Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 Ad 27/2025 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 Ad 27/2025 - 63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci
žalobkyně:
P. V.
bytem X
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2023, č. j.: X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2023, č. j. X o zamítnutí žádosti žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon o důchodovém pojištění) - pokles pracovní schopnosti žalobkyně pouze o 20 %. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 21 Ad 40/2023 – 102 bylo předchozí rozhodnutí žalované zrušeno, neboť dle posudku Posudkové komise MPSV v Hradci Králové byla žalobkyně invalidní v I. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35 %, se vznikem invalidity k 7. 6. 2023. Žalovaná v napadeném rozhodnutí sice měla za to, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 % a odpovídá invaliditě I. stupně se vznikem invalidity k 7. 6. 2023, avšak žalobkyně nesplnila podmínku zákonem požadované doby pojištění. Žalobkyně byla starší 28 let, proto činí potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění 5 let. Podle § 40 odst. 2 zákona se tato doba zjišťuje za období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. v případě žalobkyně v období od 7. 6. 2013 do 6. 6. 2023. V tomto období získala pouze 1 rok a 138 dnů pojištění. Podle § 40 odst. 2 věty druhá zákona se u pojištěnce staršího 38 let podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 let, tj. v případě žalobkyně v období od 7. 6. 2003 do 6. 6. 2023. V tomto období získala žalobkyně pouze 9 let a 364 dnů pojištění.
2. Žalobkyně namítá, že žalovaná nesprávně započetla náhradní dobu pojištění, neboť po skončení pracovního poměru dne 17. 7. 2007 byla v pracovní neschopnosti do 31. 10. 2007, k čemuž v soudním řízení předložila potvrzení o trvání pracovní neschopnosti vystavené jejím zaměstnavatelem a potvrzení Vojenské zdravotní pojišťovny. Žalovaná k nově předloženým podkladům uvedla, že dané podklady prokazují další dobu pojištění i se zřetelem k nově stanovenému dni vzniku invalidity dne 21. 11. 2022, která činí více jak 10 let, tudíž žalobkyně splňuje podmínku doby pojištění dle § 40 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění.
3. Řízení ve věcech důchodového pojištění obsahuje ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení určité odchylky. Podle § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí (tj. § 36 odst. 3 správního řádu, podle něhož musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí). Toto omezení procesních práv účastníka řízení ve věcech důchodového pojištění je vyvažováno zárukami vyplývajícími z § 56 zákona o důchodovém pojištění, dle kterého rozhodnutí o důchodu může být i po nabytí právní moci změněno v návaznosti na nově prokázané skutečnosti. Zároveň však zákonodárce stanovil limit pro doplacení důchodu za dobu nejvýše 5 let (§ 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Z právní úpravy řízení ve věcech důchodového pojištění správním orgánům nevyplývá explicitní povinnost seznamovat účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnut.
4. Žalobkyni pro splnění podmínky potřebné doby pojištění chyběl pouhý den pojištění z požadovaných 10 let doby pojištění, aby splnila podmínky pro přiznání invalidního důchodu (§ 40 zákona o důchodovém pojištění). Zároveň rozhodnutí žalované předcházelo soudní řízení, ve kterém soud žalovanou zavázal ohledně vzniku invalidity I. stupně, přitom otázka doby pojištění nebyla dosud předmětem správního ani soudního řízení. Za takové situace byla dle soudu žalovaná povinna žalobkyni seznámit před vydáním rozhodnutí se skutečností, že neprokázala zákonem požadovanou dobu pojištění, a tím žalobkyni poskytnout možnost tvrdit a prokázat další dobu pojištění. Nově předložené podklady žalobkyně v soudním řízení prokazují, že takové poučení by vedlo ke změně rozhodnutí ve prospěch žalobkyně. Postup žalované byl v rozporu s principy dobré správy podle § 4 správního řádu, které zahrnují i hospodárnost správního řízení. Není rozumného důvodu, aby s odkazem na oprávnění pojištěnce znovu požádat o invalidní důchod podle § 56 zákona o důchodovém pojištění bylo vedeno nové, zde již „třetí“správní řízení. Orgány sociálního zabezpečení jsou povinny v souladu s § 6 odst. 3 písm. l) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, poskytovat osobám zdravotně znevýhodněných odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení. Tato povinnost se měla v posuzované věci projevit v postupu spočívajícím ve vyrozumění žalobkyně ohledně zjištění nedostatku doby pojištění, jestliže ke splnění podmínky doby pojištění chyběl pouhý jeden den pojištění, a to bez ohledu na stanovení této povinnosti zákonem pro územní správy sociálního zabezpečení. V této souvislosti je relevantní otázka aplikovatelnosti § 40 odst. 2 věty třetí zákona, dle které podmínka doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Z osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že žalobkyně byl dne 6. 6. 2023 evidována jako uchazeč o zaměstnání, proto jí byla uznána náhradní doba pojištění (předchozí den vzniku invalidity 7. 6. 2023). Lze presumovat, že žalobkyně byla v evidenci uchazečů i dne 7. 6. 2023, žalovaná tak byla povinna v souladu s § 40 odst. 2 věty třetí zákona přihlédnout i k tomuto dni pojištění po vzniku invalidity. Žalovaná se tak na půdorysu předchozího určení vzniku invalidity dopustila nezákonnosti spočívající v nezohlednění doby pojištění po vzniku invalidity, čímž žalovaná nepřípustně zaměnila vznik invalidity a vznik nároku na invalidní důchod, jak uvedeno v žalobě.
5. Vzhledem k výše uvedenému vadnému postupu žalované soud přihlédl k nově prokázané době pojištění žalobkyně, která je mezi účastníky nadále nesporná, čímž je dána nezákonnost rozhodnutí žalované, jelikož závěry žalované o nesplnění podmínky doby pojištění neobstojí ve světle nových zjištění, přičemž závěry žalované však neobstály ani ve světle § 40 odst. 2 věty třetí zákona o důchodovém pojištění.
6. Na základě uvedeného soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaná vycházet z posudku PK MPSV v Praze dne 9. 2. 2026, dle kterého byly splněny podmínky pro vnik invalidity I. stupně k 21. 11. 2022, neboť z odborného nálezu z daného dne již byly zřejmé následky zlomeniny levého hlezna. K předchozímu určení pozdějšího dne vzniku invalidity dle PK MPSV v Hradci Králové žalovaná již nepřihlédne (dříve 7. 6. 2023).
7. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., úspěšné žalobkyni náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 30. 9. 2026
Mgr. Kamil Tojner, v. r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.