Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32 A 22/2025 - 65.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 A 22/2025 - 65
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci
žalobce: A. B.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Vernerem
sídlem nám. Republiky 679/5, Opava
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2025, č. j. JMK 75973/2025, sp. zn. S-JMK 46837/2025 OSPŽ-Nah,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2025, č. j. JMK 75973/2025, sp. zn. S-JMK 46837/2025 OSPŽ-Nah, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), změnil výrok II. a III. odvoláním napadeného rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků obce V. (dále jen „Komise“) ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. OUVR/957/2024, co do výše nákladů řízení, a ve zbytku podle 90 odst. 5 správního řádu rozhodnutí Komise potvrdil.
2. Komise uznala žalobce vinného tím, že dne 15. 8. 2024 kolem 10:20 až 10:25 před domem č. p. 255 v obci V. po předchozí slovní rozepři strčil potlačením do ramen D. M. (dále jen „poškozený“) a následně jej začal nutit ustupovat až na ulici před dům č. p. 392, přičemž mu nejméně dvakrát řekl „ty zmrde“, dále že ho „zabije“, a hrozil mu „bitkou“, a následně jej na ulici před domem č. p. 392 v obci V. strčil do oblasti ruky, ve které poškozený držel mobilní telefon, kterým si ho nahrával, přičemž k žádnému zranění nedošlo, čímž se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Podle Komise žalobce tímto jednáním v přímém úmyslu spáchal přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Komise za uvedený přestupek žalobci uložila podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 7 odst. 4 písm. b) zákona o některých přestupcích trest, a to pokutu ve výši 7 000 Kč (výrok I. rozhodnutí Komise), spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (výrok II. rozhodnutí Komise).
I. Shrnutí procesního postoje žalobce
3. Žalobce namítá, že správní orgány nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav a při jeho hodnocení nezohlednily okolnosti, za nichž konflikt mezi žalobcem a poškozeným vznikl. Uvádí, že s rodinou poškozeného vede dlouhodobý spor o vlastnictví pozemku parc. č. XA v obci X, k. ú. X (dále jen „pozemek parc. č. XA“). Podle žalobce byl bezprostřední příčinou konfliktu sběr ovoce poškozeným na tomto pozemku. Následnou eskalaci konfliktu měl podle žalobce vyvolat poškozený, který jako první fyzicky zaútočil, přičemž žalobce reagoval přiměřeně okolnostem odstrčením poškozeného. Žalobce je přesvědčen, že svým jednáním chránil svůj majetek a sebe. Postupoval tak v mezích oprávněné svépomoci ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Pokud žalobce poškozeného následoval z pozemku parc. č. XA na přilehlou komunikaci, učinil tak pouze v důsledku rozrušení vyvolaného předchozím napadením a jednáním poškozeného, který si jej natáčel a současně ho častoval posměšky.
4. Žalobce namítá, že správní orgány nesprávně vycházely z videozáznamu a nesprávně jeho obsah vyhodnotily. Žalobce v této souvislosti uvádí, že poškozený incident natáčel delší dobu, avšak správním orgánům předložil pouze několikasekundový výsek záznamu. Z toho žalobce dovozuje, že s důkazem bylo manipulováno. Podle žalobce záznam zachycuje pouze jeho snahu zabránit dalšímu natáčení své osoby, přičemž jeho pohyb směřoval k mobilnímu telefonu poškozeného, nikoli vůči poškozenému samotnému. Z takto omezeného záznamu nelze podle žalobce dovozovat, že došlo k fyzickému kontaktu s poškozeným, jeho sražení či ztrátě stability. Žalobce proto nesouhlasí jak s důkazní hodnotou videozáznamu, tak se skutkovými závěry, které z něj správní orgány vyvodily. Podle žalobce z videozáznamu po stránce skutkové plyne pouze to, že nebyl oblečený, zjevně tedy konflikt neplánoval a že byl naštvaný.
5. Žalobce dále namítá, že žalovaný při hodnocení důkazů přikládal nepřiměřený význam výpovědi poškozeného, který se podle žalobce vydal na pozemek parc. č. XA účelově s cílem vyvolat konflikt. Současně podle žalobce žalovaný nezohlednil výpověď souseda (dále jen „svědek V.“), který konflikt nepovažoval za nebezpečný, a uvedl, že žalobce pouze mával rukama v důsledku rozrušení a že neměl obavy z vážnějšího incidentu. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by došlo k významnému narušení občanského soužití či jinému omezení sousedů, což potvrzuje právě výpověď svědka V.
6. Žalobce namítá, že správní orgány hodnotily provedené důkazy v rozporu s jejich obsahem a dospěly ke skutkovým závěrům, které z provedeného dokazování nevyplývají. Podle žalobce správní orgány nepřihlédly ke všem okolnostem případu, zejména k okolnostem vzniku konfliktu, a nesprávně hodnotily jak výpověď poškozeného, tak další provedené důkazy. Pokud navíc odhlédne od videozáznamu, jehož úplnost a důkazní hodnotu žalobce zpochybňuje, tak skutkové závěry správních orgánů se opírají převážně na výpovědi poškozeného, který však byl původcem konfliktu.
7. Žalobce dále nesouhlasí s právním posouzením věci. Poukazuje na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žádné z jednotlivých jednání žalobce samo o sobě nedosahovalo intenzity potřebné pro závěr o spáchání přestupku, přesto však dovodil jeho vinu na základě jejich souhrnného hodnocení (spojení všech krajně nevhodných jednání, která se udála během incidentu). Takový závěr považuje žalobce za nesprávný, neboť nedostatek intenzity jednotlivých dílčích jednání nelze překlenout jejich pouhým souhrnným hodnocením. A to zejména za situace, kdy provedené důkazy nesvědčí o tom, že by jeho jednání představovalo cílené útoky vůči poškozenému nebo vedlo k významnějšímu narušení občanského soužití. Žalobce proto uzavírá, že skutkové i právní závěry správních orgánů jsou v rozporu s výsledky dokazování i pravidly logického hodnocení důkazů, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
8. Žalobce dále namítá, že i za předpokladu správně zjištěného skutkového stavu je uložená sankce nepřiměřeně přísná. Uložená sankce neodpovídá povaze a závažnosti posuzovaného jednání.
Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud od uložení správního trestu upustil.
9. V replice podané k vyjádření žalovaného žalobce setrval na dosud uplatněných žalobních námitkách, zejména pokud jde o hodnocení důkazů správními orgány. Opakovaně poukázal na historii dlouhodobého sporu mezi jeho rodinou a rodinou poškozeného o pozemek parc. č. XA a doplnil další skutkové okolnosti související s tímto sporem, včetně odkazu na probíhající občanskoprávní řízení vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 192/2024.
10. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro jeho nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, případně, aby upustil od uloženého trestu. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního postoje žalovaného
11. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné
a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, které reagují na podstatu námitek žalobce, a v podrobnostech odkazuje na konkrétní strany napadeného rozhodnutí, které argumenty žalobce vyvrací. Pokud jde o odkaz na výpověď svědka V., ten vypovídal o jednání žalobce směrem ke své osobě, nikoli k poškozenému.
12. Pokud jde o výši pokuty (ve výši třetiny zákonné sazby), tu považuje žalovaný za zcela přiměřenou závažnosti spáchaného přestupku.
13. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
14. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
15. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
16. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání.
17. K věci je třeba předeslat, že v řízení o přestupku je třeba zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS).
18. Předmětem tohoto řízení je přezkum rozhodnutí správních orgánů, jimiž byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku. Naopak předmětem soudního přezkumu nejsou skutkové ani právní otázky týkající se majetkových sporů žalobce se sousedy, ani okolnosti, které předcházely posuzovanému skutku nebo následovaly po něm, pokud nemají přímou souvislost s posuzovaným přestupkem.
19. V posuzované věci není sporné, že mezi žalobcem a poškozeným došlo ke konfliktu, během něhož žalobce vůči poškozenému pronesl výše citované výroky. To ostatně žalobce v žalobě ani nezpochybňuje, stejně jako sám v přestupkovém řízení uvedl, že již na pozemku parc. č. XA „odžduchl“ poškozeného o ramena tak, že poškozený udělal dva kroky zpátky, asi o „dva metry“ (část konfliktu, která není zachycena na obrazovém záznamu). Sporu je o to, zda se skutkové závěry správních orgánů opírají o řádně vyhodnocené důkazy a zda žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití.
20. Je ustáleně judikováno, že míra věrohodnosti důkazů, konzistentnost výpovědí a další okolnosti vyplývající ze specifik každého případu poskytují správnímu orgánu celkový obraz o tom, jak se věc udála. Není vždy nezbytné, aby měl správní orgán k dispozici další důkazní prostředky, například fotografie či jiné záznamy. Pokud se v důkazech objeví rozpory, je správní orgán povinen v odůvodnění přezkoumatelně vysvětlit, proč se přiklonil k té které skutkové verzi a jak se s rozpory vypořádal (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005-84, či ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9 As 139/2012-30). V případech, kdy proti sobě stojí protichůdná tvrzení, je nutné obzvlášť pečlivě hodnotit jejich věrohodnost a přesvědčivě zdůvodnit způsob hodnocení důkazů, a to při striktním respektu k principu presumpce neviny. V takové situaci nelze opomenout ani objektivní pochybnost o možné zainteresovanosti svědka na výsledku řízení (bod 11 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 6 As 101/2022-32, č. 4391/2022 Sb.). Veden těmito hledisky soud posoudil obsah správního spisu a závěry správních orgánů a to v mezích žalobních námitek. Soud posuzoval, zda správní orgány provedené důkazy, včetně obrazového záznamu pořízeného mobilním telefonem poškozeného, vyhodnotily řádně a logicky a zda procesní obrana žalobce byla způsobilá vyvolat důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Na základě obsahu správního spisu však soud námitkám žalobce nemohl přisvědčit.
21. V nyní posuzované věci tvoří podklady založené ve správním spisu oznámení přestupku ze dne 21. 8. 2024, úřední záznam ze dne 15. 8. 2024 sepsaný Policií ČR, protokoly o ústním projednání přestupku ze dne 1. 10. 2024 a 6. 11. 2024, záznam pořízený poškozeným (na CD, jež je součástí správního spisu), písemných vyjádření manželky a syna žalobce, která však předložil žalobce při jednání před Komisí spolu s omluvou jeho manželky a syna z výslechu, písemného vyjádření žalobce ze dne 11. 10. 2024, lékařské zprávy o ošetření poškozeného a výňatku z katastrální mapy zachycujícího místo konfliktu.
22. Soud dospěl k závěru, že správní orgány prokázaly, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu daného přestupku. Žalobcem tvrzené konflikty ohledně vlastnictví pozemku parc. č. XA mohou být z lidského pohledu vnímány (a to oběma stranami sporu) jako kontext proběhlého konfliktu, který doprovází pocit „křivdy“ či „nespravedlnosti“; ty však představují občanskoprávní (soukromoprávní) rovinu jejich vztahů, kterou správní orgány neměly povinnost blíže zjišťovat a hodnotit za účelem zjištění skutkového stavu dostačujícího pro vyslovení závěru o vině žalobce. K řešení sousedských a majetkových sporů primárně slouží prostředky soukromého práva ve smyslu OZ. Naopak předmětem přestupkového řízení vedeného z úřední povinnosti je ochrana veřejného zájmu, kterým je v posuzované věci ochrana společenského statku (občanské soužití) před jeho narušením škodlivým jednáním vymezeným zákonem.
23. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobce, že správní orgány bezdůvodně uvěřily poškozenému, nevzaly v úvahu jeho údajný zájem na vyvolání konfliktu a pominuly okolnosti svědčící o tom, že prvotním agresorem byl právě on. Ze správního spisu nevyplývá, že by správní orgány okolnosti předcházející konfliktu ignorovaly. Podstatné však je, že skutečnost, že to byl poškozený, kdo první přišel na pozemek parc. č. XA nebo že se žalobcem vede spor o vlastnictví tohoto pozemku, nevylučuje přestupkovou odpovědnost žalobce za jeho následné jednání. Ani případný závěr, že poškozený určitým způsobem (kupř. posměšky) přispěl ke vzniku konfliktu, bez dalšího neznamená, že jednání žalobce přestává být přestupkem.
24. Žalobce namítá, že jeho jednání vůči poškozenému bylo svépomocí ve smyslu § 14 OZ. Žalobce uvádí, že bránil svůj majetek, neboť poškozený přišel na pozemek parc. č. XA sbírat ovoce. Poškozený naopak uváděl, že den před incidentem na pozemku pracoval geodet z důvodu zaměření pozemku, měl tam označit hranice, a proto se poškozený jel 15. 8. 2024 na místo podívat. Podle citovaného ustanovení OZ si může každý přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě (odst. 1 § 14 OZ). Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci (odst. 2 § 14 OZ).
25. Podstatou svépomoci je odvrácení bezprostředně hrozícího nebo trvajícího zásahu do práva prostředky přiměřenými okolnostem případu. Z tvrzení samotného žalobce však plyne, že konflikt pokračoval i poté, co poškozený místo opouštěl, a žalobce jej následoval až na veřejnou komunikaci, kde pokračovala slovní rozepře i fyzický kontakt. Takové jednání již zjevně nesměřovalo pouze k odvrácení zásahu do údajného vlastnického práva ke spornému pozemku. Ani případný v daném okamžiku probíhající spor o oprávněnost sběru ovoce na pozemku nemůže ospravedlnit chování žalobce, jak bylo zjištěno správními orgány.
26. Stěžejním důkazem, z něhož správní orgány vycházely, je videozáznam zachycující závěr konfliktu. K posouzení přípustnosti takového důkazu soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 As 45/2010-68, podle něhož není použití kamerového záznamu pořízeného soukromou osobou bez souhlasu zaznamenané osoby pro účely správního řízení automaticky vyloučeno. Ve vztahu k posuzované věci je zjevné, že poškozený v době incidentu neměl jinou možnost, jak jednání žalobce, které pokračovalo na silnici mimo pozemek parc. č. XA zdokumentovat.
27. Soud shledal, že správní orgány ve svých rozhodnutích zachycený konflikt popsaly odpovídajícím způsobem. Soud se přesvědčil o tom, co je na záznamu zachyceno. Záznam nemá vzhledem k vypjaté situaci stabilní obraz; součástí záznamu jsou rovněž různé zvukové projevy, včetně eskalace křiku ze strany žalobce a hrubých slov ze strany žalobce (na závěr označení „zmrde“). Ze záznamu je patrné, že žalobce, který byl podle obrazového záznamu mohutnější tělesné konstituce, po silnici zrychleně přistupuje k poškozenému způsobem vyvolávajícím bezprostřední konflikt, je rozčilený a zvedá výhružně hlas. Zatímco poškozený před žalobcem ustupuje (a slovně pouze běžným tónem hlasu odpovídá žalobci), žalobce vůči němu gestikuluje vztyčeným prstem a slovně jej konfrontuje dotazem, zda „přišel na bitku“. Následně se žalobce proti poškozenému rozbíhá. Z posledních okamžiků videozáznamu je současně patrné, že žalobce výrazně zrychluje, v běhu zvedá obě paže v rozběhu, čímž zvyšuje razanci svého pohybu ve směru k poškozenému. Samotný okamžik fyzického kontaktu (nárazu na ruku poškozeného) kamera nezachytila, v okamžiku střetu se obraz kamery výrazně otřese a na záznamu je slyšitelný šustivý, náraz připomínající zvuk. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že sled zachycených pohybů svědčí o tom, že žalobce vůči poškozenému cíleně vyvinul útočný pohyb, kterému předcházel rozběh a nápřah pažemi a celý pohyb žalobce směřuje k vyvolání silového, intenzivního kontaktu s poškozeným.
28. Soud má ve shodě se správními orgány za to, že uvedený záznam prokazuje slovní vyhrožování újmou na zdraví spojené s následným silným strčením do poškozeného z rozběhu a následnou vulgární nadávkou, které lze charakterizovat jako hrubé jednání. Zároveň soud nemůže žalobci přisvědčit, že by posuzované jednání, tak jak bylo popsáno výše, odpovídalo podmínkám výjimečně přípustné svépomoci. Na videozáznamu není patrné žádné bezprostředně hrozící poškození majetku žalobce či jeho osoby jako takové. Slovní projev a fyzický rozběh žalobce neodpovídá úsilí a prostředkům, které by se vzhledem ke komunikaci a situaci s poškozeným na silnici jevily jako jakkoli přiměřené. Videozáznam potvrzuje, že žalobce poté, co poškozeného vytlačil na komunikaci před pozemek parc. č. XA, pokračoval dále v konfliktu. Přestože se poškozený aktivně nebránil, spor dále nevyostřoval a před žalobcem ustupoval, žalobce se proti němu výše popsaným způsobem rozběhl. Pokud by žalobce od dalšího svého jednání upustil a po odchodu poškozeného z pozemku jej dále nepronásledoval, k následné eskalaci a posuzovanému konfliktu by nedošlo. Namítá-li žalobce, že poškozený s videozáznamem zjevně manipuloval, tak neuvádí, jakým konkrétním způsobem (co by bylo případně upraveno nebo „sestříháno“), a ani soud po shlédnutí záznamu nezaznamenal nic, co by jeho důkazní hodnotu po stránce technické snížilo. Skutečnost, že videozáznam nezachycuje počátek celého konfliktu na pozemku parc. č. XA neznamená, že s tímto důkazním prostředkem poškozený „manipuloval“. Argumentace žalobce tak ve skutečnosti spíše směřuje proti důkazní síle záznamu a proti skutkovým závěrům správních orgánů z něj dovozeným.
29. K naplnění znaku „jiného hrubého jednání“ podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích soud dále doplňuje, že bezdůvodné strkání do jiné osoby (tu velmi silné strčení z rozběhu) překračuje meze běžného společenského styku a představuje nepřijatelné jednání zasahující do občanského soužití. Žalobci lze přisvědčit, že jednal pod vlivem emocí vyvolaných předchozí rozepří (byl rozčilený), nicméně vypjaté emoce (stejně jako „přesvědčení“ o tom, že žalobce je, pokud jde o vlastnictví pozemku parc. č. XA, v právu) jeho hrubé jednání neomlouvají. Již samotné strčení do jiné osoby silou vytváří i riziko vzniku újmy na zdraví a jednoznačně překračuje rámec pouhého nevhodného chování typu „šťouchnutí“, pomalého „odstrčení“ apod., byť v posuzované věci k žádnému zranění nedošlo. Soud tak souhlasí se správními orgány, že žalobce řešil okolnosti související s předchozím vstupem poškozeného na pozemek parc. č. XA nepřiměřeným, hrubým způsobem.
30. V posuzované věci tak byly naplněny jak formální, tak materiální znaky přestupku. Komise v tomto směru správně odkázala na judikaturu správních soudů, která se týká pojmu jiného hrubého jednání (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31 .3 2010, č. j. 2 As 84/2009-64, ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 29/2017-28 či ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 221/2016-39). Jednáním žalobce, které jednoznačně vybočilo z rámce pouhé nevhodnosti, došlo k ohrožení, resp. porušení zájmu společnosti na ochraně klidného občanského soužití. Současně je z provedených důkazů zřejmé, že žalobce jednal úmyslně, s cílem poškozeného slovně napadat a fyzicky odstrčit (§ 15 odst. 1 a dost. 2 písm. a] přestupkového zákona). Požadovaná míra zavinění tak byla v případě subjektivní stránky uvedené skutkové podstaty nepochybně naplněna.
31. Není důvodná ani námitka, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť podle žalobce nedošlo k natolik významnému narušení občanského soužití, aby bylo možno dovodit jeho odpovědnost za spáchání přestupku.
32. Soud k tomu opakuje, že konflikt byl vyvolán přítomností poškozeného na pozemku parc.
č. XA, kde po předchozí slovní rozepři došlo rovněž k fyzickému kontaktu, jehož existenci žalobce sám připustil. Tím však incident neskončil. Poté, co poškozený ustoupil na přilehlou komunikaci, žalobce konflikt dále eskaloval, poškozeného následoval, opakovaně na něj křičel, vulgárně jej urážel, vyhrožoval mu a nemalou silou do něj strčil. Přestože měl žalobce možnost od další konfrontace na silnici upustit, naopak v ní pokračoval a konflikt „vyhrotil“. Zjištěný skutkový stav zjevně přesahuje běžnou sousedskou rozepři a dosahuje intenzity požadované pro naplnění uvedené skutkové podstaty přestupku. Okolnost, že nedošlo ke zranění ani k závažnějším následkům, sama o sobě nevylučuje odpovědnost za uvedený přestupek. Žalovaný pak správně vyšel z toho, že posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku nelze uměle rozdělovat na jednotlivé izolované projevy jednání (slovní a fyzické), ale je třeba hodnotit celý skutkový děj v jeho vzájemných souvislostech. Skutečnost, že některé dílčí momenty jednání samy o sobě nedosahují intenzity skutkové podstaty podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, neznamená, že jejich kombinace v rámci jednoho konfliktu již představovala úmyslné narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním. Právní závěr žalovaného je v tomto směru logický a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu.
33. Správní orgány také vedle videozáznamu vycházely z výpovědí, a to zejména svědka V a videozáznam tak hodnotily i v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Soud v této souvislosti neshledal důvodnou námitku, že správní orgány náležitě nezohlednily výpověď svědka V. Šlo o souseda, který se poškozeného zastal (žalobce k tomu v přestupkovém řízení uvedl, že tohoto souseda vulgárně odbyl, aby se do konfliktu nevkládal). Svědek V. uvedl, že všichni slyšeli křik na ulici, on vyšel a uviděl, jak žalobce se synem tlačili poškozeného po ulici, žalobce strašně řval, mimo jiné, že poškozeného „zabije“. Z argumentace žalobce je zřejmé, že ve skutečnosti nevytýká správním orgánům opomenutí tohoto důkazu, nýbrž to, že z něj nevyvodily nesprávné skutkové a právní závěry. Soud však se žalobcem nesouhlasí. Jestliže svědek V. uvedl, že (on sám) se necítil být jednáním žalobce ohrožen, tak to vyslovil k tomu, že v přestupkovém řízení byla řešena i otázka, zda se žalobce nedopustil přestupkového jednání vůči svědku V. Samotný svědek k tomu doslovně uvedl, že „nějaké obavy z většího incidentu neměl“. Tato část jeho výpovědi se tudíž týká jednání žalobce vůči jeho osobě, a nikoli vůči poškozenému. Skutečnost, že svědek V. subjektivně nevnímal jednání žalobce vůči sobě jako ohrožující, proto nijak nevylučuje závěr o hrubosti jednání žalobce vůči poškozenému. Žalovaný ostatně nedovodil odpovědnost žalobce z jednání vůči svědku V. Z výpovědi svědka V. proto nelze vyvozovat závěr, že souhrn jednání žalobce vůči poškozenému nedosáhl intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku.
34. Žalobce konečně namítá, že pokuta byla uložena v nepřiměřené výši a dále navrhuje, aby soud od uložení správního trestu upustil.
35. Námitce nepřiměřenosti uložené pokuty soud nepřisvědčil. Pokuta uložená ve výši 7 000 Kč se pohybuje ve spodní části zákonného rozpětí sankce. Z odůvodnění správních rozhodnutí je patrné, že správní orgány se výši sankce podrobně zabývaly a zohlednily povahu a okolnosti posuzovaného jednání. Závažnost přestupku hodnotily jako střední, to zejména způsobem a okolnostmi, za nichž byl spáchán. Chování žalobce bylo v přímém rozporu se vzniklou situací, žalobce neprojevil nadhled a své chování v i přestupkovém řízení omlouval. Komise k tomu uvedla, že je nepřípustné řešit majetkové konflikty uvedeným způsobem, jednání žalobce gradovalo až k fyzickému útoku. Jako polehčující okolnost naopak Komise vzala v úvahu skutečnost, že žalobce nemá v evidenci přestupků žádný záznam. Za těchto okolností byla uložena pokuta ve výši odpovídající přibližně jedné třetině zákonné sazby. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal, že by uložená sankce byla zjevně nepřiměřená, vybočovala ze zásady individualizace trestu či byla stanovena svévolně.
36. Pokud je o navrhovanou moderaci trestu soudem, soud návrh na upuštění od potrestání nepovažuje za důvodný. Jak uvedl Nejvyšší správní soud kupř. v rozsudku ze dne 19.4.2012, č. j. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS, „(s)myslem a účelem moderace (§ 78 odst. 2 s. ř. s.) není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.“. Soud v žádném směru neshledal, že by uložená sankce byla zjevně nepřiměřená ve výše citovaném smyslu. Komise zohlednila všechna zákonná kritéria při ukládání sankce a přihlédla ke všem relevantním okolnostem a výši uložené sankce dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodnila.
37. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že správní orgány zjistily skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a bez důvodných pochybností. Závěr o tom, že se žalobce dopustil přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona o některých přestupcích, se opírá o obsah provedených důkazů, které tvoří logický, vzájemně souladný a přesvědčivý celek a které nevykazují takové nedostatky či rozpory, jež by mohly vést k odlišnému skutkovému závěru. To, že správní orgány argumentaci žalobce nepřisvědčily, neznamená, že by ji opomenuly nebo hodnotily nedostatečně; naopak se jí podrobně zabývaly a přesvědčivě vysvětlily, proč ji nepovažují za důvodnou.
38. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný,
a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 18. srpna 2026
Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.