil se žalovaným, že situace v Řecku se zlepšila. Soud ověřil tyto závěry též z novější informace OAMP o řeckém azylovém systému ze dne 23. 7. 2026. Neshledal však, že by byla potenciálním pramenem důkazu, který by mohl vyvrátit dosavadní skutková zjištění; proto touto informací nedoplňoval dokazování.

28. Z dostupných zpráv o stavu azylového řízení v Řecku a tamních podmínkách plyne, že stav pevninských táborů je špatný, jejich obyvatelé se potýkají s výpadky různých služeb. Omezena je i možnost žadatelů některé tyto služby hradit z vlastních prostředků, protože dochází k výpadkům ve vyplácení příspěvků pro žadatele. Zdravotní péče je poskytována s výpadky, stejně tak ubytování je značně špatné. Zdravotní péče i ubytování jsou však do jisté míry zajištěny.

29. Na základě uvedených zpráv o stavu řeckých pevninských azylových zařízení soud neshledal, že by žalobci hrozilo reálné riziko, že by se mohl ocitnout ve stavu silné materiální deprivace, kdy by nemohl uspokojovat své nejzákladnější potřeby, zejména potřebu jídla, hygieny a ubytování, a tím by byla dotčena jeho lidská důstojnost nebo tělesné či duševní zdraví.

30. Při tomto hodnocení soud přihlédl k faktu, že žalobce spadá do nejméně zranitelné skupiny – mladých, práceschopných mužů bez nějakého (doloženého) důvodu zranitelnosti. Níže citovaná německá a rakouská judikatura vrcholných soudů vychází z toho, že u mladých mužů bez jakýchkoliv omezení nejsou dány zvláštní potřeby ubytování jako u žen a dětí; naopak lze od nich oprávněně požadovat vyšší míru průbojnosti a vlastní iniciativy k začlenění a zajištění existenčního minima, byť i málo atraktivní prací neodpovídající jejich předchozímu vzdělání.

K námitkám žalobce

31. Bez významu pro posouzení věci je argumentace žalobce poukazující na protiprávní vytlačování cizinců od hranic Unie, popřípadě odmítání žadatelů z některých států. Není totiž zřejmé, jak se tyto problémy týkají osobní situace žalobce, který by měl být vrácen do přijímacího zařízení v pevninském Řecku (a není občanem některé z dotčených zemí).

32. V zásadě to samé lze konstatovat i ve vztahu k námitkám žalobce vůči nedostatkům lékařské péče. Žalobcem odkazovaná zpráva se týká situace na řeckých ostrovech, nikoliv pevninských zařízeních.

33. Žalobce sice skutečně již před německou policií uváděl, že je nakažen pohlavně přenosnou nemocí, ovšem bez jakýchkoliv dalších podrobností. Ve stejně obecné rovině zopakoval své tvrzení v řízení před soudem. Toto tvrzení je tedy sice konsistentní, nicméně je jinak nedoložené a samo o sobě nijak nevypovídá o tom, že by byl žalobce v nějaké zranitelné pozici.

34. Ve smyslu rozsudku Soudního dvora ve věci C-578/16 PPU C. K. a další v. Republika Slovenija ze dne 16. 2. 2017 tedy žalobce nepřeložil objektivní skutečnosti, jako jsou např. lékařská osvědčení vypracovaná k jeho osobě, která mohou prokazovat obzvláštní závažnost jeho zdravotního stavu a značné a nevratné následky, které by pro něj mohlo přemístění představovat.

35. Stejně tak z toho nelze dovodit, že by byla podstatným způsobem omezena jeho možnost zajistit si lékařskou péči, a právě kvůli tomu by existovalo reálné riziko značného a nevratného zhoršení jeho zvlášť závažného fyzického či duševního stavu.

36. Žalobce dále odkazoval na rozhodovací činnost některých zahraničních i vnitrostátních soudů, nicméně pro Krajský soud v Plzni je určující, že aktuální judikatura v řadě ohledů potvrzuje zlepšení podmínek v Řecku.

37. Obecně lze poukázat na to, že německý Spolkový správní soud v cit. rozsudku sp. zn. 1 C 11.25 i rakouský Správní soudní dvůr v rozsudcích sp. zn. Ra 2025/18/0094 a Ra 2025/18/0368 ze dne 17. 3. 2026 hodnotily stav v Řecku na základě aktuálních skutkových poznatků. Oba soudy konstatovaly, že se situace zlepšila a přinejmenším zletilým, zdravým a práceschopným mužům ze třetích zemí bez nezletilých dětí a bez individuální zranitelnosti, kterým byla v Řecké republice přiznána mezinárodní ochrana, nehrozí při návratu do Řecka s přiměřenou pravděpodobností situace extrémní materiální nouze nezávislá na jejich vlastním rozhodnutí, která by jim neumožňovala uspokojit nejzákladnější životní potřeby (ubytování, stravu a hygienu) a zakládala porušení článku 4y základních práv EU. Vedle toho lze odkázat například na zcela aktuální skutkové a právní závěry rakouského Spolkového správního soudu (funkčně správní soud prvého stupně) v nálezu č. j. W610 2345855-1/5E ze dne 14. 7. 2026. Ke dni rozhodnutí dostupný na:

https://www.ris.bka.gv.at/JudikaturEntscheidung.wxe?Abfrage=Bvwg&Dokumentnummer=BVWGT_20260714_W610_2345855_1_00

Ten po extenzivním vypořádání informací o stavu přijímacích podmínek v Řecku dospěl k obdobnému závěru.

38. Tyto závěry podporují sdělení Komise o stavu řízení migrace v pevninském Řecku ze dne 4. 4. 2025 v tom smyslu, že není pouhou formální deklarací. Odpovídá aktuálním skutkovým poznatkům, a popisuje tedy reálné změny v Řecku.

V. Závěr

39. V řízení tedy nevyšly najevo žádné důvody, pro které by bylo třeba považovat azylové řízení či podmínky přijetí žadatelů v Řecku za systémově či individuálně nedostatečné natolik, že by navrácení představovalo riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4y základních práv EU.

40. Z uvedených důvodů posoudil žalovaný rozhodné otázky správně a jeho rozhodnutí netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 30. září 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.