Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 A 23/2025 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci

žalobkyně: JUDr. K. A. S., Ph.D.

bytem X

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného

ze dne 8. 7. 2025, č. j. 087308/2025/KUSK/OSŽPS/ZAM,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V této věci se soud zabývá přezkumem rozhodnutí o přestupku provozovatele vozidla. Zejména zkoumá, zda mediální informace zveřejněná na internetových stránkách zabývající se motorismem mohla založit legitimní očekávání, že správní orgán nebude postihovat drobná překročení nejvyšší povolené rychlosti.

Shrnutí průběhu správního řízení

2. Žalobkyně je provozovatelkou motorového vozidla registrační značky X. Dne 7. 1. 2025 bylo toto vozidlo zaznamenáno zařízením pro měření rychlosti při průjezdu obcí Bečváry po pozemní komunikaci I/2 ve směru na Říčany, kde u něj byla naměřena rychlost jízdy 56 km.h-1 , jež po zohlednění odchylky činila 53 km.h-1. V daném úseku však platilo omezení nejvyšší povolené rychlosti 50 km.h-1. Městská policie Kolín obsluhující toto měřící zařízení předala záznam o měření Městskému úřadu Kolín spolu s oznámením o podezření ze spáchání přestupku.

3. Městský úřad Kolín nejprve vyzval žalobkyni jakožto provozovatelku vozidla k uhrazení určené částky 200 Kč, případně k označení řidiče vozidla. Žalobkyně určenou částku neuhradila a žádného konkrétního řidiče neoznačila. Jelikož Městský úřad Kolín řidiče nezjistil ani jinak, přistoupil ve vztahu k případnému přestupku řidiče k odložení věci a následně zahájil vůči žalobkyni řízení o přestupku provozovatele.

4. Prvním úkonem v řízení bylo vydání příkazu ze dne 13. 3. 2025, č. j. MUKOLIN/OD 26003/25-pel (dále „příkaz“), jímž byla žalobkyně uznána vinou z přestupku provozovatele podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť jakožto provozovatelka motorového vozidla nezajistila, aby při jeho užití byly zajišťovány povinnosti řidiče, neboť dne 7. 1. 2025 ve 14:15 hodin na pozemní komunikaci č. I/2 v obci Bečváry ve směru na Říčany byla u tohoto vozidla zaznamenána rychlosti při průjezdu obcí Bečváry po pozemní komunikaci I/2 ve směru na Říčany, kde u něj byla naměřena rychlost jízdy 56 km.h-1, která po zohlednění odchylky činila 53 km.h-1, a toto jednání řidiče bylo vyhodnoceno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalobkyni proto byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.

5. Tento příkaz však byl na základě žalobkyní podaného odporu zrušen. Žalobkyně v podaném odporu, stejně jako v pozdějších fázích správního řízení argumentovala nepřiměřeností pokuty a zneužitím práva ze strany městského úřadu za účelem obohacováním městského rozpočtu. Městský úřad Kolín však této argumentaci nepřisvědčil a rozhodnutím ze dne 24. 4. 2025, č. j. MUKOLIN/OD 39411/25-pel (dále „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobkyni vinou ve stejném rozsahu jako prvně v příkazu a rovněž uložil pokutu ve výši 2 000 Kč a dále paušální náhradu nákladů řízení 500 Kč.

6. Odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. 087308/2025/KUSK/OSŽPS/ZAM (dále „napadené rozhodnutí“).

7. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu podle a násl. , (dále „“)

Shrnutí obsahu podání účastníků

8. Žalobkyně má za to, že se správní orgány obou stupňů nevypořádaly s její argumentací poukazující na účelové zneužívání pravomoci ze strany města Kolín, které dle jejího názoru rabuje občany projíždějící kontrolovanými místy. K podpoře své argumentace navrhuje důkaz článkem uveřejněným na webu https://autosalon.tv ze dne 14. 2. 2024 (dále „článek z webu autosalon.tv“) a na webu https://zdopravy.cz/ ze dne 25. 5. 2024 (dále „článek z webu zdopravy.cz“), které mají dokládat, že město Kolín zmírnilo nastavení limitů v důsledku zahlcenosti výzvami týkajícími se překročení rychlosti v pásmu od 51 do 53 km.h-1, jež se týkaly 80 až 85 % změřených řidičů. Jestliže žalobkyni byla naměřena rychlost 56 km.h-1, pak při zohlednění odchylky 3 km.h-1 by měla být její rychlost jízdy stanovena na 53 km.h-1. Pokud však město Kolín limity zmírnilo způsobem, že za překročení rychlosti do 53 km.h-1 neukládalo, a žalobkyni byla při dosažení této hranice pokuta přesně uložena, pak se jednalo o diskriminační postup vůči její osobě. Důkazy, které navrhovala k prokázání skutečnosti týkající se zmírnění vymáhací praxe, přitom Městský úřad Kolín úplně vytěsnil a žalovaný je sice zhodnotil, ale nezabýval se otázkou diskriminace.

9. Žalobkyně dále zpochybňuje funkčnost měřícího zařízení. Městský úřad Kolín sice tvrdí, že tato funkčnost je kontrolována, avšak ve spise je kalibrační list č. VÚGTK/48878/2022 vydaný dne 11. 5. 2022, tedy z doby téměř tři roky mezi poslední kontrolou a dnem měření rychlosti. S ohledem na tak dlouhou dobu může měřící zařízení vykazovat chyby a odchylka může být ještě větší. Ani jeden ze správních orgánů se však funkčností zařízení nezabýval a neučinil tak ani žalovaný po upozornění žalobkyně.

10. Žalobkyně konečně zpochybňuje společenskou nebezpečnost jednání spočívajícího v překročení rychlosti o 3 km.h-1. Nesouhlasí s hodnocením žalovaného, že nebezpečnost jednání by bylo namístě posuzovat pouze po komplexním zhodnocení celé situace, pokud by byl znám skutečný řidič. Dle žalobkyně však přesažení rychlosti o 3 km.h-1 nedosahuje společenské škodlivost za žádných okolností a dle jejího názoru se jedná pouze o zneužití práva za účelem obohacení městské poklady, a nikoliv k naplnění účelu trestu a jeho preventivní funkce.

11. Při ústním jednání konaném dne 3. 8. 2026 žalobkyně především zdůraznila část týkající se její argumentace ohledně zneužívání práva ze strany města Kolín. Popsala rovněž okolnosti týkající se řízení vozidla a dopravní situaci v době inkriminovaného měření, přičemž za řidičku označila samu sebe. Poukázala též na nepřiměřený rozdíl mezi částkou 200 Kč uvedené ve výzvě k úhradě určení částky a částkou 2 500 Kč odpovídající uložené pokutě včetně nákladů. Konečně zdůraznila i možný širší společenský přesah tohoto problému včetně možných politických dopadů a obav z posilování autoritářského státu v případě tolerování podobné praxe správních orgánů.

12. Žalovaný při ústním jednání konaném dne 3. 8. 2026 zdůraznil, že předmětem napadeného rozhodnutí nebyl přestupek řidiče, ale provozovatele vozidla. Pokud je argumentováno okolnostmi jízdy či dopravní situací, pak měla žalobkyně označit řidiče, neboť v řízení vůči řidiči by právě tyto okolnosti bylo namístě prověřit. Totéž se týká i otázky případné společenské škodlivosti. Žalobu navrhl zamítnout.

Posouzení věci

13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou.

14. Při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

15. Žaloba není důvodná.

16. Soud předně nesouhlasí s žalobní námitkou zpochybňující funkčnost měřícího zařízení.

17. Žalobkyně své pochybnosti dovozuje výhradně ze stáří kalibračního listu č. VÚGTK/48878/2022, vydaného dne 11. 5. 2022, tedy téměř tři roky před měřením rychlosti vozidla provozovaného žalobkyní, k němuž došlo dne 7. 1. 2025. Přehlíží však, že součástí správního spisu je rovněž ověřovací list č. 8012-OL-70302-24 ze dne 10. 5. 2024 vydaný Českým metrologickým institutem. Z jeho obsahu vyplývá, že měřidlo bylo ověřeno s výsledkem, že splňuje požadované metrologické vlastnosti, přičemž platnost ověření byla stanovena do 9. 5. 2025. V době měření tedy bylo měřidlo opatřeno platným ověřením. Jelikož ověřovací list vydaný Českým metrologickým institutem představuje veřejnouu ve smyslu [srov. rozsudky NSS ze dne 13. 12. 2017, č. j. -41, ze dne 2. 5. 2013, č. j. -35, ze dne 26. 1. 2015, č. j. -71, ze dne 23. 11. 2016, č. j. -41, a ze dne 22. 8. 2019, č. j. -47], je třeba vycházet z toho, že osvědčené skutečnosti jsou pravdivé, není-li prokázán opak.

18. Správná je proto úvaha žalovaného, že pokud nejsou předestřeny konkrétní skutečnosti zavdávající pochybnosti o funkčnosti měřidla, je třeba vycházet z údajů ověřovacího listu presumujícího platnost technické způsobilosti až do 9. 5. 2025 (viz str. 6 napadeného rozhodnutí). Žalobkyně přitom žádný důkaz zpochybňující údaje ověřovacího listu nenavrhla, vůči jeho obsahu dokonce nepředestřela ani žádná tvrzení. Její argumentace je založena pouze na stáří kalibračního listu, aniž

by jakkoli reflektovala existenci pozdějšího ověřovacího listu potvrzujícího způsobilost měřidla až do 9. 5. 2025, tedy ještě další čtyři měsíce po provedení předmětného měření. Z tohoto důvodu soud nepovažuje námitku zpochybňující funkčnost měřicího zařízení za důvodnou.

19. Argumentačně nejobsáhlejší žalobní bod se týká tvrzení o údajném zneužívání pravomoci ze strany města Kolín, potažmo jeho městského úřadu). Žalobkyně má za to, že Městský úřad Kolín zavedl praxi, že nebude postihovat překročení rychlosti v pásmu od 51 do 53 km.h-1, ale v rozporu s tou vlastní praxí ji postihl. K prokázání skutečnosti týkající se zavedení zmiňované praxe žalobkyně navrhla důkaz články z webů autosalon.tv a zdopravy.cz, které soud při jednání provedl.

20. Článek z webu autosalon.tv (název „Pokut za překročení rychlosti o 1 km/h pošle Kolín za měsíc tisíce, zahltil jimi vlastní úřad“, zveřejněno 14. 2. 2024, autor Jan Markovič, https://autosalon.tv/novinky/ridicuv-chleba/pokut-za-prekroceni-rychlosti-o-1-km-h-posle-kolin-za-mesic-tisice-zahltil-si-jimi-vlastni-urad [cit. 3. 8. 2026]) popisuje situaci v Kolíně, kde stacionární radary zaznamenávají překročení rychlosti již při naměřené rychlosti 54 km/h, což po odečtení technické tolerance odpovídá překročení limitu o pouhý km.h-1. V důsledku tohoto nastavení město rozesílá tisíce výzev k úhradě pokut, přičemž jen za období září až prosinec 2023 bylo evidováno více než 14 tisíc oznámení. Podle vedoucího odboru dopravy toto množství výrazně zatěžuje úředníky, kteří musí zpracovávat velké množství administrativy a čelí nespokojenosti řidičů. Většina případů se přitom týká jen velmi malého překročení rychlosti, konkrétně 51 až 53 km.h-1po započtení toleranční odchylky. Článek dále upozorňuje, že ekonomický přínos pro město je relativně malý. Náklady na rozesílání výzev jsou vysoké a u složitějších případů může být jejich vyřízení pro město i ztrátové. Ve srovnání s celkovým rozpočtem města představují výnosy z těchto pokut pouze zanedbatelnou částku. Autor článku dále odkazuje na blíže neurčené, avšak redakci údajně poskytnuté stanovisko Ministerstva vnitra, podle něhož by města měla měřit bez tolerance pouze s technickou odchylkou 3 km.h-1 kvůli kalibraci. Dle autora článku však existuje však i (v článku opět blíže neurčené) i protikladné stanovisko Ministerstva dopravy, podle něhož si město může zvolit toleranci samo. Město Kolín se přitom rozhodlo dosavadní nastavení zachovat.

21. Článek z webu zdorpavy.cz (název „Kolín zmírnil přísné nastavení radarů na měření rychlosti, přesné parametry ale nechce říct“, zveřejněno 25. 5. 2024, autor neuveden, https://zdopravy.cz/kolin-zmirnil-prisne-nastaveni-radaru-na-mereni-rychlosti-presne-parametry-ale-nechce-rict-207142/ [cit. 3. 8. 2026]) informuje o tom, že město Kolín na konci března 2024 zmírnilo dosavadní velmi přísné nastavení radarů pro měření rychlosti, kvůli němuž byly řidičům ukládány pokuty již při naměřené rychlosti 54 km.h-1, tedy po odečtení technické tolerance za faktické překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 1 km.h-1. Podle mluvčího města tvořilo překročení rychlosti v rozmezí 51 až 53 km.h-1 přibližně 80 až 85 % všech zjištěných případů, za což řidiči platili běžně kolem 200 Kč. Po úpravě nastavení radarů výrazně poklesl počet výzev zasílaných řidičům. Zatímco do 20. 5. 2024 bylo rozesláno 7227 výzev, od zavedení nových parametrů 26. března jich bylo pouze 1333. Změna praxe měla navázat na metodický pokyn Ministerstva dopravy.

22. Soud po seznámí s obsahem shora rekapitulovaných článků shrnuje, že oba přinášejí informaci o nastavení rychlostního měření v Kolíně. Starší článek z webu autosalon.tv především sděluje, že zdejší městský úřad má měření rychlosti nastaveno velmi přísně, což vede k postihování i zcela bagatelních překročení rychlosti, a v návaznosti na to otevírá úvahu o smysluplnosti takového postupu, který je administrativně a ekonomicky náročný (velké množství upomínek), avšak právně nejednoznačný (výklad Ministerstva vnitra připouští nastavení měřidel jen se započtením odchylky, výklad Ministerstva dopravy naopak připouští nastavení dle úvahy obce). Pozdější článek z webu zdopravy.cz rovněž informuje o tom, že v Kolíně bylo nastavení měření rychlosti velmi přísné a postihovalo jakékoliv překročení nad rámec odchylky, což byl případ 80-85% obesílaných řidičů, nicméně po zohlednění metodického pokynu Ministerstva dopravy byla měřící tolerance snížena a počet obesílaných výzev i uložených pokut se snížil.

23. Na základě obou článků lze tedy učinit dílčí skutkový závěr, že Městský úřad Kolín běžně postihoval každé překročení nejvyšší povolené rychlosti nad rámec toleranční odchylky 3 km.h-1, avšak od března 2024 toleranční odchylku zvýšil, v důsledku čehož ubylo postihů za méně významná překročení rychlosti.

24. Soud souhlasí s žalobkyní potud, že z informací obsažených v provedených článcích lze dovodit existenci určité interní praxe Městského úřadu Kolín spočívající v tom, že některá bagatelní překročení rychlosti se neřeší. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by řidičům či provozovatelům vozidel vznikl právní nárok na to, aby překročení rychlosti v rozmezí 51 až 53 km.h-1 nebylo sankcionováno. Samotná existence interního postupu správního orgánu totiž ještě neznamená, že se jedná o závaznou správní praxi, jejíž zachování by bylo možno právně vynucovat.

25. Jestliže tedy vozidlu provozovanému žalobkyní byla po zohlednění technické odchylky naměřena rychlost 53 km.h-1 (která by bez odečtení odchylky činila 56 km.h-1), pak byl zákonný limit nejvyšší dovolené rychlosti překročen a správní orgán mohl aktivovat svou pravomoc k zahájení řízení o přestupku vůči řidiči nebo provozovateli změřeného vozidla. Již jen z tohoto důvodu je nepřípadná žalobní námitka o zneužití pravomoci, neboť Městský úřad Kolín postupoval v mezích pravomoci svěřené mu zákonem. Této pravomoci se přitom nemohl zbavit ani tím, že v určitých případech interně uplatňoval mírnější přístup k postihu bagatelních překročení rychlosti.

26. Soud současně neshledává, že by interní praxi Městského úřadu Kolín spočívající v nepostihování bagatelních překročení rychlosti bylo možno považovat za závaznou správní praxi, které by se žalobkyně mohla dovolávat.

27. Aby určitý postup správního orgánu získal povahu závazné správní praxe, musí být naplněny podmínky vymezené judikaturou, jimiž jsou: „a) existence podkladu pro oprávněnou důvěru, jímž se chápe v první řadě správní akt, dále pak předběžné opatření, veřejnoprávní smlouva, příslib správního orgánu, informace, či jiná faktická jednání správního orgánu; b) vědomí existence tohoto podkladu u adresáta, který se domáhá ochrany své oprávněné důvěry; c) již existující využití oprávněné důvěry ve smyslu již učiněné dispozice (ochrana oprávněného očekávání je totiž chápána primárně jako ochrana v dobré víře učiněných dispozic, nikoliv zamýšlená dispozice) a konečně d) kauzální nexus mezi výše uvedenými body“ (srov. usnesení rozšířeného rozsudky NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. -132, č. 1915/2009 Sb. NSS, a na něj navazující rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2010, č. j. -159, odst. 51, dále srov. rozsudky NSS ze dne 9. 4. 2024, č. j. -33, odst. 36, nebo ze dne 18. 9. 2025, č. j. -40, odst. 25). V nyní posuzované věci však takové podmínky splněny nejsou. Veškeré poznatky o mírnějším postupu Městského úřadu Kolín vyplývají pouze z mediálních článků, které reprodukují informace získané novináři od zaměstnanců města. Byť není důvod apriorně pochybovat o jejich věrohodnosti, nejedná se o oficiální stanovisko správního orgánu ani o jiný akt způsobilý založit legitimní očekávání adresátů veřejné správy. Samotná mediální prezentace určitého správního postupu nemůže bez dalšího založit oprávněnou důvěru v to, že správní orgán nebude postihovat jednání, které zákon kvalifikuje jako přestupek. K založení takové důvěry by bylo zapotřebí prokázat ustálenou rozhodovací praxi správního orgánu v konkrétních případech. Jinými slovy, muselo by být doloženo, že Městský úřad Kolín opakovaně nepostupoval proti řidičům či provozovatelům vozidel, u nichž bylo zdokumentováno překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obdobném či vyšším rozsahu. Pokud by žalobkyně například tvrdila a prokázala, že ona sama nebo jiné osoby byly v minulosti při překročení rychlosti během průjezdu měřenými úseky na Kolínsku ponechány bez jakéhokoli postihu, bylo by možno uvažovat o existenci určité oprávněné důvěry v postup (resp. nekonání) správního orgánu, a tedy uvažovat o potenciálním naplnění jedné z řady podmínek pro založení závazné správní praxe. Nic takového však v nyní posuzované věci prokázáno nebylo.

28. Soud proto uzavírá, že provedené důkazy (poznatky zpravodajských článků na webu autosalon.tv a na webu zdopravy.cz) nasvědčují nanejvýš existenci určité interní správní praxe Městského úřadu Kolín, nikoliv však existenci závazné správní praxe způsobilé založit oprávněnou důvěru účastníků řízení v konkrétní postup správního orgánu. Na straně žalobkyně proto nemohlo důvodně vzniknout žádné legitimní očekávání, že v případě zjištění nižší míry překročení nejvyšší povolené rychlosti nemůže být nijak postihována. Z téhož důvodu jsou nepřípadná i žalobní tvrzení o diskriminačním přístupu či záměru „rabovat občany“.

29. Soud konečně nesouhlasí ani s žalobkyní ani v tom, že jednání spočívající v překročení rychlosti o 3 km.h-1 nemůže vykazovat žádnou společenskou škodlivost.

30. Jak již opakovaně dovodila judikatura (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 8. 2012, č. j. -28, nebo ze dne 15. 9. 2023, č. j. -32, odst. 36), typová společenská škodlivost nastává zpravidla již naplněním formálních znaků skutkové podstaty přestupku. Zákon totiž vymezuje jednotlivé skutkové podstaty právě tak, aby jednání naplňující jejich formální znaky v běžných případech dosahovalo potřebné míry společenské škodlivosti. Aby při naplnění formálních znaků skutkové podstaty nebyl současně naplněn materiální znak přestupku, musely by být dány zvláštní okolnosti případu, které by nebezpečnost jednání podstatným způsobem snižovaly (srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 1. 2016, č. j. -71, ze dne 10. 1. 2013, č. j. -35, ze dne 14. 12. 2009, č. j. -46, a ze dne 26. 4. 2013, č. j. -78).

31. V nyní posuzované věci však žádné takové zvláštní okolnosti nevyšly najevo. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že společenská škodlivost překročení nejvyšší dovolené rychlosti zaznamenaného dne 7. 1. 2025 byla mimořádně nízká či zcela zanedbatelná. Nadto je třeba vzít v úvahu, že v projednávané věci bylo vedeno řízení o přestupku provozovatele vozidla, nikoliv řízení vůči konkrétnímu řidiči. Okolnosti konkrétní jízdy, které se žalobkyně pokusila popsat při jednání před soudem dne 3. 8. 2026, proto nemohly mít pro posouzení její odpovědnosti jako provozovatelky vozidla rozhodující význam. Takové okolnosti ostatně ani nebyly předestřeny v řízení před správními orgány, které jej tudíž nemohly vzít v potaz. Jak navíc správně uvedl žalovaný při jednání před soudem, pokud žalobkyně považovala konkrétní průběh jízdy a dopravní situaci z hlediska posouzení její odpovědnosti za významné, mohla po doručení příslušné výzvy označit konkrétního řidiče, popřípadě uvést, že vozidlo řídila ona sama. To však neučinila. Za této situace správní orgány v zásadě ani neměly prostor, aby hlouběji zvažovaly existenci mimořádných okolnosti, které by podstatným způsobem snižovaly nebezpečnost jednání spočívajícího v překročení rychlosti o 3 km.h-1.

32. Soud přisvědčuje žalobkyni potud, že pokuta ve výši 2 000 Kč (resp. 2 500 Kč včetně paušálních nákladů řízení) může být vnímána jako citelná ve vztahu k překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 3 km.h-1. Je však třeba zdůraznit, že se jedná o zákonodárcem nastavenou dolní hranici sazby pokuty za daný přestupek [§ 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu; viz dikci „od 2 000 Kč…“]. Městský úřad Kolín proto v případě shledání odpovědnosti za přestupek v zásadě neměl možnost uložit pokutu nižší. Teoreticky sice mohl využít institut mimořádného snížení výměry pokuty podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nicméně takový postup je založen výhradně na správním uvážení a není na něj právní nárok. Pro úplnost soud uvádí, že součástí žaloby ani závěrečného přednesu žalobkyně v jednací síni nebyl návrh na moderaci správního trestu ve smyslu , proto ani zdejší soud nemá prostor k posouzení, zda jsou naplněny podmínky pro snížení uložené sankce.

33. Pokud jde o další argumentaci přednesenou žalobkyní při jednání dne 3. 8. 2026 (jedná se zejména o otázky širších společenských či politických dopadů této kauzy), pak soud souhrnně konstatuje, že se jednalo buďto o další nepřípustné rozšíření žaloby o dosud neuplatněné žalobní body po lhůtě k jejímu podání, případně se jednalo o okolnosti zjevně nesouvisející s předmětem nyní posuzované věci. Soud se proto k těmito otázkám blíže nevyjadřuje.

34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl ( ; výrok I).

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s , kdy soud nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 3. srpna 2026

Josef Straka v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.