Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 A 33/2024 - 117.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 33/2024 - 117
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci
žalobců: a) Ing. J. D.
bytem X
b) Mgr. R. J.
bytem X
c) Mgr. B. J.
bytem X
všichni a zastoupeni advokátem Mgr. Milanem Janákem
sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo nám 3, 601 82 Brno
za účasti: I) AUTONEVĚDĚL, s.r.o.
sídlem Bratčice 250, 66467
zastoupena advokátem Mgr. Milošem Ráboněm
sídlem Pekařská 12, 602 00 Brno
II) EG. D, a.s., IČO 28085400
sídlem Lidická 1873/36, 602 0 Brno
o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2024, č. j. JMK 38796/2024, sp. zn. SJMK 11052/2024 OKSÚ
takto:
I. Žaloby se zamítají .
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a průběh správního řízení
1. Krajský soud v Brně obdržel dne 16. 4. 2024 žalobu od Ing. J. D., která byla zapsána pod sp. zn. 29 A 33/2024 a dne 18. 4. 2024 žalobu od Mgr. R. J. a Mgr. B. J., která byla zapsána pod sp. zn. 29 A 36/2024. Těmito žalobami se žalobci domáhají zrušení stejného, v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 25. 2. 2026, č.j. 29 A 33/2024-114 a 29 A 36/2014-131 soud obě řízení spojil ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedena pod sp. zn. 29 A 33/2026.
2. Napadeným rozhodnutím bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Dolní Kounice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 12. 2023, č. j. MUDK/2372/2023 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“), kterým byl podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního, opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) schválen stavební záměr a bylo vydáno společné povolení pro stavbu označenou „Opravárenská hala vozidel vč. přípojek na inženýrské sítě, zpevněných ploch, nového sjezdu a oplocení v k. ú. Sobotovice“ (dále jen „Stavba“ nebo „Záměr“) na pozemcích parc. č. 1117, 1118, 1095 a 1107 v k. ú. Sobotovice. Toto společné povolení bylo vydáno na žádost společnosti AUTONEVĚDĚL, s.r.o. (dále jen „Stavebník“). Dle závěru žalovaného žalobci nebyli účastníky řízení.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
3. Žalobcům nebylo přiznáno postavení účastníků řízení podle, přestože jimi měli být. Lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017 č. j. 11 A 195/2015-156; rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 16/2008-48; ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111; ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 As 35/2016-38; ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/2019-68 a ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 54/2011-91. Dojde k dotčení vlastnických práv imisemi z výstavby, zejména hlukem, prachem, smogem. Jde o nadprůměrnou stavbu v blízkosti rodinné zástavby. Rozsah stavebních prací (denně od 7:00 do 20:00) podstatně zasáhne do práv žalobců. Existenci možného dotčení na právech žalobců potvrdil nepřímo i sám stavební úřad, pokud požadoval doložení hlukové studie.
4. Dne 22. 2. 2024 se uskutečnilo zasedání zastupitelstva obce Sobotovice, na němž obec došla k závěru, že stavba bude zasahovat do práv občanů obce. Pro nové společné řízení přislíbila součinnost při projednávání a podávání námitek ke Stavbě, aby práva občanů byla stavbou co nejméně zasažena (Zápis č. 1 ze zasedání Zastupitelstva obce Sobotovice ze dne 22. 2. 2024, https://www.sobotovice.cz/urad/zapisy-ze-zasedani-zastupitelstva/).
5. Žalobci se obávají, že Stavba bude fungovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu a že součástí bude nonstop odtahová služba. Ačkoliv žalovaný uvádí provozní řešení stavby dle textové části dokumentace, nezabývá se existencí místnosti pro noční příjem, jež je součástí Stavby.
6. Oddělení Stavby polem o rozloze 1300 m2 a potokem Syrůvka se stromořadím nemůže bránit k pronikání imisí. Stromořadí Stavbu nedokáže dostatečně odstínit. Dochází ke kácení vzrostlých dřevin a k označování dalších vzrostlých stromů určených ke kácení. Optická bariéra je narušena. Stromy nelze považovat za ochranu trvalého charakteru. Ačkoliv se žalovaný odkazuje na vzrostlou zeleň, neuvádí, jak k tomuto dospěl. Neprovedl místní šetření, na jehož základě by zhodnotil situaci v lokalitě a možný dopad Stavby na zástavbu rodinných domů, jak prokazuje fotodokumentace.
7. Žalobci nevidí souvislost s plošnou výměrou pole a možností vnikání imisí, jak argumentuje žalovaný. Ten pouze odkazuje na splnění emisních limitů po výstavbě. Nepřipouští možnost, že podlimitními imisemi může být rovněž narušena pohoda bydlení žalobců.
8. K otázce přímého dotčení vlastníků lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu (bod 37) ze dne 22. 9. 2022, č. j. 30 A 173/2020-62 a na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 55 A 72/2019-135 (bod 32) a ze dne 29. 9. 2021 č. j. 43 A 12/2020-54 (bod 33).
9. K hlukové studii, která tvoří zásadní podklad pro rozhodnutí žalovaného, mají žalobci od počátku výhrady. Jak k jejímu provedení, tak i k zavádějícím výsledkům nereflektujícím místní situaci ani plánovaný provoz stavby. Podání námitek má být předmětem společného řízení. Žalobci v pozici účastníků řízení by mohli využít svých procesních práv, na kterých jsou žalovaným kráceni vydáním napadnutého rozhodnutí. Toto platí i pro většinu ostatních závazných stanovisek.
10. Napadeným rozhodnutím byli žalobci dotčeni nejen ve svých vlastnických právech, ale i právech procesních. Absence těchto práv měla za následek nemožnost efektivní ochrany právní sféry a zájmů v předmětném řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008-68, ze dne 14. 2. 2014, č. j. 6 As 10/2013-58).
11. Žalobci navrhují, aby soud napadení rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby soud žalobu zamítl.
13. Stavba nemá potenciál ovlivnit výkon vlastnických práv žalobců. Provádění stavby ve vzdálenosti více než 100 m, resp. 76 m, od domů žalobců není způsobilé změnit poměry nad míru obvyklou tak, aby je bylo možno považovat ze neúnosné. Jisté nepohodlí spojené s realizací stavebních prací nelze považovat za dotčení vlastnických práv. Vyloučení nepohodlí by mělo za následek nemožnost povolení a realizace jakékoliv stavby v jakémkoliv území. Skutečnost, že stavební úřad vyžadoval doložení hlukové studie, nelze automaticky považovat za stvrzení toho, že existuje možnost přímého dotčení práv žalobců. Tvrzení o nonstop provozu nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí. Stavby žalobců nelze považovat za stavby v těsné blízkosti. Žalovaný se neztotožňuje s tím, že potok, stromořadí a pole nebrání pronikání imisí k domům žalobců. Stavba není zdrojem imisí hluku, prachu, smogu, zápachu apod. nad stanovené limity.
IV. Vyjádření OZNŘ I) - Stavebníka
14. Stavebník žalobu považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. K vyjádření předkládá vizualizaci předpokládané stavby.
15. V chráněném venkovním prostoru stavby dojde ke zvýšení hlukové zátěže o 0,2 – 0,3 dB. Vzdáleností a existencí přirozených překážek jsou veškeré účinky stavby vůči nemovitostem žalobců eliminovány. Ve vzdálenosti cca 50 m od Stavby a cca 200 m, resp. 180 m, od staveb žalobců se nachází komunikace D52, která svým provozem ovlivňuje imise a způsobuje hlukovou zátěž. Předpokládaná stavba nemůže přímo negativně ovlivnit nemovitosti žalobců. Námitky údajné produkce imisí žalobci nerozvádí a nedokládají důkazy. Zvýšení automobilového provozu bude minimální. Objekt bude napojen na krajskou komunikaci. Žalovaný se s námitkami žalobců dostatečně vypořádal.
16. Žalobci vědomě a účelově upravují faktická tvrzení (např. v bodě 23). Zasedání zastupitelstva obce Sobotovice se neuskutečnilo z důvodu předmětného stavebního řízení. Pouze na konci zasedání se s dotazem k výstavbě přihlásila zastupitelka obce. Z diskuse vyplynulo, že bude nejlepší posečkat na vyjádření stavebního odboru Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Tvrzení žalobců z ničeho nevyplývá, naopak zápis ze zasedání zastupitelstva obce tvrzení žalobců vyvrací.
V. Replika žalobců
17. Žalobci v části opakují žalobní námitky. Nad rámec žaloby žalobci odmítají, že na jejich pozemky nemůže mít Stavba vliv, neboť, jak naznačuje žalovaný, by tyto plochy měly být určeny výlučně jen a pouze k pěstování plodin. Postačuje možnost přímého dotčení. O nepohodlí by šlo v případě stavby rodinného domu, menší hospodářské stavby, nikoli u autoservisu s lakovnou s plochou přes 1300 m2. Stavebník již zahájil stavbu, hluk dosahuje takové intenzity, že během pracovního dne není možné běžně otevírat okna do zahrad.
18. Ačkoliv žalovaný při přezkumu rozhodnutí stavebního úřadu došel k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy (odůvodnění shledal nedostatečným), přesto řízení o přezkumu zastavil s tím, že pochybení bylo způsobeno chybou stavebního úřadu a nelze jej přičítat k tíži Stavebníka. Dle žalovaného převáží zájem Stavebníka nad zájmem veřejným či zájmem jiných účastníků. K jiným účastníkům paradoxně uvádí, že jim zřejmě žádná újma vzniknout nemohla, pokud absentovalo odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. To za situace, kdy odvolání žalobců a dalších sousedů kvůli nepřiznání účastenství zamítl žalovaný jako nepřípustná. Je zásadní přiznat postavení účastníka řízení žalobcům, kteří se v rámci řádných i mimořádných prostředků nemají jak hájit a uplatňovat práva. Úsměvný je argument žalovaného, že by Stavebníkovi vznikla vyšší újma než jiným účastníkům. To za situace, kdy Stavebník do rozhodnutí žalovaného Stavbu ještě nezahájil. K narušení pohody bydlení a k hlukové studii se žalovaný vyjádřil kuse a nedostatečně.
19. Správní uvážení ze strany stavebního úřadu a žalovaného absentovalo. Neproběhlo místí šetření či ohledání na místě, které by prokázalo, zda jde o stavbu blízkou. Blízkost takové stavby posoudí i trh, resp. potencionální budoucí zájemci o koupit domů žalobců. Tržní cena domu v blízkosti autoservisu klesne, žalobci tak budou přímo dotčeni na svých vlastnických právech.
VI. Vyjádření Stavebníka k replice žalobců
20. Žalobci užívají pozemky v rozporu s právními předpisy a domáhají se dalších práv, která jim nepřísluší. Žalobci zřejmě opakovaně podali podnět k Městskému úřadu Dolní Kounice, Stavebnímu úřadu, k provedení kontrolní prohlídky. Z protokolu z kontrolní prohlídky plyne, že veškerá činnost probíhá v souladu s vydaným rozhodnutím, aniž by docházelo k porušení povinností Stavebníka či k narušení práv vlastníků sousedních nemovitostí. Žalobci věděli před koupí pozemků o pozemcích Stavebníka (určených ke skladování, výrobě a dopravnímu podnikání). Zároveň věděli o blízkosti dálnice. Hodnota pozemků a domů žalobců zůstává stejná, neovlivněná stavbou Stavebníka.
21. Žalobci žalovanému vytýkají okolnosti, které nebyly předmětem řízení (nonstop odtahová služba). Jejich úvahami se soud nemůže zabývat, jsou liché, jako i další argumentace žalobců. Tvrzení žalobců, že o nepohodlí by šlo v případě stavby rodinného domu či hospodářské stavby, nikoliv u autoservisu, je obecné a nepodložené, bez dalších důkazních návrhů. Z tvrzení plyne, že stavba rodinných domů by žalobcům nevadila. Stavba autoservisu a rodinných domů se zásadně neliší. Z vizualizace stavby, jíž stavebník doložil, je zřejmé, že autoservis nemůže narušovat krajinný ráz více či méně než rodinný dům.
22. Videozáznamy žalobců b) a c) dokládají, že stromořadí je natolik mohutné, že zamezuje průniku jakýchkoli škodlivých imisí. Video ze dne 18. 6. 2024 zachycuje pouze jedno nákladní vozidlo nacházející se v jediném konkrétním bodě, kde stromořadí umožňuje nahlédnutí skrz. Video ze dne 19. 6. 2024 bylo nutné natočit pomocí dronu, který stromořadí obletěl a natáčel mimo pozemek ve vlastnictví žalobců. Pokud žalobci v rámci svého podání uvádí existenci údajného hluku ze stavby, Stavebník zdůrazňuje, že pozemky jsou v blízkosti komunikace D52. Jedná se o hlavní tah Brno-Wien se značným provozem (velký provoz je viditelný i na úvodním záběru videozáznamu) a značným hlukovým i imisním zatížením okolí.
23. Argumenty žalobců se zakládají pouze na nedůvodných obavách. Žalobci odmítli nabízenou schůzku, v rámci níž by otázky a obavy žalobců bylo možné vyjasnit před podáním žaloby.
VII. Triplika k vyjádření Stavebníka
24. Žalobci b) a c) podali k vyjádření Stavebníka tripliku.
25. Je irelevantní, že zahrada žalobců je evidována jako orná půda. Účel užívání je v souladu s ÚP. Ani Stavebník by tak nemohl realizovat výstavbu – jeho pozemek je též orná půda. Tvrzení Stavebníka o průběhu stavby je irelevantní. Právě proti rozhodnutí a schválení způsobu provádění Stavby žalobci brojí. Výstavbou jsou práva žalobců narušována (viz videodokumentace). Posouzení o stromořadí je na úvaze soudu. Video ze dne 19. 6. 2024 bylo natáčeno z dronu, aby bylo zřejmé, jak blízko je Stavba umístěna. Videa ilustrují problematiku a ukazují nakolik jsou žalobci Stavbou ovlivněni. Je rozdíl v hluku stálém, lineárním, na nějž si lze zvyknout a jenž museli všichni v lokalitě akceptovat (komunikace D52) a zvucích ojedinělých, nárazových, různé vlnové délky, frekvence a intenzity, které vytváří stavba a budoucí opravárenské práce.
26. Žalobci ví, že pozemek Stavebníka je v ploše určené ke skladování, výrobě a dopravnímu podnikání. Tuto skutečnost ani ÚP nerozporovali. Měli mít ale možnost být účastníky řízení. Závěr Stavebníka stran ceny domů je absurdní. Stěží si přestavit zájemce ochotného zaplatit za dům s opravárenskou halou za plotem a bez ní stejnou kupní cenu. I ve znaleckých posudcích pro zjištění tržní ceny nemovitostí je okolí stavby a její zasazení rozhodující položkou. To, že žalobci vytýkají okolnosti, které nebyly předmětem stavebního řízení, poukazuje na to, že jim nebylo umožněno tyto do stavebního řízení přenést. Je rozdíl mezi stavbou a budoucím fungováním rodinných domů a opravárenského haly. Stejného názoru zřejmě byli zákonodárci, urbanické a sociologové. Jinak by nebylo třeba pravidel a zásad územního plánování a tvorby územních plánů.
27. Žalobci odmítli nabízenou schůzku po setkání právních zástupců, po níž bylo zřejmé, že Stavebník není ochoten projekt přizpůsobovat okolní zástavbě. Žalobci nabyli dojmu, že k tomuto mělo dojít ze strany Stavebníka již před podáním žádosti o vydání společného povolení.
VIII. Posouzení věci soudem
28. Krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání. Soud ve věci neshledal důvody pro nařízení jednání ani s ohledem na skutečnost, že žalobci i stavebník předložili soudu důkazy. Soud je totiž, jak bude následně uvedeno a zdůvodněno, považoval vzhledem k předmětu řízení za irelevantní. Přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
29. Ze správního spisu soud zjistil, že správními orgány byl schválen stavební záměr a bylo vydáno společné povolení pro stavbu Opravárenská hala vozidel vč. přípojek na inženýrské sítě, zpevněných ploch, nového sjezdu a oplocení v k. ú. Sobotovice Stavebníka (osoby zúčastněné na řízení I). Žalovaný ve svém rozhodnutí zhodnotil celkovou situaci v lokalitě. Zdůraznil, že Záměr je umístěn na pozemcích situovaných v trojúhelníku, ohraničeném stavbou dálnice D 52 (směr Brno – Pohořelice); vodním tokem Syrůvka, obklopeným vzrostlou zelení; a silnicí III/39514, za níž je pole. Záměr je umístěn v ochranném pásmu dálnice D52. Zeleň lemující vodní tok, která odděluje pozemek Stavby od lokality rodinných domů, je podle Územního plánu Sobotovice lokálním biokoridorem ÚSES (LBK 3), v severní části stávajícím, ve zbytku návrhovým. Příjezd ke stavbě je silnicí III/39514. Záměr se nachází v ploše Z18 s funkčním využitím návrhová plocha výroby a skladování – dopravní výroba (Vd), kde je stanoveno přípustné využití mj. pro opravny aut – autoservisy, resp. v ploše dopravní infrastruktury silniční (Ds), přípojky v ploše zemědělské – polní (Zo).
30. Podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jsou účastníky řízení osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.
31. Žalobce a) je vlastníkem pozemku p. č. X, orná půda; pozemku p. č. XA, ostatní plocha a pozemku p. č. XB, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům s č. p. 236, rodinný dům. Žalobci b) a c) jsou vlastníky pozemku p. č. XC, orná půda a pozemku p. č. XD, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s č.p. 223, rodinný dům. Tyto jsou zapsány pro k. ú. Sobotovice, Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov.
32. Krajský soud uvádí, že s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111, lze konstatovat, že za účastníka řízení je třeba považovat vlastníka sousedního pozemku v případě, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě může být rozhodnutím vzhledem k velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, účelu jejího užívání atd., přímo dotčeno. Přímým dotčením lze nepochybně rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi (tehdejší judikatura vycházela z § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nicméně lze ji aplikovat i na obsahově shodnou úpravu v § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Poloha stavby a nemovitostí žalobců tak hraje roli jak ve vymezení, zda se jedná o sousední pozemek (splnění první podmínky účastenství), tak v případě posuzování potenciálního přímého dotčení práv žalobců. Žalovaný dospěl správně k závěru, že žalobci splňují podmínku existence vlastnického práva k sousedním stavbám a sousedním pozemkům, zabýval se tedy toliko dotčením vlastnických práv žalobců. Pravděpodobnost dotčení bude zřejmě tím nižší, čím více od sebe budou obě nemovitosti vzdálené. V posuzované věci se jedná o stavbu a pozemek, které jsou od sebe několik desítek m. Z tohoto ohledu je tedy potenciál přímého dotčení práv žalobců relativně nižší.
33. V rozsudku ze dne 6. 6. 2023, č. j. 1 As 24/2023-61, Nejvyšší správní soud uvedl, že je povinností osoby, která tvrdí, že má být účastníkem územního řízení, uvést skutečnosti, které zakládají její účastenství, tedy konkretizovat, jakých nemovitostí se záměr bude dotýkat, a také, jak a čím bude přímé dotčení jejích práv způsobeno. Žalobci spojují přímé dotčení jejich práv zejména s imisemi hlukem, prachem, smogem, zápachem; tedy se zásahem do svého soukromí.
34. Z judikatury správních soudů, např. z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2020, č. j. 1 As 287/2019-28, ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013-40, ze dne 28. 6. 2023, č. j. 7 As 354/2021-27, vyplývá, že imisemi a zásahem do soukromí se zabývají stavební úřady v řízeních podle stavebního zákona. Stavební úřady hodnotí míru a intenzitu imisí, charakter prostředí, místní poměry aj. a v konkrétních případech v závislosti na konkrétních skutkových okolnostech rozhodují o tom, zda se jedná o přijatelné či nepřijatelné zásahy do práv vlastníků sousedních nemovitostí.
35. Jak soud ověřil ze správního spisu, z textové části předložené dokumentace je zřejmé, že provozní doba opravárenské haly bude v pracovní dny od 7 do 18 hod a v sobotu od 7 do 12 hod. Předpokládaný počet pracovníků je 7 zaměstnanců v autoservisu, 2 administrativní zaměstnanci a 2 majitelé. Stavebník doložil hlukovou studii, dle níž v chráněných venkovních prostorech nejbližších rodinných domů je hluk ze stacionárních zdrojů při otevřených oknech provozovny podlimitní, hluk z pohybu vozidel po příjezdové komunikaci III/39514 je rovněž podlimitní a podíl hluku ze stavby na celkové hlukové situaci je zcela marginální (navýšení o 0,1 – 0,3 dB, a to pouze u rodinných domů 223, 225 a 236). V lokalitě rodinných domů je hluková zátěž dominantně vytvářena pozemní dopravou na dálnici D 52, vzdálené od nejbližšího rodinného domu necelých 200 m. Hluková studie obsahuje závěr, že provoz opravárenské haly hlukovou situaci v obytné zástavbě obce Sobotovice neovlivní.
36. K záměru bylo rovněž doloženo souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví – Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, ze dne 4. 9. 2023, č. j. KHSJM 51012/2023/BM/HP, které neobsahuje žádnou podmínku. V závěru tohoto závazného stanoviska je uvedeno, že z výsledků hlukové studie vyplývá reálný předpoklad nepřekročení hygienických limitů hluku. Dále Stavebník doložil závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší podle § 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, které je součástí koordinovaného stanoviska MěÚ Židlochovice ze dne 26. 7. 2023, č. j. MZi/12966/2023/VK. Z tohoto vyplývá, že v lokalitě nedochází k překročení imisního limitu znečišťujících látek. Z doložených stanovisek je seznatelné, že Stavba není nadlimitním zdrojem hluku, vibrací, není způsobilá poškodit životní prostředí ani ovlivnit okolí nad míru přiměřenou poměrům. Zvýšení hlukové zátěže o 0,1 – 0,3 dB lze považovat za nevýznamné. Součástí koordinovaného stanoviska je rovněž závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny, obsahující pouze požadavek na provádění stavebních prací v blízkosti vodního toku tak, aby byly minimalizovány negativní vlivy. Ze závazného stanoviska nevyplývají žádné požadavky, které by se týkaly ochrany existujícího či návrhového biokoridoru.
37. Žalobci namítají, že měli být účastníky řízení a k tomuto odkazují na judikaturu Městského soudu v Praze a rozsudky Nejvyššího správního soudu. Zdejší soud se s uvedenými rozsudky ztotožňuje. Tyto závěry jsou však obecné a týkají se zejména účastenství v řízení a pojmu dotčení na vlastnickém právu. Postup žalovaného s touto judikaturou není v rozporu.
38. Pokud pak žalobci namítají, že dojde k dotčení jejich vlastnických práv imisemi, nelze tomuto názoru přisvědčit, a to s ohledem na řádná zjištění vyplývající z napadeného rozhodnutí.
39. Žalobci namítají, že jde o nadprůměrnou stavbu v těsné blízkosti a rozsah stavebních prací zasáhne do jejich práv. Vzdálenost není dostatečná. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného uvedeném v jeho vyjádření k žalobě, že za situace, kdy jsou domy žalobců vzdáleny od místa provádění stavby přibližně 76 m, resp. více než 100 m, a kdy staveništní doprava není vedena po komunikaci přiléhající k jejich domům, nelze dovodit možnost přímého dotčení jejich vlastnických práv. Případné imise spojené s prováděním stavby tak vzhledem k uvedeným okolnostem nemohou dosáhnout takové intenzity, která by znamenala změnu poměrů v lokalitě nad míru přiměřenou místním poměrům. Soud dále přisvědčuje žalovanému, že běžné a časově omezené obtíže nevyhnutelně spojené s prováděním stavebních prací musí vlastníci okolních nemovitostí v přiměřeném rozsahu strpět. Případné imise spojené s prováděním stavby proto za uvedených okolností představují toliko běžné a časově omezené obtíže. Tyto však nejsou způsobilé založit přímé dotčení vlastnických práv žalobců.
40. Dále žalobci namítají, že existenci možného přímého dotčení práv žalobců potvrdil nepřímo i sám stavební úřad, který požadoval doložení hlukové studie. Soud se s názorem žalobců neztotožňuje. Samotný požadavek stavebního úřadu na doložení hlukové studie je projevem jeho povinnosti zjistit skutkový stav a posoudit vlivy záměru na okolí. Nelze však z takového požadavku dovozovat možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců. Jak navíc bylo z hlukové studie zjištěno, v chráněném venkovním prostoru stavby žalobců dojde ke zvýšení hlukové zátěže o 0,2 – 0,3 dB.
41. Žalobci dále poukazují na zasedání zastupitelstva obce Sobotovice, z něhož má vyplývat, že stavba zasáhne do práv žalobců. Soud navržený důkaz neprovedl, neboť tato okolnost není pro posouzení věci rozhodná. Ani případný obecně formulovaný názor obce na možné rušení okolí totiž bez konkretizace povahy, intenzity, rozsahu a místa působení tvrzených vlivů nemůže prokázat možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců. Posouzení této otázky se odvíjí od konkrétních okolností záměru a jeho možných dopadů na nemovitosti žalobců, nikoli od stanoviska obce vyjádřeného mimo správní řízení. Soud proto nepovažoval za potřebné zjišťovat, zda zápis obsahuje žalobci tvrzený závěr. Naopak ve spisovém materiálu se nachází vyjádření obce, že tato nemá námitek k předložené projektové dokumentaci.
42. Žalobci vyjadřují své obavy stran nonstop odtahové služby. Záměr byl v řízení posuzován na základě dokumentace pro společné povolení, jejíž souhrnná technická zpráva (str. 10) předpokládá provozní dobu od 7 do 18 hodin v pracovních dnech, v sobotu od 7 do 12, ve dnech pracovního klidu a o svátcích nebude žádný provoz. Tvrzení žalobců o nepřetržitém provozu pak nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí. Skutečnost, že Stavebník provozuje v jiné provozovně nonstop odtahovou službu, nemá souvislost s nyní posuzovaným Záměrem.
43. Jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, z textové části dokumentace vyplývá, že objekt bude sloužit v 1.NP jako autoservis pro opravu a údržbu převážně osobních vozidel, v omezeném počtu i dodávkových a nákladních vozidel. V 1. NP mají být kromě příjmové kanceláře a hygienického zařízení místnost pro příjem zboží, sklad dílů, místnost geometrie vozidel, místnost pro ruční čištění vozidel, elektrodílna, mechanická dílna, klempírna, opravárenský box, pneuservis a lakovna. Ve 2.NP bude šatna, školící místnost, kuchyňka, administrativa s kanceláří ředitele a hygienickým zázemím. Směrem k lokalitě rodinných domů jsou orientována okna z přijímací kanceláře, vstupní dveře a vrata do pneuservisu. Vymezení místnosti pro noční příjem v projektové dokumentaci nedokládá, že autoservis bude provozován nepřetržitě či že bude součástí záměru nonstop odtahová služba. Pro posouzení možných vlivů záměru na okolí jsou rozhodné údaje o provozu, s nimiž počítá dokumentace pro společné povolení, nikoli žalobci předpokládaný způsob budoucího provozu.
44. Žalobci dále namítají, že oddělení stavby a budoucího staveniště polem a potokem Syrůvka se stromořadím nemůže bránit a nebrání k pronikání imisí k nemovitostem žalobců. Stromořadí nedokáže Stavbu dostatečně odstínit od okolí, natož zabránit vniku imisí na pozemky žalobců. Nyní dochází ke kácení vzrostlých dřevin a k označování dalších vzrostlých stromů určených ke kácení. Optická bariéra je nenávratně narušena. Žalovaný neprovedl místní šetření, na jehož základě by mohl zhodnotit situaci v lokalitě a možný dopad Stavby na zástavbu rodinných domů, jak prokazuje fotodokumentace.
45. Žalovaný k tomuto uvedl, že negativní účinky záměru jsou eliminovány vzájemnou vzdáleností staveb a bariérou, tvořenou stromořadím a mezilehlými pozemky – poli a že veškeré účinky stavby jsou vůči nemovitostem žalobců eliminovány. Navýšení hluku lze považovat za naprosto marginální a prakticky nerozeznatelné. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se neztotožňuje s názorem, že potok, stromořadí a pole nebrání pronikání imisí k domům žalobců. Stavba není zdrojem imisí hluku, prachu, smogu, zápachu apod. vůbec, resp. nad stanovené limity. Vzrostlé stromořadí a rozlehlé pole přispívá k eliminaci případných imisí. Skutečnost, že by stromořadí mohlo být v budoucnu pokáceno, není relevantní.
46. Soud se ztotožnil se závěry žalovaného. Tento totiž nezaložil svůj závěr o absenci možného přímého dotčení práv žalobců výlučně na existenci stromořadí. Vycházel rovněž ze vzájemné vzdálenosti nemovitostí, mezilehlých pozemků, vedení staveništní dopravy a z údajů o předpokládaném provozu záměru.
47. Soud dále neshledal pochybení v tom, že žalovaný neprovedl místní šetření. Prostorové uspořádání lokality, vedení vodního toku, mezilehlé pozemky a existence zeleně v rozhodné době byly zjistitelné z projektové dokumentace, fotografií, situačních a mapových podkladů. Místní šetření provedené až po vydání napadeného rozhodnutí by pak mohlo zachytit toliko aktuální stav. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že zeleň podél vodního toku je zahrnuta do lokálního biokoridoru ÚSES. Tato okolnost nedokládá rozsah ani konkrétní účinky stávající zeleně jako bariéry proti imisím, ale představuje jednu z okolností dokreslujících charakter mezilehlého prostoru. Rozhodující přitom nebyla samotná existence stromořadí, ale souhrn všech okolností, a to zejména vzdálenost nemovitostí žalobců od Záměru, mezilehlé pozemky, závěry z hlukové studie. K fotodokumentaci viz bod 54 tohoto rozsudku.
48. Žalobci uvádí, že žalovaný pouze odkazuje na splnění emisních limitů po výstavbě. Nepřipouští však možnost, že je podlimitními imisemi může být rovněž narušena pohoda bydlení žalobců. Soud uvádí, že tímto se žalovaný zabýval ve svém rozhodnutí na straně 10, kde uvedl, že Stavba není zdrojem imisí nad stanovené limity, příp. vůbec. Lokalita rodinných domů je od pozemku stavby vzdálena v nejbližším místě cca 70 m, resp. 100 m, mezi pozemky se nachází pole a potok se stromořadím. Soud souhlasí se žalobci, že samotné splnění hygienických limitů nevylučuje, že by provoz Záměru mohl ovlivnit pohodu bydlení. Stejně tak plošná výměra mezilehlého pole nepředstavuje sama o sobě překážku šíření emisí. Žalovaný však nezaložil svůj závěr pouze na splnění limitů ani na existenci mezilehlého pole. Zohlednil souhrn konkrétních okolností, zejména vzdálenost nemovitostí žalobců od záměru, rozsah mezilehlého prostoru, způsob dopravní obsluhy, předpokládanou provozní dobu, charakter záměru, zohlednil hlukovou studii. Žalobci pouze obecně namítají, že i podlimitní imise mohou narušit pohodu bydlení. Neuvádějí však žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by při zohlednění uvedených okolností vyplývala reálná možnost takového zásahu právě do jejich vlastnických práv. Běžné a omezené vlivy spojené s provozem záměru, které nedosahují intenzity nepřiměřené místním poměrům, samy o sobě přímé dotčení vlastnického práva nezakládají.
49. Žalobci odkazují na rozsudek zdejšího soudu (bod 37) ze dne 22. 9. 2022, č. j. 30 A 173/2020-62 a na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 55 A 72/2019-135 (bod 32) a ze dne 29. 9. 2021 č. j. 43 A 12/2020-54 (bod 33). K tomuto soud uvádí, že souhlasí s obecnými závěry této judikatury, podle níž nelze při posuzování účastenství předjímat, zda imise vyvolané záměrem skutečně překročí přípustnou míru. Z těchto rozsudků však neplyne, že by postavení účastníka svědčilo každé osobě, která toliko obecně vysloví obavu z možného šíření imisí. I při předběžném posouzení účastenství musí existovat objektivně reálná možnost přímého dotčení jejích práv. Skutkové okolnosti souzené věci se těchto případů podstatně liší. V rozsudku zdejšího soudu č. j. 30 A 173/2020-62 šlo o stavební práce v podstatně menší vzdálenosti od nemovitostí žalobců, kdy podklady předpokládaly vznik hluku, prašnosti a dalších negativních vlivů. Ve věci č. j. 55 A 72/2019-135 žalobci konkrétně namítali podmáčení svých pozemků a svá tvrzení podložili hydrogeologickým posouzením. V rozsudku č. j. 43 A 12/2020-54 šlo o výstavbu čtyř bytových domů s více než 300 byty, přičemž stavební práce měly probíhat v bezprostřední blízkosti nemovitostí. Naproti tomu v nyní projednávané věci jsou nemovitosti žalobců od stavby vzdáleny přibližně 76 m, resp. více než 100 m, Záměr má toliko dvě patra, doprava na staveniště není vedena po komunikaci přiléhající k jejich domům a žalobci neuvedli konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že by se imise mohly ve významné intenzitě projevit na jejich nemovitostech.
50. K tomuto lze přiměřeně lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1 As 62/2015-32, který zdůrazňuje, že samotné dočasné průvodní jevy stavební činnosti nezakládají bez dalšího přímé dotčení práv. Rozhodné jsou konkrétní poměry lokality, povaha zamýšlené činnosti a intenzita jejích možných dopadů. Žalovaný tak správně uzavřel, že možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců není reálně dána.
51. Námitky žalobců směřující proti hlukové studii a dalším podkladům společného řízení mohou být významné pro posouzení jejich účastenství pouze, pokud konkrétně ukazují na možnost přímého dotčení jejich vlastnických práv. Skutečnost, že žalobci hodlají tyto podklady zpochybňovat, nemůže založit možnost přímého dotčení jejich vlastnických práv. Žalobci musejí uvést, jaké konkrétní nedostatky podkladů namítají a jak se tyto nedostatky mohou projevit. Žalobci své výhrady vůči hlukové studii formulují pouze obecně. Neuvádí, které konkrétní údaje, metodické postupy či závěry studie jsou nesprávné a jak by se tvrzené nedostatky mohly projevit na jejich nemovitostech. Obdobně nekonkretizují ani výhrady vůči ostatním závazným stanoviskům. Takto obecně formulované pochybnosti proto nemohou zpochybnit závěr, že v dané věci není dána reálná možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců.
52. Závěrem žalobci uvádí, že napadeným rozhodnutím byli dotčeni nejen ve svých vlastnických právech, ale i ve svých právech procesních. Následkem absence těchto práv byla nemožnost efektivní ochrany právní sféry a zájmů v předmětném řízení (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008-68, ze dne 14. 2. 2014, č. j. 6 As 10/2013-58).
53. Soud k tomuto uvádí, že procesní práva jsou odvozena od samotné existence účastenství. Jejich údajné odepření nemůže být důvodem pro závěr, že žalobcům postavení účastníků svědčilo. Nejdříve bylo nutné posoudit, zda mohlo být společným povolením přímo dotčeno jejich vlastnické či jiné věcné právo. Krajský soud dospěl k závěru, že tak tomu v nynější věci nebylo. Nemohlo tak dojít ke zkrácení procesních práv žalobců. Odkaz na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 80/2008-68 a 6 As 10/2013-58 na tomto závěru nic nemění. Rozsudek č. j. 1 As 80/2008-68 naopak potvrzuje, že správní orgán musí nejprve posoudit, zda tvrzené skutečnosti zakládají účastenství, a teprve poté projednat věcné námitky. Druhý se týkal stavby komunikace a jejích účinků na okolní nemovitosti, tedy skutkově odlišné věci.
54. Soud konstatuje, že navržený důkaz fotodokumentací neprovedl. Podle samotných žalobců zachycuje aktuální stav lokality, tedy stav po vydání napadeného rozhodnutí. Takový důkaz tak nemůže ovlivnit posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Ani tvrzené narušení optické bariéry samo o sobě nevypovídá o konkrétní intenzitě imisí dopadajících na nemovitosti žalobců. Provedení tohoto důkazu je proto nadbytečné.
55. Ze stejných důvodů soud neprovedl ani žalobci b) a c) v replice předloženou videodokumentaci zachycujícími stavební práce v lokalitě. Tyto záznamy se vztahují k realizaci stavby probíhající až po vydání napadeného rozhodnutí. Nevypovídají tedy o skutkovém stavu, z něhož žalovaný při svém rozhodování vycházel a nemohou tak ovlivnit posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Pokud by žalobci jejich prostřednictvím namítali realizaci stavby v rozporu s povoleným záměrem nebo stanovenými podmínkami, jde o otázku, která není předmětem tohoto soudního přezkumu.
56. Dále Stavebník předložil ke svému tvrzení vizualizaci. Soud navržený důkaz vizualizací záměru neprovedl, neboť vizualizace má toliko ilustrativní povahu a není součástí projektové dokumentace, na jejímž podkladě bylo vydáno napadené rozhodnutí. Do té míry, v níž zachycuje podobu záměru vyplývající ze správního spisu, je nadbytečná, neboť tyto skutečnosti jsou zjistitelné přímo z projektové dokumentace a situačních výkresů. V rozsahu, v němž by se od této dokumentace odchylovala nebo ji doplňovala, by k ní soud nemohl přihlédnout, jelikož přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového stavu existujícího v době rozhodování žalovaného.
57. V replice žalobci odmítají, že na jejich pozemky nemůže mít Stavba vliv, jak naznačuje žalovaný, neboť by tyto plochy měly být určeny výlučně k pěstování plodin. Dále uvádí, že o nepohodlí by šlo v případě stavby rodinného domu, menší hospodářské stavby, nikoli u autoservisu s lakovnou s plochou přes 1300 m2. Stavebník zahájil stavbu, hluk dosahuje takové intenzity, že během pracovního dne není možné běžně otevírat okna do zahrad.
58. Soud k tomu uvádí, že skutečnost, že by pozemky Stavebníka byly využívány výlučně k pěstování plodin, by bez dalšího nevylučovala možnost dotčení vlastnických práv žalobců. Soud nezpochybňuje, že autoservis může obecně představovat větší zátěž než rodinný dům. Samotná povaha záměru však neprokazuje možnost přímého zásahu do vlastnických práv žalobců. Rozhodné jsou konkrétní okolnosti záměru, které žalovaný řádně posoudil. Tvrzení žalobců o hluku při již zahájené stavbě se týká až faktické realizace záměru po vydání napadeného rozhodnutí. Žalobci netvrdí ani nedokládají, že by tato pozdější skutečnost vypovídala o skutkovém stavu existujícím v době rozhodování žalovaného. Nemůže proto ovlivnit posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Je však nutno zdůraznit, že provádění stavby může být přechodně spojeno s hlukem a dalšími obtížemi. Požadavky na pohodu bydlení totiž nelze absolutizovat, určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takovéto zatížení snášeli, je-li přiměřené poměrům (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005-116).
59. Žalobci v replice poukazují na to, že žalovaný řízení o přezkumu zastavil s tím, že pochybení nelze přičítat k tíži Stavebníka. Podle žalovaného nemohla účastníkům vzniknout újma, ale žalobci účastníky nebyli. Soud k tomuto uvádí, že tato námitka není pro projednávanou věc relevantní. Předmětem soudního přezkumu je zákonnost napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný posoudil odvolání žalobců jako nepřípustné z důvodu absence jejich účastenství ve společném řízení. Závěry učiněné v samostatném přezkumném řízení, v němž žalovaný posuzoval zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu z jiných hledisek, nejsou tedy předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že žalovaný v přezkumném řízení shledal nedostatky v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, nevypovídá o tom, zda žalobci mohli být společným povolením přímo dotčeni na svých vlastnických právech. Totéž platí pro polemiku žalobců s úvahami žalovaného o poměru újmy Stavebníka a dalších osob v přezkumném řízení.
60. Dále žalobci namítají, že absentovalo správní uvážení ze strany stavebního úřadu a žalovaného. Neproběhlo místí šetření, které by prokázalo, zda jde o stavbu blízkou či nikoli. Blízkost takové stavby posoudí i trh, resp. budoucí zájemci o koupit domů žalobců. Tržní cena domu v blízkosti autoservisu klesne, žalobci tak budou dotčeni na svých vlastnických právech. Zdejší soud uvádí, že vzdálenost nemovitostí žalobců od záměru a prostorové uspořádání lokality jsou objektivně zjistitelné. Místní šetření by nemohlo přinést nové poznatky rozhodné pro posouzení možné přímé dotčenosti práv žalobců. Námitka stran poklesu tržní ceny nemovitostí žalobců není důvodná. Žalobci ji opírají toliko o úvahu, že potenciální zájemci o koupi domu mohou negativně hodnotit blízkost autoservisu. Nepředložili žádný podklad, z něhož by vyplýval konkrétní pokles hodnoty jejich domů v důsledku posuzovaného záměru. Jejich argumentace tak zůstává toliko v hypotetické rovině. Žalovaný s ohledem na parametry záměru, vzdálenost nemovitostí žalobců a způsob dopravní obsluhy správně uzavřel, že reálná možnost takového zásahu dána není.
61. Závěrem žalobci v replice namítají, že k narušení pohody bydlení a k hlukové studii se žalovaný vyjádřil kuse, nedostatečně a odkazuje na žalobu. Krajský soud k tomu uvádí, že předmětem přezkumu je zákonnost a odůvodnění napadeného rozhodnutí, nikoli rozsah vyjádření žalovaného k žalobě. Žalobci nekonkretizují, s jakými konkrétními tvrzeními týkajícími se pohody bydlení či hlukové studie se žalovaný nevypořádal. Toto obecné tvrzení tak nemůže zpochybnit přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K námitkám týkajícím se hlukové studie a možného narušení pohody bydlení se soud vyjádřil výše.
62. Stavebník v rámci vyjádření k replice upozornil na to, že žalobci užívají pozemky v rozporu právními předpisy a z tohoto titulu se domáhají u soudu dalších práv, která jim nepřísluší. Toto tvrzení není pro souzenou věc relevantní. Rovněž není pro řízení relevantní tvrzení žalobců o realizaci Stavby na orné půdě. K argumentaci Stavebníka stran kontrolní prohlídky soud uvádí, že toto se týká realizace stavby, pročež nemá význam pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí ani účastenství žalobců ve společném řízení. Z tohoto důvodu je i Stavebníkem předložený protokol o kontrole důkazem nadbytečným. Soud pak nepovažuje za rozhodné, zda žalobci při nabytí nemovitostí věděli o vymezení okolních ploch v územním plánu či o existenci dálnice, jak argumentuje Stavebník. Tyto okolnosti nevylučují možnost přímého dotčení konkrétním záměrem. Tvrzení Stavebníka o neměnnosti tržní hodnoty nemovitostí žalobců je pak toliko spekulativní. Dále se ve vztahu k žalobcům b) a c) Stavebník vyjadřuje k předloženým videozáznamům. S ohledem na neprovedení videozáznamů jako důkaz soud nehodnotil ani jejich obsah, ani jejich rozdílnou interpretaci účastníků.
63. Žalobci b) a c) v rámci reakce na tvrzení Stavebníka uvádí, že je rozdíl v hluku stálém, lineárním, na který si lze zvyknout a jenž musel každý vlastník domu v lokalitě akceptovat (komunikace D52) a zvucích ojedinělých, nárazových, různé vlnové délky, frekvence a intenzity, které vytváří stavba a budoucí opravárenské práce. Zdejší soud nezpochybňuje, že hluk ze silniční dopravy a hluk stavební činnosti či provoz autoservisu mohou být odlišného charakteru. Tato úvaha však sama o sobě nemůže prokázat, že by se takové hlukové vlivy mohly v právně významné intenzitě projevit na nemovitostech žalobců. Žalovaný možnost jejich dotčení dostatečně posoudil.
64. Dále žalobci b) a c) uvádí, že to, že vytýkají okolnosti, které nebyly předmětem stavebního řízení, poukazuje na fakt, že jim nebylo umožněno tyto do stavebního řízení přenést. Zdejší soud k tomu uvádí, že to, že žalobci hodlali ve společném řízení uplatnit další námitky, nezakládá jejich postavení účastníků řízení. Ani námitka žalobců b) a c), že je rozdíl mezi stavbou a budoucím fungováním a že stejného názoru byli zákonodárci apod., jinak by nebylo třeba pravidel a zásad územního plánování a tvorby územních plánů, není důvodná. Soud nezpochybňuje, že rodinné domy a autoservis představují z hlediska užívání odlišné druhy staveb, které mohou mít rozdílné vlivy na okolí. Tato skutečnost však neprokazuje, že by Záměr mohl přímo zasáhnout do vlastnických práv žalobců.
65. Krajský soud uzavírá, že žalovaný postupoval správně, pokud odvolání žalobců posoudil jako nepřípustné. Nebyla prokázána reálná možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců, pročež těmto nesvědčilo postavení účastníků společného řízení.
VII. Závěr a náklady řízení
66. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.
67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci úspěch neměli (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pokud jde o osoby zúčastněné na řízení, soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože nebyla splněna žádná z premis uvedených v § 60 odst. 5 s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 30. září 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu